Lukáš Targosz: Knihy

Zobrazují se příspěvky se štítkemKnihy. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 26. ledna 2020

Mých 10 nejlepších knih roku 2019

Jako každý rok v lednu, i letos (trochu později než obvykle) pokračuji s tradičním přehledem 10 knih, které mě nejvíce oslovily v předcházejícím roce ze 62 knih, které jsem přečetl.* Zde je můj letošní seznam podle důležitosti:

1. Andy Stanley: Irresistible (Zondervan, 332 stran).

Když Andy prohlásil v průběhu roku 2018, že je načase, abychom se opravdu „odhákli“ ze Starého Zákona a začali jako křesťané především následovat Krista, sklidil ohromnou bouři nesouhlasu od mnoha vedoucích a teologů, kteří jej obvinili, že se z něho stál liberál, který Bibli nebere vážně. Těm, kteří jeho kázání a vyučování sledují dlouhodobě, tato obvinění přišla zcela mimo, protože nevyjadřovala, co doopravdy říká nebo píše. Pro obě skupiny napsal Andy tuto knihu, která unikátním, čtivým a pronikavým způsobem spojuje jeho teologický přístup k Bibli s historickým exkurzem do doby jejího vzniku. Poutavě tak vypráví příběh Bible a ukazuje, jak moc byla raná křesťanská víra jedinečná, a především neodolatelná. Toto je má kniha roku 2019. Od Andyho jsem četl skoro vše, a toto je jeho nejlepší kniha. Přál bych si, aby s takovým psaním pokračoval i nadále, provokoval k přemýšlení, bořil výmysly a usměrňoval víru na Ježíše. Tuto knihu jsem dal na přečtení celému LeadTeamu Elementu a sám se k ní bude zcela mnohokrát jistě vracet.

2. N. T. Wright: Podstata křesťanství (Biblion, 249 stran).

Zatím poslední překlad wrightovky do češtiny je asi nejčtivější a k běžnému čtenáři nejpřátelštější kus, který u nás vyšel. Kniha je dostatečně hluboká, aby uspokojila náročné čtenáře v kterémkoli v bodě jejich duchovní cesty. Přitom je přívětivá svým stylem i délkou, takže se čte jedním dechem – což je skvělá kombinace. Tuto knihu rád dávám lidem na cestě, ale také křesťanům, které zajímá základ křesťanství.

3. Pete Enns a Jared Byas: Genesis for Normal People (B4NP, 194 stran).

Pete Enns je dalším chytrým provokatérem, které rád pravidelně čtu. Je to ovšem také výborný teolog, který zdůrazňuje, že pro Boha je důležitější naše důvěra než naše jistota. V této knize se spolu se svým kolegou Jaredem soustředil na to, jak chápat a vysvětlovat knihu Genesis. Před několika lety se mi moc líbila kniha Johna Waltona Ztracený svět Genesis 1, tato kniha napsaná v podobné tradici je ještě lepší. Kéž by Pete napsal podobně i další knihy. I tuto knihu jsem dal na přečtení celému LeadTeamu Elementu, abych nás povzbudil v přemýšlení, jak opravdu učit příběh Genesis, a jaké je její místo v celkovém příběhu Izraele. Skvělá kniha.

4. Brian Zahnd: Postcards from Babylon (Spello, 172 stran).

Brian je pastorem církve v USA, který před lety prošel dramatickou proměnou své teologie a svých postojů od křesťanského nacionalismu. Před dvěma lety jsem určil jeho knihu Sinners in the Hands of a Loving Father jako svou knihu roku. Jeho nejnovější kniha se vrací k současné politice s výzvou křesťanům k radikálnímu návratu k poselství a životu s Kristem. Tato kniha je teologie kříže ve zpolitizované době.

5. Timothy Snyder: Cesta k nesvobodě (Paseka, 357 stran).

Snyderova kniha o holocaustu Černá zem mnou otřásla, když jsem ji četl v roce 2016 (číslo 3 na mém seznamu). Cesta k nesvoboděje pro změnu kniha o současnosti. Především o Rusku, Americe a Evropě. Na českém internetu se někdy hodně mluví o tom, že a jak Rusko ovlivňuje politiku v evropských zemích. Snyder se dívá pod pokličku Putinova Ruska, na fašizující tendence, budoucnost demokracie, a tak dále. Čte se to samo. A jo, je tam hodně i o Brexitu…

6. John A. Dunne a Eric Lewellen: One God, One People, One Future: Essays in Honour of N. T. Wright (SPCK, 636 stran).

Vůdčí teologové a učenci z celého světa shromáždili své eseje na klíčové témata N. T. Wrighta s unikátním vhledem do třech oblastí klasické židovské teologie, které Wright vidí jako počáteční vlivy na teologii Nového Zákona: jde o monoteismus, vyvolení, a eschatologii. Eseje jsou na různé úrovni čtivosti, ale celkově byly velice osvěžující a zajímavé.

7. Thomas Jay Oord: God Can‘t (SacraSage, 210 stran).

Boží všemohoucnost se tradičně chápe jako Boží schopnost udělat cokoliv si přeje. To vede některé nevěřící přátele ke klasické a poměrně vtipné otázce, zda může Bůh vytvořit kámen tak velký, že ho sám neuzvedne. Legrace stranou, mnohem důležitější oblast diskuse o všemohoucnosti je teologie utrpení a zla – Proč Bůh dovoluje zlo, bolest a utrpení? Sleduje nějaké větší cíle? Nechce pro mě něco udělat? Nebo to nemůže udělat? Oord systematicky ukazuje, že autoři Bible tvrdí, že jsou jisté věci, které Bůh udělat nemůže. Například, Bůh nemůže lhát. Všemohoucnost tedy neznamená, že Bůh může udělat všechno – některé věci udělat nemůže. Co to znamená pro otázku zla a utrpení? To je obsahem této provokující, ale velice čtivé a naděje naplněné knihy, která je praktickou aplikací Oordovy předchozí knihy The Uncontrolling Love of God.

8. John C. Lennox: Can Science Explain Every Thing? (The Good Book, 128 stran).

Útlá, čtivá a jednoduchá kniha vyšla v sérii oxfordské apologetiky a protože Lenox je tamním profesorem matematiky, kniha skvěle popisuje výhody, limity a výzvy vědeckého přístupu k víře. Kniha je výborná pro evangelizaci a pro moderní apologetiku 21. století.

9. Cal Newport: Digitální minimalismus (Jan Melvil, 232 stran).

První Calova kniha, kterou jsem četl, Hluboká práce, mě velice oslovila, a tak jsem se těšil na knihu o zkrocení digitálního otroctví, kterému tak snadno podléháme. Kniha mě rozhodně nezklamala, navedla mě k praktickým radám o tichu, samotě a rozumnému používání digitálního světa. Rozhodně doporučuji také dnešním rodičům, protože jakmile nedají svým dětem žádné hranice pro používání digitálního světa, ten jejich děti zcela pohltí díky své návykovosti.

10. Pavel Hošek: Evangelium lesní moudrosti (CDK, 200 stran).

S Pavlem jsem o této knize udělal živý rozhovor na listopadovém Global Leadership Summitu. Na poli životopisu E. T. Setona se Pavel dívá na zdroje jeho inspirace woodcraftu, a roli skautingu nejen pro rozvoj mladých lidí, ale také jako první předvoj seznámení s evangeliem a ponouknutí k dalšímu hledání. Kniha i Setonův příběh mě moc bavila.

Doufám ale, že tyto knihy budou pro vás inspirací, co byste si třeba mohli přihodit na svůj seznam literatury. Těším se na knihy, které přečtu v tomto roce. Jaká byla vaše kniha roku, kterou jste v roce 2019 přečetli?

* Poznámka:

Podotýkám, že je to seznam knih, které jsem četl já, není to tedy reprezentativní vzorek knih vydaných v tomto roce. V přehledu také chybí Bible, kterou čtu průběžně celý život a je tak v kategorii sama o sobě. Na závěr pro zajímavost přehled medailistů z minulých ročníků.

2018

1. Pavel Kosatík: Jiný TGM (Paseka)

2. Gideon Hausner: Spravedlnost v Jeruzalémě (Paseka)

3. Clark H. Pinnock: Most Moved Mover (Barker).

2017

1. Brian Zahnd: Sinners in the Hands of a Loving God (Waterbrook)

2. N. T. Wright: Jednoduše Ježíš (Návrat domů)

3. Rob Bell: What is the Bible? (HarperOne)

2016

1. N. T. Wright: The Day Revolution Began (HarperOne)

2. Brent Schlender: Steve Jobs: Zrození vizionáře (Grada)

3. Timothy Snyder: Černá zem (Prostor)

2015

1. Keith Lowe: Zdivočelý kontinent (Paseka)

2. Adam Hamilton: Making Sense Out of Bible (HarperOne)

3. Pavel Kosatík: Emil Běžec 00:100 (Prostor)

2014

1. N.T. Wright: Surprised by Scripture (HarperCollins)

2. Gregory Boyd: Is God to Blame? (IVP)

3. Philip Yancey: The Vanishing Grace (Zondervan)

2013

1. Rodney Stark: The Triumph of Christianity (HarperOne)

2. Larry Osborne: Innovation's Dirty Little Secret (Zondervan)

3. Ken Segall: Šíleně jednoduché (Cpress)

2012

1. Andy Stanley: Deep and Wide (Zondervan)

2. Patrick Lencioni: The Advantage (Jossey-Bass)

3. Tim Keller: Králův kříž (Biblion)

2011

1. Henry Cloud: Neccessary Endings (Harper Business)

2. Andy Stanley: Enemies of the Heart (Multnomah)

3. John Eldredge: Beautiful Outlaw (FaithWords)

2010

1. Larry Osborne: The Sticky Teams (Zondervan)

2. George W. Bush: Decision Points (Century)

3. Andre Agassi: Open (Kopf)

2009

1. Andy Stanley: The Principle of the Path (Thomas Nelson)

2. Geoff Surratt: 10 Stupid Things that Keep Church from Growing (Zondervan)

3. Christopher Witt: Real Leader Don't Do Powerpoint (Crown)

2008

1. Jim Kouzes & Barry Posner: The Leadership Challenge (Jossey-Bass)

2. Craig Groeschel: It (Zondervan)

3. Bill Hybels: Just Walk Across the Room (Zondervan)

2007

1. C. Peter Wagner: Your Spiritual Gifts Can Help Your Church Grow (Regal)

2. Michael Duduit: Preaching with Power (Baker)

3. Elmer Towns, Bird, Stetzer: 11 Innovations in Today´s Church (Regal)

2006

1. Andy Stanley: Communication for a Change (Multnomah)

2. Craig Groeschel: The Confessions of a Pastor (Multnomah)

3. Larry Crabb: Rozbité sny (Návrat domů)

2005

1. Andy Stanley: The Best Question Ever (Multnomah)

2. Mishka Assayas: Bono: in conversation (Riverhead)

3. John C. Maxwell: Winning with People (Thomas Nelson)

2004

1. Bill Hybels: The Courageous Leadership (Zondervan)

2. Andy Stanley: Seven Practices of Effective Ministry (Multnomah)

3. C. Peter Wagner: Churchquake (Regal)

2003

1. Rick Warren: The Purpose Driven Life (Zondervan)

2. George Barna: Grow Your Church from the Outside In (Regal)

3. Bill Hybels: Courageous Leadership (Zondervan)

2002

1. George Barna: User Friendly Churches (Regal)

2. Ted Haggard: The Life Giving Church (Regal)

3. Ralph Moore: Starting a New Church (Regal)

2001

1. George Barna: The Habbits of Highly Effective Churches (Regal)

2. C. Peter Wagner: Acts of the Holy Spirit (Regal)

3. Philip Yancey: Nekončící milost (Návrat domů)

2000

1. John C. Maxwell: 21 Irrefutable Laws of Leadership (Thomas Nelson)

2. C. Peter Wagner: Churchquake (Regal)

3. Larry Crabb: Uvnitř (Návrat domů)

1999

1. C. Peter Wagner: Leading Your Church to Growth (Regal)

2. Bill Hybels: Honest to God (Zondervan)

3. Jaro Křivohlavý: Sdílení naděje (Návrat domů)

sobota 9. února 2019

Jak si vybírat knihy | Lekce z dvaceti let systematické četby

Již řadu let v lednu publikuji seznam mých deseti nejoblíbenějších knih předchozího roku. Blog o tom píšu proto, abych obecně inspiroval lidi k četbě a abych se dozvěděl, co čtou zase pro změnu oni. A také, abych těm nejlepším knihám udělal malou reklamu jako poděkování za to, že se mi líbily nebo mě nějak ovlivnily, posunuly, zaujaly a proměnily. Letošní článek najdete na zde

Jedna z otázek, kterou dostávám ohledně čtení knih úplně nejčastěji je podle čeho vybírám, co si budu číst. Je to proto, že při mém vyučování o vůdcovství nebo o kázání často říkám, že povzbuzuji vedoucí Elementu, aby četli alespoň dvě knihy měsíčně na téma teologie, sociologie, psychologie, historie a životopisů nebo leadershipu – to všechno jsou věci, které by vedoucí v církvi měli znát a měli by v nich mít přehled – pomůže to v jejich službě lidem, a rozhodně to zlepší jejich vyučování a veřejný přednes. Četba totiž rozněcuje části mozku a nejen zvyšuje množství informací, ale také zlepšuje kapacitu mozku konceptuálně přemýšlet. Bez pravidelné četby totiž kazatelé sklouznou k tomu, že kážou své zkušenosti nebo své emoce. Na tom není jistě nic špatného, ale naše vyučování by mělo být kristocentrické, praktické, inspirující, zapojující a informované. Naše zkušenosti a emoce jsou (a měly by být)součástí našeho vyučování, ale pokud jsou kázání jen o nich, lidé přestanou po chvíli dávat pozor. Jistě, jednou za čas – třeba jednou za rok – si můžeme dovolit poselství jen na tomto základě, ale jinak bychom měli především interpretovat do naší doby vyučování Ježíšovo a jeho apoštolů. Proto se potřebujeme naučit přemýšlet v konceptech a ve větším obrazu – a k tomu nám pomáhá pravidelná četba.

V roce 1999 jsem si začal dělat seznam přečtených knih – nejdříve jen pro mou zábavu (jsem ten typ, kterého baví vytvářet seznamy a systémy prakticky na cokoliv), ale později k tomu, abych měl přehled, jakým směrem se ubírá mé myšlení. Mám tedy za sebou 20 let seznamů – mohu díky tomu vidět, jak a kam jsem směřoval. Svým způsobem je to pro mě něco jako mentální deník. Rád bych se tedy podělil o několik myšlenek, které mě při pohledu na těch dvacet seznamů napadly. Nejdříve ale pár čísel. Za posledních dvacet let (1999-2018) jsem přečetl celkem 1189 knih. Nejčastějším tématem u mě bylo vůdcovství zastoupené 167 tituly (tady kromě mé práce pastora církve má toto číslo na svědomí také mé magisterské studium leadershipu v letech 2005-2010), těsně na druhém místě je teologie zastoupená 163 tituly, knihy o církvi se dostaly na 151 titulů, přes stovku má také oblast „křesťanského života“. Důležité pro mě je, že jsem přečetl 88 historických knih, 80 životopisů, a například 66 knih ze sociologie. Nyní tedy k samotným bodům:

(1) Četba se mění podle životní fáze. Není vůbec žádné překvapení, že dospělý člověk se učí nejlépe tehdy, když to potřebuje. Jinými slovy, budete-li se například učit principy leadershipu v době, kdy nic nevedete, spoustu myšlenek nebudete schopni nijak pojmout, protože vám chybí praktická zkušenost – některé dokonce pojmete chybně. Budete-li se ovšem tytéž principy učit v okamžiku, kdy něco vedete, uděláte úplně jiné pokroky, protože svou potřebu spojíte s tím, jak se rozvíjí vaše mysl ovlivněná vaší zkušeností.

Když jsem se tedy podíval na seznam knih, uvědomil jsem si, že v něm jde krásně vidět zhruba pětileté fáze. V první pětiletce (1999-2003) jsem pracoval v Projektu zakládání nových církví v Chomutově a navíc jsem v průběhu této fáze přijal povolání jít založit Element do Hradce Králové. Vůbec tedy není překvapením, že nejčastějším tématem mé četby byla ekklesiologie – tedy různé formy církve a růstu církve. Mým nejčtenějším autorem tohoto období byl misiolog a odborník na růst církve C. Peter Wagner. Druhým nejčastějším tématem bylo vůdcovství. Obě témata ale měly kolem 40 titulů, protože jsem se na roli vedoucího místní církve teprve připravoval.

To se náramně změnilo v druhé pětiletce (2004-2008), kdy jsem církev založil – a uvědomil jsem si, že je toho tolik, co nevím. Především o vůdcovství, bez kterého se „church planter“ prostě neobejde. Tím toto téma vyskočilo nahoru a stalo se dominantním rysem pětiletky, četl jsem o tom 68 knih, a mým nejčtenějším autorem byl John C. Maxwell, který je dodnes autoritou v oblasti vůdcovství – je schopen složité myšlenky vysvětlit velmi jednoduchým stylem, a slouží tak jako poměrně lehce přístupný autor do celého světa leadershipu (což jsem si uvědomil, když jsem kvůli studiu začal číst akademické knihy na podobná témata).

V třetí pětiletce (2009-2013) zakoušel Element největší skokový růst a nutně se to odrazilo do mých témat – potřeba rozvoje teologického myšlení a celkového nastavení nové místní církve vyneslo na první místo tematického řebříčku teologické knihy, které následovaly témata církve, sociologie a vůdcovství. Mým nejčtenějším autorem v této pětiletce byl Andy Stanley, pastor skvělé církve NorthPoint, kam jsem také pravidelně jezdil na návštěvu. Andy reprezentuje styl vyučování, kdy teologické koncepty jsou podávány srozumitelně posluchačům na jakémkoliv bodě jejich duchovní cesty: ať už jsou věřícími na jedné straně nebo hledajícími, skeptiky či nevěřícími na straně druhé. Ti všichni chodí no NorthPointu a protože naše skladba nedělních setkání je podobná, tento styl myšlení mě velmi ovlivnil a pomohl mi kázat tak, abych oslovoval obě skupiny zároveň.

Ve čtvrté pětiletce (2014-2018) přišla zatím nejsilnější fáze teologického profilování Elementu a mě samotného, a na prvním místě tedy zůstala teologie, následována historickými knihami, které mi učení pomáhají zasadit do kontextu. Nejčtenějším autorem této pětiletky se stal teolog N. T. (Tom) Wright, od něhož jsem v tomto období přečetl celkem 16 knih. Tom reprezentuje mnoho dalších teologů, kteří doslova otevřeli okenice mé mysli – jsem za to vděčný.

Výběr knih tedy sleduje křivku profesního nebo osobního růstu a situace, ve které se nacházíme – a to je můj první princip pro vybírání si literatury: Studuji a čtu především to, co mi nejvíce pomáhá v situacích, které aktuálně řeším. Naše mysl je v těchto momentech nejvíce otevřená učit se nové věci a začít myslet jinak, nově. Tehdy probíhá největší proměna myšlení (paradigm shift). Praxe + četba jsou mocnými společníky proměny mysli.

(2) Rád čtu oblíbené autory. Druhou věcí, které jsem si všiml, je oddanost konkrétním autorům. Přestože jsem četl v tomto období knihy od celkem 587 autorů, zhruba 15 z nich má u mě na kontě 10 a více knih, top čtyři autoři pak 48, 37, 35 a 31 knih. Tři z nich jsem už zmínil: Wagner, Maxwell a Stanley. Tím čtvrtým oblíbeným autorem celých dvaceti let je John Grisham, což je prakticky jediný autor románů, kterého čtu – jeho styl právnických románů mě prostě baví.

Celý tento bod u mě ukazuje na skutečnost, že když mě nějaký autor zaujme, rád si od něj přečtu něco dalšího a nakonec to u některých autorů skončí kompletním přehledem jejich díla. Někdy takový přehled literatury zahrnuje jejich díla v průběhu desítek let a pro mě jako jejich čtenáře je velice zajímavé sledovat vývoj a rozsah jejich myšlení. Díky tomu vidím, že poznávání je skutečně cesta (jak už psal apoštol Pavel), víme vždy jen část a naše poznání se mění jak díky dalším informacím, tak také díky prožitým zkušenostem. Pomáhá to také mému vlastnímu vývoji myšlení. To je tedy můj druhý princip pro výběr knih: Čtu knihy několika oblíbených autorů napsané v rozmezí desítek let, abych viděl příklad, jak se formuje mysl a názory. Někdy je na některém názoru nejzajímavější část právě ta cesta k výsledku, ne samotný výsledný názor. Tento bod mi pomáhá objevovat tyto cesty poznávání.

(3) Všímám si nakladatelů. Ať už se to někomu líbí nebo ne, na nakladatelství záleží. Některá jsou serióznější a důvěryhodnější než jiná – za ty roky už vypozorujete, kde si které stojí na škále důvěryhodnosti. Neříkám, že dobrou knihu nemůže vydat divné nakladatelství a naopak, za těch dvacet let jsem si ale všiml, že jsou to opravdu výjimky. Na nakladatelství záleží. Pro mě má tento bod ještě jeden rozměr – jsem mnohem náchylnější vyzkoušet mi zatím neznámého autora, pokud ho vydalo nakladatelství s jejichž produkcí mám předchozí opakovanou pozitivní zkušenost. U neznámého autora vydaného novým nebo divným nakladatelstvím většinou zkoumám ještě další body: recenze knihy třeba na Amazonu, kdo tu knihu podporuje a doporučuje, a především seznam použité literatury přímo v té knize. Taky se někdy jen tak v knihkupectví začtu a pokud mě něco zaujme, pokračuji dál tím, že si knihu koupím. A poslední věc u nakladatelů – například v teologii se moc hodí znát, do jakého teologického směru patří to či ono nakladatelství. U některých mi zatím neznámých autorů stačí jen vidět, kdo je vydal, abych věděl, jaká bude základní teze jejich knihy. Můj třetí princip pro výběr knih tedy zní: Čtu především knihy od důvěryhodných nakladatelství, se kterými mám předchozí opakované pozitivní zkušenosti. To je pro mě nejefektivnější cesta také k objevení nových autorů.

Tak tohle je několik lekcí z dvacetileté zkušenosti systematické četby na téma výběru knih. Pokud byste měli nějakou jinou otázku o čtení nebo knihách, napište – třeba to bude dobrý námět na pokračování.

Přeji vám příjemnou četbu nějaké skvělé knihy!

pátek 11. ledna 2019

Mých 10 nejlepších knih roku 2018

Jako každý rok v lednu, i letos pokračuji s tradičním přehledem 10 knih, které mě nejvíce oslovily v předcházejícím roce ze 75 knih, které jsem přečetl.* Zde je můj letošní seznam podle důležitosti:

1. Pavel Kosatík: Jiný TGM (Paseka, 424 stran). Jiný TGM je již několikátou knihou historika a spisovatele Pavla Kosatíka, kterou jsem měl privilegium přečíst, a jako vždy musím konstatovat, že opravdu umí psát velmi poutavě. Co se mi na této knize kromě literárního a poutavého stylu líbilo hodně je pozice, kterou Kosatík k TGM zaujal. Nijak zvlášť ho neglorifikuje, je dost upřímný k jeho chybám, zarputilosti a tvrdohlavosti, a také pozdější sebestřednosti, a přitom mu přisuzuje opravdu velmi důležité místo v dějinách a vysvětluje, jak se to stalo, a jak nezbytnou úlohu TGM sehrál při vzniku Československa a jak výjimečnou osobností skutečně byl. Tato kniha mi tedy dokázala prezidenta Masaryka vybarvit poutavě, věrohodně a velmi lidsky.

2. Gideon Hausner: Spravedlnost v Jeruzalémě (Paseka, 448 stran). A ještě jedna historická kniha z nakladatelství Paseka do mého letošního výběru! Každý, kdo se byť jen okrajově zajímá o Izrael, holocaust, druhou světovou válku, antisemitismus, právnické otázky nebo existenci zla si na tento titul o soudu nad Adolfem Eichmannem z pera jeho žalobce musí najít čas. Kniha je rozdělená do několika částí – od souhrnu „konečného řešení“ židovské otázky, přes Eichmannovu roli v nacistickém systému, a krátký popis, jak jej našli a zajali v Argentině, až po popis samotného soudu. Poslední část je velmi zajímavá, protože probírá jak strategii žaloby včetně konkrétních očitých svědectví, tak také linii obhajoby, její argumenty, a na závěr mediální ohlas celého soudu, a jeho podstatnou roli pro historické hodnocení holocaustu, pro sebe uvědomění a vnitřní smíření samotných Izraelců narozených po válce s předcházející generací, a pro izraelské uvědomění své pozice v dnešním blízkovýchodním konfliktu. Navíc, párkrát mě při čtení zcela přemohly emoce – toto rozhodně není suchý, dějinný přehled holocaustu, ale opravdové svědectví emocionální, dynamické, silné. Když jsme u historických děl s přesahem do politiky, rád bych při té příležitosti zmínil ještě knihu Grahama Allisona Osudová past, která na půdorysu peloponéské války mezi Aténami a Spartou probírá možný střet USA a Číny. Fascinující čtení.

3. Clark H. Pinnock: Most Moved Mover (Barker, 227 stran). Clark Pinnock byl jedním z nejvlivnějších evangelikálních teologů 20. století, a tato kniha je jeho teologickou obhajobou „otevřeného pohledu“ (open view, open theism) na Boží vševědoucnost a na důsledky, které otevřený teismus má do dalších teologických disciplín, protože způsob, jak chápeme a vnímáme Boha ovlivní všechny další doktríny. V knize odpovídá na základní a nejčastější námitky zejména z kalvinistických reformovaných kruhů, ale také z prostředí arminianismu, a poutavě dokazuje, jak většina evangelikálů žije jako „otevření teisté“ zatímco vyznávají klasický pohled na vševědoucnost ovlivněný řeckou filozofii, kde Boha vnímají jako nehybného hybatele, neměnného a stálého Boha, který nikdy nemění názor nebo není překvapený, zatímco židovská a křesťanská Písma hovoří o Bohu, který se nechává pohnout svým stvořením, který může být překvapen a zraněn. A který reaguje na naše modlitby proto, že je láskou. Protože již řadu let zastávám tento pohled, byl jsem nadšen způsobem a hloubkou této konverzace. Když jsme u teologických knih s neotřelým obsahem, rád bych ještě navíc zmínil titul Briana Zahnda Farewell to Mars, ve kterém se vypořádává s politickým a nacionálním americkým křesťanstvím, které podle něj je spíše fúzi uctívání Jahveho a řeckého boha Marse.

4. Přemysl Pitter: Duchovní revoluce v srdci Evropy (Kalich, 136 stran). Krásně popsané fascinující příběhy z duchovní historie českého národa, které nejsou laděny nacionalisticky, ale zároveň vedou k vděčnosti. Pitter tuto knihu napsal pro čtenáře v západní Evropě po obsazení Československa Sovětskou armádou, a po vzedmutí zájmu o svou bývalou vlast. Chtěl tak ukázat, že český národ má hluboké dědictví skryté v duchovních průkopnicích – a zdaleka se nejedná jen o notoricky známé Husa a Komenského. Tuto knihu jsem koupil celému LeadTeamu Elementu jako jednu z povinných knih letošní sezóny. Velmi osvěžující a povzbudivé čtení.

5. Karl Vaters: Small Church Essentials (Moody, 255 stran). Drtivá většina knih o vedení a růstu církve jsou psány z pozice velké církve nebo přímo megacírkve (to je takové místní společenství, kde se o víkendu schází více než dva tisíce lidí). Což je jistě prima, sám jsem řadu takových knih přečetl a mnohé mě velmi obohatily. Většina z nich není psána stylem nějakého hloupého a bezduchého návodu, nebo snad dokonce arogantně a povýšeně. Přesně naopak. Přesto je ale veliký problém jejich myšlenky, zkušenosti a metodiku aplikovat, a není to kvůli odlišné kultuře. Je to kvůli odlišnému prostředí, ve kterém se nachází velká a malá církev. Každá malá církev (takové místní společenství, kde se o víkendu schází do 250 lidí) je natolik jedinečná a odlišná, že nemůže jednoduše ani aplikovat způsoby a zkušenosti jiných malých církví – každá maličkost, každý rozdíl vychýlí jejich vlastní zkušenost jinam (na rozdíl od velkých církví, které jsou si navzdory jiné teologii a jinému stylu docela vnitřně strukturálně podobné). Karl Vaters si této dynamiky všiml a z frustrace, že pro pastory malých církví není dost literatury zabývající se jejich situací (a navíc bez pocitů viny v případě, že zůstávají malými církvemi, nebo naopak bez prázdných sebevědomých řečí o růstu), napsal toto mistrovské dílo, které by si podle mě měli přečíst všichni pastoři malých církví – tedy v česku skoro úplně všichni. PS. Koneckonců, 95% všech místních církví na světě je malých, do 250 lidí na víkendových bohoslužbách…

6. Stanley Grenz: The Millenial Maze (IVP, 239). Eschatologie je teologický název pro učení o posledních věcech, tedy především o druhém příchodu Krista a světě po tomto příchodu. Všichni křesťané věří, že se Ježíš vrátí, aby soudil a obnovil svět. V čem se ale liší, je kdy to proběhne, za jakých okolností to proběhne, jak bude vypadat vzkříšení z mrtvých, zda bude církev u Ježíšova příchodu na zemi, zda bude existovat mezi druhým příchodem Krista a věčností také nějaké období tisíce let, a tak dále. Pro mnoho křesťanů je eschatologie nejoblíbenější disciplínou (což je škoda), ale jiní se ji zase vyhýbají seč mohou (a to je také škoda). Jedním z důvodů, proč se ji někteří vyhýbají je zkrátka to, že nechápou rozdíly mezi jednotlivými postoji, přijde jim to složité. Takoví by milovali knihu Stanleyho Grenze, ve které poskytuje základní přehled všech čtyřech hlavních směrů, včetně jejich silných a slabých stránek a v čem mohou obohatit církev jako celek. Kniha prý vyjde v češtině, doufám, že si ji co nejvíce vedoucích v církvi přečte. A když jsme u teologických knih, ještě bych zmínil dvě, které mě zaujaly v roce 2018. Jednou je kniha Rogera Olsona Against Calvinism, ve které podává strhující teologický úder kalvinismu, a druhou je kniha Johna Waltona Ztracený svět první kapitoly první knihy Mojžíšovy, kde popisuje svůj funkční pohled na popis stvoření, což je pro mnohé české křesťany úplné zjevení, jak se dá chápat biblický text. Velmi čtivé a mysl probouzející.

7. J. R. R. Tolkien: Hobit (Argo, 253 stran). Už hodně dlouho jsem si na Hobita brousil zuby! O Vánocích k tomu konečně došlo a byl jsem velmi rád. Je to fantastický kus literatury. Tolkienův Hobit je natolik známý, že se nemusím ani nějak zvlášť rozepisovat, napíšu tedy snad alespoň jeden citát: Ale srdce jim při jeho vážných slovech poklesla a všichni pocítili, že jejich dobrodružství je daleko nebezpečnější, než se až dosud domnívali, a že po celou dobu, i když překonají rizika cesty, čeká na jejím konci drak. V roce 2018 jsem četl ještě dva romány, které si zaslouží alespoň malou zmínku: Fantastický příběh o stárnutí a umírání A každé ráno je cesta domů delší a delší od Fredericka Backmana a politický špionážní thriller Pohřešuje se prezident, který společně napsal bývalý prezident USA Bill Clinton se spisovatelem Jamesem Pattersonem.

8. N. T. Wright: Paul, A Biography (HarperOne, 480 stran). Ani letos v mých Top Ten nechybí úžasný anglikánský teolog N. T. Wright, tentokrát ovšem trochu v jiném žánru než u něj bývá obvyklé. Wright je jedním z nejznámějších autorů tzv. Nové perspektivy na Pavla, která se pokouší pozdvihnout Pavlovy dopisy z luteránsko-reformovaného rámce porozumění a vykládat je spíše podle porozumění judaismu prvního století. Tato kniha však nepatří k teologické obhajobě tohoto pohledu. Je to životopis. Samozřejmě, je to teologický životopis, protože Pavel byl teolog. Ale stále je to životopis, který pomáhá pochopit myšlení, práci a psaní muže, který stál za rozmachem křesťanství.

9. Alexandr Flek: Parabible (Biblion, 192 stran). Parabible je projekt Alexandra Fleka, jinak teologa a překladatele Bible21, který parafrázuje klíčová místa evangelijního příběhu. Parafráze jsou svým způsobem kázání – snaží se aktualizovat poselství Bible do současné doby a současné situace posluchačů. Dělá to asi každý kazatel, byť k tomu používá různé prostředky. Cílem vyučování totiž není pouhá znalost nebo povědomí o biblických časech, cílem je aktivní život v současnosti formovaný biblickou zvěstí. Právě proto se v církvi nespokojíme jen se samotnou četbou Bible, ale máme k tomu nějaké vyučování. Aktualizujeme zvěst pro nás. Pro mě osobně je Parabiblepřínosná v tom, že některá notoricky známá místa, která jsem četl v různých překladech podává svěže, nově a neotřele. Pro časopis Život v Kristu jsem napsal celou recenzi, kterou najdete zde.

10. Phil Knight: Umění vítězit (IKAR, 432 stran). Ještě jeden životopis na závěr letošního seznamu. Phil Knight je zakladatelem značky Nike a jeho kniha je fascinující příběh podnikání, odvahy, odolnosti a vůdcovství. Navíc Knight píše vtipně a čtivě, takže jsem se bavil. Přitom jsem se také ovšem učil, protože se Knight nevyhýbá ani svým pádům nebo neúspěchům. Nejlepší byznys kniha, kterou jsem v roce 2018 četl.

Doufám ale, že tyto knihy budou pro vás inspirací, co byste si třeba mohli přihodit na svůj seznam literatury. Těším se na knihy, které přečtu v tomto roce.Jaká byla vaše kniha roku, kterou jste v roce 2018 přečetli?