FamilyFest18 | Manželský ring: Korpus a krém

Manželství je vzácná věc. Na první pohled strašně jednoduchá, ale ve skutečnosti plná tajemství. Složitá záležitost. Už jsme o tom na FF v minulosti mluvili. Manželství je vzácná kombinace několika typů prolínajících se vztahů. Zároveň je třeba říct, že každý vztah - bez ohledu na jeho povahu a sílu - prochází konflikty. Je to úplně normální součást života, dokonce bychom mohli říct, že konflikty nás posunují kupředu, protože nás nutí řešit zatuchlé nebo zadrhnuté záležitosti. Známe to z práce, od kamarádů, v širší rodině, a samozřejmě také v manželství. Proč nás tedy konflikty tak dokážou vykolejit? Proč nás dokážou překvapit svou silou a údernosti? Proč neshody v manželství bývají jednou z hlavních příčin rozpadu manželství? V práci přece nedáváme výpověď po každém konfliktu - i když v některých případech zřejmě ano. Ani mezi přáteli se vzájemně nemažeme ze svých životů, když spolu prudce nad něčím nesouhlasíme - i když někdy taky ano. Proč máme pocit, že manželství nemůže konflikt přežít? 

Letos jsme na FamilyFestu zvolili téma Manželský ring, protože tak se někdy cítíme. Máte rádi box? Někdo ano, někdo ne. Box je taktický sport. Zdaleka není o síle, je o také mrštnosti, vykrývání, načasování. Ale navenek působí hrubě. Teče tam krev. Někdy někoho odvezou na nosítkách. Nevím jak vám, ale mě někdy manželství připadají jako v ringu. Všimli jste si toho? Strategicky čekáte, kdy uděláte dobrý výpad a uštědříte ránu, která ukončí každou hádku. Samozřejmě, nemluvím o tom, že se doma mlátíte - alespoň doufám, že ne, fyzické násilí ve vztahu je zcela nepřijatelné v jakémkoliv ohledu. Ale slovně, duševně, mentálně - tam umíme udeřit s nemenší a zničující silou. A tak si pomyslně nasazujeme tyto boxerské rukavice a snažíme se vyhrát v manželském ringu.

Typicky se má za to, že jsou-li konflikty velkým důvodem k rozpadu vztahu, chtělo by to najít způsob, jak se prostě nehádat – zejména pomoci kultivace komunikace. Tuto radu dávali různí manželští poradci. Kdyby ses jen uměl ovládnout a nekřičet; kdybys dokázal bez emocí říct, co tě trápí; a kdybys dokázal jen naslouchat; tvé manželství by bylo hned lepší. Není to pravda? Souhlasíte s tím? Ale kdo z vás to dokáže? Ne, vážně! Kdo z vás se v okamžiku sporu, který narůstá, dokáže sám od sebe zastavit, zhluboka se nadechnout a zklidnit, a začít poctivě naslouchat?!? Já vím, dojde k tomu, ale většinou až po těch slzách… Studovaly se tedy manželské páry, které se hodně hádaly, a pak se to obrátilo naruby a tvořily se z toho komunikační principy. Jenže to moc nefunguje, že? Budeme-li studovat tým, který prohrává, nezačneme vyhrávat tím, že budeme dělat vše opačně, než to dělá prohrávající tým. Ten totiž pravděpodobně dělá hodně věcí dobře, ale někde selhává. Manželství v krizi nedělají všechno špatně. Ne, ve skutečnosti budou asi dělat hodně věcí dobře, ale někdy selhávají, někde se něco pokazilo. Naším úkolem je najít co. 

Navíc se zjistila další důležitá věc: Páry, které se hádají hodně mohou být šťastnější a trvalejší než páry, které se hádají málo. Překvapující, co? Výzkumník v oblasti manželství John Gottman napsal: Jedno z největších překvapení plynoucí z našich výzkumů spočívá v tom, že páry žijící ve spokojeném manželství během hádky sotva kdy udělají cokoliv, co by jen vzdáleně připomínalo aktivní naslouchání. Pokračuje s tím, že představa spokojeného manželství, které se naučí citlivě komunikovat, je prostě mýtus. I spokojené páry na sebe občas křičí. Kdo ví, třeba více hádek znamená naopak lepší manželství! Teď jste si někteří pomysleli: „Já věděl, že je pro nás naděje.” Opravdu se zdá, že množství a dokonce intenzita hádek nejsou hlavním důvodem rozpadu manželství. Co to tedy je? To je skvělá otázka, na kterou se budeme snažit najít odpověď na letošním FamilyFestu. Takže doufám, že se uvidíme po celý měsíc, kdy se o tom budeme bavit.

Pokud manželství hádky nemusí zničit, proč se to děje? Proč bývají hádky tak ničivým aspektem, že ztrácíme sílu ve vztahu pokračovat? Mimochodem, to platí o jakémkoliv vztahu - pokud se s někým pořád přeme, začneme mít tendenci se mu vyhýbat a vztah upravit nebo ukončit. Známe to ve vztazích mezi rodiči a dětmi, v pracovních a kamarádských vztazích. Proč ale zrovna v manželství to má takové grády, že pro některé lidi je to důvodem, proč to manželství raději nevstoupit? Je to především proto, že manželství vytváří mezi mužem a ženou zvláštní prostor přilnutí. Už jsme o tom tady několikrát mluvili. Je to princip primární aliance, kdy se podle staré židovské moudrosti, kterou Ježíš i jeho následovníci rádi opakovali, má muž oddělit od svých rodičů a přilnout ke své ženě aby vytvořili jedno tělo. Jde o víc než o sex. Tvorba jednoho těla, přilepení chcete-li, vytváří zvláštní pouto, tajemný a oddělený prostor, ve kterém se vše, co tam vložíme zvětší a zvýrazní. Proto vypadají hádky v manželství tak zásadně - tajemný prostor přilnutí vytvořil zvětšovací sklo. No dobře, ale co s tím? Nemůžeme ovlivnit manželskou dynamiku, a nezmenšíme si na sebe tlak tím, že do manželství vůbec nepůjdeme. Pak to totiž ani dobře nelepí a vztah se rozpadá zase z jiných důvodů. To pojítko, to lepidlo je extrémně důležité. Tak jak ho použít k maximálnímu užitku a zároveň se vyvarovat stinných stránek tohoto jevu zvětšování? 

To je dobrá otázka. Tady je odpověď: Potřebujeme vypěstovat mezi sebou lásku. Počkejte! Vím, co si někteří říkáte: To je tak banální rada, že mi to za to nestojí sem vůbec chodit a vstávat v neděli ráno. Ale vydržte! Jde totiž o to, že musíme mezi sebou vypěstovat jeden konkrétní druh lásky. Druh lásky, říkáš? Co to je? Myslel jsem, že láska je prostě láska. Když ji miluješ, není co řešit, ne? No, přesně tento postoj nám obvykle v manželství přitíží. Neexistuje jeden druh lásky a neexistuje jeden jazyk lásky. Před lety vzbudila senzaci kniha 5 jazyků lásky, kde Gary Chapman ukazoval na to, jak různě lidé reaguji na lásku a považuji ji za něco jiného. Člověk, jehož jazykem lásky jsou skutky služby prostě neocení milá slova. Člověk, který vyžaduje pozornost, není zrovna sám bez sebe nad dárkem. Znát své jazyky lásky je extrémně důležitým předpokladem láskyplného vztahu. Já ale chci mluvit ještě o něčem jiném - o různých druzích lásky. V češtině si s tím moc nepohrajeme, ale staří Řekové měli pro lásku několik základních slov: storgé, agapé, filia, erós. Všechny jsou důležité, ale všechny jsou odlišné. Každá z nich má jinou sílu. Storgé označovala rodičovskou, pečující lásku. Agapé nesobecký ideál lásky. Erós romantickou vášeň. Filia přátelskou lásku. 

Na chvíli se zamyslete: Mluvíme-li o manželské lásce, o jejím vzniku, co nás obvykle napadne? Máme za to, že začíná romantickou láskou, která je řízena a poháněna erotem. Erotická láska je přece silný drive ve vztahu, že? A to je přesně náš problém. Když přijde manželská krize, erós není láska, která nás udrží pohromadě. Naopak, pravděpodobně urychlí poločas rozpadu. Erós totiž bere všechno nebo nic. Když dva lidé spolu neladí vztahově, sex jim nepomůže. Já vím, já vím. Jsou lidé, kteří se zásadně usmiřují přes sex. Ale v drtivě většině případů to jednoho dne selže. Protože sex není tím největším pojítkem dlouhodobého vztahu. Je tak výbušný, že naopak může konflikt ještě více rozdmýchat. Je to vášeň se vším všudy. Pro dlouhotrvající manželství potřebujeme jiný druh lásky - přátelství. Jen přátelství nám pomůže překonat těžkosti nesouhlasu a rozbouřené moře konfliktu.

Je tady pár problémů. Přátelství je poměrně slabý instinkt a křehká záležitost. Nevzniká ve vášni. Je to láska vůle, jak napsal C. S. Lewis. Pro přátelství se rozhodujeme, léta ho budujeme a musíme jej neustále pečovat a kultivovat. To je mnohem těžší láska než erós. Tam kde erós vyžaduje obnažená těla, přátelství vyžaduje obnažené duše. Proto jsou manželé, kteří spolu žijí, ale nikdy nevypěstovali přátelství. Skutečně, přátelství není v manželství samozřejmostí, ale jeho léčivé účinky jsou zřejmé. Studie ukazují, že skvělá manželství jsou především tam, kde jsou postavena na lásce přátelství. Již zmíněný Gottman napsal: O tom, zda je manželka spokojená se sexem, romantikou a vášní v manželství, rozhoduje ze 70% kvalita přátelství mezi manželi. Také u mužů rozhoduje ze 70% vzájemné přátelství. Nakonec jsou přece jen muži i ženy ze stejné planety. (…) Šťastná manželství jsou založena na hlubokém přátelství. Takoví manželé si bývají velmi blízcí – vědí, co ten druhý má a nemá rád znají vzájemně své slabé stránky, touhy a sny. Chovají jeden druhého v trvalé úctě a svou náklonnost si projevují nejen velkými gesty, ale i každodenními maličkostmi. 

Rád bych tyto každodenní maličkosti ilustroval: Nedávno jsem četl jeden tweet. Nějaká slečna tam psala: Vstala jsem a našla jsem tátu po noční, jak v kuchyni strouhá brambory. - Tati, na dnešek máme uvařeno, včera jsem dělala rizoto. + Ja vím, ale mamka ráno říkala, že má hroznou chuť na bramborák. #after28years #laskyplno Přátelství v manželství, kde se spolu naučili si vyhovět, být k sobě laskaví. Pomáhat si a především - znát se. Velmi těžké. A ohromně mocné. Přátelství je kombinace lásky a úcty, pro kterou jsme se rozhodli. Je to doslova naplnění slov apoštola Pavla z Efeským 5:33: Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě. Tak mě napadá: Proč není přátelství samozřejmé?

Doufám, že vás moje odpověď moc nenaštve. Je to proto, že jsme do našeho vztahu obvykle pustili moc brzy erós. Jakmile do vztahu vkročí sex, převezme kompletně řízení, přehluší jiné emoce, zapálí lýtka, a přestane se díky obnaženým tělům starat o obnažené duše. Erós je mnohem mocnější emoce než přátelství a vůbec nepotřebuje zvláštní péči. Mužovi obvykle stačí letmý pohled na obnažené tělo ženy a je ready! Je připraven k akci a reakci! Žena možná vyžaduje trochu pečlivější přístup, ale ani tam to není extrémně dlouhá, složitá záležitost. Přátelství tak rychle nevzniká. A to je problém, pokud si myslíme, že manželství má začít romantickou láskou. Samozřejmě, abychom si jeden druhého v naší kultuře vůbec všimli, musí přeskočit jiskra. Ta jiskra je posel erotu. Ale proč pak spěchat? 

Pokud nám jde o dlouhodobý vztah, neměli bychom ho pořádně nejdříve dopéct? Já vím, máš rád štrůdl, ale když ho z trouby vytáhneš předčasně, nebude ani chutný, ani nebude držet pospolu. A o to mi jde. Někdy se mě lidé ptají, proč křesťané tolik zdůrazňují, že sex patří až do manželství. Máme se přece rádi, ne? A beztak se jednou vezmeme… Někdy lidi napadá, že je to proto, že křesťané nemají rádi sex. No, počkejte! Kde se tento mýtus vzal? Křesťani že nemají rádi sex? Víte, nejvíce dětí v naší kultuře mají obvykle křesťané. Statisticky. Všimli jste si toho? A víte, z čeho vznikají děti? Hm? Dobrá, tak asi mají rádi sex, nebo… Nebo jen zkrátka neumí pracovat s antikoncepcí. Trochu si dělám legraci. Křesťanství má zcela pozitivní názor na sex a je ohromná škoda, že pár lidí, kteří ho moc neměli, nebo kteří na něm naopak bylo závislých, vytvořilo okolo něho nějakou hloupou auru nechtěného.

Důvodem, proč říkáme, že sex patří až do manželství je prostě mnohem jednodušší a prozaičtější. Chceme, aby sis ho se svým manželem nebo manželkou užil/a co nejdéle - celý život! Právě proto tolik mluvíme o tom, abys nespěchal, a nejdříve vypěstoval ušlechtilé přátelství. Když pak dva skvělí přátelé do svého vztahu pustí sex: Bum! Je to jako výbuch “nikdy-bych-si-nemyslel-že-můžeme-dělat-tohle-a-být-křesťani” sexu! Přátelství je jako korpus na cheescaku. Není to zrovna nejchutnější část, je poměrně suchá a sypká. Ale jen díky tomuhle korpusu drží krém nahoře pohromadě. Krém je sex. Je to ta nejlepší část, ta nejsladší. Nejlepší cheescake má sladěný korpus a krém. Nejlepší manželství má sladěné přátelství a erotickou přitažlivost. Sex ovšem leží na přátelství. Přátelství je základem úspěšné komunikace, a je také nezbytným předpokladem pro úspěšné řešení manželských konfliktů. Manželství musí začít u přátelství a musí mu dát dost času PŘED TÍM, než tam pustí erotickou lásku se vším všudy. 

Možná jsi svobodný a říkáš si, že si to musíš vyzkoušet. Nekupuješ přece zajíce v pytli. K tomu jen pár malých poznámek: (1) Pokud vnímáš manželství jako koupi někoho k něčemu, zůstaň raději svobodný. (2) Co se týče zkoušení? Jasně, sladit se v sexu trvá. Nicméně, ve své praxi jsem málokdy potkal pár, který se nedokázal vůbec sladit. Potkal jsem ale mnohonásobně více lidí, kteří měli spolu skvělý, ba fantastický sex, ale nedokázali spolu žít. Co chceš víc? Pár let super sexu a pak samotu přerušovanou občasnými kamarády nebo kamarádkami s privilegii? Nebo sex až do smrti s člověkem, bez kterého by sis nemohl představit svůj život? Čím lepší přátele budeme, tím větší šanci naše manželství má. Tím lepší bude naše komunikace a nakonec tím lepší sex. Nakonec je z manželského ringu jen vzájemné škádlení a kočkování.

Chápu, že jsou mezi námi lidé všeho typu. Svobodným, kteří s někým budují vztah bych řekl: Počkej se sexem, vypěstuj přátelství. Má to hluboký smysl. Manželům, kteří zanedbali pěstování přátelství bych řekl: Učiňte z toho svou hlavní prioritu v tomto roce. Prohlubte své přátelství ať to stojí co to stojí. Těm, kdo žijí spolu nesezdáni bych radil: Zařaďte zpátečku. Vypěstujte přátelství, přerušte sílu erotu, vezměte se, a pak do toho pořádně bouchněte. Zlepší to celý váš vztah. Rozvedeným nebo ovdovělým, kteří se trápí, že jsou sami, bych řekl: Nedávej tečku tam, kde zatím Bůh píše čárku. Hledej přátele a kdo ví, třeba u dobrého přítele přeskočí jiskra. A těm, kdo jsou svobodní a jsou tak spokojení bych řekl: Buďte svým přátelům žijícím v manželství dobrým přítelem jako páru, povzbuzujte je a podporujte je. 

Modlím se za to, aby každý z nás mohl vypěstovat s lidmi, na kterých nám záleží, to nejlepší přátelství jako lásku vůle, jako lásku společných cílů, jako lásku obnažených duší, kde se opravdu známe.