Před
rokem a něco se v České republice uskutečnil zajímavý průzkum mezi
středoškoláky ohledně jejich postoje vůči víře obecně a křesťanským církvím
konkrétně. Z průzkumu vyplynulo mnoho zajímavých statistik, včetně mnohem
většího deklarovaného zájmu o víru, než zadavatelé čekali, nicméně, zajímavá
část byla také tak, co mladým lidem na církví nejvíce vadí. Zadavatelé podle
vlastních slov čekali něco mezi odporem k církevním restitucím (což je
zejména dnes obrovský hit na internetu a nejen tam) a znechucením ze skandálů
některých katolických kněží a jejich zneužívaní dětí (což byl hit hlavně
v té době). Oba dva problémy se sice v průzkumu ukázaly, ale až na
zadních pozicích. Podle většiny mladých lidí, kteří odpovídali, nedokážou
důvěřovat církvím proto, že církve vymývají mozky. Tohle mě zaujalo.
Samozřejmě, tato námitka má hodně příčin. Mnoha důvodům rozumím a souhlasím s nimi. Některé církve například
nepřipouštějí diskusi na cokoliv, ať už z oblasti doktríny nebo praxe. Pak tady máme celou otázku konfliktu mezi vědou a vírou. Nemůžeme také
opomenout, jak těžké je věřit Bibli pro někoho, kdo křesťany slyší reagovat, že
tak to prostě je, bez diskuse, protože to říká Bible. Na některé
z těchto námitek se během naší série podíváme trochu víc zblízka, ale než
tak učiníme, začnu dnes osobně.
Vždycky,
když mi v poslední době někdo řekl, že církev vymývá mozek, nebo když
nějakému teenagerovi, který se rozhodl chodit do Elementu, rodiče zakážou mezi
nás chodit ze strachu, že mu jeho mozek vymyjeme, měl jsem tendence se bránit a
říkat, že to není pravda. Že mozek nevymýváme, ani nikoho k víře
nemanipulujeme. Ale pak mi jednoho dne došlo, že to záleží na definici
vymývání. Pokud totiž „vymývání mozku“ znamená, že někoho manipulujeme bez
faktů, nutíme ho věřit nebo s nimi nemluvíme o jejich obavách, pak to jsou
praktiky, které odmítáme. Ale pokud to znamená, že máme hodnoty, ve které
věříme, a které se snažíme žít, pak mají naši kritici pravdu: skutečně vymýváme
mozek. Za chvíli se k tomu dostanu trochu víc, ale než tak učiním, chtěl
bych ještě říct, že tuto sérii věnuji právě těm mladým lidem, jimž rodiče
nechtějí dovolit nikam chodit, ale poté, co jim oznámí, že začali chodit do
církve, a že se vydali na cestu objevování, jak to s tou vírou je, jim
najednou chtějí rodiče dovolit všechno kromě církve. Víte, kolikrát jsem tohle
slyšel? Nesmíš chodit na disko, nesmíš se poflakovat s kamarády po nocích,
nesmíš to či ono. A pak najednou: jdi raději na disko nebo se raději poflakuj
s kamarády, než abys chodil do církve. Křesťani jsou totiž nebezpeční
lidé, vymývají mozky!
Všimli
jste si už, že lidé věří různým mýtům? Myslím obecně, ale také ohledně víry. Většina
kritiků církve v ní nikdy nebyla. Ne, že by si církve nezasloužili
kritiku, ta je někdy velmi oprávněná, ale dlužíme si sami sobě vědět, proč něco
odmítáme a jiné věci přijímáme. Skoro to vypadá, že lidé věří všemu, co si
přečtou v novinách, nebo čemukoliv, co napíše někdo na internetu, hlavně
pokud je to kontroverzní a spiklenecké. Však to znáte, všechny ty konspirační
teorie. Pár příkladů. Určitě nejznámější z poslední doby je přesvědčení,
že si útoky 11. září Američané vymysleli sami. A pak samozřejmě máme i mnoho
z naší politiky, a také hodně konspirací se týká náboženství, třeba
virální film Zeitgeist, podle kterého
je křesťanství jen kopii uctívání slunce. Film tvrdí, že i další božstva,
například egyptský Hór, řecký Attis, indický Krišna, a perský Mirtha byli
vzkříšení po třech dnech z mrtvých, a vůbec byli velmi podobní uctívání
Krista, ale historicky jsou to tak nepřesné informace a špatné citáty (Krišna
se například narodil v červenci a ne panně, Hór je míchanice egyptských
bohů Re a Hora, atd). Jenže protože ve filmu uvedli anonymní autoři mnoho
„citací“, propůjčili mu zdání správnosti, které mnozí lidé přijali bez
jakéhokoliv dalšího hledání. Většinou jsou tyto konspirace šířeny právě na
internetu, kde se díky jeho anonymitě a lehce šiřitelnému pojetí daří
jakoukoliv konspiraci dobře „prodat“. S konspiracemi se z principu
nedá bojovat. Jsou nedokazatelné, ale také nevyvratitelné, protože jednají
s lidským strachem, a také s vrozenou, a my bychom mohli dokonce
říct, že Bohem darovanou touhou, poznat pravdu. Někde uvnitř totiž tušíme, že
svět je větší než jsme my, že musí existovat něco pro co žít, že jsme více než
kolekce náhodných atomů. Je to, slovy Trinity z filmu Matrix, střepina v mozku, která nám v určitých situacích
nedá spát. A protože nám tahle střepina místy není příjemná, hledáme něco, čím
bychom ji vysvětlili. Konspirace jsou vítanou alternativou.
Před
nějakou dobou byla velmi populární kniha Dana Browna Šifra mistra Leonarda, ve které se snažil ukázat pomocí fiktivního
příběhu, že Ježíš nezemřel na kříži, ale místo toho si vzal Marii Magdalenu,
měl s ní děti, a jejich potomci žijí dodnes. To by samozřejmě vyvrátilo
úplně celou křesťanskou víru, která stojí a padá na jediné události
v dějinách: vzkříšení Ježíše z mrtvých. Proto se podle Browna církev
snaží tuto skutečnost před světem schovat, aby jej mohla kontrolovat pomocí
manipulace a vymývání mozku. Brown celou svou teorii uvedl na přední straně
knihy slovy, že všechny popisované dokumenty, rituály, fakta a ta dále, se
zakládají na pravdě, i když samotný příběh je vymyšlený. Víte, kolik lidi tomu
opravdu uvěřilo? Bez toho, aby si ověřili jakákoliv fakta? Z knihy se stal
fenomén, které mnohé pochybující lidi nahlodal. Historicky to ovšem byla taková
hloupost, že to dokonce přinutilo agnostika a kritika církve, rozhodně ne
křesťana, Barta Ehrmanna k následujícímu prohlášení z jeho knihy,
kterou napsal proti autentičnosti
Šifry:
Kdokoliv
hovoří o Ježíšovi, musí mít zdroj informací. Mělo by to být samozřejmé, ale
možná to samozřejmé někomu nepřipadá, neboť o Ježíšovi neustále říká spoustu
věcí mnoho lidí… Čím to je, že zdánlivě každý toho ví tolik o tom, kdo Ježíš
byl?... Lidé ovšem nemohou vědět nic, pokud se to nedozví z nějakého
pramene. Nebo spíš existují dvě možnosti: buď se lidé něco dozvěděli
z nějakého pramene, nebo si to sami vymysleli… Lidé se dozvěděli to, co ví
od jiných lidí (například v církvi nebo z televize). Ale odkud tito
lidé vzali své informace? Obvykle zase od jiných lidí. A tak to jde stále dál.
Jak si tedy můžeme
být jisti, jaký příběh je o Ježíši reálný? Ehrman pokračuje: Nejstarší a nejlepší prameny, v nichž
můžeme hledat poznatky o Ježíšově životě, představují čtyři evangelia Nového
zákona, Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo. Není to jen názor křesťanských
historiků, jejichž vysoké mínění o Novém zákoně a jeho historické hodnotě je
samozřejmé, ale jejich názor sdílejí všichni historici, kteří se seriózně
zabývají starověkem, ať už jsou jakéhokoliv zaměření, počínaje zanícenými
protestanty až po zaryté ateisty. Jinými slovy, takový názor není jen
předpojatý úhel pohledu několika naivních lidí, u nichž je přání či víra otcem
myšlenky. (Bart D. Ehrman, Šifra
mistra Leonarda: Pravda a smyšlenky. Knižní Klub, Praha, 2005, strany
97-99)
Nakonec
tedy stejně zůstane otázka, která je na místě: Vymýváme tedy mozek nebo ne? Jak
už jsem řekl, záleží na definici. Nicméně, po mnoha rozhovorech, které jsem měl
s těmi, kteří mají za to, že ano, jsem se rozhodl, že se přestanu bránit.
Chci to tedy říct zcela jasně: Ano, u nás vymýváme mozek. Ještě předtím, než
utečete nebo to hodíte na Twitter a oznámíte tuto novinu světu, vysvětlím vám,
jak to myslím. Souhlasíte? Náš mozek neustále plníme daty. Některá data jsou ty
ze školy. Jiná data jsou věty, které nám někdo řekl třeba doma v dětství.
Další informace jsou od našich přátel. A v neposlední době slyšíme hodně
z médií všeho druhu. Většinou tyto informace ukládáme na náš vnitřní disk,
a přestože je do jisté míry třídíme, zůstávají v nás a při některých
příležitostech se objevují a spojují navzájem.
Například,
ve škole nám učitelka řekne, že Bible je kniha mýtů. Protože jsme nevěřící,
informaci nijak nepoužijeme, ale ani neověříme, jen ji uložíme do složky fakta. Po několika letech si přečteme
Brownovu knihu, která nás zaujme, protože je dobře napsaná, a potvrdí nám
původní vnitřní informaci, že Bible je mýtus. Ale pořád se nás to osobně
netýká, nicméně, v naší složce přibyla další informace, kterou jsme
neověřili ani neprozkoumali. Pak se kouknete v televizi na pořad, který
popisuje, jak James Cameron, režisér Titanicu
a Avatára tvrdí, že našel hrob
Ježíše, který definitivně vyvrací křesťanství (bez ohledu na to, že samotné
jméno Ježíš, tedy Ješua, a jeho verze Jozue atd., byly zcela běžné jméno:
podobně jako by za 2000 let někdo našel hrob s nápisem Lukáš a vyvodil
z toho, že jsem tam pohřbený já). Navíc, je těžké
si představit, že Kristovi následovníci o tom věděli, a přesto důkaz (tělo)
nezničili, ale řádně pohřbili, aby v následujících stoletích mohli být
všichni považováni za podvodníky. A samozřejmě, dobrovolně se nechali Římany
zabíjet proto, že tvrdili, že jejich Mesiáš a Bůh je živý. Jenže
v našem mozku je třetí informace, která nám tvrdí, že věřit je nesmyslné.
Pořád jsme ale neudělali žádný vlastní průzkum.
A pak to přijde! Přihlásíš se
na X-LARGE City Camp. Sice víš, že to organizuje církev, ale doufáš, že tě
nikdo nezmanipuluje. Na kempu jde všechno fajn. Všichni pořadatelé a lektoři
jsou víceméně praktikující následovníci Krista, ale jsou milí a máš je rád.
Trochu ti nejde do hlavy, jak to, že tak inteligentní lidé, které jsi na kempu
potkal, mohou věřit v něco, co podle všech tvých dosavadních informací je mýtus
a výmysl. Nicméně to potlačíš, protože je to fajn. Pak přijdeš na návštěvu do
Elementu a tam uslyšíš, že skutečně věříme ve vzkříšeného Krista, který je
základem a měřítkem celého našeho života. Doslova tě to srazilo. Nemůžeš věřit,
jestli to je skutečně tak jednoduché, ale tvá střepina v mozku se ozývá, a
tak se rozhodneš prozkoumat své informace více.
Jenomže
aniž bys chtěl, právě jsi nastoupil cestu
vymývání mozku. Ne, neznamená to, že tě někdo manipuluje, ale tvůj vnitřní
harddisk obsahuje mnoho informací, které jsou v rozporu s tvou
zkušeností s lidmi, které jsi potkal. Navíc se potkáš s kamarády nebo
řekneš doma rodičům, že si se začal zajímat o víru. A je to tady, okamžitě
uslyšíš, že ti někdo vymývá mozek. Je to pravda, touto novou zkušeností totiž
formátuješ svá data, a čistíš svůj rozum. Aniž bys to totiž věděl, mnohá data
jsou špína. Hodně z dat, které nám někdo řekl, nebo které jsme si na
internetu přečetli, jsou doslova a do písmena bahno. Myslíme si, že více víme,
ale místo toho máme svůj mozek zapatlaný. Upřímně? Raději budu mít svůj mozek dočista
vymytý než ho mít zapatlaný vším možným. To je to, co děláme. Snažíme
se zformátovat tvůj mozek, abys mohl nebo mohla začít znovu. Nová data, která
začneš přijímat, jsou proto, abys svou mysl proměnil. Proměněná mysl totiž
skončí proměnou života.
Apoštol Pavel to popsal slovy (Římanům 12:2) Nenechte se formovat tímto světem - raději
se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle
- co je dobré, náležité a dokonalé. Pavel tady jednoduše říká, že svět nás
BUDE formovat v naší mysli, ale my se můžeme rozhodnout do naší mysli
vložit nová data, a tato nová data nás promění. Díky nim poznáš, kdo jsi a co
potřebuješ, a kdo je Bůh, a co může a chce ve tvém životě udělat. Tato data
vymyjí, ne vlastně promění tvou mysl. Proměněná mysl povede ke změně tvého
života, ale ještě ne tak rychle. Máme před sebou ještě tři týdny téhle série.
Pro dnešek to na úvod bude stačit. Mám pro tebe ale úkol. Ať jsi kdekoliv na
své cestě víry, ateista, agnostik, hledající nebo čerstvě věřící, zkus se tento
týden zamyslet nad třemi největšími překážkami k víře, které máš. Napiš si
je na kus papíru a ke každé z těchto překážek si napiš tři myšlenky, které
ti tuto překážku ve tvé mysli zformovaly: kdo ti co řekl, nebo co jsi zažil.
Tohle jednoduché cvičení ti pomůže najít zdroje formování tvé mysli.
Originální audio přednášku ze seriálu BRAINWASHED naleznete zde:
http://element.cx/detail_audio.php
Budete-li twittrovat na téma tohoto blogu, prosím, použijte hashtag
#happilybrainwashed nebo #brainwashedmovement
