Mlčící Bůh

Obvykle když se mi dějí při špatné a těžké věci, mám tendenci k Bohu ve svém srdci volat: „Kde jsi?!?“ Volání lidstva při bolesti je zřejmě největší překážkou k víře, protože když vnímáme svou bolest a bolest svých blízkých, pak nás pochyby o Božím zájmu nevyhnutelně napadají. Navíc, jdeme-li v životě kupředu a chystáme-li se udělat zvláštní rozhodnutí, které náš život ovlivní, voláme k Bohu: „Kam?“ Chceme vedení uprostřed své temnoty (protože budoucnost téměř vždy vypadá temně, nevíme, co nás čeká). Ale co uděláme, když nám Bůh neodpoví? Co uděláme, když si nebudeme jisti, co vlastně Bůh zamýšlí? Co když nám někdy Bůh neodpoví? Co když někdy bude Ježíš mlčícím Bohem?

Podvědomě se Božího mlčení bojíme, protože nás napadá, zda Bůh vůbec je; nebo zda s námi už neskončil. Ale musíme vzít na vědomí, že Bůh má svůj čas a mluví k nám tehdy, kdy se on sám rozhodne, že ten správný čas nastal. Pokud jsme hledajícími a Boha zatím nenásledujeme, v jeho mlčení cítíme neschopnost se obhájit. (Říkáme si, že kdyby Bůh byl, udělá zázrak; něco se právě teď stane; nebo mi to Bůh vysvětlí.) Když jsme křesťané, v Božím mlčení hledáme skrytý význam, zda nás neopustil, protože jsme udělali něco, co se mu nelíbí. Úplně přitom zapomínáme na to, že přesně to Kristus předpokládal, když svým následovníkům řekl (Jan 14,27): Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Ve světě hluku může být Boží ticho docela strašidelné. Ale ne, Ježíšovo ticho není proto, že by nás Bůh chtěl trápit nebo že by se o nás nezajímal. Bůh někdy mlčí proto, že v jeho tichu vynikne naše motivace. V jeho tichu vyniknou naše touhy. V jeho tichu vyniknou naše rozhodnutí.

V závěru svého života stojí Ježíš před Pilátem, a zničehonic se najednou odmlčel. Celý jeho život byl důkazem o něm a pak, když stál před nenávistným pochybovačem, zůstal stát tiše. Ježíš byl tiše, když byla proti němu vznesena křivá obvinění (Marek 14,60). I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tito proti tobě svědčí?" On však mlčel a nic neodpovídal. Před Sanedrinem byly lži jasné. Ježíš byl tiše, když se už ve své mysli rozhodli (Marek 15,5). Pilát se ho znovu zeptal: "Nic neodpovídáš? Podívej, z čeho všeho tě obviňují!" Ježíš však již nic neodpověděl, takže se Pilát divil.

Ježíš byl tiše, když lidé chtěli podívanou (Lukáš 23,8-12). Když Herodes Ježíše uviděl, velmi se zaradoval; neboť už dlouho si přál ho vidět, protože o něm mnoho slyšel, a doufal, že od něho uvidí nějaké znamení. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl. Ježíš byl tiše, když byla jeho práce dokonána (Jan 19,8). Židé mu odpověděli: "My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího." Když Pilát uslyšel toto slovo, ulekl se ještě více. Vešel znovu do vládního paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ježíš mu však nedal žádnou odpověď.

V Ježíšově mlčení vidíme jeho respekt k právům jednotlivce si vybrat pro nebo proti Ježíši. V křesťanství je konverze vždy tvá volba. Není to o místě tvého narození, ani tvém statusu, jen o tvém rozhodnutí. V křesťanství není donucování k víře nikdy povoleno. Ježíšovo ticho nám dává právo a svobodu říci: „Už nechci o tom více slyšet!“ Ale neznamená to, že mohou říct: „Už o něm nesmíte nikomu říkat.“ V křesťanství jsou všechny důkazy podloženy vztahem: „Znám ho!“ A pravá víra se nemusí neustále obhajovat, protože jde vidět.

Vždy mě fascinovalo, jak dokonce nevěřící lidé berou Ježíše vážně především pro jeho poselství lásky k nepříteli, které je tak radikálně odlišné od všeho, co známe v tomto světě založeném na principu: Máš, co si zasloužíš. Ježíš si získal lidi tím, že si získal jejich srdce. Pravděpodobně tuto vlastnost na Kristu obdivovali lidé po staletí nejvíce. Z našich končin je známý výrok Masaryka: „Ježíš, ne cézar!“, kterým rovněž obdivoval Kristovu schopnost získat si člověka na svou stranu láskou a ne silou. Koneckonců, Ježíš jednou řekl (Matouš 11,29-30): Vezměte mé jho na sebe a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.

Jho nepatří mezi nástroje, které si představujeme jako „příjemné“. Ale na Ježíši bylo něco, co způsobuje, že staletí po jeho životě, smrti a vzkříšení má i dnes miliony a miliardy následovníků, kteří jsou ochotni pro něj žít i zemřít. Jsou ochotni na sebe vzít Kristovo jho a trpět pro něj, protože on je s námi i když ho necítíme nebo nevidíme. Lásku jsme od něj přijali a láskou jej také následujeme. Ale proč tedy máme s Božího mlčení strach? Máme strach, protože v jeho tichu vypovídáme o sobě.

Pozorujeme-li matku s malým dítětem, názorně vidíme fungovat zajímavý princip přibližování a oddalování. Zírá-li rodič upřeně na dítě, to začne po chvíli plakat. Opustí-li ale rodič dítě a nechá ho samotné, dítě pláče znovu. Každý rodič tak balancuje mezi těmito dvěma póly: neustálé přibližování a oddalování se. Dokonce i Bůh tak činí v našich životech. Dělá to už od zahrady Eden. Zdravý vztah tvoří rytmus nezávislosti a intimity. Ano, možná by to bylo jednodušší, aby Bůh všechno v našem životě rozhodoval přímo, ale z našeho života by kromě všeho zlého zmizela i radost a dobrodružství. Proč se Bůh v našich životech odmlčuje? Protože chce vidět náš růst, chce vidět naše rozhodování, chce vidět naši lásku, chce vidět zkrátka nás takové, jací jsme.

Když se Ježíš odmlčel, bylo to proto, že lež byla zjevná, žalobci si již udělali jasno, lidé chtěli představení, ale Ježíš věděl, že jeho práce je již dokonána. Když v našem životě Bůh mlčí, je to proto, že nám dává prostor pro hledání, prostor pro růst anebo proto, že ví, že už jsme se stejně rozhodli. V každém případě nám ale dává prostor pro to, že se tím ukáže, co je v nás. Ale v tom všem nás neopouští a zůstává nám na blízku, je k nám otevřený a zajímá se o nás. Jak to vím? Ježíš nám dal konkrétní příklad. Vždyť jen krátce potom, co mlčel u Piláta, byl ukřižován, ale na kříži se zajímal o své vrahy (odpusť jim, protože neví, co činí), o svou matku (Jane, postarej se o ni, jako o vlastní), o kajícího se lotra na kříži (ještě dnes se mnou budeš v ráji), o lidstvo, za které umírá (je dokonáno).

A po svém vzkříšení? Speciálně přijde za Tomášem, který nechtěl věřit, dokud neuvidí. A odpustí Petrovi jeho zapření a svěří mu úkol. Koneckonců, i u onoho osudného ohně mlčel, jen se na Petra podíval. Kristovo mlčení ukáže, co je v nás, aby pak nám nabídl vysvobození. A to je důvod, proč je Kristus tak jedinečný. Přeji Vám krásné Velikonoce.

Element is now Association of Related Churches partner

As some of you know, Element has joined a starting and growing movement for church planting in Europe called Europe Advance, which is sort of expression of ARC USA that was lead by our greeat friend, late Billy Hornsby. This movement is the primary church planting movement starting on average 1 church in 7 days. Together with couple of European friends and pastors such as Sebastiaan Van Wessem of Hilversum, Nederland, Desmon Fry of Zurich, Switzerland, Thomas Jonsson of Stenungdsun, Sweden and Larry Blackeslee of Germany we joined together in order to see more life-giving churches being planted in Europe. The website to learn more is www.europeadvance.org

While we work hard to establish the organizational side of the EA, in meanwhile we as a local church became an official partner church for ARC, where we are together with chuches such as Church of the Highlands (many of you remember the ministry we received from Phil Long), The LifeGate Church (Tony Ashmore), or LifeChurch.tv (Craig Groeschel). While ARC is not a denomination, it is a network of like minded leaders that long to see the more churches just like Element being planted all over the globe.

What it means to be an ARC Partner?

Partners give $500 a month or 2% of your church's income
Your giving goes to planting churches around the country currently at the rate of 1 every 7 days
Your church is listed on the ARC website as an ARC Partner Church
You get discounted registration at ARC events
You have access to weekly conference calls with ARC Lead Team
You have access to online ARC member resources

Celebrate with me the opportunity to network with these churches. I am very happy for the opportunities God lays in the front of us to extend his Kingdom. Our partner churches and networks, whether ARC, North Point, Church on the Rock, Shoreline, New Covenant, Willow Creek, EQUIP or No Boundaries Churches have all been very instrumental about making our call and mission work. We are extremely blessed to partner with churches in Czech, Europe and overseas to see the Kingdom of God grow.

Extrémní život: Jen pro odvážné

V minulých týdnech jsem se zeptal důležitou otázkou, která se pro tebe může stát brýlemi, skrze které vnímáš svět okolo sebe a svou situaci, ať už zažíváš chvíle těžké nebo naopak velmi úspěšné. Otázka zněla: Co bys udělal, kdyby sis byl absolutně jistý, že Bůh je s tebou? Odpověď na tuhle otázku nám skutečně může pomoci v každé situaci. Protože, pokud si jsi jistý, že Bůh je s tebou, čeho by ses bál? Je-li Bůh s tebou, proč bys reagoval přehnaně na svou situaci? Jestli jsi úplně jistý, že Bůh je s tebou, proč hrát manipulativní hry, abys dostal to, po čem jsi toužil? Pokud budeš jednat tak, jako by sis byl jistý, že Bůh je s tebou, pak s tebou nezamávají starosti života, a nezamává s tebou ani nenadálý úspěch (což se mnohým lidem stává, jak vidíme dobře ze sportu nebo politiky). Právě díky tomu je Josefův příběh tak významný. Starověký Josef, syn Jákoba, otce Izraelského národa byl vnitřně jistý a silný ať už se mu děly životní tragédie nebo prožíval nenadálý úspěch. Choval se totiž přesně tak, jako by se choval kdokoliv, kdo by si byl jistý, že Bůh je s ním. A to navzdory, že nezažívá zázraky, neslyší hlasy, nemá Bibli, ale přesto věří Boha.

Do Josefova příběhu se vracíme na konci 41. kapitoly knihy Genesis. Josef se stal předsedou egyptské vlády a dostal za úkol postarat se přesně podle svého plánu, aby v době hladu bylo co jíst. Když v Egyptě uplynulo sedm let hojnosti, přišlo na řadu sedm let hladu. Ve všech zemích byl hlad, ale v celém Egyptě byl chléb. A když začala hladovět i celá egyptská zem a lid volal k faraonovi o chléb, farao řekl všem Egypťanům: Jděte za Josefem! Udělejte, cokoli vám řekne. Josef tehdy otevřel všechny obilnice a prodával Egypťanům zrní, neboť hlad se rozmáhal i v egyptské zemi. Navíc celý svět přicházel k Josefovi do Egypta nakupovat zrní, protože se po celém světě rozmohl hlad. V té době bylo Josefovi již 40 let, a byl to úspěšný muž, díky jehož moci, postavení a moudrosti se Egypťanům tolik dařilo. Slovo o tom, že v Egyptě měli štěstí na dobrou vládu a mají tam tedy jídlo, se dostalo až k okolním národům. Genesis 42:1-2 Když Jákob uviděl, že v Egyptě je zrní, řekl svým synům: "Co se na sebe jen tak díváte? Slyšel jsem, že v Egyptě je zrní. Jděte a nějaké tam pro nás nakupte, ať zůstaneme naživu a nezemřeme!" A tak se Josefovi bratři vydávají na cestu do Egypta, šlo jich jen 10, nejmladší Benjamin zůstal doma.

Genesis 42:6-7 Protože nejvyšším zemským správcem byl Josef a byl to on, kdo prodával zrní všemu lidu, Josefovi bratři přišli k němu a klaněli se tváří k zemi. Josef své bratry poznal na první pohled. Chápejte, Josef měl trochu jinou módu a mluvil s překladatelem, a vůbec, bratři nečekali, že by Josef byl naživu, ale on je poznal hned. Josef si pamatoval sny, které o nich měl. A teď má Josef moc. Co udělá? Stačí slovo a jeden po druhém zmizí ze světa, bez soudu a bez svědků. Víte, proč je to tak důležité? Svět funguje tak, že lidé, kteří tě dřív zranili nejvíce, tě jednoho dne budou potřebovat. Nakonec sklízíš, co zaséváš, a tak lidé, kteří tě nejvíce zranili, tě budou jednoho dne potřebovat, protože ty budeš mít něco, co oni chtějí. V té chvíli budeš mít v rukou moc a budeš moc se rozhodnout, co chceš udělat. Může to být situace, kdy ti, co ti ublížili, tě budou potřebovat, a ty si budeš říkat: Copak jste zapomněli na to, co jste mi řekli? Co jste pro mě neudělali? Kde jste mě nechali na holičkách? Jak teď můžete přijít jen tak pro pomoc? Teď máš moc a můžeš to někomu vrátit, máš moc a můžeš způsobit, že někdo za tvé zranění zaplatí! Protože jak všichni víme, zranění lidé mají tendenci zraňovat jiné; a šikanováni budou jednou sami šikanovat. Když se tvá situace změní a najednou máš ty postavení, pak máš v sobě tendenci přinutit někoho zaplatit. Co bys udělal v situaci, kdy máš v dlani možnost se jednou provždy pomstít?

Josef se k bratrům choval však jako cizí a mluvil s nimi tvrdě. Obvinil je, že jsou špioni a poslal je na tři dny do vězení navštívit svého přítele vězeňského dozorce. Pak si je zavolal zpátky a řekl jim, že když je to tak, jak říkají, musí přivést bratra, a dokud jednoho nepřivedou, jeden z nich musí ve vězení zůstat. Bratři před Josefem říkají: Genesis 42:21 Běda! Provinili jsme se na svém bratru! Viděli jsme ho ve smrtelné úzkosti, když nás prosil o milost, ale nechtěli jsme slyšet. To proto jsme teď v úzkých! Nevěděli, že jim Josef rozumí. Josef vybíhá ven a pláče. Potom přikázal, ať jim naplní měchy obilím, každému z nich ať do pytle vrátí jeho stříbro a dají jim také jídlo na cestu. Tak se k nim zachoval.

Pak přijdou domů a říkají Jákobovi, že se musí vrátit s Benjamínem, ale Jákob o tom nechce ani slyšet. Ale co Simeón? Jákob říká: Hm, no jo no. To se stává. Život je tvrdý! Nakonec jim znovu dojde obilí a Jákob je znovu posílá do Egypta. Jenže nemůžeme jít bez Benjamína. Nakonec Juda přísahá na svůj vlastní život, že ho dovede zpět. A tak se znovu ocitnou u Josefa. Josef se vyptává na otce, zda je stále živ. Při tom se bratři klanějí. Pak se seznámí se svým bratrem. Josef znovu pláče a utíká z místnosti, tak reálný příběh to je. Trápení minulosti, přemáhající vzpomínky. Na jedné straně se nad to chceš povznést a na druhé straně se jim chceš pomstít. Říkáš si, že možná tě Bůh povolal, abys byl jeho nástrojem pomsty. Bůh mě povolal, abych byl kladivo. Proč by jinak je do mého života znovu přivedl? Josef je pozve na hostinu a posadí podle data narození, oni si říkají: Jak to může vědět? Benjaminovi dá 5x větší porci. Pak jim prodá obilí, tajně nechá do vaku Benjamina vložit svůj kalich, a pošle je domů. O pár kilometrů později je dožene armáda a obviní z krádeže. Oni se dušují, že to určitě není nikdo z nich. Přivedou je tedy zpátky do Egypta a dušují se, že ať klidně ten, u koho se to najde, je Josefovým otrokem. Jenže když se kalich najde u Benjamina, ví, že došli na konec.

Mají před Josefem konverzaci v hebrejštině: Bůh nám vrací to, co jsme dělali Josefovi. Juda prosí, aby si nechal ho jako otroka. Josef s pláčem vyhání všechny sluhy ven. Všichni Egypťani si říkají, co se to děje? Genesis 45:1-3 Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. "Všichni ven!" křikl na svůj doprovod. (A tak s Josefem nikdo nezůstal, když se dával poznat svým bratrům. Plakal ale tak hlasitě, že to Egypťané uslyšeli, a doneslo se to až do faraonova paláce.) "Já jsem Josef!" řekl Josef svým bratrům. "Žije ještě můj otec?" Bratři oněměli hrůzou, jak se ho lekli.

Genesis 45:4-5 "Pojďte ke mně blíž," řekl Josef svým bratrům. A když přišli blíž, řekl: "Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. Netrapte se ale a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali. Sám Bůh mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život. Cože? Bůh tě poslal? Ne, Josefe, to nechápeš správně. Ty ses tady nedostal kvůli Bohu, to byli tvoji bráchové! Jasně, asi myslíš, že si to Bůh použil, ale že to byl on, ne! Bůh byl se mnou celou dobu. Byl zticha, ale neabsentoval. Genesis 45:7-8 Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením. Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh! To je víra v Boha, který s tebou prochází údolí stínů smrti, který je potichu, ale neabsentuje, je přítomný.

Já se o vás postarám. Po tom, co jsme ti udělali? Ano. Proč? Protože to je přesně to, co lidé v moci udělají, když si jsou úplně jistí, že Bůh je s nimi. Zasloužíte si to? Vůbec ne. Musím to udělat? Ani náhodou. Udělám to proto, že to je přesně to, co bys udělal ty, kdyby sis byl v téhle situaci jistý, že Bůh je s tebou. A tak se celá rodina stěhuje do Egypta a Josef se shledává se svým otcem. O mnoho let později Jákob umírá, a bratři přicházejí znovu za Josefem. Genesis 50:15-21 Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: "Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!" Vzkázali tedy Josefovi: "Tvůj otec nám před smrtí přikázal: Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli. Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění." Josef se při těch slovech rozplakal. Josef jim však řekl: "Nebojte se, copak mne máte za Boha? Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte - aby byl zachráněn život mnoha lidí. Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!" Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě.

Nikdy nezakusíš všechno dobro, které může přijít z tvých zlých zkušeností, dokud neuznáš, že Bůh byl s tebou a budeš ochoten nemanipulovat Bohem, když se ti dařilo. Místo beznaděje a manipulace si volím důvěru v Boha. Víš, ty si můžeš zvolit stejnou věc jako Josef kvůli tomu, že v pozadí tvého života je kříž, skrze který nám Bůh nedal, co jsme si zasloužili, ale naopak, co jsme si nezasloužili. Můžeme se dívat zpátky nebo nahoru. Můžeme znovu přitáhnout všechny ty negativní emoce a znovu prožít zranění, nebo se můžeme rozhodnout podívat nahoru na Boha a s vědomím, že sami si nezasloužíme nic, nabídneme milost. Jedna z neodvážnějších věcí, které jako dospělý můžeš udělat, je když se rozhodneš odpustit. Odpuštění není pro slabé. Odpuštění dokážou ti, kteří najdou odvahu věřit, že Bůh je s tebou. Když máš moc a příležitost se pomstít, tehdy se ukazuje, z čeho jsi udělaný. Nejen, že ti odpustím, ale dám ti to, co potřebuješ, protože právě to je to, co bys udělal, kdyby sis byl jistý, že Bůh je s tebou. Co dělají lidé, kteří jsou si jistí, že Bůh je s nimi? Dělají úžasné věci. Nepopírají, že jsi mi chtěl uškodit, a Bůh byl zticha, ale přesto si volí život.

Extrémní život: Ne já, ale Bůh

Josefa jsme opustili v okamžiku, kdy si na něj po dlouhých dvou letech vzpomněl číšník. Genesis 41:9: Tehdy k faraonovi promluvil vrchní číšník: "Musím dnes připomenout své prohřešky. Tady přichází velké TEHDY, zvláště pokud jsi Josef. Číšník připomněl faraovi, že před dvěma lety ho poslal do vězení, a tam v tom vězení se mu stala taková zvláštní věc. Měl tam sen společně s pekařem, a byl tam nějaký hebrejský vězeň, který jim oběma sen správně vyložil. Tak si říkám, že ten chlapík z vězení by mohl pomoci i tobě. Genesis 41:14-15: Farao si tedy dal Josefa zavolat. Spěšně ho vytáhli z jámy, a když se oholil a převlékl si šaty, přišel k faraonovi. Ten Josefovi řekl: "Měl jsem sen a nikdo ho neumí vyložit. Slyšel jsem však o tobě, že jakmile uslyšíš sen, vyložíš ho."

Tohle je moment štěstí, tohle je životní chvíle, tohle je moment, který ho může zachránit. Tohle je opravdový kousek, tohle je povýšení, tohle je možnost, tohle je ta vysněná práce, tohle je to, po čem jsi vždycky toužil. Tohle není chvíle na hry, tohle je chvíle, kterou bys neměl pokazit, protože druhou šanci už možná nikdy nedostaneš. Teď není čas na upřímnost, teď je čas na chycení příležitosti. Proč jsme v těchto situacích tak často jinými, než doopravdy jsme? Co by ale udělal někdo, kdo si je jistý, že Bůh je s ním, právě v téhle situaci. Situaci, kdy je úspěch před tebou na dlani. Co uděláš pak?

Genesis 41:16: Josef faraonovi odpověděl: "Ne já, ale Bůh dá faraonovi příznivou odpověď!" Já to nedokážu, sorry. Ale Bůh je schopný! Načež si všichni řekli: Ach jo… Copak ti nikdo neřekl, že farao je Bůh? Copak ti nikdo neřekl, že my tady o Bohu nemluvíme? Copak jsi zapomněl, odkud jsi právě teď přišel? Nestrávil jsi snad posledních 13 let v otroctví a v base? To je ten tvůj Bůh? To je způsob, jak s touto situaci jednat? Farao nemá co ztratit a Josefovi sen řekl.

Genesis 41:25: Josef tedy faraonovi řekl: "Faraonův sen je jeden a tentýž. Bůh faraonovi oznámil, co se chystá učinit… Vše bude skvělé po 7 let, ale pak přijde 7 let chudoby a recese. Genesis 41:32: A že byl ten sen faraonovi dvakrát zopakován, znamená, že ta věc je u Boha jistá a Bůh ji brzy vykoná. Co si asi říkali faraonovi poradci? Navíc Josef začne místo vykládání snů dávat rady. Farao, poslouchej, dám ti radu, co s tím můžeš dělat. Tohle dělají mužové a ženy, když jsou v těžkých situacích, kdy jim jde o život, protože jsou si jistí, že Bůh je s nimi. Josefův život je v Božích rukou, ne v rukou faraa. Genesis 41:33-34: Nechť tedy farao vybere rozvážného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí. Nechť farao začne jednat. Ať ustaví nad zemí úředníky a během těch sedmi let hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země. Farao poslouchá, protože v Josefovi vidí něco, co viděl Putifar, co viděl vězeňský dozorce.

Genesis 41:37-42: Faraonovi i všem jeho služebníkům se ten návrh líbil. Farao to probíral se svými služebníky: "Cožpak najdeme někoho, v kom by byl Boží Duch jako v něm?" Farao tedy oslovil Josefa: "Jelikož ti Bůh dal poznat toto vše, nikdo nebude tak rozvážný a moudrý jako ty! Ty budeš správcem mého domu a všechen můj lid se podrobí tvým rozkazům. Sám tě budu převyšovat jen trůnem." Potom farao Josefovi řekl: "Hle, ustanovuji tě správcem nad celou egyptskou zemí!" Je to vůbec možné? Ano, pokud se budeš chovat jako ten, kdo si je jistý, že Bůh je s ním. Nemáš vůbec představu, co s tebou Bůh může udělat, pokud budeš na něm záviset! Zatím ses poměřoval jen s lidmi okolo, ale nemáš představu, co s tebou udělá Bůh, když mu budeš věřit. Genesis 41:46: Když stanul před faraonem, králem Egypta, bylo Josefovi třicet let.

Stejný Bůh, stejná odpověď. Josef nedovolil, aby ho životní tragédie odvedly od Boha, ale stejně tak nedovolil životnímu úspěchu, aby ho odvedl od víry v Boha a závislosti na něm. Test prosperity je mnohem těžší projít než test tragédie. Mnoho lidí se stane následovníky Boha ve vězení, ale jen málo v momentech životních úspěchů. Jak ovšem budeš žít v okamžicích úspěchu jako ten, kdo si je plně jistý, že Bůh je s tebou? Možná ti pomohou tyto tři věci, co můžeš udělat.

Za prvé, vyjádři svou závislost veřejně. Josef veřejně vyznává svou víru v Boha v situaci, kdy se to nemá. Můžeš ve své situaci prolomit mlčení a vyznat svou víru? Za druhé, buď zaměřený na druhé. Josef svou moc a své dary využíval pro jiné lidi. Znovu a znovu vidíme v jeho příběhu, že své schopnosti využíval pro požehnání jiným. Žil životním stylem štědrosti, ať už měl hodně nebo měl málo. Jeho štědrost totiž nespočívala v množství, kolik měl, ale ve víře, že Bůh je s ním, a tak se Josef podle toho choval. Za třetí, zabuduj si památníky do svého života. To je způsob, jak se ujistit, že navždy víš, kdo jsi, odkud pocházíš a kam jdeš. Josef to udělal tak, že dal svým dětem unikátní jména: Genesis 41:51-52: Josef dal prvorozenému jméno Manases, Zapomnění, neboť řekl: "Bůh mi dal zapomenout na všechno mé strádání, na celý můj otcovský dům." Druhému pak dal jméno Efraim, Plodnost, neboť řekl: "Bůh mě v zemi mého trápení učinil plodným." Tyhle milníky způsobily, že si byl jistý, odkud pochází a kam jde.

V momentech úspěchu jsme v situaci, kdy je jednoduché zapomenout. Ale pokud chceš, abys prošel testem úspěchu, pak musíš udělat to, co by udělal kdokoliv ve tvé situaci, který by si byl jistý, že Bůh je s ním. Co jsou tvé milníky? Jsi zaměřený na druhé? Dáváš najevo veřejně, že to není o tobě, ale o Bohu? Přemýšlíš, jak svou víru můžeš žít ve své škole a ve své práci? Co by udělal někdo, jako ty, kdyby si byl jistý, že Bůh je s ním?

Extrémní život: Když se ti život daří

Jak jsme si řekli minulý týden, jednou z nejlepších věcí v našem životě je naučit se ptát správné otázky. Procházíme různými situacemi, lehkými i těžkými, úspěšnými i méně úspěšnými, a to, jak se k nim postavíme, je ve většině případů ovlivněno otázkami, které si položíme: Jak daleko mohu dojít, půjdu-li dál po téhle cestě? Co je správné a co je špatné? Je to ještě hřích? Je to moudré? Co je komu do toho? Kde je v mém životě Bůh? Existuje vůbec? Otázka, kterou jsme si položili minulý týden, když jsme začali studovat život starozákonního Josefa, je jednou z nejefektivnějších vůbec. Otázka zní: Co bys udělal, kdyby sis byl absolutně jistý, že Bůh je s tebou? Co bys udělal jako student v situaci, kdy máš příležitost podvádět; co bys udělal jako podnikatel v korupční příležitosti; co bys udělala jako dívka sváděná na jednu noc; kdyby si všichni tito lidé byli jistí, že Bůh je s nimi? Změnilo by to perspektivu jejich rozhodování? Co bys udělal v situaci, kdy se ti dokonce zdá, že Bůh je daleko, ale přesto věříš, že je s tebou? Tahle otázka je důležitá v časech, kdy se nám nedaří, ale možná ještě důležitěji tehdy, když se nám daří skvěle. Tahle otázka se může stát filtrem, skrze který jsi schopen vidět svůj život a své reakce v jiném světle. V minulém týdnu jsme viděli, že starozákonní Josef se choval tak, jak by ses choval i ty, kdyby sis byl jistý, že Bůh je s tebou, v situaci neúspěchu, nespravedlivého jednání vůči své osobě a v situaci, kdy se zdálo, že věci jdou od špatného k horšímu.

Dnes a zítra se na Josefův příběh podíváme dál od Genesis 41. kapitoly. Josefův příběh byl opravdu extrémní život: Josef byl člověk, který měl extrémní životní bouřky, extrémní životní úspěch a extrémní příležitosti pomstít se těm, kdo mu ublížili. Minulý týden jsme viděli jeho příběh od sedmnácti let: chycen a zbit svými bratry, hozen do studny bez vody, prodán do otroctví, nikdo ho nehledá, protože jeho otec věří, že je mrtev. Dostane se do otroctví, nespravedlivě obviněn ze znásilnění, hozen do vězení; a přesto o něm Bible znovu a znovu píše, že Bůh byl s ním. To nám nedává smysl, protože takové věci se nedějí těm, s kým je Bůh, ale naopak lidem, se kterými Bůh není. Znovu a znovu však v Josefově příběhu vidíme, že to, co zrovna prožíváš, není vždy ukazatel toho, jak daleko nebo blízko Bůh od tebe je. Podvědomě totiž svou víru podmiňujeme. Alespoň do nějaké míry je víra nás všech podmíněná, ovlivněná našimi osobními zkušenostmi., jenže podmíněná víra je velmi křehká, protože v životě zakoušíme nahodilost a nekonzistentnost. Někdy něco uděláme, a funguje to, a jindy se ve stejné situaci a při stejném jednání se neděje vůbec nic. Je pravda, že Bůh si speciální události používá, aby naší víru nastartoval. Takové okamžiky ale nefungují dobře pro tvorbu základny naší víry. Podmíněná víra nás totiž nakonec zklame. V jistém bodě naší cesty se pro nás stane nepohodlnou a my se ji rozhodneme změnit tváří v tvář pokušení nebo potěšení.

Dnes se ovšem podíváme na druhé dějství Josefova příběhu, a mnozí z nás jsme přesně v této situaci: v situaci, kdy se nám daří, prosperujeme a obecně se máme fajn. Někdy si říkáme, že pochyby o Bohu, nebo nedostatek víry zakoušíme především v situacích, kdy se nám nedaří. Říkáme si, že kdyby se věci zlepšily, kdybychom jen byli uzdraveni, kdybychom jen sehnali dobrou práci, kdybychom jen měli dobrou rodinu, kdybychom jen zvládali lépe své finance, PAK bychom zcela jistě neměli problém Boha chválit, PAK bychom zcela jistě měli silnou víru, protože PAK bychom byli svědectví všem lidem okolo sebe. Kupodivu však život takto černobíle nefunguje, dokonce bychom mohli říct, že je to přesně naopak. Paradoxně v časech úspěchu máme větší problém Boha hledat a věřit v něj, než v časech zlých. Schválně, kdy se modlíš více a naléhavěji: když se máš vcelku dobře, nebo když řešíš velký problém (zdraví, peníze, škola, rodina)? Kdy máš větší tendence se na Boha spolehnout: když máš málo nebo když máš hodně? Je nám zcela jasné, že úspěch není vždy branou k Bohu, ale často je spíše branou k závislosti na sobě a svém úspěchu.

Josef je zvláštní případ, od kterého se můžeme naučit, že ho úspěch nezkazil, ale naopak v časech přízně se choval jako ten, kdo si je jistý, že Bůh je s ním. Pokračujeme v Genesis 41:1: Po dvou dlouhých letech měl farao sen (měl už v Egyptě 13 let, 11 od doby naděje, další dva roky sám). Genesis 41:1-7 Stál u Nilu a hle, z Nilu vystoupilo sedm nápadně krásných a tučných krav a pásly se v mokřině. Náhle za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, nápadně ošklivých a hubených; postavily se k těm prvním kravám na břehu Nilu a tyto ošklivé a hubené krávy sežraly těch sedm krásných a tučných. Vtom se Farao probudil. Když znovu usnul, měl další sen: Na jednom stéble vyrostlo sedm bohatých a pěkných klasů. Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů hubených a sežehlých východním větrem a ty hubené klasy pohltily těch sedm bohatých a pěkných. Vtom se farao probudil a hle, byl to sen.

Farao si říkal, to je opravdu divné, ale měl jsem stejný sen dvakrát, na tom něco musí být. Genesis 41:8: Ráno pak byl farao velmi rozrušen, a tak si dal zavolat všechny věštce a mudrce Egypta a vyprávěl jim své sny. Nikdo je však faraonovi neuměl vyložit. Genesis 41:9: Tehdy k faraonovi promluvil vrchní číšník: "Musím dnes připomenout své prohřešky.Tady přichází velké TEHDY, zvláště pokud jsi Josef. Číšník připomněl faraovi, že před dvěma lety ho poslal do vězení, a tam v tom vězení se mu stala taková zvláštní věc. Měl tam sen společně s pekařem, a byl tam nějaký hebrejský vězeň, který jim oběma sen správně vyložil. Tak si říkám, že ten chlapík z vězení by mohl pomoci i tobě. Tehdy přichází příležitost, šance a naděje, že se Josefův život změní. Jak s tím Josef naložil? Naložil s tím tak, jak by si s tím naložil i ty, kdyby sis byl jistý, že Bůh je s tebou. Zítra si povíme víc.

Zprávy z Japonska

Jak možná víte, Element uspořádal sbírku, kterou společně s dalšími církvemi a Nadačním fondem Nehemia odeslal organizaci Convoy of Hope do Japonska, kde tato organizace pomáhá postiženým sérii živelných katastrof. Dnes jsem od Leoše Cáska, ředitele NF Nehemia, dostal dopis se zprávou o odeslání daru a odkazy na videa. Tady to máte:

Milí bratři,
rád bych vás touto cestou informoval, že Nadační fond Nehemia odeslal prvních 7 000 Euro na pomoc postiženým v Japonsku. Děkuji všem, kdo jste se do sbírky zapojili a pomohli tak zmírnit následky ničivé katastrofy, která na tuto zemi dolehla. Pomoc byla odeslána ve spolupráci s naším partnerem Convoy of Hope, který operuje přímo v Japonsku.

Před několika dny byla vyslána pracovníky CoH loď s nákladem 40 kontejnerů, které obsahovaly více než 50 000 potravinových balíčků, vodu, sušené ovoce a mléko, zdravotnické a hygienické potřeby.
Na místo bylo také vysláno několik pracovních týmů, které spolu s místními partnery zajišťují distribuci této pomoci přímo k postiženým.

“Budeme nadále pokračovat, abychom pomohli naplnit potřeby místních lidí. Také jsme připraveni hledat nejefektivnější způsob pomoci, a to tak, abychom v následujících týdnech a měsících zasáhli co největší počet potřebných.”
Kary Kingsland, vice prezident Convoy of Hope.

Pod těmito odkazy najdete krátké videoreportáže o pomoci pro Japonsko.
http://vimeo.com/21489063
http://vimeo.com/21812270
http://www.youtube.com/watch?v=9VDPy7zJoO4

Pomoc pro Japonsko můžete nadále zasílat na účet 100 113 352/0300, v.s. 7301.

S díky a úctou

Leoš Cásek, DiS.
ředitel

Extrémní život: Ale Bůh byl s ním

Jednou z nejdůležitějších věcí v našem životě je naučit se ptát správné otázky. Procházíme různými situacemi, lehkými i těžkými, úspěšnými i méně úspěšnými, a to, jak se k nim postavíme, je ve většině případů ovlivněno otázkami, které si položíme: Jak daleko mohu dojít, půjdu-li dál po téhle cestě? Co je správné a co je špatné? Je to ještě hřích? Je to moudré? Co je komu do toho? Kde je v mém životě Bůh? Existuje vůbec? Je tady ale jedna otázka, která nám v naší situaci může pomoct více, než kterákoliv jiná: Co bys udělal, kdyby sis byl absolutně jistý, že Bůh je s tebou?

Jak jsme viděli v minulém blogu, Josefův příběh se z hodiny na hodinu změnil natolik, že zažil doslova velkou, extrémní bouři. Aniž by to mohl nějak ovlivnit, je na cestě do Egypta jako otrok bohatého muže. Josef si mohl říct: Proč se to děje mně? Vždyť jsem neudělal nic takového, abych si zasloužil tenhle osud? A kde je vůbec Bůh v tomhle příběhu? Zajímá se o mě vůbec? Slyší moje modlitby? Na první pohled to vypadá, že Bůh je daleko. Pokud je Bůh s tebou, pak se přece dobré věci dělají dobrým lidem a zlé zlým. Jenže, v našem příběhu je napsaný verš, který nám na první pohled nedává smysl a motá nám naši teologii.

Genesis 39,2: Hospodin však byl s Josefem. Ne, Bůh přece nemůže být s Josefem, protože by musel být doma a jeho zlí bratři by stavěli pyramidy! Pokud je Bůh s tebou, pak se přece dobré věci dělají dobrým lidem a zlé zlým. Nestává se to snad nám? Podívej se na toho chlapíka, neustále podvádí, všechno se mu daří a vše mu prochází! A já zatím prožívám problémy, a přitom má být Bůh se mnou? Genesis 39,3-4 Když jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že Hospodin působí, aby se vše, k čemu přiloží ruku, dařilo, oblíbil si Josefa a ten se stal jeho pomocníkem. Nakonec ho Putifar ustanovil správcem svého domu a svěřil mu do rukou všechno, co měl. Putifar si všiml, že na Josefovi něco je. Co však na něm bylo jiného? Josef se choval tak, jak se chová člověk, který si je jistý, že Bůh je s ním.

Genesis 39,5-6 Od té chvíle Hospodin domu toho Egypťana požehnal. Díky Josefovi bylo Hospodinovo požehnání na všem, co měl v domě i na poli, a tak nechal všechen svůj majetek v Josefově správě. Když měl doma jeho, nestaral se o nic než o své jídlo. Cože? Bůh požehnal Putifarovi kvůli Josefovi? Time out! Co si asi tak musel myslet Josef? Bože, mohl bys požehnat mě pro mě? Žehnáš mému pánovi kvůli mně, ale co kdybys raději požehnal mě kvůli mně? Navíc, Josef se znovu bez vlastního zavinění dostal do situace, ve které nemohl zvítězit.

Genesis 39,6-9: Josef byl nápadně krásný, překrásný muž. Po nějaké době mohla manželka jeho pána na Josefovi oči nechat. Nakonec řekla: "Spi se mnou!" On však odmítl. (Kdyby se vyspal se ženou svého pána, nikam to nevede; když ji odmítne, skončí to také špatně.) Řekl manželce svého pána: "Když mě můj pán má doma, o nic se nestará. Vše, co mu patří, mi svěřil do rukou. Nikdo nemá v domě větší pravomoc než já; neodepřel mi nic kromě tebe, poněvadž jsi jeho žena! Jak bych mohl spáchat takovou hanebnost a zhřešit proti Bohu?"

Proč pro všechno na světě Josef ukazuje své vydání Bohu, který ho nechává na holičkách? Josef říká, nemohu to udělat, byl by to hřích proti mému Bohu! Není to přece pokušení udělat, co chci, protože když jsem se snažil žít podle Božích principů, nikam to nevedlo? Copak v takové situaci si někdy neříkáme, že jsme se snažili žít podle toho, co se Bohu líbí, ale protože Boha ve své situaci nevidíme, pak na tom asi nezáleží? Proč místo toho Josef hlásá své vydání Bohu? Protože je to přesně to, co bys udělal ty, kdybys věděl, že Bůh je s tebou.

Ale Putifarova žena se ho snažila i nadále prakticky svést. Až to jednou zašlo daleko a Josef se ji vysmekl a nahý utekl pryč. Tehdy celý příběh obrátila naruby. Genesis 39,13-15: Když uviděla, že jí nechal své šaty v ruce a utekl ven, svolala služebnictvo a řekla jim: "Podívejte se! Přivedl k nám můj muž toho Hebreje, aby si s námi zahrával?! Přišel a chtěl se se mnou vyspat, ale já jsem začala hlasitě křičet. Když uslyšel, jak křičím, nechal své šaty u mě, utekl a běžel ven." Najednou se Josefova situace zhoršuje: je potrestán přesně za to, co odmítl udělat. (Viz jako příklad může posloužit nedávná kauza Michálek) Nás v takové situaci musí napadnout: Proč jsem křesťan? Proč se modlím? Proč se snažím žít podle Bible? Vždyť to vypadá spíše, že na mě Bůh zapomněl! Proč nevidím, že mi žehná?

Genesis 39,20-21: Tak se Josef ocitl v žaláři. Hospodin však byl s ním. Dobře, už se mnou nebuď! Běž být s někým jiným. Od chvíle, co jsi se mnou, jsem ztratil svou rodinu, svobodu, teď jsem dokonce i ve vězení nespravedlivě odsouzen za něco, co jsem neudělal. Víš ty co? Běž třeba na chvíli pobýt s mými bratry! To je dobrý nápad, běž s nimi pobýt trochu delší chvíli. Já bych raději byl bez tebe na svobodě, než s tebou ve vězení. Přesto příběh pokračuje Genesis 39,21-23: Hospodin však byl s ním. Zahrnul jej svým milosrdenstvím a zjednal mu přízeň u vrchního žalářníka. Vrchní žalářník nakonec svěřil všechny vězně v žaláři do Josefových rukou. Cokoli tam dělali, měl na starosti on. Vrchní žalářník ani nemusel na nic, co mu svěřil, dohlížet. Hospodin byl totiž s ním a působil, aby se mu všechno dařilo. Já ale nechci vůbec znát šéfa věznice. Když tě Bůh žehná, žádné vězení přece neznáš! Víte co ale Josef dělal ve vězení? Dělal přesně to, co by dělal každý v jeho situaci, který by si byl jistý, že Bůh je s ním.

Můžeš tomuhle porozumět? Neříkáme si: Bože, pokud tě ve své situaci neuvidím, pak od toho jdu pryč? Víš, jen, kdy přijmeme jako fakt to, že Bůh je s námi, ho opravdu nakonec jsme schopni uvidět. Ale v procesu se zdá, že jsme sami. Nebesa mlčí. Pak se objeví dva úředníci faraona, číšník a pekař. Oba mají sny. Když se to Josef dozví, nabídne jim pomoc. První vypráví svůj sen číšník. Josef jeho sen vyloží tak, že za tři dny bude na svobodě znovu ve službách faraa. A tehdy ho prosí: Genesis 40,14-15: Až se ti však povede dobře, pamatuj na mě. Prokaž mi prosím laskavost, aby ses o mně zmínil faraonovi a dostal mě odsud ven. Byl jsem sprostě unesen ze země Hebrejů a ani zde jsem neudělal nic, za co bych měl být vsazen do jámy! Josef ukazuje, že není šťastný se svou situací, nebyl to fatalista, který si řekl, asi mě tu Bůh chce nechat uhnít. Prostě si na mě vzpomeň, prostě jednu malou věc. Ale číšník zapomněl.

V některých momentech našeho života jsme v situaci, kdy se zdá, že máme nad sebou skleněný strop. Modlíme se, ale odráží se to zpátky k nám. Říkáme si, co máme dělat? Odpověď je jednoduchá: udělej to, co by udělal kdokoliv ve tvé situaci, který by si byl jistý, že Bůh je s ním. Budeš více věřit své interpretaci svých událostí, nebo budeš více věřit Božímu slibu a slovu, že je s tebou? Měříš Boha podle svých okolností? Ježíš řekl: Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. Je-li Bůh s tebou, proč by ses bál? Král David napsal v Žalmu 23,4: I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi. Co kdyby ses zítra rozhodl na všechny podněty reagovat tak, jako by sis byl jistý, že Bůh je s tebou, a to dokonce i když ho necítíš? Co by se změnilo?

Extrémní život: Když se ti zhroutí život

Jednou z nejdůležitějších věcí v našem životě je naučit se ptát správné otázky. Procházíme různými situacemi, lehkými i těžkými, úspěšnými i méně úspěšnými, a to, jak se k nim postavíme, je ve většině případů ovlivněno otázkami, které si položíme: Jak daleko mohu dojít, půjdu-li dál po téhle cestě? Co je správné a co je špatné? Je to ještě hřích? Je to moudré? Co je komu do toho? Kde je v mém životě Bůh? Existuje vůbec? Je tady ale jedna otázka, kterou se budeme ptát celé následující tři týdny, otázka, která nám v naší situaci může pomoct více, než kterákoliv jiná. Otázka zní: Co bys udělal, kdyby sis byl absolutně jistý, že Bůh je s tebou? Co by někdo, kdo je ve tvé situaci, ve které právě jsi, udělal, pokud by si byl zcela jistý, že Bůh je s ním? Co by udělal student v situaci, kdy má příležitost podvádět při zkoušce; co by udělal podnikatel v příležitosti, že je považován po něm úplatek; co by udělala dívka, kterou svádí nápadník na jednu noc; co by udělala žena, která má příležitost ke kariérnímu postupu; kdyby si všichni tito lidé byli jistí, že Bůh je s nimi? Změnilo by to perspektivu jejich rozhodování? Co bys udělal v situaci, kdy se ti dokonce zdá, že Bůh je daleko, ale přesto věříš, že je s tebou?

V následujících třech týdnech se společně podíváme na příběh mladého muže, kterým by mohl být kdokoliv z nás. Je to příběh muže od jeho sedmnácti let až do života po třicítce. Je to příběh muže, který zažil radikální situace, jež v různých obměnách zažíváme také: zažil extrémní bouři, kdy se mu zhroutil život; zažil extrémní úspěch, kdy se vypracoval z ničeho; a zažil také extrémní příležitost „odměnit“ se všem, kteří se podíleli na jeho zhrouceném životě. Tento muž se jmenoval Josef, a čteme o něm od 37. kapitoly knihy Genesis, což je první kniha Bible. Pro ty z vás, kteří jsou tu noví, a v Bibli se moc neorientujete, nejedná se o stejného Josefa, který měl za manželku Marii, které se narodil Ježíš, ale o Josefa o stovky a stovky let před tím. Jednalo se o syna Jákoba, který byl synem Abrahámovým, a ten byl vlastně zakladatelem židovského náboženství, a vůbec celého národa. Proto se také v příběhu mluví o Bohu Abrahámově.

Genesis 37,2-5: Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat. Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit. Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více.

Josef byl sedmnáctiletý, a navíc je trochu ukecaný: donáší chyby svých bratrů svému otci, který ho navíc má raději, než ostatní bratry. Navíc se Josefovi zdají sny, které vypráví své rodině, a sny to nejsou zrovna o tom, jak je jeho rodina skvělá. Hned na začátku příběhu tady máme tedy zakódovaný konflikt. Částečně je to Boží chyba, protože dával Josefovi sny; částečně Jákobova, protože dával ostentativně najevo svou lásku; částečně Josefova chyba, protože donášel na své bratry a navíc se nad nimi vynášel. Každý, kdo vyrostl se sourozenci, zná pnutí rodinného života! Měli jste někdy chuť svého bráchu nebo svou ségru zabít? Josefovi bratři zcela jistě!

Genesis 37,18-20 Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí. Řekli si spolu: "Podívejme, přichází mistr snů! Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!" Ruben ale říká: Hele, neměli bychom ho zabít, je to koneckonců náš bratr. Genesis 37,23-25 A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil, popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody. Potom se posadili k jídlu. Poslechněte si to! Hodili bratra do studny nahého a mezitím si nahoře dávají oběd. Najednou vidí karavanu Izmaelitů a Juda dostává nápad!

Genesis 37,26-27 Juda svým bratrům navrhl: "Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu? Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce - vždyť je to náš bratr, naše tělo!" Najednou vzrostl soucit, nakonec, je to jejich bratr. Jo, jo, je to náš bratr, tak ho nezabijme. Prodáme ho! Za 20 šekelů stříbra. Jasně, Josef se neměl vytahovat, ale byla to snad jeho chyba, že ho jeho otec měl radši než ostatní sourozence a dával jim to najevo? Byl to opravdu tak velký zločin, aby byl kvůli tomu prodán do otroctví? Josefův příběh se z hodiny na hodinu změnil natolik, že zažil doslova velkou, extrémní bouři. Aniž by to mohl nějak ovlivnit, je na cestě do Egypta jako otrok bohatého muže. Josef si mohl říct: Proč se to děje mně? Vždyť jsem neudělal nic takového, abych si zasloužil tenhle osud? A kde je vůbec Bůh v tomhle příběhu? Zajímá se o mě vůbec? Slyší moje modlitby?