Někdo
mi minulý týden po skončení setkání řekl, že to bylo opravdu velmi těžké téma,
a že je zvědavý, kolik lidí přijde za týden do Elementu. Mluvil jsem totiž o
tom, že dříve nebo později, každý následovník Ježíše bude čelit rozhodnutí a
výzvě, zda jej bude následovat i tam, kde je to pro něj těžké a nepohodlné
(když bude Ježíš chtít, abychom umřeli sami sobě a svým snům, zapřeli sami sebe
a nesli svůj kříž), nebo zda se v tom okamžiku rozhodne raději zůstat
pouhým konzumentem, který měl od samého počátku zájem jen o benefity (kterým
v křesťanském žargonu říkáme požehnání). A Ježíš nám skutečně benefity
nabízí, slíbil totiž, že přišel proto, abychom měli život a ochutnali jej
v plnosti. Nabízí nám proto své spasení a odpuštění hříchů, uzdravení a nadpřirozený pokoj. Nabízí nám naději, která je kotvou naší duše,
nabízí nám nesobeckou lásku, nabízí
nám víru, která nám dává smysl žít.
Jenže nám také nabízí cestu nepohodlnou, doslova proti proudu těch, kteří
tvrdí: „Co blbneš, všichni to přece dělají!“ To je základní tenze, základní
napětí následování.
Dnes se ovšem podíváme na tu tenzi z minula ještě více
a popovídáme si o pokušení stát se exnásledovníkem (to mám ze stejné
slovní zásoby jak exmanžel nebo expřítelkyně, zkráceně ex). I v oblasti
víry totiž můžeš být EX. Víte, jak to je. Stejně jako můžeš zrušit přítele na
facebooku nebo přestat někoho sledovat na twitteru, máme tendenci, pokušení
zmáčknout tlačítko „KONČÍM S TEBOU“ i v situaci, kdy je víra těžká,
náročná, vyžadující, hraniční nebo komplikovaná. Když se nedaří, nemáš štěstí,
nemáš pocit, že je Bůh s tebou, nemáš radost, máš pochyby a místo víry ti
zůstala ona posledně zmíněná pověrčivost v křesťanském přestrojení,
zmáčknout toto tlačítko vypadá tak lákavě. Někdy dokonce Boha tímhle způsobem
vydíráme a říkáme mu: „Když to uděláš nebo neuděláš (záleží na tom, co chceme),
pomstím se ti tím, že tě přestanu následovat.“ Naštěstí je tu dobrá zpráva:
Nejsi první ani poslední, kdo tohle pokušení stát se EX prožil. Myslím si dokonce,
že ho prožil úplně každý opravdový následovník. Dokonce i Ježíšovi apoštolové si
museli touto křižovatkou projít.
Chuť
stát se EX je totiž přirozenou reakcí na zklamání a ztrátu. I když mentálně
přijmeme, že je-li Ježíš Pánem, má právo žádat nás o to, abychom se rozhodli
pro ztrátu, emocionálně je to stejně těžké – máme tendence hledat něco za něco.
To není nic nového, už Petr to takto zkoušel. Marek 10:28-30 „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za
tebou.“ Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům
nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a
kvůli evangeliu 30 a nepřijal by
nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s
pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život. Ježíš ti nebude lhát: Ano, to že jsi
opustil vše pro něj a pro evangelium ti přinese hodně benefitů, které ale
dostaneš spolu s pronásledováním. Ježíšova cesta je totiž cesta proti
proudu, a jako taková je náročná. Proto je tak důležité odpovědět si na otázku
spojenou s ukončením následování, spojenou s pokušením stát se EX.
Každý z nás bude mít toto pokušení, je tady ale jedna otázka, kterou si
stejný Petr položil, a která nám může nesmírně pomoci se rozhodnout, zda
následovat nebo se stát EX.
Otázka, o které budeme mluvit, pochází
z jedné konkrétní konverzace v Janově evangeliu. Tato konverzace
proběhla ve zjitřené době. Dovolte mi vás uvést do kontextu, co se v našem
příběhu, na který se podíváme, stalo. Ježíš právě provedl jeden ze svých vrcholných
zázraků: rozmnožil jídlo a nakrmil nejméně 5000 lidí. Lidé jsou nadšeni, tohle
je přece jasné znamení, že Bůh je s tímto zvláštním rabínem, který se
určitě má stát Mesiášem, tedy vykupitelem svého národa. Dav se tedy rozhodl, že
z Ježíše udělá krále, rozhodli se ho prohlásit za vládce a tím spustit tu
finální bitvu osvobození. Ježíš je ale zmate. Místo aby se nechal prohlásit za
krále, jednoduše zmizí a přeplaví se na druhou stranu jezera. Lidé jej ovšem
následují, a možná stovky lidí se dostanou na druhou stranu jezera, kde také
všem mluví o tom skvělém zázraku zaopatření – chtějí, aby to Ježíš udělal
znovu. Ježíš jejich touhu po chlebu využívá jako skvělý vyučující moment a
ukáže jim: Vidíte, dal jsem vám najíst, a znovu máte hlad. Já vám však nabízím
více. Já jsem chléb života. Kdo přichází
ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit. Lidé
ale nesouhlasili! „Ne Ježíši, ty nejsi chléb z nebe. Vždyť tě známe. Jsi
Josefův syn? Jak bys tedy mohl být chlebem z nebe?“ Najednou je tam tenze!
Ale Ježíš pokračuje dál a jeho slova se
stávají stále divnější a jeho vyučování stále provokativnější. Začíná mluvit o
tom, že on je nejen chlebem, ale že ho máme jíst! Tvrdí, že pokud nebudou jíst jeho a pít jeho krev, nemají opravdový
život. Kdo ale jeho tělo jí a jeho krev pije, má věčný život a zaslíbení
vzkříšení. V té chvíli už někteří raději rovnou odcházejí. Rodiče
zacpávají svým dětem uši. Neslýchané! Ten prorok se snad zbláznil! Začal
propagovat kanibalismus. A Ježíš stále nemá dost: Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. V té
chvíli začínají být Ježíšovi učedníci velmi napjatí. Moc dobře vědí, že se
vůdcové národa rozhodli s Ježíšem nepárat, vždyť je to buřič. Hledají
záminku, aby jej mohli obžalovat z něčeho, co by mohlo být rouhání. Zatím
je ale s Ježíšem dav lidí a učedníci moc dobře vědí, co to znamená. Dav je
jejich ochrana, je to nárazníkové pásmo mezi veleknězi a Ježíšem. Dokud bude
okolo Ježíše dav, nic nezmůžou. Ale Ježíš, zdá se, začíná dělat všechno proto,
aby ztratil dav. Učedníci poslouchají radikální Ježíšova slova, a sledují
odcházející dav a v hlavě jim zní jediná věta: „Ježíši, hlavně neztrať
dav. Hlavně neztrať dav!“ Učedníci jsou v pasti. Tohle je těžké vyučování.
Možná by sami odešli, možná se jim začínají vkrádat do hlavy pochybnosti, zda
skutečně benefity následování
převažují cenu následování. A tak
naslouchají Ježíši a sledují odcházející dav. Jan 6:60-61 Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká
slova. Kdo to může poslouchat?“ Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli
tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží?
Ježíš moc dobře ví, co se v jejích
myslích odehrává. Ježíš znal myšlenky lidí, proto jste v jeho blízkosti
nelhali. Ježíš ví, že jeho učedníci, ta slavná Dvanáctka, si v hlavě
pohrává s myšlenkou, zda to skutečně stojí za to, následovat Ježíše. Proto
jim klade otázku: „Nebudete i vy EX?“ Jan 6:66-67 Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.
„Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti. Víte, málokdo
se stane exnásledovníkem proto, že
přestal věřit všem věcem o Bohu. Většina, drtivá většina, se stane
exnásledovníky proto, že je to moc těžké, nepohodlné a nepříjemné. Jejich
priority se změnily: Když ona je tak pěkná! Když on je tak hodný! Když ta
nabídka je moje životní příležitost! Znáte to? Každý se přece může stát
křesťanem, ale ne každý se může stát hezkým... Kdysi jsem měl dobrého kamaráda,
který uvěřil v podobné době jako já. O několik let později ale od Ježíše
odešel. Když jsem se s ním bavil proč, řekl mi, že stále věří všemu, co
Ježíš říká i tím, kdo je. „Ale“, řekl mi, „Jsem mladý a chci si užívat. Chci
spát s holkama. Chci si dělat co chci, a vím, že Ježíš mi to nedovolí.“ Všichni
známe tohle napětí. Všichni známe tohle pokušení. Všichni víme, jak lehce se
můžeme stát EX! Proto je Petrova odpověď na Ježíšovu otázku tak neobyčejně
důležitá a má tak velkou moudrost a vhled! Jan 6:68 „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr.
To
je tak skvělá odpověď! „Ano Ježíši, chceme odejít, ale kam bychom šli?“ Petr si
uvědomil jednu důležitou pravdu: když se rozhodneš přestat následovat Ježíše,
začneš následovat někoho nebo něco jiného. Ta pravá otázka, kterou si musíme
položit, zní: Když nebudu následovat Ježíše, co nebo koho budu následovat? Říct
NE Ježíši totiž vždy znamená říct ANO něčemu nebo někomu jinému. Možná si
říkáš: „Já ale nebudu následovat nikoho, jen sám sebe.“ No právě! Upřímně? Za
sebe říkám (a to se znám vcelku dobře, ale ne dokonale): Já bych se následovat
nechtěl. Tak koho bych následoval? Petr jinými slovy říká: „Podíval jsem se na
všechny své možnosti, podíval jsem se do všech svých směrů – a nakonec musím
říct Kam bych šel?“ Tohle je otázka, nad kterou musíš přemýšlet dřív, než se
staneš EX. Petr dodává, proč je to tak důležité. Jan 6:68-69 „Ty máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten
Svatý Boží!“ Petr
viděl, co všechno s Ježíšem zažil. Byl nikým a Bůh ho pozval, aby byl
součástí Božího příběhu! Kam by teď měl jít? Vrátit se k rybaření? Zemřít?
Je to jako by Petr řekl: „Raději zemřu za něco s tebou, než umřít sám pro
nic.“ Ježíš i tebe zve k cestě naděje, nelehké cestě, která má ale tolik
života, že za ní stojí za to žít i zemřít.
V jedné Radkově písničce zpíváme: „Pro
tebe žiju a umírám.“ Málokdo z nás v dnešní době v naší zemi
riskuje život tím, že následuje Krista, ale v celosvětovém měřítku máme
tisíce křesťanů, kteří jsou zabiti jen pro svou víru v naději, kterou mají
v Ježíši Kristu. Právě teď, když to říkám, teroristé z ISIS v iráckém
Mosulu označují písmenem N domy křesťanů (jako Nazarejští), aby je nutili
přijmout islám, nebo utéct, nebo být zabiti. Ale i když dnes v Česku
neumíráme fyzicky pro svou víru, musíme být připraveni svůj život položit.
Začíná to tím, že umíráme sami sobě. Protože, ke komu bychom šli, když Ježíš má
slova věčného života. Když nebudeš následovat Ježíš, tak koho? Jak nám ladí,
když řekneme: „Jsem tak moc rád, že jsem přestal následovat Spasitele světa
pro... (dosaď si důvod, člověka, příležitost, věc, kvůli které bys byl ochoten
se stát exnásledovníkem).“ Když se staneš EX, jednoho dne přijde den, kdy si
budeš velmi přát se vrátit. Možná to půjde, možná ne. Tak proč vůbec odcházet?
Ježíš tě zve k následování, zve tě
k něčemu, co si ani neumíš představit. Jeho pozvání je zdarma, ale jeho
cesta není lehká. Přijmout záchranu se všemi benefity je zdarma a velmi lehké,
ale stát se následovníkem tě něco bude stát. I přesto jsem přesvědčený, že
rozhodnutí následovat je to nejlepší rozhodnutí, které bys mohl kdy udělat.
Protože, ke komu bychom šli? Ty, Ježíši, máš slova věčného života a my jsme
poznali, že jsi skutečně nás Pán a Spasitel.
