Při tvorbě poznámek k sérii _txt jsem využil tyto zdroje, chtěl bych tedy autorům poděkovat:
Gregory A. Boyd, Across the Spectrum (Baker)
Gregory A. Boyd, Dopisy skeptikovi (Postilla)
Lee Strobel, The Case for The Real Jesus (Zondervan)
Rick Warren, Bible Study Methods (Zondervan)
Jaroslav Pelikan, Komu patří Bible (Volvox Globátor)
Philip Yancey, Bible, kterou četl Ježíš (Návrat domů)
Ulf Ekman, Doktríny (Postilla)
Arthur Kay, How to Study Your Bible (Harvest House)
R. McQuilkin, Understanding and Applying the Bible
Bruce Milne, Know the Truth (IVP)
Gordon Fee & Douglas Stuart, How to Read the Bible for All Its Worth (Zondervan)
Andy Stanley, Přednášky z North Point Community Church
Craig Groeschel, Přednášky v LifeChurch.tv
úterý 27. března 2012
pondělí 26. března 2012
_txt SPECIÁL: Některé metody studia Bible - Studium shrnutím knihy
Už mnohokrát jsme si řekli, že tajemství dobrého studia je klást si správné otázky. V tom se obecně studium liší od četby jako takové. Dnešní téma je studium Bible shrnutím celé knihy. Jak jistě víme, Bible obsahuje 66 knih, některé jsou velmi krátké, jiné naopak velmi dlouhé, některé jsou doktrinální, jiné dopis, další poezie, ještě jiné prorocké knihy. Jako takové mají jiný styl, čtou se jinak a jinak se také vykládají. Shrnutí celé knihy je v jádru pokus se podívat na celou knihu Bible dohromady z určité perspektivy a rovnováhy. Spočívá v tom, že si:
• Definujeme styl knihy. Hlavní styly jsou: epištoly, historické knihy, prorocké knihy, poezie, knihy Mojžíšovy
• Určíme časové období, kdy byla kniha napsána
• Snažíme se definovat posluchače a čtenáře knihy
• Rozhodneme se pochopit souvislosti a dějinný kontext knihy
• Snažíme se najít jednotící myšlenku celé knihy pomocí: Klíčového verše, myšlenky, problému
Čtyři kroky ke studiu
• Pozorování: Zjistěte, co Bible říká: Kontext, Celkový pohled, Podrobnosti
• Výklad: Zjistěte, co to znamená: Bible vykládá Bibli, Historický kontext, Pochopení autora a čtenářů
• Aplikace: Zjistěte, jak to funguje: Jak se dá hlavní myšlenka vztáhnout na naši situaci. Je všechno v Bibli Boží Slovo? Je všechno Boží Slovo stejně důležité?
• Organizace: Zapamatujte si obsah: Osnova knihy, Hlavní téma knihy, Hlavní postava knihy
Pět kroků k získání obsahu knihy
• Přečti knihu
o Přečti si to najednou. Kromě Žalmů je nejdelší Izajáš, kterého zvládneš za 4 hodinky.
o Čti to v překladu, kterému rozumíš.
o Čti to rychle bez toho, že bys věnoval pozor kapitolám.
o Čti to bez přípravného studia komentářů.
o Čti to s tužkou v ruce.
• Udělej si poznámky
o Co je to za kategorii literatury?
o První dojem
o Klíčové slovo
o Klíčový verš
o Emocionální tón
o Hlavní téma
o Struktura knihy
o Hlavní postavy
• Prostuduj si pozadí knihy
o Co se můžu dozvědět o autorovi?
o Kdy byla kniha napsána?
o Kde byla napsána?
o Komu byla napsána?
o Proč mu byla napsána?
o Jaké je její místo v Bibli?
o Jaké jsou geografické body zmíněny?
• Napiš si osnovu knihy
o Od hlavního k vedlejšímu
o Porovnávej osnovy
• Napiš si osobní aplikaci
• Definujeme styl knihy. Hlavní styly jsou: epištoly, historické knihy, prorocké knihy, poezie, knihy Mojžíšovy
• Určíme časové období, kdy byla kniha napsána
• Snažíme se definovat posluchače a čtenáře knihy
• Rozhodneme se pochopit souvislosti a dějinný kontext knihy
• Snažíme se najít jednotící myšlenku celé knihy pomocí: Klíčového verše, myšlenky, problému
Čtyři kroky ke studiu
• Pozorování: Zjistěte, co Bible říká: Kontext, Celkový pohled, Podrobnosti
• Výklad: Zjistěte, co to znamená: Bible vykládá Bibli, Historický kontext, Pochopení autora a čtenářů
• Aplikace: Zjistěte, jak to funguje: Jak se dá hlavní myšlenka vztáhnout na naši situaci. Je všechno v Bibli Boží Slovo? Je všechno Boží Slovo stejně důležité?
• Organizace: Zapamatujte si obsah: Osnova knihy, Hlavní téma knihy, Hlavní postava knihy
Pět kroků k získání obsahu knihy
• Přečti knihu
o Přečti si to najednou. Kromě Žalmů je nejdelší Izajáš, kterého zvládneš za 4 hodinky.
o Čti to v překladu, kterému rozumíš.
o Čti to rychle bez toho, že bys věnoval pozor kapitolám.
o Čti to bez přípravného studia komentářů.
o Čti to s tužkou v ruce.
• Udělej si poznámky
o Co je to za kategorii literatury?
o První dojem
o Klíčové slovo
o Klíčový verš
o Emocionální tón
o Hlavní téma
o Struktura knihy
o Hlavní postavy
• Prostuduj si pozadí knihy
o Co se můžu dozvědět o autorovi?
o Kdy byla kniha napsána?
o Kde byla napsána?
o Komu byla napsána?
o Proč mu byla napsána?
o Jaké je její místo v Bibli?
o Jaké jsou geografické body zmíněny?
• Napiš si osnovu knihy
o Od hlavního k vedlejšímu
o Porovnávej osnovy
• Napiš si osobní aplikaci
pátek 23. března 2012
_txt SPECIÁL: Některé metody studia Bible - Tematická metoda studia
Tajemství dobrého studia je klást si správné otázky. V tom se obecně studium liší od četby jako takové. V tematickém studiu si pokládáme otázku ještě před samotným studiem. Můžeš se samozřejmě ptát na obligátní: Co? Kdy? Proč? Jak? Kde? Kdo? Obecně se ovšem radí nemít více než pět otázek při tematickém studiu Bible u jednoho tématu, protože jinak bychom se mohli zavařit množstvím odkazů.
Několik dalších informací o této metodě:
• Nepotřebuješ nic kromě Bible a konkordance (či elektronické Bible). Zabere méně času než hloubkové studium nějakého předmětu. Tahle metoda je ideální pro co nejkonkrétnější určení tématu a jejich podtémat. Je to metoda lehce stravitelná i pro nové křesťany, kteří se s Biblí teprve seznamují.
• Neptej se ale příliš mnoho otázek, omez to na tři až pět otázek. Dokonce se můžeš ptát jen jednu otázku jako např. Co jsou věci, které Bůh nenávidí? Co bychom podle NZ měli překonat? Co se naučíme s obecenství, kde jsme jedni s druhými? Jaká je cesta hlupáka v knize Přísloví? Co podle Šalamouna přináší chudobu?
• Většinou nenajdeš odpověď na každou otázku v každém verši, kde se o tom píše. Proto se potřebuješ dívat na Bibli jako celek a případně si položit otázku jinak. Své studium ovšem můžeš omezit jen na jednu knihu nebo autora: třeba Hněv v knize Přísloví: (1) Jaké jsou charakteristiky nahněvaného člověka? (2) Co způsobuje hněv? (3) Jaké jsou následky hněvu? (4) Jak můžeme hněv léčit?
Sedm kroků ke studiu postav
• Vyber si téma.
• Verše, které chceš studovat. Při konkordanci nebo EB používej i synonyma a skloňování.
• Na co se chceš ptát?
• Ptej se otázky svých veršů.
• Shrň závěr.
• Osobní aplikace.
Příklady ke studiu:
Znát Boží vůli (1) Co Boží vůle obsahuje? (2) Proč bych měl dělat Boží vůli? (3) Jak ji mám dělat?
Poslušnost (1) Proč je důležitá? (2) Jaké jsou výsledky? (3) Výsledky neposlušnosti? (4) Jak mám poslouchat?
Chvála v Žalmech (1) Proč bych měl chválit? (2) Jak mohu chválit? (3) Kdy mohu chválit? (4) Co se děje ve chvále?
Několik dalších informací o této metodě:
• Nepotřebuješ nic kromě Bible a konkordance (či elektronické Bible). Zabere méně času než hloubkové studium nějakého předmětu. Tahle metoda je ideální pro co nejkonkrétnější určení tématu a jejich podtémat. Je to metoda lehce stravitelná i pro nové křesťany, kteří se s Biblí teprve seznamují.
• Neptej se ale příliš mnoho otázek, omez to na tři až pět otázek. Dokonce se můžeš ptát jen jednu otázku jako např. Co jsou věci, které Bůh nenávidí? Co bychom podle NZ měli překonat? Co se naučíme s obecenství, kde jsme jedni s druhými? Jaká je cesta hlupáka v knize Přísloví? Co podle Šalamouna přináší chudobu?
• Většinou nenajdeš odpověď na každou otázku v každém verši, kde se o tom píše. Proto se potřebuješ dívat na Bibli jako celek a případně si položit otázku jinak. Své studium ovšem můžeš omezit jen na jednu knihu nebo autora: třeba Hněv v knize Přísloví: (1) Jaké jsou charakteristiky nahněvaného člověka? (2) Co způsobuje hněv? (3) Jaké jsou následky hněvu? (4) Jak můžeme hněv léčit?
Sedm kroků ke studiu postav
• Vyber si téma.
• Verše, které chceš studovat. Při konkordanci nebo EB používej i synonyma a skloňování.
• Na co se chceš ptát?
• Ptej se otázky svých veršů.
• Shrň závěr.
• Osobní aplikace.
Příklady ke studiu:
Znát Boží vůli (1) Co Boží vůle obsahuje? (2) Proč bych měl dělat Boží vůli? (3) Jak ji mám dělat?
Poslušnost (1) Proč je důležitá? (2) Jaké jsou výsledky? (3) Výsledky neposlušnosti? (4) Jak mám poslouchat?
Chvála v Žalmech (1) Proč bych měl chválit? (2) Jak mohu chválit? (3) Kdy mohu chválit? (4) Co se děje ve chvále?
čtvrtek 22. března 2012
_txt SPECIÁL: Některé metody studia Bible - Studium hledáním charakteru postav
Tohle zahrnuje dva způsoby studia Bible. Jeden se týká postav Bible jako takových a druhý charakterových vlastností, které se z nich můžeme naučit. Když studujeme biblickou postavu, díváme se na její život a přemýšlíme nad jejími vlastnostmi a nad tím, proč uspěla nebo selhala v různých situacích. Většina Starého Zákona je vyprávění, můžeme tak říct, že SZ je kniha ilustrací, kdežto NZ je kniha principů, i když samozřejmě oba zákony obsahují oboje. NZ principy jsou ilustrovány SZ příběhy a tak jeden z nejlepších způsobu na chápání principů je pochopení SZ postav. Bible popisuje celkem více než 3000 postav.
• Začni ovšem s někým, kdo je jednodušší na studium a není o něm celá Bible (jako třeba Ježíš, nebo Abrahám)
• Tajemství studia je žít tam, kde postava, kterou studujeme: tedy zjistit si dobovou situaci, pocity, zkušenosti, atd.
• Ujisti se, že si nepleteš jiné postavy se stejným jménem. Jména se někdy opakují jako je tomu v anomálním životě, a tak máme třeba 30 Zachariášů, 20 Nátanů, 15 Jonatánů, 8 Jidášů, 7 Marií, 5 Jakubů a 5 Janů.
• Také si zjisti různé jména jedné postavy. Například Petr je také Šimon, Simeon, Kéfas. Jakob se stal Izraelem, atd.
• Dříve než si přečteš nějakou knihu o biblické postavě, snaž se sám z Bible zjistit, jaká byla a co se můžeš naučit.
Sedm kroků ke studiu postav
• Vyber si postavu. Můžeš začít třeba tím, kdo ti imponuje, nebo kdo je ti podobný (Petr).
• Reference. Najdi si místa, kde o této osobě píše. Hlavní i vedlejší.
• První dojem. Napiš si, co tě napadá jako první dojem.
• Dějová osa. (Mojžíš: 40 učil se být někým, 40 učil se být nikým, 40 učil se, že Bůh je někým)
• Přemýšlej nad charakterem postavy. (apendix B a C)
• Shrň hlavní lekci. Co je jedna věc, kterou bys charakterizoval jako životní lekci této osoby?
• Osobní aplikace. Viděl jsem sebe v něčem v jejím životě? Měl stejné slabosti? Silné stránky? Co mě nejvíce zaujalo? Kde v tom také selhávám? Co se v tom chystám udělat?
Studium charakteru v pěti krocích
• Vyber si kvalitu. Můžeš začít třeba tam, kde ses učil o nějaké postavě.
• Co znamená slovo. Najdi si, co znamená přesně to slovo, které sis vybral a jaký je protiklad.
• Reference. Co o této kvalitě mluví Bible ve svých principech?
• Spoj kvalitu s postavou. Vyber si někoho, kdo měl tuhle vlastnost a ilustruj to na něm.
• Ilustruj si tuto vlastnost do svého života: aplikace.
• Začni ovšem s někým, kdo je jednodušší na studium a není o něm celá Bible (jako třeba Ježíš, nebo Abrahám)
• Tajemství studia je žít tam, kde postava, kterou studujeme: tedy zjistit si dobovou situaci, pocity, zkušenosti, atd.
• Ujisti se, že si nepleteš jiné postavy se stejným jménem. Jména se někdy opakují jako je tomu v anomálním životě, a tak máme třeba 30 Zachariášů, 20 Nátanů, 15 Jonatánů, 8 Jidášů, 7 Marií, 5 Jakubů a 5 Janů.
• Také si zjisti různé jména jedné postavy. Například Petr je také Šimon, Simeon, Kéfas. Jakob se stal Izraelem, atd.
• Dříve než si přečteš nějakou knihu o biblické postavě, snaž se sám z Bible zjistit, jaká byla a co se můžeš naučit.
Sedm kroků ke studiu postav
• Vyber si postavu. Můžeš začít třeba tím, kdo ti imponuje, nebo kdo je ti podobný (Petr).
• Reference. Najdi si místa, kde o této osobě píše. Hlavní i vedlejší.
• První dojem. Napiš si, co tě napadá jako první dojem.
• Dějová osa. (Mojžíš: 40 učil se být někým, 40 učil se být nikým, 40 učil se, že Bůh je někým)
• Přemýšlej nad charakterem postavy. (apendix B a C)
• Shrň hlavní lekci. Co je jedna věc, kterou bys charakterizoval jako životní lekci této osoby?
• Osobní aplikace. Viděl jsem sebe v něčem v jejím životě? Měl stejné slabosti? Silné stránky? Co mě nejvíce zaujalo? Kde v tom také selhávám? Co se v tom chystám udělat?
Studium charakteru v pěti krocích
• Vyber si kvalitu. Můžeš začít třeba tam, kde ses učil o nějaké postavě.
• Co znamená slovo. Najdi si, co znamená přesně to slovo, které sis vybral a jaký je protiklad.
• Reference. Co o této kvalitě mluví Bible ve svých principech?
• Spoj kvalitu s postavou. Vyber si někoho, kdo měl tuhle vlastnost a ilustruj to na něm.
• Ilustruj si tuto vlastnost do svého života: aplikace.
středa 21. března 2012
_txt SPECIÁL: Některé metody studia Bible - Studium shrnutím kapitoly
Původně byla Bible napsána bez veršů nebo kapitol, až kolem roku 1228 biskup z Cetanbury Stephen Langton rozdělil Bibli do kapitol. O něco později ji rozdělil také kardinál Hugo de Sancto Caro, ale Langtonovo rozdělení je to, co používáme dodnes. Některé čísla lámou tok myšlenek a jsou tudíž docela nesmyslné, ale jiné zase shrnují kompletní jednu myšlenku v konkrétním bloku a souboru. Díky tomu tak dnes máme 1189 kapitol Bible. Jedna denně dává 3 roky na celou Bibli, 2 denně vychází na 20 měsíců, 3 denně na rok. Ale cílem není rychlost, cílem je se něco naučit, takže to je důvod pro střídání metod studia.
Studium shrnutím kapitoly zahrnuje obecné pochopení konkrétní kapitoly skrze opakované čtení (5x), kladení si otázek a shrnutí celé pasáže. Tato metoda: Je velmi jednoduchá, nezabírá mnoho času, nevyžaduje další materiály a zdroje mimo Bibli, je vhodná metoda pro běžnější čtení Bible.
Deset kroků ke shrnutí kapitoly
Než se dostaneme k jednotlivým krokům, přečti si kapitolu pětkrát, nejlépe z několika překladů. (Campbell Morgan: kázání až po četbě pasáže 30-40x). Čti bez poznámek a bez zastavování. Klidně si čti také nahlas.
• Název. Dej si kapitole nějaký svůj název. 1 K 13: láska. Židům 11: Hrdinové víry.
• Obsah. Popiš, shrň, parafrázuj, popiš osnovu či hlavní body.
• Hlavní postavy. Kdo jsou hlavní postavy? Co je na nich zvláštního a jiného?
• Klíčový verš. Někde klíčový verš, který je shrnutím kapitoly, jindy není: pak aplikaci.
• Klíčové slovo. Někdy nejčastější (láska v 1 K 13, jindy víra v Žd 11), jindy nemusí být časté, ale klíčové.
• Problémy. Čemu nerozumíš? Co ti dává více otázek než odpovědí? Co tě zaujalo?
• Odkazy. Co jiného mi v Bibli pomáhá chápat obsah? Jaký je kontext kapitoly?
• Kristus. Písma zjevují Krista, Co se mohu naučit o jeho charakteru? Jaká je ilustrace o Ježíši?
• Hlavní lekce. Proč Bůh tuhle pasáž v Bibli nechal? Co se mám z ní naučit? Co je hlavní lekce?
• Závěr. Jak se tyto pravdy vztahují ke mně? Co konkrétně mám dělat na jejich základě?
Studium shrnutím kapitoly zahrnuje obecné pochopení konkrétní kapitoly skrze opakované čtení (5x), kladení si otázek a shrnutí celé pasáže. Tato metoda: Je velmi jednoduchá, nezabírá mnoho času, nevyžaduje další materiály a zdroje mimo Bibli, je vhodná metoda pro běžnější čtení Bible.
Deset kroků ke shrnutí kapitoly
Než se dostaneme k jednotlivým krokům, přečti si kapitolu pětkrát, nejlépe z několika překladů. (Campbell Morgan: kázání až po četbě pasáže 30-40x). Čti bez poznámek a bez zastavování. Klidně si čti také nahlas.
• Název. Dej si kapitole nějaký svůj název. 1 K 13: láska. Židům 11: Hrdinové víry.
• Obsah. Popiš, shrň, parafrázuj, popiš osnovu či hlavní body.
• Hlavní postavy. Kdo jsou hlavní postavy? Co je na nich zvláštního a jiného?
• Klíčový verš. Někde klíčový verš, který je shrnutím kapitoly, jindy není: pak aplikaci.
• Klíčové slovo. Někdy nejčastější (láska v 1 K 13, jindy víra v Žd 11), jindy nemusí být časté, ale klíčové.
• Problémy. Čemu nerozumíš? Co ti dává více otázek než odpovědí? Co tě zaujalo?
• Odkazy. Co jiného mi v Bibli pomáhá chápat obsah? Jaký je kontext kapitoly?
• Kristus. Písma zjevují Krista, Co se mohu naučit o jeho charakteru? Jaká je ilustrace o Ježíši?
• Hlavní lekce. Proč Bůh tuhle pasáž v Bibli nechal? Co se mám z ní naučit? Co je hlavní lekce?
• Závěr. Jak se tyto pravdy vztahují ke mně? Co konkrétně mám dělat na jejich základě?
úterý 20. března 2012
_txt SPECIÁL: Některé metody studia Bible - Aplikační metoda
Aplikační metoda studia Bible zahrnuje čtení určité biblické pasáže, rozjímání v modlitbě nad pasáží, a hledání toho, co nám Duch svatý chce ukázat do našeho života, co by bylo osobní praktické, možné a měřitelné. Cílem je brát Bibli vážně a konat, jak říká. Apoštol Pavel píše v 2. Timoteovi 3, že …veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti. To jednoznačně ukazuje, že Bible je praktická kniha a bez praktického přístupu by nám hrozilo, že studium bude jen akademické cvičení bez duchovní hodnoty.
1. Nemůžeš opravdu poznat Boží slovo, aniž bys ho aplikoval do svého života. Pak by o nás platilo, co řekl Ježíš Saduceům: Mt 22,29: Ježíš jim odpověděl: "Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.
2. Pokud studujeme Boží slovo bez aplikace, stává se potenciálně nebezpečným. 1. Korintským 8,1 říká: Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje. Slovo domýšlivým ukazuje na pýchu a aroganci, která pramení z poznání. Koneckonců, i ďábel zná Bibli (jak vidíme u Ježíšova pokušení), ale poznání z něho nedělá nic dobrého.
3. Aplikace vyžaduje akci. Koneckonců Jakub 1,22 říká: Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří sami sebe klamou. V Matouši 7 zase Ježíš říká, že kdo slyší jeho slovo a činí je, ten staví svůj dům na skále. Zkrátka, aplikace přináší zodpovědnost do našeho života.
Aplikace je dřina
• Aplikace je dřina, protože vyžaduje přemýšlení. Někdo to bude chtít čas rozjímání (meditace), jindy hledání v textu dějové linky a v nich nadčasové principy, jindy zase nacházet principy v konkrétních případech.
• Aplikace je dřina, protože ďábel proti němu bojuje. Když se už přinutíme Bibli studovat, ďábel se bude snažit nás od toho odradit, nebo alespoň nás přinutit nad tím nepřemýšlet. Bojí se aplikace, protože ví, co mu může přinést!
• Aplikace je dřina, protože přirozeně odoláváme změnám. Necháváme se vést pocity místo vůle a dovolíme, aby naše „neprožívání“ a pocity nás odvedly od vážného zamyšlení a uplatňování do praxe.
Čtyři kroky k praktické aplikaci
1. Modli se za to, jak můžeš tuhle pasáž aplikovat do své situace.
2. Rozjímej nad veršem, který ses rozhodl studovat. Meditace je podobná tomu, jak kráva žvýká trávu. Představuj si tu scénu v mysli (vizualizace). Zdůrazni si slova v pasáži. Parafrázuj si to vlastními slovy. Zosobni si to. Modli se pasáž zpět k Bohu. Ptej se sám sebe na to, zda je tam: Hřích, který mám vyznat? Slib, který mám učinit? Postoj, který mám změnit? Příkaz, který mám poslechnout? Příklad, který mám následovat? Modlitba, kterou se mám modlit? Chybu, které se mám vyhnout? Pravdu, které mám věřit? Věc, za kterou mám Boha chválit?
3. Napiš si aplikaci. Aplikace musí být osobní, praktická, možná, měřitelná.
4. Zapamatuj si nějaký verš. Zapamatování veršů ti pomůže tvořit nové myšlení a nové návyky.
1. Nemůžeš opravdu poznat Boží slovo, aniž bys ho aplikoval do svého života. Pak by o nás platilo, co řekl Ježíš Saduceům: Mt 22,29: Ježíš jim odpověděl: "Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.
2. Pokud studujeme Boží slovo bez aplikace, stává se potenciálně nebezpečným. 1. Korintským 8,1 říká: Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje. Slovo domýšlivým ukazuje na pýchu a aroganci, která pramení z poznání. Koneckonců, i ďábel zná Bibli (jak vidíme u Ježíšova pokušení), ale poznání z něho nedělá nic dobrého.
3. Aplikace vyžaduje akci. Koneckonců Jakub 1,22 říká: Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří sami sebe klamou. V Matouši 7 zase Ježíš říká, že kdo slyší jeho slovo a činí je, ten staví svůj dům na skále. Zkrátka, aplikace přináší zodpovědnost do našeho života.
Aplikace je dřina
• Aplikace je dřina, protože vyžaduje přemýšlení. Někdo to bude chtít čas rozjímání (meditace), jindy hledání v textu dějové linky a v nich nadčasové principy, jindy zase nacházet principy v konkrétních případech.
• Aplikace je dřina, protože ďábel proti němu bojuje. Když se už přinutíme Bibli studovat, ďábel se bude snažit nás od toho odradit, nebo alespoň nás přinutit nad tím nepřemýšlet. Bojí se aplikace, protože ví, co mu může přinést!
• Aplikace je dřina, protože přirozeně odoláváme změnám. Necháváme se vést pocity místo vůle a dovolíme, aby naše „neprožívání“ a pocity nás odvedly od vážného zamyšlení a uplatňování do praxe.
Čtyři kroky k praktické aplikaci
1. Modli se za to, jak můžeš tuhle pasáž aplikovat do své situace.
2. Rozjímej nad veršem, který ses rozhodl studovat. Meditace je podobná tomu, jak kráva žvýká trávu. Představuj si tu scénu v mysli (vizualizace). Zdůrazni si slova v pasáži. Parafrázuj si to vlastními slovy. Zosobni si to. Modli se pasáž zpět k Bohu. Ptej se sám sebe na to, zda je tam: Hřích, který mám vyznat? Slib, který mám učinit? Postoj, který mám změnit? Příkaz, který mám poslechnout? Příklad, který mám následovat? Modlitba, kterou se mám modlit? Chybu, které se mám vyhnout? Pravdu, které mám věřit? Věc, za kterou mám Boha chválit?
3. Napiš si aplikaci. Aplikace musí být osobní, praktická, možná, měřitelná.
4. Zapamatuj si nějaký verš. Zapamatování veršů ti pomůže tvořit nové myšlení a nové návyky.
pondělí 19. března 2012
_txt SPECIÁL: Základní principy výkladu Bible
1. Vždy nejprve hledej základní význam
Prvním principem studia a pochopení Písma je hledat nejzákladnější význam textu. Mnozí lidé přistupují k Písmu tak, že hledají “hlubší významy”, zatímco téměř všechno, co potřebujeme vědět k úspěšnému křesťanskému životu a mocné službě je v jednoduchém, přímočarém významu Bible. Bůh nás může vést do hlubších vhledů v určitých pasážích Bible, které se nás hluboce dotknou, ale počátečním místem veškerého pochopení Bible je v jasném, základním významu. Když hledáme tento jednoduchý význam, položme si tuto otázku: Co to znamenalo pro původního posluchače? Co se Bůh velmi jasně snažil říct prvním posluchačům a také i nám dnes?
2. Zpomal a pokládej si správné otázky
Abychom byli dobrými studenty Božího slova, potřebujeme se při čtení nebo studiu jednoduše naučit pokládat správné otázky. Když si budeme pokládat správné otázky, můžeme dospět ke správným poznatkům z Písma. Gordon Fee říká: Klíčem k dobré exegezi a tím i k inteligentnějšímu čtení Bible, je naučit se číst text pozorně a pokládat si správné otázky ohledně textu. Jsou dva druhy základních otázek, které bychom si měli pokládat: a) Otázky ohledně kontextu, b) Otázky ohledně obsahu. Abys byl dobrým studentem Bible, je důležité, abys při čtení zpomalil a uvědomil si, že to je jediná aktivita, kterou právě děláš a přemýšlej a potom si z upřímného srdce pokládej otázky, abys získal odpovědi.
3. Zjisti kontext
Druhým vodícím principem výkladu Božího slova je kontext. Slovo kontext znamená, že musíme pochopit pozadí děje, situaci a určitý rámec, ve kterém to bylo napsáno. Nemůžeme si jen vytáhnout verš a na tom jednom verši postavit víru. Daný verš nebo pasáž musíme vidět z hlediska kontextu. Existují dvě základní oblasti kontextu, podle kterých musíme rozumět Písmu, abychom byli dobrými interprety Božího slova.
• Historický kontext. To nám pomáhá pochopit, co se nám Bůh v Bibli snaží říct. Většina, pokud ne všechny knihy, byly napsány do konkrétní situace a pro konkrétní záměr v určitém historickém bodě. Pokud porozumíme těmto kontextuálním otázkám, pomůže nám to mnohem více porozumět samotnému Písmu. Otázky ohledně historického kontextu: Kdo napsal tuto knihu a jaká byla jeho minulost? V jakém časovém období byla tato kniha napsána? Jaká byla situace v Izraeli nebo v církvi, když byla tato kniha napsána? Proč autor napsal tuto knihu? Jakou konkrétní situaci se snažil popsat? Co se dělo v církvi v Izraeli, že to vedlo k napsání této knihy? Jsou zde nějaké specifické kulturní záchytné body, které jsou odlišné od naší kultury, a které mi pomohou lépe porozumět Písmu?
• Literární kontext. Toto je pravděpodobně nejzávažnější úkol při učení se jak studovat Bibli. Dokáže to dělat kdokoli bez jakékoli pomoci odborníků. Literární kontext nejprve znamená to, že slova mají nějaký význam ve větách, a za druhé, že biblické věty mají ve většině případů jasný význam ve vztahu k předcházejícím a následujícím větám. Při čtení Bible v kontextu vět, a toho, jak zapadají do odstavců, můžeme objevit určitý centrální řetězec autorových myšlenek a tak dospět k základnímu významu Písma.
4. Zjistit význam slov
Protože Bible byla napsána lidmi, musíme s ní zacházet jako s každou jinou lidskou komunikací za účelem zjištění významu, který měli pisatelé na mysli. Jazyk, kterým je Písmo napsáno, je normální lidský jazyk – není to žádný nadpřirozený nebeský jazyk. SZ byl napsán v hebrejštině (kromě několika pasáží, které byly napsány v aramejštině) a Nový zákon (NZ) byl napsán v řečtině, kterou se běžně v té době mluvilo. To znamená, že zde musejí být nějaká společná vodítka, která pomohou našemu pochopení Písmu. Lidské myšlenky jsou vyjadřovány ve větách, a slova jsou základními prvky vět. To znamená, že slova jsou základními jednotkami pro pochopení významu jakékoli pasáže Písma.
Pokud chceme zjistit autorův zamýšlený význam, musíme se zamyslet nad významy jednotlivých slov. Skutečností je, že lidé používají slova různými způsoby. Někdy také různí lidé použijí stejné slovo, ale jiným způsobem. Abychom pochopili význam toho, co chtěl autor sdělit, musíme začít u původního významu použitého jazyka, ať v řečtině nebo hebrejštině, a stylu literatury pasáže, kterou se zabýváme. Musíme určit, jaký druh jazyka je použit, zda je to například poezie nebo próza, obrazné nebo doslovné. Všeobecně řečeno, musíme najít jednoduchý význam podle toho, co pisatel napsal. Musíme rozpoznat, co daná věc znamenala v době, kdy bylo o ní psáno. Objektivní biblický výklad musí najít jasný a přímý význam textu nebo pasáže.
5. Je v dané pasáži použit obrazný jazyk?
Mnoho částí Písma není napsáno obyčejným jednoznačným jazykem, ale určitým druhem obrazného jazyka. Když to poznáme, musíme udělat vše pro to, abychom zjistili doslovný význam. Obrazný jazyk se vztahuje k jakýmkoli slovům, která jsou použita v takovém smyslu, který pro ně není běžný. Například, slovo ‘psi’ používá Pavel ve smyslu ‘zlých lidí’ (Fp 3,2). Když Jan říká, že kdyby se zaznamenaly všechny Ježíšovy zázraky, že ‘celý svět by neměl dost místa pro knihy o tom napsané’ (J 21,25), tak tím ilustruje velikost Ježíšovy služby.
Proč Bible používá obrazný jazyk? Obrazný jazyk se používá ke zdůraznění pointy (viz Lk 13,32). Může být použit jako pobídka k činu, jednání (viz Zj 3,20). Může pomoci si něco zapamatovat (viz Mt 5,13-16). Může ilustrovat pravdu (viz J 6,48; 2Tm 2,37). Může být použit k lepšímu objasnění duchovních pravd (viz Gn 2,7; ‘otec lidstva’). Může být použit jako kód (jako například v některých podobenstvích a proroctvích). Je nutné, abychom vykládali Písmo podle jeho původního významu, jeho literární formy a podle jeho kontextu. To může znamenat zaměření se na biblickou kulturu, zvyky, jazyky a literární žánr.
6. Porovnání Písma s Písmem
Student by měl porovnávat Písmo s Písmem a dovolit tak Bibli, aby se sama osvítila. Měl by hledat pasáže, které pojednávají o stejné události nebo podávají stejné vyučování, a porovnat je s pasážemi s podobným učením a s pasážemi s protikladným učením. Pokud budeme porovnávat, díváme se na paralelní pasáže, podobné myšlenky a protikladné myšlenky. Paralelní pasáže: Dvě nebo více pasáží mohou mluvit o stejné události nebo v sobě nesou stejné učení. Podobné myšlenky: Někdy je důležité zjistit, zda jsou dvě pasáže skutečně paralelními zprávami, nebo zda bylo záměrem dát dohromady dva paralelní záznamy, které mají několik podobných bodů. Protikladné myšlenky: Písmo nás často konfrontuje se zdánlivými protiklady. Jak může být Ježíš Kristus zároveň Bohem a člověkem? Jak může být Bůh cele přítomen na jednom místě a přesto být přítomen zároveň všude (všudypřítomný)? Jak může být Bible Božím slovem a zároveň lidským dílem?
7. Rozpoznání znaků a učení se z nich
V celém Písmu se používají znaky (jsou ve Starém zákoně), aby nám pomohly porozumět novozákonním skutečnostem. Znak je obvykle definován jako Bohem stanovené znamení ve Starém zákoně, které představuje nějakou novozákonní skutečnost. Kromě toho tento starozákonní předmět musí být historicky skutečný, a stejně tak musí být i ten v Novém zákoně. Tato shoda se nějakým způsobem vztahuje k Božímu dílu vykoupení a musí podat důkaz, že to bylo ustanoveno Bohem. Když čteme příběhy a studujeme Starý zákon, musíme si uvědomovat Boží touhu ilustrovat a posilovat principy a skutečnosti Nové smlouvy skrze tyto SZ obrazy. Bůh nadpřirozeně umístil tyto znaky do SZ, aby nám pomohly pochopit hloubku a šířku pravdy v Novém zákoně.
8. Pochopit druh literatury a žánr, který čteš
Jednou z nejdůležitějších věcí při učení se jak správně studovat, vykládat a vyučovat Písmo, je, pochopit, že si Bůh pouze nepoužívá lidi, aby psali slova, ale že si tito lidé k psaní Božího slova volí a používají mnoho různých literárních forem nebo literárních žánrů. Toto je skutečně jedna z lidských stránek Bible.
9. Buď závislý na Duchu svatém a volej k němu, aby ti pomohl
Nejdůležitějším principem pro to, abys byl dobrým studentem Bible, je princip Božího osvícení. Boží osvícení znamená to, že Duch svatý vezme jasně zjevenou pravdu v Písmu a živým způsobem tě ji naučí. On otevře tvoje oči, abys viděl pravdu a mohl aplikovat Boží slovo do svého života. Ježíš, poslední večer svého života, když byl spolu s dvanácti muži, řekl: J 14,26; 16,13: Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl... 13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.
Prvním principem studia a pochopení Písma je hledat nejzákladnější význam textu. Mnozí lidé přistupují k Písmu tak, že hledají “hlubší významy”, zatímco téměř všechno, co potřebujeme vědět k úspěšnému křesťanskému životu a mocné službě je v jednoduchém, přímočarém významu Bible. Bůh nás může vést do hlubších vhledů v určitých pasážích Bible, které se nás hluboce dotknou, ale počátečním místem veškerého pochopení Bible je v jasném, základním významu. Když hledáme tento jednoduchý význam, položme si tuto otázku: Co to znamenalo pro původního posluchače? Co se Bůh velmi jasně snažil říct prvním posluchačům a také i nám dnes?
2. Zpomal a pokládej si správné otázky
Abychom byli dobrými studenty Božího slova, potřebujeme se při čtení nebo studiu jednoduše naučit pokládat správné otázky. Když si budeme pokládat správné otázky, můžeme dospět ke správným poznatkům z Písma. Gordon Fee říká: Klíčem k dobré exegezi a tím i k inteligentnějšímu čtení Bible, je naučit se číst text pozorně a pokládat si správné otázky ohledně textu. Jsou dva druhy základních otázek, které bychom si měli pokládat: a) Otázky ohledně kontextu, b) Otázky ohledně obsahu. Abys byl dobrým studentem Bible, je důležité, abys při čtení zpomalil a uvědomil si, že to je jediná aktivita, kterou právě děláš a přemýšlej a potom si z upřímného srdce pokládej otázky, abys získal odpovědi.
3. Zjisti kontext
Druhým vodícím principem výkladu Božího slova je kontext. Slovo kontext znamená, že musíme pochopit pozadí děje, situaci a určitý rámec, ve kterém to bylo napsáno. Nemůžeme si jen vytáhnout verš a na tom jednom verši postavit víru. Daný verš nebo pasáž musíme vidět z hlediska kontextu. Existují dvě základní oblasti kontextu, podle kterých musíme rozumět Písmu, abychom byli dobrými interprety Božího slova.
• Historický kontext. To nám pomáhá pochopit, co se nám Bůh v Bibli snaží říct. Většina, pokud ne všechny knihy, byly napsány do konkrétní situace a pro konkrétní záměr v určitém historickém bodě. Pokud porozumíme těmto kontextuálním otázkám, pomůže nám to mnohem více porozumět samotnému Písmu. Otázky ohledně historického kontextu: Kdo napsal tuto knihu a jaká byla jeho minulost? V jakém časovém období byla tato kniha napsána? Jaká byla situace v Izraeli nebo v církvi, když byla tato kniha napsána? Proč autor napsal tuto knihu? Jakou konkrétní situaci se snažil popsat? Co se dělo v církvi v Izraeli, že to vedlo k napsání této knihy? Jsou zde nějaké specifické kulturní záchytné body, které jsou odlišné od naší kultury, a které mi pomohou lépe porozumět Písmu?
• Literární kontext. Toto je pravděpodobně nejzávažnější úkol při učení se jak studovat Bibli. Dokáže to dělat kdokoli bez jakékoli pomoci odborníků. Literární kontext nejprve znamená to, že slova mají nějaký význam ve větách, a za druhé, že biblické věty mají ve většině případů jasný význam ve vztahu k předcházejícím a následujícím větám. Při čtení Bible v kontextu vět, a toho, jak zapadají do odstavců, můžeme objevit určitý centrální řetězec autorových myšlenek a tak dospět k základnímu významu Písma.
4. Zjistit význam slov
Protože Bible byla napsána lidmi, musíme s ní zacházet jako s každou jinou lidskou komunikací za účelem zjištění významu, který měli pisatelé na mysli. Jazyk, kterým je Písmo napsáno, je normální lidský jazyk – není to žádný nadpřirozený nebeský jazyk. SZ byl napsán v hebrejštině (kromě několika pasáží, které byly napsány v aramejštině) a Nový zákon (NZ) byl napsán v řečtině, kterou se běžně v té době mluvilo. To znamená, že zde musejí být nějaká společná vodítka, která pomohou našemu pochopení Písmu. Lidské myšlenky jsou vyjadřovány ve větách, a slova jsou základními prvky vět. To znamená, že slova jsou základními jednotkami pro pochopení významu jakékoli pasáže Písma.
Pokud chceme zjistit autorův zamýšlený význam, musíme se zamyslet nad významy jednotlivých slov. Skutečností je, že lidé používají slova různými způsoby. Někdy také různí lidé použijí stejné slovo, ale jiným způsobem. Abychom pochopili význam toho, co chtěl autor sdělit, musíme začít u původního významu použitého jazyka, ať v řečtině nebo hebrejštině, a stylu literatury pasáže, kterou se zabýváme. Musíme určit, jaký druh jazyka je použit, zda je to například poezie nebo próza, obrazné nebo doslovné. Všeobecně řečeno, musíme najít jednoduchý význam podle toho, co pisatel napsal. Musíme rozpoznat, co daná věc znamenala v době, kdy bylo o ní psáno. Objektivní biblický výklad musí najít jasný a přímý význam textu nebo pasáže.
5. Je v dané pasáži použit obrazný jazyk?
Mnoho částí Písma není napsáno obyčejným jednoznačným jazykem, ale určitým druhem obrazného jazyka. Když to poznáme, musíme udělat vše pro to, abychom zjistili doslovný význam. Obrazný jazyk se vztahuje k jakýmkoli slovům, která jsou použita v takovém smyslu, který pro ně není běžný. Například, slovo ‘psi’ používá Pavel ve smyslu ‘zlých lidí’ (Fp 3,2). Když Jan říká, že kdyby se zaznamenaly všechny Ježíšovy zázraky, že ‘celý svět by neměl dost místa pro knihy o tom napsané’ (J 21,25), tak tím ilustruje velikost Ježíšovy služby.
Proč Bible používá obrazný jazyk? Obrazný jazyk se používá ke zdůraznění pointy (viz Lk 13,32). Může být použit jako pobídka k činu, jednání (viz Zj 3,20). Může pomoci si něco zapamatovat (viz Mt 5,13-16). Může ilustrovat pravdu (viz J 6,48; 2Tm 2,37). Může být použit k lepšímu objasnění duchovních pravd (viz Gn 2,7; ‘otec lidstva’). Může být použit jako kód (jako například v některých podobenstvích a proroctvích). Je nutné, abychom vykládali Písmo podle jeho původního významu, jeho literární formy a podle jeho kontextu. To může znamenat zaměření se na biblickou kulturu, zvyky, jazyky a literární žánr.
6. Porovnání Písma s Písmem
Student by měl porovnávat Písmo s Písmem a dovolit tak Bibli, aby se sama osvítila. Měl by hledat pasáže, které pojednávají o stejné události nebo podávají stejné vyučování, a porovnat je s pasážemi s podobným učením a s pasážemi s protikladným učením. Pokud budeme porovnávat, díváme se na paralelní pasáže, podobné myšlenky a protikladné myšlenky. Paralelní pasáže: Dvě nebo více pasáží mohou mluvit o stejné události nebo v sobě nesou stejné učení. Podobné myšlenky: Někdy je důležité zjistit, zda jsou dvě pasáže skutečně paralelními zprávami, nebo zda bylo záměrem dát dohromady dva paralelní záznamy, které mají několik podobných bodů. Protikladné myšlenky: Písmo nás často konfrontuje se zdánlivými protiklady. Jak může být Ježíš Kristus zároveň Bohem a člověkem? Jak může být Bůh cele přítomen na jednom místě a přesto být přítomen zároveň všude (všudypřítomný)? Jak může být Bible Božím slovem a zároveň lidským dílem?
7. Rozpoznání znaků a učení se z nich
V celém Písmu se používají znaky (jsou ve Starém zákoně), aby nám pomohly porozumět novozákonním skutečnostem. Znak je obvykle definován jako Bohem stanovené znamení ve Starém zákoně, které představuje nějakou novozákonní skutečnost. Kromě toho tento starozákonní předmět musí být historicky skutečný, a stejně tak musí být i ten v Novém zákoně. Tato shoda se nějakým způsobem vztahuje k Božímu dílu vykoupení a musí podat důkaz, že to bylo ustanoveno Bohem. Když čteme příběhy a studujeme Starý zákon, musíme si uvědomovat Boží touhu ilustrovat a posilovat principy a skutečnosti Nové smlouvy skrze tyto SZ obrazy. Bůh nadpřirozeně umístil tyto znaky do SZ, aby nám pomohly pochopit hloubku a šířku pravdy v Novém zákoně.
8. Pochopit druh literatury a žánr, který čteš
Jednou z nejdůležitějších věcí při učení se jak správně studovat, vykládat a vyučovat Písmo, je, pochopit, že si Bůh pouze nepoužívá lidi, aby psali slova, ale že si tito lidé k psaní Božího slova volí a používají mnoho různých literárních forem nebo literárních žánrů. Toto je skutečně jedna z lidských stránek Bible.
9. Buď závislý na Duchu svatém a volej k němu, aby ti pomohl
Nejdůležitějším principem pro to, abys byl dobrým studentem Bible, je princip Božího osvícení. Boží osvícení znamená to, že Duch svatý vezme jasně zjevenou pravdu v Písmu a živým způsobem tě ji naučí. On otevře tvoje oči, abys viděl pravdu a mohl aplikovat Boží slovo do svého života. Ježíš, poslední večer svého života, když byl spolu s dvanácti muži, řekl: J 14,26; 16,13: Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl... 13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.
pátek 16. března 2012
_txt SPECIÁL: Důležitost výkladu Písma
Rozdílné přístupy ve čtení Bible. Když začneme vydávat svůj život kontaktu s Božím slovem, v našem vztahu k Božímu slovu existují dva základní přístupy:
• Denní ztišení. To je startovní bod mnoha křesťanů. Je to každodenní čtení Božího slova, které slouží k osobnímu kontaktu se samotným Bohem. On k nám chce mluvit a Písmo je počátečním bodem v naslouchání jeho hlasu. Každodenní devocionální čtení je proto přímým spojením se samotným Bohem!
• Disciplinované studium. Druhým přístupem k našemu vztahu s Bohem skrze jeho Slovo je studium Písma. Studujeme, abychom Slovu porozuměli, obnovili svoji mysl, dozvěděli se jaká je Boží vůle, jaké jsou jeho cesty a zaslíbení. Studium Bible nám pomáhá porozumět Bohu, tomu, jak jedná, jak s ním můžeme spolupracovat a mnohým dalším důležitým věcem. Pro ty, kteří reagovali na povolání sloužit Kristu, je nesmírně důležité studovat Bibli. Musíme umět dobře vykládat Písmo a umět ho aplikovat do svého života i do životů druhých lidí.
Dokonce i v našem devocionálním čtení je nesmírně důležité, abychom měli dovednosti a principy, které nám pomohou Písmu rozumět, v opačném případě bychom mohli uvěřit, že Bůh říká věci, které by ani nikdy říct nechtěl. Správné pochopení pevných principů biblického výkladu je důležité v každé aktivitě, kterou děláme s Biblí.
Za prvé, bez pomoci Božího Ducha svatého nemůžeme přijmout Boží pravdu, a taktéž bez znalosti základních pravidel výkladu nebudeme schopni ocenit to, co Bible říká nebo vyučuje. Hermeneutika nás uvádí do povědomí těchto pravd. Řecké slovo hermeneuo znamená ‘já vykládám nebo vysvětluji’. Hermeneutika je nauka o výkladu, která se snaží zavést principy, metody a pravidla, která jsou potřebná pro výklad Bible. Exegeze je pozorné studium Písma za účelem zjištění a objevení původního, záměrného významu. Toto je vždy prvním úkolem studenta Bible – Co Písmo znamená podle svého původního autora a posluchače? To je v podstatě jednoduchý, historický úkol. Je to snaha slyšet a porozumět slovům tak, jak by je slyšelo původní posluchačstvo, a pochopení jednoduchého, základního významu Božího poselství.
Těžkosti spojené s hermenautikou
• Povaha biblické literatury. Těžkosti v pochopení Bible často začínají u našeho lidského chápání a vnímání. Bible odráží kulturu Blízkého východu, která je pro naši kulturu cizí. To znamená, že si musíme dát pozor na historické, kulturní, jazykové, geologické, náboženské a filozofické propasti, které pro porozumění Písmu musíme přemostit.
• Lidská omezení. Musíme si také uvědomit naši neschopnost zcela uchopit Boží zjevenou pravdu. Boží myšlenky jsou vyšší než ty naše (Iz 55,8-9) a my jsme ‘nechápaví ve svých srdcích’ (Lk 24,25). Potřebujeme pomoc Ducha svatého. Můžeme přijmout Bibli jako Boží zjevení pro nás – ale bez osvícení Duchem svatým nebudeme schopni pravdu pochopit. Zde si potřebujeme přivlastnit Boží zaslíbení: ‘Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl’ (J 14,26).
Také potřebujeme být závislí na chápání druhých lidí. Božím principem komunikace je, že žádný člověk nemá monopol na Boží pravdu. Boží pravda byla vždy sdílená pravda. Vědci, učitelé a kazatelé jsou závislí na minulých zjeveních a osvíceních. Bůh hledá člověka skrze své Slovo, a taktéž člověk má příležitost hledat Boha prostřednictvím téže Boží knihy. Stejně jako potřebujeme být studiu vydaní, potřebujeme také:
• Pokora. Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost (viz Př 2,7; 9,10). Když studujeme Boží slovo, měli bychom mít správný postoj. Studijní schopnost by měla doprovázet duchovní upřímnost.
• Modlitba. ‘Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.’ (Ž 119,18) Židovský přístup k Písmu vždy zahrnoval modlitbu a meditaci. Žalmistova modlitba je doprovázena svědectvím: ‘Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.’ (Ž 119,97) Žalmistova modlitba o osvícení by měla být i naší modlitbou.
• Úcta. V Izajáši Bůh říká: ‘Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem.’ (Iz 66,2) Pokud je Bible Božím napsaným slovem, musíme se k němu chovat s úctou a respektem.
• Studium. ‘Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít.’ (Iz 55,6) Prorocké slovo o dotazování se Hospodina je častou výzvou ve Starém zákoně (SZ). Prakticky to znamená udělat si čas na modlitební studium Slova. Musíme říct spolu s apoštoly: ‘My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.’ (Sk 6,4)
Takže hermeneutika vyžaduje duchovnost, vydanost a tvrdou práci! Opravdové pochopení pro nás není přirozené, je to Boží dar (Mt 11,25; 16,17) skrze Ducha svatého (J 16,13). To nás neomlouvá z těžké práce, ani to nenaznačuje, že se ve studiu a chápání Bible můžeme izolovat od křesťanů. Duch svatý je společný Duch, přebývající ve všech Božích lidech (1K 12,12).
• Denní ztišení. To je startovní bod mnoha křesťanů. Je to každodenní čtení Božího slova, které slouží k osobnímu kontaktu se samotným Bohem. On k nám chce mluvit a Písmo je počátečním bodem v naslouchání jeho hlasu. Každodenní devocionální čtení je proto přímým spojením se samotným Bohem!
• Disciplinované studium. Druhým přístupem k našemu vztahu s Bohem skrze jeho Slovo je studium Písma. Studujeme, abychom Slovu porozuměli, obnovili svoji mysl, dozvěděli se jaká je Boží vůle, jaké jsou jeho cesty a zaslíbení. Studium Bible nám pomáhá porozumět Bohu, tomu, jak jedná, jak s ním můžeme spolupracovat a mnohým dalším důležitým věcem. Pro ty, kteří reagovali na povolání sloužit Kristu, je nesmírně důležité studovat Bibli. Musíme umět dobře vykládat Písmo a umět ho aplikovat do svého života i do životů druhých lidí.
Dokonce i v našem devocionálním čtení je nesmírně důležité, abychom měli dovednosti a principy, které nám pomohou Písmu rozumět, v opačném případě bychom mohli uvěřit, že Bůh říká věci, které by ani nikdy říct nechtěl. Správné pochopení pevných principů biblického výkladu je důležité v každé aktivitě, kterou děláme s Biblí.
Za prvé, bez pomoci Božího Ducha svatého nemůžeme přijmout Boží pravdu, a taktéž bez znalosti základních pravidel výkladu nebudeme schopni ocenit to, co Bible říká nebo vyučuje. Hermeneutika nás uvádí do povědomí těchto pravd. Řecké slovo hermeneuo znamená ‘já vykládám nebo vysvětluji’. Hermeneutika je nauka o výkladu, která se snaží zavést principy, metody a pravidla, která jsou potřebná pro výklad Bible. Exegeze je pozorné studium Písma za účelem zjištění a objevení původního, záměrného významu. Toto je vždy prvním úkolem studenta Bible – Co Písmo znamená podle svého původního autora a posluchače? To je v podstatě jednoduchý, historický úkol. Je to snaha slyšet a porozumět slovům tak, jak by je slyšelo původní posluchačstvo, a pochopení jednoduchého, základního významu Božího poselství.
Těžkosti spojené s hermenautikou
• Povaha biblické literatury. Těžkosti v pochopení Bible často začínají u našeho lidského chápání a vnímání. Bible odráží kulturu Blízkého východu, která je pro naši kulturu cizí. To znamená, že si musíme dát pozor na historické, kulturní, jazykové, geologické, náboženské a filozofické propasti, které pro porozumění Písmu musíme přemostit.
• Lidská omezení. Musíme si také uvědomit naši neschopnost zcela uchopit Boží zjevenou pravdu. Boží myšlenky jsou vyšší než ty naše (Iz 55,8-9) a my jsme ‘nechápaví ve svých srdcích’ (Lk 24,25). Potřebujeme pomoc Ducha svatého. Můžeme přijmout Bibli jako Boží zjevení pro nás – ale bez osvícení Duchem svatým nebudeme schopni pravdu pochopit. Zde si potřebujeme přivlastnit Boží zaslíbení: ‘Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl’ (J 14,26).
Také potřebujeme být závislí na chápání druhých lidí. Božím principem komunikace je, že žádný člověk nemá monopol na Boží pravdu. Boží pravda byla vždy sdílená pravda. Vědci, učitelé a kazatelé jsou závislí na minulých zjeveních a osvíceních. Bůh hledá člověka skrze své Slovo, a taktéž člověk má příležitost hledat Boha prostřednictvím téže Boží knihy. Stejně jako potřebujeme být studiu vydaní, potřebujeme také:
• Pokora. Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost (viz Př 2,7; 9,10). Když studujeme Boží slovo, měli bychom mít správný postoj. Studijní schopnost by měla doprovázet duchovní upřímnost.
• Modlitba. ‘Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.’ (Ž 119,18) Židovský přístup k Písmu vždy zahrnoval modlitbu a meditaci. Žalmistova modlitba je doprovázena svědectvím: ‘Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.’ (Ž 119,97) Žalmistova modlitba o osvícení by měla být i naší modlitbou.
• Úcta. V Izajáši Bůh říká: ‘Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem.’ (Iz 66,2) Pokud je Bible Božím napsaným slovem, musíme se k němu chovat s úctou a respektem.
• Studium. ‘Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít.’ (Iz 55,6) Prorocké slovo o dotazování se Hospodina je častou výzvou ve Starém zákoně (SZ). Prakticky to znamená udělat si čas na modlitební studium Slova. Musíme říct spolu s apoštoly: ‘My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.’ (Sk 6,4)
Takže hermeneutika vyžaduje duchovnost, vydanost a tvrdou práci! Opravdové pochopení pro nás není přirozené, je to Boží dar (Mt 11,25; 16,17) skrze Ducha svatého (J 16,13). To nás neomlouvá z těžké práce, ani to nenaznačuje, že se ve studiu a chápání Bible můžeme izolovat od křesťanů. Duch svatý je společný Duch, přebývající ve všech Božích lidech (1K 12,12).
čtvrtek 15. března 2012
_txt SPECIÁL: Jak studovat Bibli
Mnoho lidí Bibli studovat chce, ale zkrátka neví přesně jak. Jediné, co tedy dělají, je to, že Bibli čtou, kde je zrovna napadne. Abychom mohli vědět, co Bůh v našem životě opravdu zamýšlí, Bible je pro to nepostradatelná, bez ní žijeme velmi omezené křesťanství. V historii vidíme, že společný jmenovatel velkých Božích lidí bylo to, že znali a studovali Písmo. Dnes typicky člověk sleduje denně 3 hodiny televizi a přečte si pár veršů za 3 minuty před tím, než jde do postele. Není divu, že i když proklamujeme víru v celou Bibli, celou ji málokdo četl. Podívejme se, co píše apoštol Pavel:
2Tm 3,14-17 Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi byl plně přesvědčen, věda, od koho ses tomu naučil; od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.
Pavel píše o dvou důvodech, proč znát Bibli: (1) abychom znali Krista a získali záchranu v. 15, a (2) abychom rostli v přípravě na všechno, co Bůh s námi dělá v. 17. K tomu slouží učení, usvědčování, náprava a výchova. Učení nám ukazuje cestu, po které máme jít. Usvědčování ukazuje, kde jsme z ní sešli. Náprava nám říká, jak se na ní zase dostat a výchova nás učí, jak na ní zůstat.
Všimněte si také, co řekl Ježíš Saduceům: Mt 22,29: Ježíš jim odpověděl: "Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. Lidé doktrinálně ulétávají, protože neznají Písmo a Boží moc. Takže, proč Písmo více nestudujeme? Možná proto, že nevíme jak. Možná, že nemáme motivaci, nebo jsme zkrátka líní. Ale nejčastější důvod je ten, že skutečně nevíme, jak přesně začít a co přesně dělat. A proto se na toto téma podíváme.
• Začít můžeme tím, že si naplánujeme konkrétní čas. Zatímco pro čtení Bible je ideální krátké denní úseky než jednou za týden hodina, u studia je tomu naopak. Pro studium je lepší si naplánovat dvě hodiny týdně najednou, než čtvrthodiny denně.
• Piš si poznámky a piš si do Bible.
• Používej nástroje jako je elektronická Bible, konkordance, slovníky, atd. Studuj místo v různých překladech Bible. Rozdíl mezi překladem a parafrází a mezi překladem slovo od slova a dynamickým překladem.
Principy studia Bible
1. Základ biblického studia je ptát se správné otázky. Lépe tak textu rozumíš a víš, co se tam píše.
2. Studium zahrnuje psaní poznámek a podtrhávání. To je jeden z rozdílů mezi čtením a studiem. Možná budeš chtít začít psát žurnál či deník toho, co tě oslovilo.
3. Cílem studia je aplikace, ne informace. Bible nám byla dána ke změně životů, ne k větším vědomostem. Proto cílem studia není více vědět, ale lépe žít. S tím souvisí i otázka, který překlad Bible je ten nejlepší.
4. Studium je systematické. Dobrý student Bible je jako v seriálu CSI. Detektiv se nejprve pořádně rozhlédne okolo. Nic neříká, nedělá závěry, ale sbírá detaily. Dívá se na věci, které by normálně přehlédl. Pak se ptá otázky na základě toho, co našel. Poté dá dohromady to, co našel a zkouší najít nějaké výsledky. Věci a důkazy porovnává a měří a nakonec získá závěr, na základě čehož jde po pachateli. Student Bible je na tom podobně: zkoumá, ptá se, interpretuje, porovnává a aplikuje.
5. Ve studiu Bible nikdy nevyčerpáš hloubku konkrétní pasáže.
2Tm 3,14-17 Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi byl plně přesvědčen, věda, od koho ses tomu naučil; od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.
Pavel píše o dvou důvodech, proč znát Bibli: (1) abychom znali Krista a získali záchranu v. 15, a (2) abychom rostli v přípravě na všechno, co Bůh s námi dělá v. 17. K tomu slouží učení, usvědčování, náprava a výchova. Učení nám ukazuje cestu, po které máme jít. Usvědčování ukazuje, kde jsme z ní sešli. Náprava nám říká, jak se na ní zase dostat a výchova nás učí, jak na ní zůstat.
Všimněte si také, co řekl Ježíš Saduceům: Mt 22,29: Ježíš jim odpověděl: "Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. Lidé doktrinálně ulétávají, protože neznají Písmo a Boží moc. Takže, proč Písmo více nestudujeme? Možná proto, že nevíme jak. Možná, že nemáme motivaci, nebo jsme zkrátka líní. Ale nejčastější důvod je ten, že skutečně nevíme, jak přesně začít a co přesně dělat. A proto se na toto téma podíváme.
• Začít můžeme tím, že si naplánujeme konkrétní čas. Zatímco pro čtení Bible je ideální krátké denní úseky než jednou za týden hodina, u studia je tomu naopak. Pro studium je lepší si naplánovat dvě hodiny týdně najednou, než čtvrthodiny denně.
• Piš si poznámky a piš si do Bible.
• Používej nástroje jako je elektronická Bible, konkordance, slovníky, atd. Studuj místo v různých překladech Bible. Rozdíl mezi překladem a parafrází a mezi překladem slovo od slova a dynamickým překladem.
Principy studia Bible
1. Základ biblického studia je ptát se správné otázky. Lépe tak textu rozumíš a víš, co se tam píše.
2. Studium zahrnuje psaní poznámek a podtrhávání. To je jeden z rozdílů mezi čtením a studiem. Možná budeš chtít začít psát žurnál či deník toho, co tě oslovilo.
3. Cílem studia je aplikace, ne informace. Bible nám byla dána ke změně životů, ne k větším vědomostem. Proto cílem studia není více vědět, ale lépe žít. S tím souvisí i otázka, který překlad Bible je ten nejlepší.
4. Studium je systematické. Dobrý student Bible je jako v seriálu CSI. Detektiv se nejprve pořádně rozhlédne okolo. Nic neříká, nedělá závěry, ale sbírá detaily. Dívá se na věci, které by normálně přehlédl. Pak se ptá otázky na základě toho, co našel. Poté dá dohromady to, co našel a zkouší najít nějaké výsledky. Věci a důkazy porovnává a měří a nakonec získá závěr, na základě čehož jde po pachateli. Student Bible je na tom podobně: zkoumá, ptá se, interpretuje, porovnává a aplikuje.
5. Ve studiu Bible nikdy nevyčerpáš hloubku konkrétní pasáže.
středa 14. března 2012
_txt SPECIÁL: Změnila církev Bibli?
Inspirace, spolehlivost a neomylnost. Bible nebyla nadiktována. Bůh komunikoval pomocí vidění a snů, a proroci zachycovali to, co viděli, svými slovy, takže se do textu promítla jejich osobnost. Přesto Bůh říká na konec, že výsledek je takový, jaký chtěl mít. Někteří věřící totiž mají doketický způsob uvažování o Bibli: tedy vnímají ji jako slovo Boží, ale ne jako lidský výtvor. Spolehlivost Bible ovšem nesouvisí s tím, zda je vědecky správná v každém ohledu. Je to příběh, který vypráví. Bible je spolehlivá v tom, co učí, a je neomylná v tom, čeho se dotýká. Není to vědecká příručka, jak můžeme vidět na různých příkladech.
Neomylnost není základní doktrínou církve. Princip neomylnosti ovšem vytváří ochranou vazbu na další klíčové doktríny. Otázka je: Čemu musí lidé věřit, aby byli spaseni? Nezapomeňme na to, že první křesťané neměli NZ, měli SZ a svědectví o vzkříšení Krista. Celá pointa neomylnosti vznikla až při reformaci a pak ve 20. století při bitvě mezi modernismem a fundamentalismem. Takže se dá říct, že člověk může být křesťanem, aniž by věřil v neomylnost Bible. Samozřejmě ale pro duchovní zdraví a život církve je důvěra v Bibli zásadní.
Každopádně, například v evangeliích je zachyceno to, co si lidé pamatovali (Kázání na Hoře za 15 minut a hladovění davů). Ale víte, jak je to s pamětí: každý si ze stejné situace pamatujeme trochu jiné detaily. To je v pořádku, protože to ukazuje, že spisovatelé evangelii vzájemně nekonspirovali s cílem vymyslet si nějaký příběh. S Biblí bychom měli zacházet jako s kteroukoliv jinou knihou, abychom docílili poznání, že to není kniha jako každá jiná.
Jak je to ovšem s těmi tisíci variant textu? Přepisovatelé skutečně chyby dělali, někdy omylem a někdy schválně. Přesto je možno v množství kopii, které máme, vykonstruovat původní text velmi dobře. (seminář Wallaceho) Celkem máme k dispozici obrovské množství manuálů: 5700 řeckých kopii NZ, pak 10,000 kopií v latině, a pak v dalších jazycích (Koptština, Syrština, Arménština, Gruzínština,…) Těch je taky 10,000, celkem tedy máme asi 30,000 rukopisů NZ. Kromě toho církevní otcové citovali celý NZ, takže z jejich spisů bychom byli schopni postavit celý NZ zpátky. V jejich spisech je 1 milion citací NZ. (Pro srovnání, Illiáda a Odysea je ve 2400 kopiích, ale byla původně Homérem napsána o 800 let dříve!) Bohatství NZ je prostě nesrovnatelné: u jiných historických knih je často třeba 300 let mezera, a pak tisíc let díra před dalšími zmínkami. Z hlediska starověké literatury nemá NZ jakoukoliv konkurenci.
A jak je to s těmi různými variantami? Většina jsou prosté záměny. Například J 4,1 v tisících rukopisů řekne Pán, a všechny ostatní Ježíš, pak všechny se počítají jako odlišné varianty. Pak je v řečtině člen „nu“, který podobně jako v angličtině „a“ nemá žádný zvláštní smysl. Zhruba 80% všech variant jsou tedy tyto hláskovací rozdíly. Pak máme překlepy. Například pisatel psal „Pán“, ale spletl se a napsal „a“. V řečtině jsou to podobná slova (Kai versus Kurios). Kromě toho má řečtina bohatší slovník než čeština, existuje například 16 verzí, jak napsat prostou větu „Ježíš miluje Pavla“. Takže, jak říkají někteří odborníci, 400,000 variant je vlastně strašně málo při úvaze, kolik rukopisů máme. Potenciál chyb je tam desítky milionů.
Jedno procento jsou ovšem varianty, které text změnily. Například Římanům 5,1: „Máme pokoj“ nebo „Mějme pokoj“? Další problém je, že zhruba 2200 rukopisů jsou čtení (lectionaries), pomoci kterých církev rozdělila čtení Bible do kalendářů a příprav na bohoslužby. Díky tomu přepisovatelé Bible udělali schválně změny: Například „Když Ježíš učil své učedníky“ nemá v originále ani Ježíše ani učedníky, ale z kontextu je patrné, že se jedná o ně. Jenomže když rozdělili text na čtení do různých oddílů, kontext se ztratil, takže přepisovatel udělal tohle doplnění pro jasné porozumění. (A tehdy ještě Bible neměla verše.)
Další kategorií jsou vložené poznámky (příklad 1 K 14,34-35 po verších 33 nebo 40), nebo příběhy, které se sice asi staly, ale v originále nebyly. Takovým příběhem je žena přistižená při cizoložství. V rukopisech je tento příběh na více než 6 různých místech v Lukášově nebo Janově evangeliu. Totéž se týká konce Markova evangelia (posledních 12 veršů). Dalším místem je 1 J 5,7-8, což bylo dodáno do latinského překladu Bible a nebylo do řečtiny přeloženo až do roku 1520. Žádná z variant ovšem nijak nemění smysl textu nebo základních křesťanských doktrín.
Neomylnost není základní doktrínou církve. Princip neomylnosti ovšem vytváří ochranou vazbu na další klíčové doktríny. Otázka je: Čemu musí lidé věřit, aby byli spaseni? Nezapomeňme na to, že první křesťané neměli NZ, měli SZ a svědectví o vzkříšení Krista. Celá pointa neomylnosti vznikla až při reformaci a pak ve 20. století při bitvě mezi modernismem a fundamentalismem. Takže se dá říct, že člověk může být křesťanem, aniž by věřil v neomylnost Bible. Samozřejmě ale pro duchovní zdraví a život církve je důvěra v Bibli zásadní.
Každopádně, například v evangeliích je zachyceno to, co si lidé pamatovali (Kázání na Hoře za 15 minut a hladovění davů). Ale víte, jak je to s pamětí: každý si ze stejné situace pamatujeme trochu jiné detaily. To je v pořádku, protože to ukazuje, že spisovatelé evangelii vzájemně nekonspirovali s cílem vymyslet si nějaký příběh. S Biblí bychom měli zacházet jako s kteroukoliv jinou knihou, abychom docílili poznání, že to není kniha jako každá jiná.
Jak je to ovšem s těmi tisíci variant textu? Přepisovatelé skutečně chyby dělali, někdy omylem a někdy schválně. Přesto je možno v množství kopii, které máme, vykonstruovat původní text velmi dobře. (seminář Wallaceho) Celkem máme k dispozici obrovské množství manuálů: 5700 řeckých kopii NZ, pak 10,000 kopií v latině, a pak v dalších jazycích (Koptština, Syrština, Arménština, Gruzínština,…) Těch je taky 10,000, celkem tedy máme asi 30,000 rukopisů NZ. Kromě toho církevní otcové citovali celý NZ, takže z jejich spisů bychom byli schopni postavit celý NZ zpátky. V jejich spisech je 1 milion citací NZ. (Pro srovnání, Illiáda a Odysea je ve 2400 kopiích, ale byla původně Homérem napsána o 800 let dříve!) Bohatství NZ je prostě nesrovnatelné: u jiných historických knih je často třeba 300 let mezera, a pak tisíc let díra před dalšími zmínkami. Z hlediska starověké literatury nemá NZ jakoukoliv konkurenci.
A jak je to s těmi různými variantami? Většina jsou prosté záměny. Například J 4,1 v tisících rukopisů řekne Pán, a všechny ostatní Ježíš, pak všechny se počítají jako odlišné varianty. Pak je v řečtině člen „nu“, který podobně jako v angličtině „a“ nemá žádný zvláštní smysl. Zhruba 80% všech variant jsou tedy tyto hláskovací rozdíly. Pak máme překlepy. Například pisatel psal „Pán“, ale spletl se a napsal „a“. V řečtině jsou to podobná slova (Kai versus Kurios). Kromě toho má řečtina bohatší slovník než čeština, existuje například 16 verzí, jak napsat prostou větu „Ježíš miluje Pavla“. Takže, jak říkají někteří odborníci, 400,000 variant je vlastně strašně málo při úvaze, kolik rukopisů máme. Potenciál chyb je tam desítky milionů.
Jedno procento jsou ovšem varianty, které text změnily. Například Římanům 5,1: „Máme pokoj“ nebo „Mějme pokoj“? Další problém je, že zhruba 2200 rukopisů jsou čtení (lectionaries), pomoci kterých církev rozdělila čtení Bible do kalendářů a příprav na bohoslužby. Díky tomu přepisovatelé Bible udělali schválně změny: Například „Když Ježíš učil své učedníky“ nemá v originále ani Ježíše ani učedníky, ale z kontextu je patrné, že se jedná o ně. Jenomže když rozdělili text na čtení do různých oddílů, kontext se ztratil, takže přepisovatel udělal tohle doplnění pro jasné porozumění. (A tehdy ještě Bible neměla verše.)
Další kategorií jsou vložené poznámky (příklad 1 K 14,34-35 po verších 33 nebo 40), nebo příběhy, které se sice asi staly, ale v originále nebyly. Takovým příběhem je žena přistižená při cizoložství. V rukopisech je tento příběh na více než 6 různých místech v Lukášově nebo Janově evangeliu. Totéž se týká konce Markova evangelia (posledních 12 veršů). Dalším místem je 1 J 5,7-8, což bylo dodáno do latinského překladu Bible a nebylo do řečtiny přeloženo až do roku 1520. Žádná z variant ovšem nijak nemění smysl textu nebo základních křesťanských doktrín.
úterý 13. března 2012
_txt SPECIÁL: Je Bible neomylná nebo spolehlivá?
Kritéria pro hodnocení hodnověrnosti starověkých spisů jsou obecně tato:
1. První otázka je: Kdy byl dokument napsán? Je rozdíl, když máme evangelia okolo roku 50-60 a spisy, které se za evangelia vydávají, ale jsou napsány až v roce 150.
2. Druhý klíč se týká geografického spojení: Kde přesně byl dokument napsán? Jak blízko byl napsán událostem, které popisuje?
3. Třetí oblast se týká kulturní nebo historické věrohodnosti jednotlivých detailů.
4. Pak se můžeme podívat na motivaci spisku: Komu to prospěje?
Oproti dnešnímu častému názoru kritiků, žádná jiná křesťanství neexistovala, takže dnešní objevy gnostických spisů nijak nesnižují hodnověrnost evangelií a Ježíšova příběhu. Jádro křesťanství vždy byla víra, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, který naplnil Písma, zemřel na kříži pro záchranu lidstva, a vstal z mrtvých. U ostatních věcí byla možná diskuze, ale u tohoto základu ne, tam pokud jsi nesouhlasil, nebyl jsi považován za křesťana.
Bart Ehrman, agnostický kritik Bible, jehož 3 knihy vyšly v češtině, tvrdí, že když porovnáme rukopisy, máme 200 až 400 tisíc různých variant toho, co NZ obsahuje. Jeho pointa je, že jelikož nemáme originály, ale pouhé kopie, které mají mnoho různých variant, ukazuje to, že přepisovatelé Bible nebyli přesní, a hlavně, někdy text měnili schválně. Proto pak Bible není hodnověrná. Mezi známými místy patří například zjevování Ježíše po vzkříšení v Markově evangeliu (včetně „znamení“, které mají provázet ty, kdo uvěří). Jenomže, jak píše Daniel B. Wallace, Ehrman je zaujatý, protože má agendu, kterou tlačí svým výzkumem. Zaujatost je však ve vědeckém zkoumání na překážku, protože máme tendence vidět to, co vidět chceme, a minout věci, které jsou jasné, ale nesouhlasí s našimi předpoklady. Ještě se k chybám vrátíme.
Jak je tomu ale s neomylností Bible? Než se pustíme dál, je potřeba, abychom si vyjasnili pojmy a možné směry chápání neomylnosti Bible. Problém, který má hodně lidí: Dá se věřit Bibli, když je plná omylů? Evangelikálové vždy uznávali Bibli jako inspirované Boží slovo. Z této Boží inspirace vyplývá, že Bible je považována za konečnou autoritu ve všech věcech křesťanské víry a praxe. Nekřesťané mohou Bibli považovat za inspirativní, ale inspirovanou, jiní (dokonce některých neevangelikálnch křesťanů) považují Bibli inspirovanou stejně jako jinou literaturu. Každopádně, evangelikálové se nejvíce sdružují do dvou názorů, říkejme jim: Neomylnost a Spolehlivost.
Bez jakékoliv chyby (neomylnost)
Tento pohled dává důraz na to, že Bible je neomylná nejen ve věcech víry a praxe, ale také v jakýchkoliv jiných oblastech, o kterých mluví, včetně vědy nebo historie. To ovšem zahrnuje několik bodů:
• Neznamená to, že tam nejsou chyby napohled, ale nejsou tam opravdové chyby.
• Neomylnost se týká pouze originálů, ne pozdějších kopií originálů.
• Neomylnost se týká autorova původního záměru, ne naší interpretace jho záměru.
Biblický argument
• Když Bůh něco slibuje, musí se to stát, musí to být pravda.
• Ježíš tvrdil, že nepomine ani čárka ze Zákona.
• Pavel říká, že veškeré Písmo je inspirované Bohem.
Podpůrné argumenty
• Církevní tradice vždy uznávala neomylnost Bible
• Logický argument: Bůh je dokonalý – Písmo je vdechnuto Bohem – Co je vdechnuto, nese otisk charakteru – Písmo je tedy dokonalé.
• Teorie poznání: Kdyby byla Bible neomylná, jak bychom poznali, co je a není autoritativní a relevantní?
• Historie: Lidská hříšnost se bude vždy snažit najít výmluvu – aby pak odmítla i základ biblické zvěsti.
Odpovídáme na námitky:
• Jednání s chybami: co je naším počátečním bodem? Fakta nebo neomylnost? Co když Bohu nerozumíme? Co když jsme ještě neobjevili, jak to je? Co když v historii udělali přepisovatelé chybu? Co když Bible popisuje historii vždy z pohledu těch, kterých se týkala? Jak text vyhovuje standardům své doby?
• Neomylnost originálu: nediskutujeme náhodou o knize, která vlastně neexistuje?
Spolehlivá ve věcech víry a praxe (spolehlivost)
Tento pohled dává důraz na to, že Bible je spolehlivá ve věcech víry a praxe, ale není ve všech oblastech, o kterých mluví, považována za neomylnou, především kvůli minoritním historickým nebo vědeckým důkazům.
Biblický argument
• Ježíš ukazuje, že Písmo spolehlivě komunikují Boží vůli.
• Písmo se vždy týká toho, čemu by křesťané měli věřit, a jak by měli žít, ne na samotnou neomylnost.
• Nevíme, co přesně znamená, že Bůh inspiroval - tedy kolik kontroly si nechal a kolik ji dal lidem – pisatelům.
• Podrobné zkoumání Bible nás vede k tomu, že Bible je plně inspirována, ale také plně lidská. Autoři předpokládají nějaký světonázor svých čtenářů a řídí se jim:
o Nemoderní pohled na svět
o Svět obklopený kosmickými monstry
o Minoritní kontradikce v Písmu
Podpůrné argumenty
• Církevní historie má již od Augustina příklady nabádání, aby nebyla Bible brána jako autorita ve zkoumání vědy.
• Výhody v apologetice a evangelizaci.
• Uctívání Ježíše, ne Bible.
Odpovídáme na námitky:
• Strach ze zpochybnění celé Bible: To nemůže být důvodem k neomylnosti. Ale i neomylný pohled připouští, že v dnešních kopiích jsou chyby, pak ale nemůžeme věřit své Bibli v ničem. Není důvod si myslet, že když se zdroj plete v jedné věci, je automatický zdiskreditovaný ve všech věcech.
• Protiklady: nevíme, jak funguje inspirace z Božího pohledu. Například, kazatelovo poselství je inspirováno, ale ne v každém detailu.
1. První otázka je: Kdy byl dokument napsán? Je rozdíl, když máme evangelia okolo roku 50-60 a spisy, které se za evangelia vydávají, ale jsou napsány až v roce 150.
2. Druhý klíč se týká geografického spojení: Kde přesně byl dokument napsán? Jak blízko byl napsán událostem, které popisuje?
3. Třetí oblast se týká kulturní nebo historické věrohodnosti jednotlivých detailů.
4. Pak se můžeme podívat na motivaci spisku: Komu to prospěje?
Oproti dnešnímu častému názoru kritiků, žádná jiná křesťanství neexistovala, takže dnešní objevy gnostických spisů nijak nesnižují hodnověrnost evangelií a Ježíšova příběhu. Jádro křesťanství vždy byla víra, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, který naplnil Písma, zemřel na kříži pro záchranu lidstva, a vstal z mrtvých. U ostatních věcí byla možná diskuze, ale u tohoto základu ne, tam pokud jsi nesouhlasil, nebyl jsi považován za křesťana.
Bart Ehrman, agnostický kritik Bible, jehož 3 knihy vyšly v češtině, tvrdí, že když porovnáme rukopisy, máme 200 až 400 tisíc různých variant toho, co NZ obsahuje. Jeho pointa je, že jelikož nemáme originály, ale pouhé kopie, které mají mnoho různých variant, ukazuje to, že přepisovatelé Bible nebyli přesní, a hlavně, někdy text měnili schválně. Proto pak Bible není hodnověrná. Mezi známými místy patří například zjevování Ježíše po vzkříšení v Markově evangeliu (včetně „znamení“, které mají provázet ty, kdo uvěří). Jenomže, jak píše Daniel B. Wallace, Ehrman je zaujatý, protože má agendu, kterou tlačí svým výzkumem. Zaujatost je však ve vědeckém zkoumání na překážku, protože máme tendence vidět to, co vidět chceme, a minout věci, které jsou jasné, ale nesouhlasí s našimi předpoklady. Ještě se k chybám vrátíme.
Jak je tomu ale s neomylností Bible? Než se pustíme dál, je potřeba, abychom si vyjasnili pojmy a možné směry chápání neomylnosti Bible. Problém, který má hodně lidí: Dá se věřit Bibli, když je plná omylů? Evangelikálové vždy uznávali Bibli jako inspirované Boží slovo. Z této Boží inspirace vyplývá, že Bible je považována za konečnou autoritu ve všech věcech křesťanské víry a praxe. Nekřesťané mohou Bibli považovat za inspirativní, ale inspirovanou, jiní (dokonce některých neevangelikálnch křesťanů) považují Bibli inspirovanou stejně jako jinou literaturu. Každopádně, evangelikálové se nejvíce sdružují do dvou názorů, říkejme jim: Neomylnost a Spolehlivost.
Bez jakékoliv chyby (neomylnost)
Tento pohled dává důraz na to, že Bible je neomylná nejen ve věcech víry a praxe, ale také v jakýchkoliv jiných oblastech, o kterých mluví, včetně vědy nebo historie. To ovšem zahrnuje několik bodů:
• Neznamená to, že tam nejsou chyby napohled, ale nejsou tam opravdové chyby.
• Neomylnost se týká pouze originálů, ne pozdějších kopií originálů.
• Neomylnost se týká autorova původního záměru, ne naší interpretace jho záměru.
Biblický argument
• Když Bůh něco slibuje, musí se to stát, musí to být pravda.
• Ježíš tvrdil, že nepomine ani čárka ze Zákona.
• Pavel říká, že veškeré Písmo je inspirované Bohem.
Podpůrné argumenty
• Církevní tradice vždy uznávala neomylnost Bible
• Logický argument: Bůh je dokonalý – Písmo je vdechnuto Bohem – Co je vdechnuto, nese otisk charakteru – Písmo je tedy dokonalé.
• Teorie poznání: Kdyby byla Bible neomylná, jak bychom poznali, co je a není autoritativní a relevantní?
• Historie: Lidská hříšnost se bude vždy snažit najít výmluvu – aby pak odmítla i základ biblické zvěsti.
Odpovídáme na námitky:
• Jednání s chybami: co je naším počátečním bodem? Fakta nebo neomylnost? Co když Bohu nerozumíme? Co když jsme ještě neobjevili, jak to je? Co když v historii udělali přepisovatelé chybu? Co když Bible popisuje historii vždy z pohledu těch, kterých se týkala? Jak text vyhovuje standardům své doby?
• Neomylnost originálu: nediskutujeme náhodou o knize, která vlastně neexistuje?
Spolehlivá ve věcech víry a praxe (spolehlivost)
Tento pohled dává důraz na to, že Bible je spolehlivá ve věcech víry a praxe, ale není ve všech oblastech, o kterých mluví, považována za neomylnou, především kvůli minoritním historickým nebo vědeckým důkazům.
Biblický argument
• Ježíš ukazuje, že Písmo spolehlivě komunikují Boží vůli.
• Písmo se vždy týká toho, čemu by křesťané měli věřit, a jak by měli žít, ne na samotnou neomylnost.
• Nevíme, co přesně znamená, že Bůh inspiroval - tedy kolik kontroly si nechal a kolik ji dal lidem – pisatelům.
• Podrobné zkoumání Bible nás vede k tomu, že Bible je plně inspirována, ale také plně lidská. Autoři předpokládají nějaký světonázor svých čtenářů a řídí se jim:
o Nemoderní pohled na svět
o Svět obklopený kosmickými monstry
o Minoritní kontradikce v Písmu
Podpůrné argumenty
• Církevní historie má již od Augustina příklady nabádání, aby nebyla Bible brána jako autorita ve zkoumání vědy.
• Výhody v apologetice a evangelizaci.
• Uctívání Ježíše, ne Bible.
Odpovídáme na námitky:
• Strach ze zpochybnění celé Bible: To nemůže být důvodem k neomylnosti. Ale i neomylný pohled připouští, že v dnešních kopiích jsou chyby, pak ale nemůžeme věřit své Bibli v ničem. Není důvod si myslet, že když se zdroj plete v jedné věci, je automatický zdiskreditovaný ve všech věcech.
• Protiklady: nevíme, jak funguje inspirace z Božího pohledu. Například, kazatelovo poselství je inspirováno, ale ne v každém detailu.
pondělí 12. března 2012
_txt SPECIÁL: Hodnověrnost evangelií
Naše poznání Krista pochází z evangelií, ale to neznamená, že jim musíme věřit slepě jako Božímu Slovu. Ne, stačí k nim přistoupit jako k historickým dokumentům se stejně kritickými postoji. Obstojí-li, pak nám podávají správné a pravdivé svědectví o Kristu. A pak samozřejmě postoj Krista vůči Starému Zákonu ovlivňuje náš pohled na něj. Nicméně, podívejme se na autenticitu evangelií, protože ta ovlivní náš celkový postoj k Bibli. Historikové aplikují dvě sady kritérií na starobylé dokumenty, aby zjistili jejich historickou hodnotu. Můžeme je nazvat vnitřní a vnější sadou. Vnitřní hodnotí dokumenty zevnitř, vnější zevnějšku. Tady jsou:
Vnitřní kritéria
• Znal autor to, o čem psal? Je v textu uvedeno, že se jedná o očité svědectví nebo je na něm založen? Nebo je text založen na tom, co se povídá? Zná autor očité svědky? Evangelia: Lukáš tvrdí, že zná očité svědky, Jan se za očitého svědka považuje, a i když Matouš a Marek neříkají, že jsou očití svědkové, přesně z tohoto pohledu píšou.
• Obsahuje zkoumaný materiál specifický a irelevantní materiál? Evangelia: Mnoho na první pohled zbytečných informací, viz například J 20,1-8. Příběhu to nic nepřináší, kromě osobních vzpomínek.
• Obsahuje dokument kompromitující materiál? Evangelia: Mnoho. Vzkříšení nejprve viděly ženy, učedníci jsou zobrazování ve špatném světle. Dokonce Ježíš se cítí opuštěný Otcem.
• Je dokument dostatečně celistvý? Evangelia: Jsou ucelená, přestože jsou jiná. Zároveň ale poskytují odlišný popis, což by dohromady vymyšlený příběh nedělal.
• Dochází v dokumentu k narůstání děje? Evangelia: Narůstání děje je jeden ze znaků mýtů. Jistě, evangelia obsahují příběhy o zázracích, ale velmi střízlivě.
Vnější kritéria
• Měli autoři motiv k vymýšlení? Evangelia: Nic nezískali, naopak trpěli nebo přímo zemřeli.
• Existují i jiné zdroje, na jejichž základě lze obsah dokumentu potvrdit? Evangelia: Evangelia jsou potvrzena mnohými zdroji z 2. století, a v tomto významu nemají mezi starověkými spisy konkurenci. Zdroje jsou od církevních otců, ale také od historiků Tacita (55-122), Seutonia (počátek 2. stol), Josephus (37-97), Thallus (50), Plinius (začátek 2. stol), a od křesťanství nepřátelských zdrojů jako Talmud.
• Odpovídá materiál archeologickým poznatkům? Evangelia: Archeologie se neustále vyvíjí, ale to, co známe, potvrzuje příběh evangelií tak, jak je.
• Mají současníci příležitost a motiv obsah zfalšovat? Evangelia: Křesťanství se zrodilo v nepřátelském prostředí, kdy žili lidé, kteří Ježíše sami znali. Stačilo předvést Ježíšovo mrtvé tělo a byl by to konec příběhu.
Rozpory a datování
Víra nesouvisí s prokázáním nebo vyvrcením každého faktu o víře. Většina učenců souhlasí s tím, že při sestavování evangelií byly využité různé zdroje, písemné i ústní. Lukáš to sám říká. Evangelia však nebyla sepsána s touhou po naší představě bibliografie Ježíše (to znamená všechny detaily a příběhy). Nebyla napsána pro ukojení zvědavosti po všech informacích, ale z touhy přivést čtenáře ke vztahu se Spasitelem (2 Tm 3,16-17). Jsou jako obraz, který umělec kreslí svým stylem. Rozpory vidíme díky naší snaze k nim přistupovat pohledem 20. století, kdy se vzpomínky zapisovaly pomoci magnetofonu. Inspirace Bible totiž neznamená diktát. Nic z toho, co je pro víru podstatné, nezávisí na časném datování evangelií. Nicméně, čím dříve, tím je jednodušší jejich hodnověrnost ohodnotit. Klíčem k pochopení datování evangelií je kniha Skutků. Ta totiž byla napsána zcela jistě až po evangeliích (kromě Jana), jak se téměř všichni učenci shodují. Jenže Skutky byly napsány na začátku 60. let, a to z těchto důvodů:
1. Lukáš se nezmiňuje o pádu Jeruzaléma v roce 70, jenže ve Skutcích se obšírně Jeruzalémem zabývá. Zmiňuje se o potyčce z roku 44, ale o válce, která vypukla v roce 66, nepíše vůbec. Kromě toho, v evangeliu Lukáše 21 se zmiňuje o Ježíšově proroctví o pádu Jeruzaléma, a možnost, že by nevyužil ukázat na pravdivost proroctví, je nulová. (Pád Jeruzaléma je právě důvod, proč liberální vykladači datují evangelia později, nedokážou totiž věřit, že by to bylo opravdu proroctví. Ale v tomto Ježíšově proroctví v Lk 21, Mt 24 a Mk 13 je pád Jeruzaléma spojen s koncem světa, a ten tehdy nenastal.)
2. Lukáš se nezmiňuje o pronásledování křesťanů Nerem v polovině 60. let. Naopak, Římany popisuje vcelku pozitivně, což ukazuje, že to psal ještě před velkým pronásledováním.
3. Lukáš nepíše ani o smrti Pavla (64), ani Petra (65), přestože celé Skutky jsou o nich, a smrt jiných méně významných vedoucích zmiňuje (Štěpán, Jakub).
4. Mnoho situací ve Skutcích se týká života před pádem Jeruzaléma, kdy ještě stál chrám.
5. Lukášova přesnost je stále dokazována archeologickými poznatky.
6. Lukáš používá výrazy, které se používaly na začátku křesťanství, třeba Syn člověka (ten se totiž týkal chrámu). Církev po roce 70 začala spíše používat oslovení Syn Boží.
Jestliže ale Skutky byly napsány už v roce 60, a my víme, že Lukáš i Matouš čerpali od Marka a soupisu výroků zvaného Q, pak tyto tři synoptická evangelia musely být napsány před rokem 60. A to znamená:
• Máme dokumenty napsané jen 30 let po událostech, což znamená, že stále žijí očití svědkové, a to podle všech historických standardů je velmi brzy.
• O Lukášově autorství nejsou spory.
• Autorství ostatních třech evangelií je v druhém století potvrzeno lidmi s odpovídajícím postavením.
• Styl a obsah evangelií zapadá do toho, co už víme: odrážejí pohledy očitých svědků.
Vnitřní kritéria
• Znal autor to, o čem psal? Je v textu uvedeno, že se jedná o očité svědectví nebo je na něm založen? Nebo je text založen na tom, co se povídá? Zná autor očité svědky? Evangelia: Lukáš tvrdí, že zná očité svědky, Jan se za očitého svědka považuje, a i když Matouš a Marek neříkají, že jsou očití svědkové, přesně z tohoto pohledu píšou.
• Obsahuje zkoumaný materiál specifický a irelevantní materiál? Evangelia: Mnoho na první pohled zbytečných informací, viz například J 20,1-8. Příběhu to nic nepřináší, kromě osobních vzpomínek.
• Obsahuje dokument kompromitující materiál? Evangelia: Mnoho. Vzkříšení nejprve viděly ženy, učedníci jsou zobrazování ve špatném světle. Dokonce Ježíš se cítí opuštěný Otcem.
• Je dokument dostatečně celistvý? Evangelia: Jsou ucelená, přestože jsou jiná. Zároveň ale poskytují odlišný popis, což by dohromady vymyšlený příběh nedělal.
• Dochází v dokumentu k narůstání děje? Evangelia: Narůstání děje je jeden ze znaků mýtů. Jistě, evangelia obsahují příběhy o zázracích, ale velmi střízlivě.
Vnější kritéria
• Měli autoři motiv k vymýšlení? Evangelia: Nic nezískali, naopak trpěli nebo přímo zemřeli.
• Existují i jiné zdroje, na jejichž základě lze obsah dokumentu potvrdit? Evangelia: Evangelia jsou potvrzena mnohými zdroji z 2. století, a v tomto významu nemají mezi starověkými spisy konkurenci. Zdroje jsou od církevních otců, ale také od historiků Tacita (55-122), Seutonia (počátek 2. stol), Josephus (37-97), Thallus (50), Plinius (začátek 2. stol), a od křesťanství nepřátelských zdrojů jako Talmud.
• Odpovídá materiál archeologickým poznatkům? Evangelia: Archeologie se neustále vyvíjí, ale to, co známe, potvrzuje příběh evangelií tak, jak je.
• Mají současníci příležitost a motiv obsah zfalšovat? Evangelia: Křesťanství se zrodilo v nepřátelském prostředí, kdy žili lidé, kteří Ježíše sami znali. Stačilo předvést Ježíšovo mrtvé tělo a byl by to konec příběhu.
Rozpory a datování
Víra nesouvisí s prokázáním nebo vyvrcením každého faktu o víře. Většina učenců souhlasí s tím, že při sestavování evangelií byly využité různé zdroje, písemné i ústní. Lukáš to sám říká. Evangelia však nebyla sepsána s touhou po naší představě bibliografie Ježíše (to znamená všechny detaily a příběhy). Nebyla napsána pro ukojení zvědavosti po všech informacích, ale z touhy přivést čtenáře ke vztahu se Spasitelem (2 Tm 3,16-17). Jsou jako obraz, který umělec kreslí svým stylem. Rozpory vidíme díky naší snaze k nim přistupovat pohledem 20. století, kdy se vzpomínky zapisovaly pomoci magnetofonu. Inspirace Bible totiž neznamená diktát. Nic z toho, co je pro víru podstatné, nezávisí na časném datování evangelií. Nicméně, čím dříve, tím je jednodušší jejich hodnověrnost ohodnotit. Klíčem k pochopení datování evangelií je kniha Skutků. Ta totiž byla napsána zcela jistě až po evangeliích (kromě Jana), jak se téměř všichni učenci shodují. Jenže Skutky byly napsány na začátku 60. let, a to z těchto důvodů:
1. Lukáš se nezmiňuje o pádu Jeruzaléma v roce 70, jenže ve Skutcích se obšírně Jeruzalémem zabývá. Zmiňuje se o potyčce z roku 44, ale o válce, která vypukla v roce 66, nepíše vůbec. Kromě toho, v evangeliu Lukáše 21 se zmiňuje o Ježíšově proroctví o pádu Jeruzaléma, a možnost, že by nevyužil ukázat na pravdivost proroctví, je nulová. (Pád Jeruzaléma je právě důvod, proč liberální vykladači datují evangelia později, nedokážou totiž věřit, že by to bylo opravdu proroctví. Ale v tomto Ježíšově proroctví v Lk 21, Mt 24 a Mk 13 je pád Jeruzaléma spojen s koncem světa, a ten tehdy nenastal.)
2. Lukáš se nezmiňuje o pronásledování křesťanů Nerem v polovině 60. let. Naopak, Římany popisuje vcelku pozitivně, což ukazuje, že to psal ještě před velkým pronásledováním.
3. Lukáš nepíše ani o smrti Pavla (64), ani Petra (65), přestože celé Skutky jsou o nich, a smrt jiných méně významných vedoucích zmiňuje (Štěpán, Jakub).
4. Mnoho situací ve Skutcích se týká života před pádem Jeruzaléma, kdy ještě stál chrám.
5. Lukášova přesnost je stále dokazována archeologickými poznatky.
6. Lukáš používá výrazy, které se používaly na začátku křesťanství, třeba Syn člověka (ten se totiž týkal chrámu). Církev po roce 70 začala spíše používat oslovení Syn Boží.
Jestliže ale Skutky byly napsány už v roce 60, a my víme, že Lukáš i Matouš čerpali od Marka a soupisu výroků zvaného Q, pak tyto tři synoptická evangelia musely být napsány před rokem 60. A to znamená:
• Máme dokumenty napsané jen 30 let po událostech, což znamená, že stále žijí očití svědkové, a to podle všech historických standardů je velmi brzy.
• O Lukášově autorství nejsou spory.
• Autorství ostatních třech evangelií je v druhém století potvrzeno lidmi s odpovídajícím postavením.
• Styl a obsah evangelií zapadá do toho, co už víme: odrážejí pohledy očitých svědků.
pátek 9. března 2012
_txt SPECIÁL: Proč vůbec Bible?
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vůbec Bůh raději nepoužívá zázraky nebo jasná znamení?
• Dojem z úžasných akcí je dočasný. Právě nadpřirozenost způsobuje, že to máme v mysli spíše jako sen, než skutečnost.
• Neexistuje nic, co by nemohlo být vysvětleno více způsoby.
• Náš svět je uprostřed duchovní války, a ďábel se snaží otupit uši posluchačů.
• Bůh chce milující vztah důvěry: spektakulární věci vytvářejí poslušnost, ale ne lásku.
Biblické příběhy: mýty nebo realita?
• Lidé žili v jiné situaci než my dnes.
• Příběhy v Bibli jsou vybrané a jsou tam právě proto, že jsou neobvyklé.
• Není důvod, proč by se Bůh měl omezovat jen na žánr realistické historie a nepoužíval by symboly. Otázkou je: Co autor zamýšlel říct?
• Jak je tomu s autorstvím jednotlivých knih? Například Mojžíš využil dřívější zdroje a později bylo jeho dílo rozšířeno.
Nicméně, pro nás je podstatný Nový Zákon. Do 5. století nebyl sepsán oficiální seznam kanonizovaných knih, a o některé se přeli. Velká většina NZ byla sestavena ve 2. století poté, co však od svého vzniku kolovaly v církvi a byly považovány za autoritativní. Církevní otcové tyto knihy takto citují a z jejich spisů jsme schopni sestavit celkem 90% NZ. Důvod pro oficiální postup byl Markión, který tehdy sestavil svůj vlastní seznam pro svou verzi křesťanství. Takže církev byla nucena říct, co přesně považuje za Boží slovo, a co ne. První oficiální seznam tak je Muratoriho kánon, který byl datován okolo roku 170 po Kristu. Církev se při jeho sestavování ptala na otázky:
1. Kdo a kdy tu knihu napsal?
2. Je její obsah ve shodě s těmi knihami, které už byly za inspirované považovány?
3. Přijímala církev tuto knihu od začátku jako inspirovanou?
4. Má proměňující moc Božího slova?
Jistě jste už možná zjistili, katolíci mají knih v Bibli více, ty jsou nazývány apokryfy. Apokryfy původně doprovázely oficiální kánon. Byly to knihy považovány za mravně povznášející, ale neměly stejnou autoritu, jako Bible. Luther pak vystoupil z církve a odmítl tyto knihy, které sloužily jako zdroj některých katolických doktrín (třeba o očistci), následkem pak přinutil katolickou církev k opačnému postupu – přijetí těchto knih do kánonu Bible. My v apokryfy nevěříme z těchto důvodů:
• Ježíš ani učedníci je nikdy jako autoritu necitovali.
• Obsahuji materiál, který je v rozporu s NZ učením.
• První církevní otcové používali apokryfy jen střídmě.
• Kvalita celku je nižší než u NZ.
Bibli můžeme vykládat různě, nicméně záleží na tom, jak k ní přistupuješ. V jádru se dá říct, že máme tyto typy výkladu:
• Liberálové
• Fundamentalisté
• Katolíci
• Pravoslavní
• Evangelikálové
Evangelikálové vidí Bibli jako Boží slovo, zastávají však názor, že by měla být čtena v historickém kontextu, protože to není právní dokument dvacátého století.
1. Bible se stane pro tebe zjevením, když vycházíš ze svého vztahu s Kristem.
2. Bible vysvětluje sama sebe vzájemnou konfrontací různých veršů.
3. Každý výrok má jeden význam, ale může mít mnoho použití.
4. Doslovný význam je obvykle správný.
5. Zkušenost se vykládá ve světle Bible, ne Bible ve světle zkušenosti.
6. Prvořadým cílem Bible není rozšířit naše vědomosti, ale změnit naše životy.
7. Každý člověk má svobodu, právo a zodpovědnost zkoumat a následovat Bibli tak, jak Duch svatý ho osvěcuje.
8. Církevní výklady a tradice mohou být vodítkem, ale nerozhodují o našem porozumění Bibli.
9. Přestože zaslíbení mohou být konkrétní, Bůh si je může někdy použít i mimo jejich význam.
10. Jasné a jednoduché verše vysvětlují složité. Ústřední pravdy vysvětlují okrajové.
11. Ježíš je středem a ohniskem příběhu Bible.
12. Libovolná pasáž může být čtena bez svého kontextu, ale nikdy nemůže být chápána mimo svůj kontext.
13. Žádné učení nemůže být biblické, pokud nebere v úvahu celistvost myšlenky z celé Bible.
• Dojem z úžasných akcí je dočasný. Právě nadpřirozenost způsobuje, že to máme v mysli spíše jako sen, než skutečnost.
• Neexistuje nic, co by nemohlo být vysvětleno více způsoby.
• Náš svět je uprostřed duchovní války, a ďábel se snaží otupit uši posluchačů.
• Bůh chce milující vztah důvěry: spektakulární věci vytvářejí poslušnost, ale ne lásku.
Biblické příběhy: mýty nebo realita?
• Lidé žili v jiné situaci než my dnes.
• Příběhy v Bibli jsou vybrané a jsou tam právě proto, že jsou neobvyklé.
• Není důvod, proč by se Bůh měl omezovat jen na žánr realistické historie a nepoužíval by symboly. Otázkou je: Co autor zamýšlel říct?
• Jak je tomu s autorstvím jednotlivých knih? Například Mojžíš využil dřívější zdroje a později bylo jeho dílo rozšířeno.
Nicméně, pro nás je podstatný Nový Zákon. Do 5. století nebyl sepsán oficiální seznam kanonizovaných knih, a o některé se přeli. Velká většina NZ byla sestavena ve 2. století poté, co však od svého vzniku kolovaly v církvi a byly považovány za autoritativní. Církevní otcové tyto knihy takto citují a z jejich spisů jsme schopni sestavit celkem 90% NZ. Důvod pro oficiální postup byl Markión, který tehdy sestavil svůj vlastní seznam pro svou verzi křesťanství. Takže církev byla nucena říct, co přesně považuje za Boží slovo, a co ne. První oficiální seznam tak je Muratoriho kánon, který byl datován okolo roku 170 po Kristu. Církev se při jeho sestavování ptala na otázky:
1. Kdo a kdy tu knihu napsal?
2. Je její obsah ve shodě s těmi knihami, které už byly za inspirované považovány?
3. Přijímala církev tuto knihu od začátku jako inspirovanou?
4. Má proměňující moc Božího slova?
Jistě jste už možná zjistili, katolíci mají knih v Bibli více, ty jsou nazývány apokryfy. Apokryfy původně doprovázely oficiální kánon. Byly to knihy považovány za mravně povznášející, ale neměly stejnou autoritu, jako Bible. Luther pak vystoupil z církve a odmítl tyto knihy, které sloužily jako zdroj některých katolických doktrín (třeba o očistci), následkem pak přinutil katolickou církev k opačnému postupu – přijetí těchto knih do kánonu Bible. My v apokryfy nevěříme z těchto důvodů:
• Ježíš ani učedníci je nikdy jako autoritu necitovali.
• Obsahuji materiál, který je v rozporu s NZ učením.
• První církevní otcové používali apokryfy jen střídmě.
• Kvalita celku je nižší než u NZ.
Bibli můžeme vykládat různě, nicméně záleží na tom, jak k ní přistupuješ. V jádru se dá říct, že máme tyto typy výkladu:
• Liberálové
• Fundamentalisté
• Katolíci
• Pravoslavní
• Evangelikálové
Evangelikálové vidí Bibli jako Boží slovo, zastávají však názor, že by měla být čtena v historickém kontextu, protože to není právní dokument dvacátého století.
1. Bible se stane pro tebe zjevením, když vycházíš ze svého vztahu s Kristem.
2. Bible vysvětluje sama sebe vzájemnou konfrontací různých veršů.
3. Každý výrok má jeden význam, ale může mít mnoho použití.
4. Doslovný význam je obvykle správný.
5. Zkušenost se vykládá ve světle Bible, ne Bible ve světle zkušenosti.
6. Prvořadým cílem Bible není rozšířit naše vědomosti, ale změnit naše životy.
7. Každý člověk má svobodu, právo a zodpovědnost zkoumat a následovat Bibli tak, jak Duch svatý ho osvěcuje.
8. Církevní výklady a tradice mohou být vodítkem, ale nerozhodují o našem porozumění Bibli.
9. Přestože zaslíbení mohou být konkrétní, Bůh si je může někdy použít i mimo jejich význam.
10. Jasné a jednoduché verše vysvětlují složité. Ústřední pravdy vysvětlují okrajové.
11. Ježíš je středem a ohniskem příběhu Bible.
12. Libovolná pasáž může být čtena bez svého kontextu, ale nikdy nemůže být chápána mimo svůj kontext.
13. Žádné učení nemůže být biblické, pokud nebere v úvahu celistvost myšlenky z celé Bible.
čtvrtek 8. března 2012
_txt SPECIÁL: Bible jako měřítko
Bible je pro křesťany základní knihou a měřítkem víry, chování i života. Přesto, když bychom se ptali každého, jak Bibli čte a studuje, mnozí by měli rozpaky z různých důvodů. Například nikdy celou Bibli nepřečetli, protože mají neoblíbené pasáže nebo knihy Bible, kterým se snaží vyhnout. Jiní zase čtou Bibli sporadicky a nikdy si neudělali čas na její důkladnější studium. Bible je ovšem zcela jedinečná kniha. Boží slovo je bezpochyby základem křesťanské víry. Každý rok se jí prodá zhruba 44 milionů, a to nemluvíme o rozdaných kusech. Je to největší světový bestseller všech dob. V Bibli spočívá velká moc. Při čtení Bibli k člověku promlouvá Bůh. A co je nejlepší, ten člověk se začíná měnit doslova před očima. Bible se tak pro něho stává naprosto jedinečnou knihou, která je mu cenná nade vše. Především ale takový člověk pozná Zachránce, Ježíše Krista. Uvědomí si, že Boží slovo vtělené v Kristu se stalo základem naší víry a Boží slovo zapsané v Bibli se stalo naší příručkou k životu.
To je také důvod, proč se křesťané snaží dostat Bibli ke všem lidem v jejich vlastním jazyce. Uvědomují si totiž, že skrze Bibli je možno Ježíše poznat a skrze Bibli je také možno růst v křesťanském životě. Studium Bible nám poskytuje nezbytné výhody: upevňuje v nás evangelium Kristovo, ochraňuje biblické pravdy a vede nás k trvalému růstu charakteru. Bible nám také přináší hlubší porozumění a zkušenost Božího království a přináší nám porozumění v našem křesťanském poznání Boha, kým máme být a co máme dělat. V Božím slově nám Bůh zjevuje pravdu o sobě a o svých záměrech s lidstvem. Díky Bibli tak poznáme cíle, záměry a rady Boží pro náš život (Žd 4,12).
Osobní vítězství.
• Bible je pro nás měřítkem našich myšlenek, tužeb a skutků. Boží slovo je meč Ducha určený k boji proti nepříteli, ale je to dvousečný meč, určený také k rozsuzování našich vlastních myšlenek a tužeb, které se mohou Božímu slovu protivit. Už jen proto je důležité, abychom Boží slovo znali. Je proto důležité, aby to, co říkáme, bylo to, co děláme.
• Boží slovo nám nejen odkrývá Jeho charakter, ale také nám často ukáže cestu, jak ven z našich problémů.
• Skrze Boží slovo jsme vedeni k učednictví a růstu (2 Tm 3,16-17). Rosteme duchovně, protože Bible se pro nás stává příručkou k životu a mění tak postoje a hodnoty, které máme ze života bez Boha.
Duchovní boj.
• Bible má sílu bořit hradby lidských výmyslů (2 K 10,4).
• Skrze Boží slovo deklarujeme své vítězství nad ďáblem (1 J 2,14).
• Pomocí Bible máme vítězství nad pokušením. Ježíšův příklad boje s pokušením vidíme ve 4. kapitole Lukášova evangelia, kde pokušení satana jasně odráží odkazem na Písmo slovy Je psáno...
Služba jiným.
• Bible je velmi vhodná ke svědectví a evangelizaci (1 P 3,15). Nikdy nebudeme schopni vysvětlit evangelium jinak než skrze znalost základních biblických pravd o našem spasení a vykoupení.
• Pomocí Bible také můžeme sebe navzájem povzbuzovat, napomínat a vést k učednictví.
To je také důvod, proč se křesťané snaží dostat Bibli ke všem lidem v jejich vlastním jazyce. Uvědomují si totiž, že skrze Bibli je možno Ježíše poznat a skrze Bibli je také možno růst v křesťanském životě. Studium Bible nám poskytuje nezbytné výhody: upevňuje v nás evangelium Kristovo, ochraňuje biblické pravdy a vede nás k trvalému růstu charakteru. Bible nám také přináší hlubší porozumění a zkušenost Božího království a přináší nám porozumění v našem křesťanském poznání Boha, kým máme být a co máme dělat. V Božím slově nám Bůh zjevuje pravdu o sobě a o svých záměrech s lidstvem. Díky Bibli tak poznáme cíle, záměry a rady Boží pro náš život (Žd 4,12).
Osobní vítězství.
• Bible je pro nás měřítkem našich myšlenek, tužeb a skutků. Boží slovo je meč Ducha určený k boji proti nepříteli, ale je to dvousečný meč, určený také k rozsuzování našich vlastních myšlenek a tužeb, které se mohou Božímu slovu protivit. Už jen proto je důležité, abychom Boží slovo znali. Je proto důležité, aby to, co říkáme, bylo to, co děláme.
• Boží slovo nám nejen odkrývá Jeho charakter, ale také nám často ukáže cestu, jak ven z našich problémů.
• Skrze Boží slovo jsme vedeni k učednictví a růstu (2 Tm 3,16-17). Rosteme duchovně, protože Bible se pro nás stává příručkou k životu a mění tak postoje a hodnoty, které máme ze života bez Boha.
Duchovní boj.
• Bible má sílu bořit hradby lidských výmyslů (2 K 10,4).
• Skrze Boží slovo deklarujeme své vítězství nad ďáblem (1 J 2,14).
• Pomocí Bible máme vítězství nad pokušením. Ježíšův příklad boje s pokušením vidíme ve 4. kapitole Lukášova evangelia, kde pokušení satana jasně odráží odkazem na Písmo slovy Je psáno...
Služba jiným.
• Bible je velmi vhodná ke svědectví a evangelizaci (1 P 3,15). Nikdy nebudeme schopni vysvětlit evangelium jinak než skrze znalost základních biblických pravd o našem spasení a vykoupení.
• Pomocí Bible také můžeme sebe navzájem povzbuzovat, napomínat a vést k učednictví.
středa 7. března 2012
_txt SPECIÁL: Bible jako zjevení
Křesťanství patří ke zjeveným vyznáním. To ostatně říká sám Ježíš Petrovi (Mt 16,17). Později Jan popisuje, že Boží život byl v Kristu zjeven (1. J 1,1-2). Bůh sebe zjevuje různými způsoby: skrze přírodu (Ř 1,19-20), skrze svědomí (Ř 2,14-15), ale nakonec autor knihy Židům přidává, že Bůh se zjevil skrze svého Syna (Žd 1,1). Proto, paradoxně, Bibli chápeme pomocí osoby Ježíše. Je to provázané a je to důležité, a to proto, že dnes je hodnověrnost a pravdivost Bible různými způsoby napadána. Shodneme se také na tom, že Boží slovo zde bylo dříve, než tady byla Bible. Bůh, který mluví, se v prvních 60 kapitolách Genesis až do vydání Tóry nevyjadřuje písemně. Takže, dříve než byla Bible, měli jsme Boží slovo v ústním podání.
Zjevení je Boží skutek, kterým se Bůh dává poznat lidem, které stvořil. Inspirace je způsob, kterým Duch svatý toto zjevení sděluje. Osvícení je takové působení Ducha svatého na jednotlivého věřícího, že je schopen přijmout, pochopit a poslechnout to, co je zjeveno. Každý autor použil svůj charakteristický způsob vyjadřování, svůj slovník, a styl, a zaznamenal to, co mu Bůh dal. Bůh dohlížel na osobnosti autorů, jejich sloh i historické pozadí. Tito autoři však nebyli pasivní média, navíc součástí jejich zápisu bylo rovněž usilovné studium původních zdrojů (Lk 1,3-4) a využití dřívějších zdrojů (Fil 2). Bible není určena k tomu, aby nám podala podrobné vysvětlení vzájemného poměru molekul při stvoření. Záměrem Bible je dát nám celkový obraz a vysvětlení plánu záchrany tak, aby tomu lidé porozuměli v každé kultuře a době. Bible je především příběh, přesto je spolehlivá. Ale o tom více později.
Největším důkazem pro křesťanovo spolehnutí na Bibli je fakt, že Ježíš ji věřil, citoval ji nejméně v 10% svých výroků, věřil v existenci různých postav ze Starého Zákona, a věřil v autorství konkrétních knih. Ježíš byl pevně přesvědčen o důvěryhodnosti a spolehlivosti historických a mravních zásad Starého Zákona. Věřím tedy Bibli kvůli tomu, že věřím v Ježíše. Ale to není jediný důvod. Tady je několik dalších:
1. Bible obsahuje mnoho proroctví, která se naplnila.
2. Bible je potvrzována archeologii.
3. Bible má sjednocující téma.
Zjevení je Boží skutek, kterým se Bůh dává poznat lidem, které stvořil. Inspirace je způsob, kterým Duch svatý toto zjevení sděluje. Osvícení je takové působení Ducha svatého na jednotlivého věřícího, že je schopen přijmout, pochopit a poslechnout to, co je zjeveno. Každý autor použil svůj charakteristický způsob vyjadřování, svůj slovník, a styl, a zaznamenal to, co mu Bůh dal. Bůh dohlížel na osobnosti autorů, jejich sloh i historické pozadí. Tito autoři však nebyli pasivní média, navíc součástí jejich zápisu bylo rovněž usilovné studium původních zdrojů (Lk 1,3-4) a využití dřívějších zdrojů (Fil 2). Bible není určena k tomu, aby nám podala podrobné vysvětlení vzájemného poměru molekul při stvoření. Záměrem Bible je dát nám celkový obraz a vysvětlení plánu záchrany tak, aby tomu lidé porozuměli v každé kultuře a době. Bible je především příběh, přesto je spolehlivá. Ale o tom více později.
Největším důkazem pro křesťanovo spolehnutí na Bibli je fakt, že Ježíš ji věřil, citoval ji nejméně v 10% svých výroků, věřil v existenci různých postav ze Starého Zákona, a věřil v autorství konkrétních knih. Ježíš byl pevně přesvědčen o důvěryhodnosti a spolehlivosti historických a mravních zásad Starého Zákona. Věřím tedy Bibli kvůli tomu, že věřím v Ježíše. Ale to není jediný důvod. Tady je několik dalších:
1. Bible obsahuje mnoho proroctví, která se naplnila.
2. Bible je potvrzována archeologii.
3. Bible má sjednocující téma.
pondělí 5. března 2012
_txt: Zrcadlo
Předminulý týden jsme začali novou sérii s názvem _txt, ve které se vás snažím motivovat, abyste četli Bibli. Je to důležité, protože co když nám Bůh chce něco říct? Co když Bible není jen informace o nás, ale je to Boží slovo pro nás? Co když Bůh chce promluvit k tobě přímo skrze své slovo, kdy ti doslova vyskočí místo, které čteš?
Aby sis návyk čtení Bible vytvořil, potřebuješ k tomu čas, místo a plán. Potřebuješ si vybrat čas dne, kdy si budeš číst. Většinu důležitých věcí si plánuješ, pokud si chceš vytvořit návyk čtení Bible, potřebuješ si vybrat čas. Je víceméně jedno ráno nebo večer. Pokud nejsi ranní člověk stejně jako já, možná budeš číst více po večerech. Ale i když nejsi ranní ptáče, stejně některé věci děláš každé ráno, tak proč si nezvolit pár minut na čtení ráno. Něco na tom je. Potřebuješ také mít místo, kde si čteš. Je to postel? Křeslo? Park? Záchod? Auto? Vlak? Bus? Kde si chceš číst? Kde se dokážeš soustředit? Pokud chceš vytvořit návyk, potřebuješ dělat něco konkrétního po určitou dobu. Platí to jak ohledně negativního zlozvyku, tak také u pozitivního dobrozvyku. Pokud si chceš vytvořit návyk na Bibli, potřebuješ ji číst pravidelně po určitou dobu, nejlépe ve stejném čase a na stejném místě. Myslím si, že tohle je srozumitelné.
Kromě toho však potřebuješ mít nějaký plán. Už jsme si řekli, jak může být nebezpečné číst Bibli postupně bez znalosti kontextu. Většina lidí se zadrhne v Leviticusu, a čtení Bible vzdají. Samozřejmě, jsou lidé, kteří Bibli čtou skutečně od obálky k obálce, a nevadí jim číst příběhy kombinované s poznámkami a deníkem okolo příběhové linky. Já patřím k těmto jedinečným lidem. To ovšem není proto, že jsem lepší, ale proto, že já jsem skutečně čtenář, čtu hodně, často a lineárně (tedy postupně). Na rozdíl od své manželky, která dokáže číst 5 knih najednou, já čtu vždy jednu od začátku do konce. Dokonce i noviny takhle čtu. Já vím, je to nudné. Takže čtení Bibli postupně pro mě funguje docela dobře. Ale většina z nás to nezvládá. Na tom není nic špatně, potřebuješ zkrátka plán. A o těchto plánech dnes chci mluvit.
Jak jsem říkal, Bible je celá knihovna spisků, takže potřebujeme číst Bibli způsobem, který se k nám hodí. Tři plány máte na papíru, který návštěvníci Elementu dostali u dveří (a čtenáři si o něj mohou napsat na mou adresu), další dva plány vám řeknu. První plán je na dvacet jedna dní a během té doby přečtete celé evangelium Lukáše a celé evangelium Jana. Jmenuje se: Prozkoumej Ježíše ve 21 dnech. Tohle je ideální start pro každého z vás, kdo je nový u víry, nebo chceš víru poznat, protože zahrnuje příběh Ježíše psaný pro pohany (lidi bez znalosti židovských příběhů – což je většina z nás) a k tomu Jan popisuje ve svém evangeliu mnoho Ježíšových promluv, citací a zamyšlení. Tenhle plán je tedy výborným startem pro nás všechny.
Druhý plán je na deset týdnů, je to plán pro trochu umělecké typy, není to zaměřeno na jednu knihu nebo jeden příběh, je to něco jako výběr, jako sampler, jako ochutnávka celé Bible. Tenhle plán se jmenuje Ochutnávka v 10 týdnech. Výhoda tohoto plánu je, že si stačí vybrat jeden den v týdnu a dostanete deset jednohubek. Třetí plán je čtení celé Bible v jednom roce podle týdnů. Tento plán se jmenuje Čtení Bible v jednom roce. Můžeš ochutnávat a číst všechny tyhle plány postupně.
Čtvrtý plán je pro všechny, kdo si nejsou jistí, jestli vůbec v Boha věří. Je to čtení knihy Přísloví v jednom měsíci. V přísloví nejsou zázraky, není tam příběh, jsou tam moudré rady založené na logickém uvažování, a je to o životě, práci, rodině, penězích a tak. A tak můžeš číst jednu kapitolu Přísloví v jednom dni, a tak zase pořád dokola. A pořád tam budeš mít něco nového a čerstvého. Pátý plán bychom mohli nazvat Čtení podle sekcí. Sekce může být konkrétní příběh nebo pasáž, která není závislá na rozdělení do veršů a kapitol. Je to proto, že kapitoly a verše nejsou autentické části Bible. Původně byla Bible napsána bez veršů nebo kapitol, až kolem roku 1228 biskup z Cetanbury Stephen Langton rozdělil Bibli do kapitol. O něco později ji rozdělil také kardinál Hugo de Sancto Caro, ale Langtonovo rozdělení je to, co používáme dodnes. Některé čísla lámou tok myšlenek a jsou tudíž docela nesmyslné, ale jiné zase shrnují kompletní jednu myšlenku v konkrétním bloku a souboru. Vnímat Bible v sekcích může být pomocí. Další dobré plány najdeš přímo v aplikace na YouVersion.com.
Bible je tak bohatá kniha, že se u ní snad ani nemůžeš nudit! Pokud se nudíš při čtení Bible, problém pravděpodobně není Bible, ale tvůj přístup nebo tvá metoda. Když změníš přístup nebo metodu, pravděpodobně zjistíš, že Bible je mnohem zajímavější, než se ti zdálo.
Pár praktických informací na závěr:
Vyber si překlad Bible. Jak jsi asi zjistil, existuje několik různých překladů Bible do češtiny a mnoho do angličtiny. Překlady jsou v zásadě trojího druhu: doslovný (slovo od slova), dynamický (věta od věty) a parafráze (myšlenka od myšlenky). Pokud jsi u Bible úplně nový, vyber si třeba parafrázi jako Slovo na cestu nebo Message. Pochopíš příběh a osloví tě současný jazyk. Pokud tě zajímá příběh Bible, ale chceš trochu víc doslovnosti, vyber si překlady jako je Bible21 nebo ekumenický překlad (či v angličtině New International Version nebo The New Living Translation). Pokud chceš studijní, byť suchopárnější text, vyber si Český studijní překlad nebo English Standard Version. Překlady jazykově zastaralé (jako Kralický překlad či King James Version) si vyber pouze v případě, že máš po ruce slovník, co stará slova kdysi znamenala, a navíc znáš už příběh Bible.
Udělej Bibli osobní knihou. Je v pořádku podtrhávat, zvýrazňovat a psát si do ní. Tohle ti pomůže si vizuálně pamatovat a orientovat se v Bibli. Neexistuje lepší a horší systém, ale je to tak důležité, aby Bible byla pro tebe osobní.
Nauč se nějaký verš nazpaměť. Někdy k tobě Bůh promluví něco konkrétního, a ty uděláš dobře, když si ten verš někam napíšeš, nebo ho hodíš na facebook, a zároveň se ho naučíš nazpaměť.
Přečti si něco o historii Bible. Dnes a v následujících týdnech v Elementu prodáváme několik knih, které se zabývají historii a příběhem Bible. Některé jsou pro začátečníky, jiné jsou pro pokročilé. S tím souvisí ještě jedna věc. V následujících týdnech budu zde na svém blogu zveřejňovat články a informace ohledně věrohodnosti a významu Bible, včetně dalších možných způsobů a nápadů, jak číst Bibli. Budu taky rád, když mi na email nebo facebook nebo twitter napíšete otázky, které se chcete zeptat, a já vám pak na blogu budu (anonymně) odpovídat.
Bible má ale větší dopad než jen znát informace. A tou změna. Víte, věřím, že nikdo, kdo Bibli čte, nezůstane bez odezvy. Ne vždy je to odezva jednoduchá nebo pozitivní, ale pokud Bibli čteme s otevřeným srdcem, je to skutečně přesně tak, jako by nám Bůh nastavoval zrcadlo. Když se divám do ní, vidím sebe tak, jak mě vidí Bůh. Když se do ní nedívám, vidím problémy ostatních mnohem více, zatímco mé slabosti jsou menší. Když nečtu Bibli, hodnotím svět jen podle toho, co vidím, jako by neexistoval rozměr věčnosti, život po smrti, a Bůh. Když Bibli otevřu, pak jsem okamžitě postaven do rovnováhy a kontextu. Čím více Bibli čtu, tím více se zaměřuju na Boha. Bible mi totiž nastavuje zrcadlo. Apoštol Pavel píše, že to, co vidíme v zrcadle Božího slova nyní, je příprava na to, jak poznáme Boha a sebe jednou doopravdy, když nám v jasném pohledu nebude nic bránit.
1 Korintským 13:12
Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
Jakub k tomu dodává, že je ovšem nutné tohle slovo nejen číst, ale především však podle něj jednat. Možná, že nám dnes nepřipadá zcela jasné, ale nejlepší způsob, jak chápat Boha, je dělat to, co on chce. Poslušnost je předpoklad pochopení Božích cest. Věci jsou jasné na druhé straně poslušnosti.
Jakub 1:22-25
Tím slovem je ale potřeba se řídit - nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat! Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle, ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal. Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.
Pavel pak pro změnu slibuje, že když se budeme jeho slova držet, a budeme ho naplňovat, pak zakusíme životní proměnu. Zakusíme doslova transformaci, skrze kterou začneme na svém životě odrážet Boží charakter a jeho slávu. To je vysvětluje, proč lidé, kteří čtou Bibli a snaží se podle ní jednat, se chovají v průběhu času jinak, lépe, než bez ní.
2 Korintským 3:18
My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě. Proměňováni od slávy ke slávě. To bychom chtěli všichni.
Bible není jen kniha. Bible je příběh o Božím jednání s tebou, a navíc má moc proměnit tě od slávy ke slávě, má moc tě proměnit k Božímu obrazu. Má moc způsobit, že se budeš líbit Bohu a budeš odrážet na sobě Boží slávu přesně tak, jako bys odrážel světlo v zrcadle.
Aby sis návyk čtení Bible vytvořil, potřebuješ k tomu čas, místo a plán. Potřebuješ si vybrat čas dne, kdy si budeš číst. Většinu důležitých věcí si plánuješ, pokud si chceš vytvořit návyk čtení Bible, potřebuješ si vybrat čas. Je víceméně jedno ráno nebo večer. Pokud nejsi ranní člověk stejně jako já, možná budeš číst více po večerech. Ale i když nejsi ranní ptáče, stejně některé věci děláš každé ráno, tak proč si nezvolit pár minut na čtení ráno. Něco na tom je. Potřebuješ také mít místo, kde si čteš. Je to postel? Křeslo? Park? Záchod? Auto? Vlak? Bus? Kde si chceš číst? Kde se dokážeš soustředit? Pokud chceš vytvořit návyk, potřebuješ dělat něco konkrétního po určitou dobu. Platí to jak ohledně negativního zlozvyku, tak také u pozitivního dobrozvyku. Pokud si chceš vytvořit návyk na Bibli, potřebuješ ji číst pravidelně po určitou dobu, nejlépe ve stejném čase a na stejném místě. Myslím si, že tohle je srozumitelné.
Kromě toho však potřebuješ mít nějaký plán. Už jsme si řekli, jak může být nebezpečné číst Bibli postupně bez znalosti kontextu. Většina lidí se zadrhne v Leviticusu, a čtení Bible vzdají. Samozřejmě, jsou lidé, kteří Bibli čtou skutečně od obálky k obálce, a nevadí jim číst příběhy kombinované s poznámkami a deníkem okolo příběhové linky. Já patřím k těmto jedinečným lidem. To ovšem není proto, že jsem lepší, ale proto, že já jsem skutečně čtenář, čtu hodně, často a lineárně (tedy postupně). Na rozdíl od své manželky, která dokáže číst 5 knih najednou, já čtu vždy jednu od začátku do konce. Dokonce i noviny takhle čtu. Já vím, je to nudné. Takže čtení Bibli postupně pro mě funguje docela dobře. Ale většina z nás to nezvládá. Na tom není nic špatně, potřebuješ zkrátka plán. A o těchto plánech dnes chci mluvit.
Jak jsem říkal, Bible je celá knihovna spisků, takže potřebujeme číst Bibli způsobem, který se k nám hodí. Tři plány máte na papíru, který návštěvníci Elementu dostali u dveří (a čtenáři si o něj mohou napsat na mou adresu), další dva plány vám řeknu. První plán je na dvacet jedna dní a během té doby přečtete celé evangelium Lukáše a celé evangelium Jana. Jmenuje se: Prozkoumej Ježíše ve 21 dnech. Tohle je ideální start pro každého z vás, kdo je nový u víry, nebo chceš víru poznat, protože zahrnuje příběh Ježíše psaný pro pohany (lidi bez znalosti židovských příběhů – což je většina z nás) a k tomu Jan popisuje ve svém evangeliu mnoho Ježíšových promluv, citací a zamyšlení. Tenhle plán je tedy výborným startem pro nás všechny.
Druhý plán je na deset týdnů, je to plán pro trochu umělecké typy, není to zaměřeno na jednu knihu nebo jeden příběh, je to něco jako výběr, jako sampler, jako ochutnávka celé Bible. Tenhle plán se jmenuje Ochutnávka v 10 týdnech. Výhoda tohoto plánu je, že si stačí vybrat jeden den v týdnu a dostanete deset jednohubek. Třetí plán je čtení celé Bible v jednom roce podle týdnů. Tento plán se jmenuje Čtení Bible v jednom roce. Můžeš ochutnávat a číst všechny tyhle plány postupně.
Čtvrtý plán je pro všechny, kdo si nejsou jistí, jestli vůbec v Boha věří. Je to čtení knihy Přísloví v jednom měsíci. V přísloví nejsou zázraky, není tam příběh, jsou tam moudré rady založené na logickém uvažování, a je to o životě, práci, rodině, penězích a tak. A tak můžeš číst jednu kapitolu Přísloví v jednom dni, a tak zase pořád dokola. A pořád tam budeš mít něco nového a čerstvého. Pátý plán bychom mohli nazvat Čtení podle sekcí. Sekce může být konkrétní příběh nebo pasáž, která není závislá na rozdělení do veršů a kapitol. Je to proto, že kapitoly a verše nejsou autentické části Bible. Původně byla Bible napsána bez veršů nebo kapitol, až kolem roku 1228 biskup z Cetanbury Stephen Langton rozdělil Bibli do kapitol. O něco později ji rozdělil také kardinál Hugo de Sancto Caro, ale Langtonovo rozdělení je to, co používáme dodnes. Některé čísla lámou tok myšlenek a jsou tudíž docela nesmyslné, ale jiné zase shrnují kompletní jednu myšlenku v konkrétním bloku a souboru. Vnímat Bible v sekcích může být pomocí. Další dobré plány najdeš přímo v aplikace na YouVersion.com.
Bible je tak bohatá kniha, že se u ní snad ani nemůžeš nudit! Pokud se nudíš při čtení Bible, problém pravděpodobně není Bible, ale tvůj přístup nebo tvá metoda. Když změníš přístup nebo metodu, pravděpodobně zjistíš, že Bible je mnohem zajímavější, než se ti zdálo.
Pár praktických informací na závěr:
Vyber si překlad Bible. Jak jsi asi zjistil, existuje několik různých překladů Bible do češtiny a mnoho do angličtiny. Překlady jsou v zásadě trojího druhu: doslovný (slovo od slova), dynamický (věta od věty) a parafráze (myšlenka od myšlenky). Pokud jsi u Bible úplně nový, vyber si třeba parafrázi jako Slovo na cestu nebo Message. Pochopíš příběh a osloví tě současný jazyk. Pokud tě zajímá příběh Bible, ale chceš trochu víc doslovnosti, vyber si překlady jako je Bible21 nebo ekumenický překlad (či v angličtině New International Version nebo The New Living Translation). Pokud chceš studijní, byť suchopárnější text, vyber si Český studijní překlad nebo English Standard Version. Překlady jazykově zastaralé (jako Kralický překlad či King James Version) si vyber pouze v případě, že máš po ruce slovník, co stará slova kdysi znamenala, a navíc znáš už příběh Bible.
Udělej Bibli osobní knihou. Je v pořádku podtrhávat, zvýrazňovat a psát si do ní. Tohle ti pomůže si vizuálně pamatovat a orientovat se v Bibli. Neexistuje lepší a horší systém, ale je to tak důležité, aby Bible byla pro tebe osobní.
Nauč se nějaký verš nazpaměť. Někdy k tobě Bůh promluví něco konkrétního, a ty uděláš dobře, když si ten verš někam napíšeš, nebo ho hodíš na facebook, a zároveň se ho naučíš nazpaměť.
Přečti si něco o historii Bible. Dnes a v následujících týdnech v Elementu prodáváme několik knih, které se zabývají historii a příběhem Bible. Některé jsou pro začátečníky, jiné jsou pro pokročilé. S tím souvisí ještě jedna věc. V následujících týdnech budu zde na svém blogu zveřejňovat články a informace ohledně věrohodnosti a významu Bible, včetně dalších možných způsobů a nápadů, jak číst Bibli. Budu taky rád, když mi na email nebo facebook nebo twitter napíšete otázky, které se chcete zeptat, a já vám pak na blogu budu (anonymně) odpovídat.
Bible má ale větší dopad než jen znát informace. A tou změna. Víte, věřím, že nikdo, kdo Bibli čte, nezůstane bez odezvy. Ne vždy je to odezva jednoduchá nebo pozitivní, ale pokud Bibli čteme s otevřeným srdcem, je to skutečně přesně tak, jako by nám Bůh nastavoval zrcadlo. Když se divám do ní, vidím sebe tak, jak mě vidí Bůh. Když se do ní nedívám, vidím problémy ostatních mnohem více, zatímco mé slabosti jsou menší. Když nečtu Bibli, hodnotím svět jen podle toho, co vidím, jako by neexistoval rozměr věčnosti, život po smrti, a Bůh. Když Bibli otevřu, pak jsem okamžitě postaven do rovnováhy a kontextu. Čím více Bibli čtu, tím více se zaměřuju na Boha. Bible mi totiž nastavuje zrcadlo. Apoštol Pavel píše, že to, co vidíme v zrcadle Božího slova nyní, je příprava na to, jak poznáme Boha a sebe jednou doopravdy, když nám v jasném pohledu nebude nic bránit.
1 Korintským 13:12
Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
Jakub k tomu dodává, že je ovšem nutné tohle slovo nejen číst, ale především však podle něj jednat. Možná, že nám dnes nepřipadá zcela jasné, ale nejlepší způsob, jak chápat Boha, je dělat to, co on chce. Poslušnost je předpoklad pochopení Božích cest. Věci jsou jasné na druhé straně poslušnosti.
Jakub 1:22-25
Tím slovem je ale potřeba se řídit - nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat! Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle, ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal. Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.
Pavel pak pro změnu slibuje, že když se budeme jeho slova držet, a budeme ho naplňovat, pak zakusíme životní proměnu. Zakusíme doslova transformaci, skrze kterou začneme na svém životě odrážet Boží charakter a jeho slávu. To je vysvětluje, proč lidé, kteří čtou Bibli a snaží se podle ní jednat, se chovají v průběhu času jinak, lépe, než bez ní.
2 Korintským 3:18
My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě. Proměňováni od slávy ke slávě. To bychom chtěli všichni.
Bible není jen kniha. Bible je příběh o Božím jednání s tebou, a navíc má moc proměnit tě od slávy ke slávě, má moc tě proměnit k Božímu obrazu. Má moc způsobit, že se budeš líbit Bohu a budeš odrážet na sobě Boží slávu přesně tak, jako bys odrážel světlo v zrcadle.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)