U příležitosti dvou sérii v Elementu o
randění (Nová pravidla pro randění) a rodině (Family Fest) jsem se rozhodl zveřejnit znovu
několik starších blogů na téma sexuality, které tuto sérii vhodně doplňují.
Původní seriál s odpověďmi na mnoho konkrétních otázek vznikl na začátku roku
2011 a dodnes patří k nejčtenějším blogům, které jsem tu napsal. Doufám, že se
vám budou líbit i tyto články.
Vítejte
u třetího dílu série SexEd. Doufám,
že v minulých dvou dílech jsem
úspěšně naboural obvyklou představu, že křesťané, nebo snad dokonce Bůh, by
měli negativní pohled na sex. Ve skutečnosti, nejen že Bůh jako tvůrce sexu má
k němu pozitivní postoj, ale i jeho omezení ohledně sexuálního života mají
za cíl jedinou věc, a to nám pomoci si užívat opravdovou sexuální intimitu,
která je dlouhodobá, nepřerušená, a se vzrůstající tendencí. Když však sex
vyjmeme z jeho bezpečného prostředí, a začneme si s ním hrát jako
s ohněm v suchém lese, výsledkem ve většině případů je to, že náš
život není lepší, ale je komplikovanější. Řešíme věci, které nás spíše matou a
neseme si ve svých vztazích a životě tíži, kterou bychom nepřáli ani nepříteli.
Statistiky totiž nejen dokazují, že pokud si necháte sex až do manželství, a
pokud v něm zůstanete věrni jedinému partnerovi, bude váš sex kvalitnější,
déletrvající, manželství vydrží déle, budete mít až o 80% větší
pravděpodobnost, že se nerozvedete, díky čemuž budete zdravější psychicky i
tělesně, a budete 3,3x méně náchylnější k nevěře. Budete mít silnější a
lepší sexuální uspokojení díky intimitě, která vzniká v bezpečném vztahu.
Skvělý sex vzniká v opravdovém poznání druhého, nejen jeho těla, ale duše,
vnitřku, srdce.
Abychom
tam došli, je ovšem nutné si svou sexualitu chránit. Kultura naší doby totiž ze
sexu dělá produkt, se kterým soutěžíme, bereme jej na lehkou váhu i s jeho
následky (mimochodem všimli jste si, že po mimomanželském sexu ve filmu málokdy
někdo otěhotní nebo se nakazí nějakou přenosnou chorobou?), a jsme náchylní k jeho
zneužívání. Minulý týden jsem vám vyprávěl o experimentu z MIT
v Bostonu, který dokázal, že při sexuálním vzrušení přestáváme myslet
jasně, naše hodnoty a přesvědčení se vypaří jako pára nad hrncem, a my jsme
schopni udělat věci, které bychom ve stavu klidu všichni nazvali nemorálním
nebo dokonce úchylným jednáním, včetně znásilnění nebo sexu se zvířaty. Tento
experiment potvrdil, že sexualita je velmi silná, opravdu podobná ohni, a my
nad sexuálním pokušením nedokážeme vyhrát, dokážeme před ním pouze utéct. Není
to pasivní příkaz: Nedělej to. Je to aktivní příkaz: utíkej, odděl se, udělej
konkrétní kroky, které tě uchrání před selháním. A tak jsme si pověděli několik
rad pro svobodné a několik rad pro ženaté/vdané, které nám pomohou svůj život
uchránit před zbytečnými komplikacemi. Někteří lidé mi pak minulý týden říkali,
jak moc mají s těmito záležitostmi zkušenosti, a jak je překračování
některých z uvedených pravidel dohnaly na okraj nevěry a zhroucení
manželství, nebo (pokud byli svobodní) ke ztrátě nevinnosti.
Dnešní téma jsem nazval
Kulturistika. Nebudu tady ovšem mluvit o posilování, koneckonců na to nejsem
žádný expert, nicméně, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad tím, co
se stane, když ze sexu uděláme pouze fyzickou záležitost. Znáte to. V tom
jsou muži i ženy jiní. Zatímco málokterá žena vnímá sex přísně odděleně od citů
nebo lásky, muž to dokáže, je totiž jednodušší stvoření, které se dokáže
zaměřit pouze na jeden cíl. Jenže sex není jen tělesným, že ano? I když tento
argument používáme, když chceme ospravedlnit nevěru nebo nezodpovědné chování,
ve skutečnosti se při sexu stáváme jedním tělem s tím, s kým se
spojujeme. Tak to tedy posuneme. Uznáme, že sex není jen tělesná záležitost, že
k tomu potřebujeme druhého vášnivě milovat. Taková vášnivá láska se
jmenuje éros, z čehož máme slovo erotika. Sex bez lásky nenaplňuje,
s érosem je to jiné kafe.
Je to stav, kdy jsme zamilovaní do druhého až po
uši. Éros zahrnuje sexualitu, ale nerovná se sexu. Samozřejmě můžeme mít
sexuální styk bez erotické lásky, jenže sexuální touha bez érotu chce jen sex
samotný, ale ne nutně osobu. Éros chce milovanou osobu. To je mimochodem jedním
z důvodů, proč je v naší přesexualizované společnosti tak málo vášně.
Éros je zaměřený na druhého člověka, ale touha na naplnění vlastních potřeb.
Když máme pouze touhu bez vášně, jsme schopni odhodit člověka po „tom“ stejně
tak, jako kuřák odhazuje vykouřenou krabičku. Ovšem, éros je láska, která je
hybnou silou lidstva, bez této lásky bychom vymřeli. Navíc vášeň dává životu
barvy a smysl, že? Avšak právě ve vznešenosti érotu jsou skryty nebezpečné
zárodky. Éros totiž mluví jako Bůh. Jeho naprostá oddanost, jeho nezájem o
vlastní štěstí, jeho schopnost tropit ze sebe šašky, to vše zní jako poselství
z věčnosti. Díky tomu může éros podněcovat ke zlému stejně jako
k dobrému. Ve své vrcholné podobě totiž tíhne k nárokování si božské
pravomoci. Její hlas nám zní jako vůle samotného Boha. Říká nám, abychom se
neptali, co to bude stát, žádá si od nás oddanost, snaží se přehlušit veškeré
ostatní nároky a našeptává nám, že jakýkoliv čin spáchaný ve jménu lásky je
legitimní a správný. A tak máme lidi, kteří opouštějí rodinu, protože jim to
láska k jiné ženě přikázala. Máme lidi, kteří jsou ochotni obětovat své
hodnoty proto, že éros byl silnější. Éros, pokud je bezvýhradně uctívaný, stává
se démonem. Co pak říkají lidé, kteří mu
podlehli? Nedokázali jsme si pomoci. Sexuální pud je přetlačil. Sex je zbožštěný.
Nahrazuje totiž duchovní spojení.
Což
je zajímavé zjištění. Zvykli jsme si, že jsme izolováni a
odděleni od svého světa, a žel také od sebe navzájem, a rovněž od svého
Stvořitele. Do světa oddělení jsme se narodili, a aniž bychom si to
uvědomovali, toužíme se znovu spojit. Učenci věří, že slovo sex se vztahuje
k latinskému secare, což znamená
„uříznout, amputovat, a oddělit od celku“. Od stejného slova mám třeba slovo
sekta (odštěpek od hnutí), nebo sekce. Naše sexualita tak ukazuje na dvě věci:
Ukazuje na to, jak moc se cítíme odděleni; a celá sexualita je zároveň snaha se
znovu spojit. Být sexy tedy není jen o tělesném spojení, je o celkovém spojení
se světem, komunitou, a Bohem. Proto se tak cítíme dobře v davu lidí
stejného ražení, nebo když děláme skvělý projekt. Dává nám to spojení.
Proto
také někteří z lidí, kteří jsou nejvíce sexy, nejvíce přitažliví,
s nikým nespí. A někteří lidé, kteří sice s někým spí, nejsou vůbec
sexy. Sex bez spojení je prostě jen sex. Můžeš spát s mnoha lidmi, a
přitom se cítit uvnitř úplně sám. Můžeš být dokonce v manželství, a cítit
se sám. Fyzický akt se může stát fata morgánou. Když je rozpálený vzduch, vidíš
i to, co se zdá skutečné, ale s čím se nedokážeš nijak spojit, protože
tomu chybí podstata. Chybí tam opravdová substance. Sex se tak stává honěním za
větrem, bublinou, která splaskává tak rychle, jak rychle naše těla stárnou.
Zoufale pak hledáme další přelud, jenže jsme se nikdy opravdově s nikým
nespojili, a proto nejsme sexy. Žízníme.
Ve
starověkém Řecku používali frázi: Jídlo je pro žaludek a žaludek je pro jídlo.
Chápali, že člověk je soubor fyzických potřeb, kde sex je skutečně pouhá
fyzická potřeba jako jídlo. V 1. Korintským 6:19-20 Pavel tento světonázor
napadl s otázkou, zda má náš život větší smysl než jen naplňování
fyzických potřeb: Copak nevíte, že vaše
tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už
nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest
Bohu. Dokonce říká, že tělo je chrámem Ducha svatého, což byla pro jeho
posluchače provokativní myšlenka. Chrám bylo svaté místo, kde přebývá bůh, a pokud
je tělo takovým chrámem, pak je mnohem více než jen obalem fyzických potřeb. Ve
většině starověkých civilizací existovala chrámová prostituce, kdy byl sex
spojován s uctíváním bohů v náboženství plodnosti, čímž byl mimomanželský
sex za prvé zbožšťován jako prostředek spásy, a za druhé degradován na pouhou
fyzickou potřebu. Stal se biologickou potřebou. Jenže sex bez duše je jako ze ZOO.
V ZOO
zvířata intimitu nepěstují. Jejich sex je čistá biologie bez potřeby lásky.
Nepotřebuji se ptát: Máš je ještě pořád rád? Nekoukáš se po jiné? Nepotřebují
vidět vydání se vztahu. Je to čistý instinkt. Což nám někdy připomíná chování
lidí, když říkají: Nemohu věřit, že jsem udělal… Úplně jsme ztratili hlavu…
Ráno jsem si vůbec nevzpomněla… Pokušení vyhnout se svědomí nebo vědomí většího
záměru znamená obětovat své lidství. Náš sex se pak stává méně lidským a více…
ano, více zvířecím. Jen se zamyslete, proč někdy říkáme, že se někdo choval
jako zvíře. Dostal ji. Je úplná tygřice. Byl to základní instinkt. Názor, že je
sex skutečně dobrý pouze pro manželství, je napadán jako nerealistická
představa. Ve skutečnosti je to zoufalý hlas, který se ptá: Nejsme opravdu jen
zvířata? Pornografie lidi odlidšťuje natolik, že jsme díky tomu skutečně
oddělili intimitu ze vztahu, který se stal biologickým, zvířecím, chaotickým,
a… prázdným.
Pak
je tady druhá strana. Sex ignorujeme a vůbec o něm nemluvíme. Nevím, kde jste
se dozvěděli o něm vy, ale myslím si, že většina z nás se rozhodně o sexu
nedozvěděla od svých rodičů. Byli to pravděpodobně kamarádi, a jejich
vytahování se, jejich porno, jejich zkušenosti a jejich názory, které formovaly
naši mysl. Žel, někteří se tak dozví, že sex je něco, musíš přežít, že je to
nečistá věc. Rodiče se tváří, že sexualita vůbec neexistuje. Chovají se ke svým
dětem, jako by byli andělé. Zvířata a andělé, dva extrémy. V jednom svou
sexualitu popíráme, ve druhém jsme jí ovládáni. Když popřeme duchovní stranu
existence, začneme žít jako zvěř. Popřeme-li tělesnou stránku, budeme se chovat
jako andělé. Oba způsoby jsou pro nás destruktivní, protože Bůh nás stvořil
jako lidi.
V básni o stvoření vidíme progres. Bůh začal tvořit v chaosu
(země byla pustá a divoká). Genesis 1:1-3 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad
propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl:… Se svým
stvořením šel směrem k většímu pořádku, harmonii a kráse. V Jobovi
zmiňuje, že když zemi stvořil, všichni andělé jásali radostí. Pořadí je
důležité. Lidé byli stvořeni až po andělech, a až po zvířatech. Kdykoliv se
tedy snažíme chovat jako zvířata nebo jako andělé, jdeme špatným směrem. Jdeme
směrem k chaosu. A míjíme se tím plánem, který Tvůrce měl. K čemu nám
je dodržovat jeho plán, se ptáš? Jsme-li v jeho plánu, jsme spojeni,
opravdově spojeni, se světem, do kterého nás postavil, do vztahů, které na
tomto světě máme, a jsme spojeni ve vztahu s ním, jako svým Stvořitelem.
Jsme-li spojeni, cítíme se… plně. Zdravě. Milovaně. Užitečně. Krásně. Čistě.
Nehoníme se za větrem. Nenásledujeme přelud. Žijeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat