V právě končícím roce 2024 jsem přečetl celkem 65 knih (celkem přes 12 tisíc stran textu), o dvacet knih víc než loni, kdy jsem hodně cestoval, i díky tříměsíčnímu sabatikalu. Letos mi knihy dělaly opravdu radost, a jsem rád, že jsem do dvou sborníků mohl taky přispět teologickým textem. Jeden vyšel v USA a druhý, více umělecký, tady v Česku. Ten se taky koneckonců dostal na můj seznam Top 10. Každopádně, zvláštnosti letošního řebříčku je, že u třech titulů dodávám z nějakého důvodu ještě stínovou knihu, která daný titul doplňuje.
1. Nijay Gupta: Strange Religion (Brazos).
Už když jsem si knihu Nijaye Gupty přečetl, věděl jsem, že je to jistá Top 10 a možná letošní vítěz. Nic ji od té doby nepřekonalo. Historická kniha o prvních křesťanech, psaná s lehkostí, a přitom velkou erudicí? Navíc s detaily, které jsem jinde nečetl (a to je právě toto moje oblíbené téma)? Bez debat pro mě nejlepší kniha roku. Nijay je pro mě nový autor, ale myslím, že tohle nebude jediná kniha, kterou si od něj přečtu. Už si brousím zuby na další. Každopádně, v mé hvězdné sestavě historických knih doplňuje například Kreiderovu The Patient Ferment of the Early Church, nebo Starkovu The Triumph of Christianity.
2. Philip Matyszak: Ztracená města starověkého světa (Lingea).
Číslo pět v roce 2022 byla kniha Zapomenuté národy starověkého světa, která mě nadchla. Je to přesně ten typ literatury, který miluju: Kniha na pomezí historie, geografie, kartografie a sociologie. Když jsem v knihkupectví spatřil další knihu na pokračování, tentokrát o ztracených městech starověku, zajásal jsem, hned jsem si ji koupil a ten den začal číst. Je to skvělá kniha ve stejném duchu a ve stejné kvalitě, jako ta přechozí. Tohle bych mohl číst pořád.
3. Rowan Williams: Žít jako křesťan (Biblion).
Od Rowana Williamse jsem četl několik knih v angličtině. Líbí se mi, jakým stylem píše, a také se mi líbí, že většina jeho knih má nevelký rozsah, díky čemuž ji pak přečte o to více lidí. Williams byl hlavním biskupem anglikánské církve, a má ohromný přesah do historické, zejména východní církve. Každopádně, toto je jeho první kniha v češtině, a stojí za to si ji koupit už jen kvůli naprosto fantastické kapitole o eucharistii. Ta je jednou ze základních činností křesťana. Zvláště v dnešní době se zdá, že si řada evangelikálů neuvědomuje důležitost tohoto starodávného rituálu. Tato kniha by jim mohla pomoci se zorientovat a znovu objevit eucharistii.
4. Brian Zahnd: Water to Wine (Spello Press) + Brian Zahnd: The Wood Between the Worlds (IVP).
Briana jsme měli čest letos přivítat na konferenci Když je všechno v plamenech v Elementu – považuji to za jednu z teologicky nejvzácnějších návštěv v Česku za posledních 25 let, asi na podobné úrovni, jako jsem na Slovensku potkal před několika lety NT Wrighta. Prostě úžasná možnost možná jednou za život. Každopádně, Zahndovy knihy hodnotím tradičně hodně vysoko, a v letošním řebříčku mám rovnou dvě. Jedna je tak trochu autobiografická s názvem Water to Wine, ve které popisuje svůj přerod z charismatického, nacionálně laděného běžného pastora megacírkve do velmi těžce zařaditelného, poetického pastora-teologa. Pro pochopení jeho tvorby je tento příběh zásadní. The Wood Between the Worlds je pak jeho zatím poslední kniha na téma kříže. Byla jedním z mých zdrojů pro sérii přednášek Ikona a považuji ji za jednu z nejlepších knih na toto téma pro širokou veřejnost.
5. Gregory A. Boyd: Cross Vision (Fortress) + Eric A. Seibert: Redeeming Violent Verses (WJK).
Greg je další oblíbený autor, kterého jsem měl velkou čest v letošním roce potkat osobně – byl to například první autor, od kterého jsem četl něco pořádného o otevřeném teismu. Cross Vision je pro masy zestručněná verze jeho životního akademického díla The Crucifixion of the Warrior God, ve které pojednává na téma násilí v Bibli a jak chápat Boží působení cruciformním stylem (s křížem ve středu). Tato kniha patřila k hlavním zdrojům mé série přednášek o kříži Ikona během dubna v Elementu – od Boyda mám například celou myšlenku Božského aikida. Kniha mě velmi oslovila, i když chápu, proč je pro některé kontroverzní. Je to ovšem ucelený pohled na téma, kterému se snažíme spíše vyhýbat. Dobrým doplněním, které jsem četl ve stejné době, je kniha Erica Seiberta na téma, jak jako pastoři a učitelé můžeme zacházet s násilnými texty Bible. Zajímavostí je, že Boyd a Seibert spolu úplně nesouhlasí, ale o to víc mi přijdou skvělí dohromady.
6. N. T. Wright: The Original Jesus (Eerdmans).
Tom Wright je plodným spisovatelem, to je jasné každému, kdo se snaží držet krok s jeho knihami, které vydává častěji, než je stačíme číst. Tentokrát se ale na můj seznam dostala jeho dávná kniha z roku 1997, což se zdá jako někdy v minulém století (počkat, to BYLO minulé století). Jeho styl ještě nebyl tak vytříbený, kniha je základem televizního pořadu, ale možná právě proto je velice čtivá, nepůsobí příliš technicky nebo vzdělaně, a zařadila se mezi mé nejoblíbenější knihy tohoto super teologa současnosti (a to jsem jich od něj četl desítky).
7. David Suchet: Za objektivem (Moba).
Autobiografie pomocí vlastních fotografií a k tomu poutavé vyprávění. Skvělá kombinace úžasného herce, který proslul ztvárněním Hercula Poirota, ale jeho život byl a je bohatší než tato role. Suchet je zajímavý člověk s jedinečnou duchovní cestou. Jeho kniha mě velice bavila. Je to prostě gentleman každým coulem.
8. Adrien Candiard: O fanatismu (Krystal OP).
Velice útlá kniha francouzského dominikána žijícího a působícího v Káhiře, ve které nabízí opomíjenou část při vysvětlování náboženského fanatismu. Obvykle najdeme sociologické nebo psychologické vysvětlení tohoto jevu, ale opomíjí se to teologické, které ale hraje důležitou část. Většina lidí má za to, že lékem na náboženský fanatismus je jakási ořezaná verze náboženství, utlumená víra. Candiard přesvědčivě ukazuje, že je to paradoxně přesně naopak. Je to právě fanatismus, který Boha vyhostil z diskuse, je jakýmsi zbožným ateismem, který o Bohu nepřestává mluvit, ale ve skutečnosti se bez něj dobře obejde. Fanatismus totiž nahrazuje Boha vlastní omezenou představou, kterou uctívá jako modlu. Potřebujeme naopak opravdovou víru. Fantastická kniha.
9. Pavel Hošek: Evangelium podle Bohumila Hrabala (CDK) + Bohumil Hrabal a Pavel Hošek: Bohové jste vy (Biblion).
Když už by se zdálo, že Pavel Hošek vyčerpal témata na důležité literární autory a jejich duchovní stránky, objeví se nějaké kazety z osmdesátých let a je to totální jackpot! Promluvy Bohumila Hrabala na evangelické faře jsou průlomovým nálezem, protože ukazují důležitý chybějící článek k pochopení mnoha textů od tohoto významného českého spisovatele. V první knize Hošek svým originálním přístupem popíše, jak je to všechno vzájemné provázané, v druhé pak nechává promluvit Hrabala samotného z kazet i spisů, a podává k tomu zasvěcený komentář. Obě knihy jsou fajn, ale dohromady jsou „must-read“, povinná literatura pro českou kulturu.
10. Rudolf Brančovský a kolektiv: Křížová cesta (Cesta).
Na jaře jsem byl požádán, abych přispěl do výpravné umělecké knihy Křížová cesta malíře a hudebníka Rudolfa Brančovského, což považuji za ohromnou poctu, a to z několika důvodů: Líbí se mi jeho nápad pojmout jednotlivé výjevy křížové cesty moderně a neotřele a ke každému obrazu pozvat jiný hlas teologa nebo duchovního. Já jsem tak například dostal (a moc jsem si právě tento obraz přál!) číslo 13 s názvem Cigaretka, na kterém Smrt kouří vítěznou cigaretku, zatímco Ježíše ukládají do hrobu. To je tak fantastický obraz! Byl jsem také poctěn tím, že jsem byl zahrnut mezi řadu významných autorů a teologů, kterých si vážím, jako je například Marek Vácha, Pavel Hošek, Mireia Ryšková nebo Tomáš Holub. No, a nakonec, potěšila mě tvůrčí svoboda, kterou jsem dostal – mohl jsem napsat svůj pohled, který vydavatel neměl tendenci mírnit, tlumit, nebo jinak obsahově upravovat. To v českých luzích a hájích nebývá zase tak časté. Kniha jako celek je krásný počin, který by měl mít každý doma.
Doufám, že tyto knihy budou pro vás inspirací.
