Family Fest archives: Jak mohu být finančně šťastný člověk?

K oslavě letošního již 7 ročníku Family Festu zde každou neděli zveřejním jednu z dřívějších přednášek Family Festu. Dnes přednáška z roku 2008 na téma Jak mohu být finančně šťastný člověk? Nezapomeňte ovšem navštívit FamilyFest 2011 v Elementu, který se již tuto neděli odehrává v kině Centrál od 10:00 v češtině a od 11:45. Více informací na www.element.cx

Pojem štěstí není lehce uchopitelný, protože se jedná především o emocionální stav naší duše. Všichni Češi znají slova filmového klasika, že štěstí je jen muška zlatá: jinými slovy, vidíš ji, ale není lehké ji chytit. Pro mnoho z nás je pojem „cítit se šťastně“ spojen především s penězi. Vždy jsem měl představu, že když budu mít věci, po kterých toužím; když budu moci cestovat a znát lidi po celém světě; a když budu dobrý a úspěšný v tom, co dělám; pak budu určitě šťastný. Na těchto cílech samozřejmě není nic špatného. Ve skutečnosti je to motor naší společnosti. To, že něco chceme, působí, že si na to vyděláváme, tím vytváříme hodnoty a kultivujeme společnost, ve které žijeme.

Naneštěstí je tu jedno nebezpečí spojené s úslovím, že někdo jde za naplněním svých cílů „hlava nehlava“. Co se tím myslí? Znamená to, že si ten nebere ohledy, má takzvaně „ostré lokty“ a jde klidně „i přes mrtvoly“. Naneštěstí, první kdo to nejčastěji odskáče, je vlastní rodina. Všichni to známe: kariéra má přednost a nakonec touha po majetku zničí rodinný život. Touha po věcech a nových zážitcích se totiž může stát nakažlivá a tak nakonec můžeme skončit s penězi, ale bez štěstí. Mnoho rodin k tomu dopadne ještě hůře a to tak, že skončí bez peněz (zato s pořádnými dluhy na kreditních kartách, úvěrech, kontokorentech, a splátkovém prodeji), a díky tomu zároveň bez štěstí. To není budoucnost, kterou bych komukoliv z vás přál.

Billy Graham řekl: Peníze ti mohou koupit postel, ale ne spánek; umění, ale ne krásu; dům, ale ne domov. Knihy, ale ne vzdělání; léky, ale ne zdraví; náboženství, ale ne spasení. Dosažení cílů totiž zřídkakdy přinese plné a trvající štěstí. Náš pocit štěstí je totiž stále více spojen s porovnáváním se s lidmi okolo nás. Pokud máme více než soused, cítíme se lépe, než když toho máme méně. Srovnáváme se ovšem s bohatšími lidmi, než jsme sami, nebo dokonce s nereálnými postavami z filmů a pak není divu, že se cítíme málo šťastní, nebo dokonce přímo nešťastní. Australský sociolog Clive Hamilton napsal ve své knize Affluenza (což se dá přeložit jako finanční chřipka), že typický člověk je spokojenější s 50 tisíci dolarů za rok, pokud je státní průměr 40, než se 70 tisíci, pokud je průměr 100 tisíc dolarů. Není to zvláštní? Vždyť ten druhý má o 45% větší plat než první, ale cítí se méně šťastný. Dovolil, aby mu srovnávání platů s ostatními zkazilo náladu.

Rob Parsons vypráví příběh o jednom mexickém rybáři vracejícího se s úlovkem, kterého uviděl americký turista. Pochválil mu úlovek a zeptal se, proč nezůstal na moři déle, aby ulovil více ryb. Mexičan mu řekl, že pro jeho rodinu to stačí. Načež dostal otázku, co dělá s volným časem. „Hraji se se svými dětmi, trávím siestu s manželkou Marií, večer jdu na procházku do vesnice, kde se svými přáteli popíjím víno a hraju na kytaru. Je to rušný a naplněný život.“, odpověděl. Američan mu řekl, že má titul z mezinárodního obchodu a mohl by mu pomoci, aby se mu dařilo více, aby si mohl pořídit větší loď. Z výnosu by si pak pořídil flotilu, pak sklady a obchody. Přestěhoval by se do Mexico City, pak do Los Angeles a řídil by vlastní mezinárodní firmu. Mexičan se ho otázal, jak dlouho by to trvalo. Prý takových deset patnáct let. „Ale co pak?“ otázal se. Pak by prý přišlo to nejlepší, prodal by firmu, zbohatl by a vydělal milióny. A pak? Podnikatel řekl: Pak byste mohl jít do důchodu, přestěhoval se do pobřežní rybářské vesničky, kde byste mohl dlouho spát, trochu rybařit, hrát si s dětmi, trávit siestu s manželkou, popíjet večer víno s přáteli a hrát na kytaru. Tento příběh krásně ilustruje, jak se pachtíme za materiálními věcmi, abychom nakonec zjistili, že ve skutečnosti chceme pracovat, abychom žili; ne žít, abychom pracovali. A plnohodnotný život je pro mnohé z nás správně spojený také s rodinou a přáteli.

Pokud je tedy touha po štěstí univerzální lidskou potřebou a my se obvykle cítíme šťastní jen, když se můžeme srovnat s ostatními, je pro nás nějaké východisko, abychom mohli být šťastní bez neustále touhy mít více za každou cenu? Myslím si, že ano. Pokud se obrátíme k úžasnému zdroji moudrosti o financích. Hádáte správně: k Bibli. Nevím, jestli to víte, ale v Bibli je více než 2300 veršů o penězích a majetku, což z toho dělá druhé nejčastější téma. Bůh nás zná a ví, že naše přirozená touha po štěstí se až příliš často redukuje pouze na materialismus, tedy snahu mít stále více za každou cenu. Dokonce ví, co je kořenem zla na tomto světě. A ne, nejsou to peníze. Je to něco jiného.

Apoštol Pavel píše v dopise svému nástupci Timoteovi i následující radu: 1. Timoteovi 6,6 Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Dobrá rada: spokojit se s tím, co máme, ale není to tak trochu rezignace na snahu uspět? Neměli bychom chtít, aby svět byl lepším místem pro nás i naší rodinu? Na mnoha jiných místech nás přece Bible vybízí k aktivnímu životu a snaze ho zlepšit. Tak proč to tady Pavel píše? Neprotiřečí si trochu?

Všimněte si, že apoštol Pavel říká, že schopnost spokojit se s tím, co máme, je ve skutečnosti velkým pramenem zisku. Jinými slovy, abys mohl skutečně nastoupit cestu k finančnímu štěstí a zakoušet skutečný finanční zisk, potřebuješ se nejdříve oprostit od lásky k penězům. Podívejte se, co Pavel píše dál: 1. Timoteovi 6,9-10 Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí.

Je to láska k penězům, ne peníze, co je kořenem zla a co přináší lidem mnoho bolesti. A protože se tento měsíc díváme především na to, jak peníze ovlivňují rodinné vztahy, ano, láska k penězům ničí také rodiny a působí jim mnoho bolesti. Bůh má na tento problém své řešení, spokojit se s tím, co máme. Jinými slovy, abychom byli střídmí. Střídmost není ušlápnutost a chudoba. Střídmost je svoboda od lásky k penězům a proto, když jsme střídmí, pak můžeme opravdu bohatnout. Láska k penězům se totiž netýká primárně bohatých, mluví o našem srdci, našich hodnotách a postojích. Střídmost je tedy postoj našeho srdce, kdy jsme uvnitř svobodní od závislosti na penězích. A proč o tom mluvíme? Protože vás chci vidět jako šťastné lidi, kteří se dokážou radovat ze života (jak to objevili třeba někteří těžce nemocní).

Střídmost ale není jen emocionální koncept, je to také praktický způsob života. Řekl bych, že je to život ve třech „Š“.
• Štědrost – procentuální, prioritní a progresivní dávání
• Šetřivost – ukládání malé pravidelné částky stranou
• Šikovnost – utrácení s rozmyslem a chladnou hlavou

Psychologové píšou o rovnováze mezi přežitím – úspěchem – významem. V první fázi se snažíš jen protlouct životem a tvým cílem je mít úspěch. Když ho ale dosáhneš, většinou si v jisté fázi (krize středního věku) uvědomíš, že život přece musí být o něčem více, ale naneštěstí je někdy pozdě, příliš pozdě. Pokud ovšem se rozhodneš jít dál za úspěch, můžeš přinést do svého života význam: tedy hlubší smysl, jednoduchost, střídmost a lehkost. Pavel koneckonců pokračuje ve své pasáží o financích a ukazuje, že bohatí lidé mohou být velmi užiteční společnosti, pokud své bohatství budou využívat správně, konat dobro, budou štědří a rozumní. Posunou se od úspěchu k významu. Pak můžeme být finančně šťastnými lidmi, kteří možná nemají poslední výkřiky módy, a neporovnávají se s ostatními, ale jejichž život jim ti ostatní právem závidí. Jsou totiž svobodní. A šťastní.

SexEd Otázky a odpovědi: MYSLÍTE SI, ŽE SEX JE ZDRAVÝ JAKO TAKOVÝ?

V následujících dnech se s vámi podívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.

Samozřejmě! Sex jako takový je nejen zdravý pro celkové uspokojení člověka, ale také tělesně (samozřejmě za předpokladu, že ho neprovozujeme s člověkem nakaženým pohlavní chorobou, což je u promiskuitních lidí žel častější jev, než bychom si přáli). Sex je dokonce někdy považován za nejlepší tělesné cvičení, ale protože jsme bytosti s tělesnou i psychickou konstrukcí, sex nás dostává do pohody celkově: tělesně i duševně.

Tohle jsem pro vás speciálně našel na tn.cz:
• Sex uvolňuje stres. Sexuální aktivita snižuje krevní tlak a vůbec účinky stresu na organismus. Podobný účinek ale mohou mít i subtilnější erotické aktivity. Jedna studie ukázala, že ženy objímané svým partnerem mívají nižší krevní tlak.
• Sex posiluje imunitu. Člověk, který je sexuálně v pohodě, bývá zdráv i po těle. Navíc se díky sexu může zvyšovat hladina imunoglobulinu A (IgA) v těle – tato látka přitom chrání od onemocnění chřipkou a dalšími onemocněními.
• Při sexu se spalují kalorie. Za půl hodiny sexu spálí člověk nejméně 85 kalorií, tedy asi 350 joulů. Za 42 sexuálních půlhodinek může člověk shodit až půl kila tuku.
• Sex prospívá srdci a cévám.
• Sex zvyšuje sebedůvěru.
• Sex podporuje vztahy a intimitu. Při sexu se zvyšuje hladina hormonu oxytocinu, který podporuje naši touhu opečovávat, posiluje vzájemná pouta mezi lidmi a přináší pocit velkorysosti.
• Sex pomáhá od bolesti. S přibýváním oxytocinu roste i hladina endorfinů, což snižuje bolest.
• Sex snižuje riziko rakoviny prostaty.
• Sex posiluje pánevní dno.
• Sex zlepšuje spánek. Hormon oxytocin přispívá i ke kvalitnímu spánku.

Takže ano, sex je zdravý :-)

SexEd: Dvě základní hodnoty

V seriálu SexEd jsme si řekli, že sex je naprosto úžasný dar, který Bůh vymyslel, navrhl a daroval lidstvu pro jeho potěchu a krásu, ve které se cítíme být spojeni navzájem nejen tělesně, ale především také duchovně. Být sexy je o spojení, což vysvětluje, proč někteří nejvíce sexy lidi s nikým nespí. A někteří lidé, kteří sice s někým spí, nejsou vůbec sexy. Sex bez spojení je prostě jen sex. Můžeš spát s mnoha lidmi, a přitom se cítit uvnitř úplně sám. Můžeš být dokonce v manželství, a cítit se sám. Fyzický akt se může stát fata morgánou: pouhým rozpáleným vzduchem přeneseným obrazem skutečné věci, který nás ovšem nenasytí, protože přeludu chybí obsah.

Když popřeme duchovní stranu existence, začneme žít jako zvěř. Popřeme-li tělesnou stránku, budeme se chovat jako andělé. Zvířata a andělé, dva extrémy. V jednom svou sexualitu popíráme, ve druhém jsme jí ovládáni. Oba způsoby jsou pro nás destruktivní, protože Bůh nás stvořil jako lidi. Kdykoliv se tedy snažíme chovat jako zvířata nebo jako andělé, jdeme špatným směrem. Jdeme směrem k chaosu. Díky tomu si svůj život jsme schopni zkomplikovat, místo abychom si jej zjednodušili. V sérii SexEd jsme se podívali na tyto hlavní myšlenky:

(1) Opravdový sex vyrůstá z opravdové intimity, a tudíž je k tomu nutné poznání (Genesis 4:1-2)
(2) V manželské posteli trpíme nedostatkem nevinnosti mnohem více než nedostatkem informací.
(3) Sex mimo manželství život komplikuje, místo aby ho zjednodušil.
(4) Sexuální výchova by se měla více orientovat na strategie zvládání mimořádných emocí (1. Korintským 6,18)
(5) Bůh nás nestvořil ani jako zvířata, ani jako anděly.
(6) Láska vyžaduje závazek a vzájemné poddání se (Efezským 5,21-25)

Z hlediska křesťanské sexuální etiky máme pouze dvě základní pravidla: Předmanželský sex a nevěra se nepovolují. Jinými slovy, věrnost před i po svatbě je nejvíce ceněnou hodnotou. Bůh navrhl sexuální styk jako svaté znamení Kristova vztahu s jeho nevěstou, církví. Sexuální styk je svaté znamení a pečeť manželské smlouvy. V Dt 22,28-29 se muž vyspal s pannou, musel si ji vzít za ženu a nikdy se s ní nemohl rozvést. Jejich myšlení bylo, že již zpečetil manželskou smlouvu, teď má tedy odpovědnost podle toho žít.

První základní biblické pravidlo týkající se sexu zní: nevěra se nepovoluje. Toto pravidlo chrání manželství. Autor knihy Židům napsal (13,4): Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny. Milenci říkají: Chceme být spolu navěky, ať se mezi nás nikdo neplete. A zároveň potichu dodávají: Že mě nikdy neopustíš? Nemáš nikoho jiného? D. H. Lawrence, který nebyl křesťanem, napsal: Instinkt věrnosti je pravděpodobně nejsilnějším instinktem ve velkém souboru zvaném sex. Tam, kde je skutečný sex, tam je všudypřítomná touha po věrnosti. Slovo pro nevěru v Bibli je "cizoložství", což implikuje, že ležíš na cizím loži, tedy jsi nevěrník. Hlavním znakem rozvinutých společností je, že si vysoce cení předmanželské nevinnosti a silně chrání manželský svazek. Výjimku tvoří v dějinách naše společnost, která se tyto hodnoty snaží změnit.

Druhé základní biblické pravidlo týkající se sexu zní: předmanželský sex se nepovoluje. Toto pravidlo chrání nás. Mimomanželský a předmanželský sex je shrnutý do slova "porneia", které se v české Bibli překládá jako smilstvo. Toto slovo zahrnuje veškerý mimomanželský sex a kdykoliv tedy v Bibli vidíte slovo "smilstvo", mluví se tam mimo jiné o předmanželské sexu. Otázka o mimomanželském sexu je často formulována: proč lidem něco upírat? Co se ovšem lidem upírá? Sex? O jaký druh sexu se jedná? Upíráme jim sex jako nucenou potřebu? Nebo sex jako zneužívání jich samých a jiných lidí? Nebo snad sex jako krátkodobou dávku biologické stimulace? Anebo sex jako možnost nabídnout své tělo lidem a nechat je, aby je porovnali s jinými těly a případně ho odmítli?

Předmanželský sex je chabou přípravou na manželství. Paul Pearsall poznamenává, že v tisíci párů, které studoval: …začala velká většina jejich problémů v počátcích jejich vztahu. Typické je, že sexuální vztah požadoval muž, a žena s ním souhlasila. Sex v období námluv neobsahoval téměř žádnou slovní komunikaci a ženy uvedly, že téměř nedosahovaly orgasmu. Páry si vypěstovaly špatné návyky, uspěchaný sex, který používaly jako formu nátlaku, partneři se cítili vinni, potají se snažili mít sexuální styk a občas byli svému partnerovi nevěrní. Jeho závěr? Sexuální styk mezi mužem a ženou je tvořivý pouze v manželství. Nejsi totiž ochoten zemřít bez závazku. Otázka totiž zní: Známe pouze svá těla, nebo známe druhého celkově? A jak moc se známe?

SexEd: Ochota zemřít

Čím to tedy je, že svatby tak přitahují? Jak to, že v každé kultuře je to podstatná událost?

Láska vyžaduje závazek. Láska znamená vzdávat se moci. Láska znamená dávat. Láska přestává kontrolovat. Láska znamená vzájemné vydání a také vzájemné poddání se. Apoštol Pavel napsal v Efezským 5,21-25 Podřizujte se jeden druhému v bázni Kristově: Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal.

Všimněte si, že Bible nezamlčuje, že muž a žena jsou jiní, mají jiné role a úlohy a jinak reagují na druhého. To je nám všem jasné, ne? Mužové a ženy nejsou stejní. Jean Kerrová totiž napsala: Provdat se za muže je jako koupit si něco, co jste obdivovala ve výkladní skříni. Moc se vám to líbí, když si to vezmete domů, ale ne vždy to ladí se vším, co doma máte. To, že muž a žena jsou jiní, má svůj dopad také na sex. Agentura Lewis-Harris prováděla průzkum veřejného mínění a ptala se žen, co považují za nejdůležitější věci, sex byl na čtrnáctém místě. Zahradničení bylo třinácté! Na druhé straně, ohrazuji se proti tvrzení, že muži myslí jen na sex. To není pravda! Muži myslí také na sport, když hraje jejich tým.

Smějeme se, ale nikdo z nás nepochybuje, že muž a žena jsou jiní, mají jiné role a jinak reagují na druhého. Sex není hledání něčeho ztraceného. Je to vyjádření, že něco bylo nalezeno. Má to přetékat, být kulminací něčeho, co muž a žena našli v sobě. Je to oslava života, který v sobě nalezli. Proto Bůh dal vzájemně vyvažující se princip, který dokáže způsobit, že manželství bude vzkvétat a bude dlouhodobě fungovat:

Žena projevuje své poddání tím, že svého muže respektuje a ctí. Reaguje na vnitřní touhu každého muže vést a být respektován. Jen muži se perou za čest, očekává se to od nich, protože respekt a úcta je jejich životní touhou. Proto neexistuje horší zbraň proti muži než zesměšnění, neúcta a ponižování. Když se žena muži podřídí, odzbrojí ho a otupí jeho hroty. Znamená to, že si má žena nechat všechno líbit? Že by snad měla být ničena nebo znevažována? Že by na její názor neměl být brán zřetel? Že by měla být služkou manželovi? Že by měla držet pusu a krok? Absolutně ne!

Muž projevuje své poddání tím, že miluje svou ženu a je připraven se za ni obětovat. Tady je princip, který Bůh ustanovil jako vyvážení respektu, který žena muži dává. K udržení manželství a šťastnému vztahu je potřeba obou stran. A mužova role je milovat ženu jako Kristus: tedy tak, že je připraven za ni i zemřít. Taková láska jsou více než slova, jsou to činy. A tady je onen háček. Pokud bude muž opravdu milovat ženu, ta nebude muset si nechat všechno líbit, protože muži půjde především o její dobro. Nebude znevažována, protože láska je protikladem znevážení. Její názor bude láskyplně brán na zřetel, protože milující neudělá nic bez milované. Nebude služkou, protože láska se obětuje a vydává. Nebude muset držet pusu a krok, protože láska se zajímá o názory druhého. Láska muže odzbrojuje ženu, protože reaguje na její vnitřní touhu být milována.

Od ženy se chce totéž, co od kohokoliv jiného: podřízení. Pointa je, zda je muž jako Kristus. Oběť. Vzdání se. Ochota se vydat. Smrt. Mužovo čekání na to, až se jeho žena podřídí je ve skutečnosti jeho selhání vést. Kdyby doopravdy vedl, zemřel by ochotou zajistit vše, co potřebuje. Aby mohla žít. Jak by asi reagovala, kdyby ji byla zcela jasné, že její manžel klade její potřeby před svými? Kdyby byl ochotný zemřít? Po čase budování lásky a důvěry se moc a kontrola stanou zbytečnými koncepty. Čím zdravější je manželství, tím méně se budeš ptát otázky typu: Kdo má autoritu rozhodovat? Když lidé doopravdy žijí ve vzájemném poddání, ztrácíš přehled o tom, kdo vede. Píseň 6,3: Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích. Stejný princip vidíme v 1. Korintským 7,3-4: Muž ať své ženě plní manželskou povinnost, stejně jako žena svému muži. Ženino tělo už nepatří jí, ale manželovi, stejně jako mužovo tělo už nepatří jemu, ale manželce. Čí je tělo? Kdo má autoritu? Odpověď je: ano.

Vzájemné poddání. Ochota zemřít kvůli lásce. Úcta a respekt. Nejsi totiž ochoten zemřít bez závazku.

Viděli jste někdy mladý pár, jak se na veřejnosti vášnivě líbá a zamilovaně si hledí do očí? Jsou si jisti, že svět kolem nich neexistuje a oni budou navždy spolu. Co kdyby ovšem ta dívka řekla svému chlapci: Zajímá mě tvůj charakter a tvá čest. Chci najít, z čeho jsi udělaný. Jsi odvážný? Budeš za mě bojovat? Budeš ochotný za mě položit život? Co kdyby řekla: Už s tebou nebudu spát, protože chci zjistit, na jakém základě je náš vztah založený? Co kdyby chtěla, aby dokázal, že je ochoten za ní položit život? Byl by tento chlapec stále ještě s ní?

SexEd: Svatba je zvláštní událost

Tak, konečně tady máme poslední díly seriálu SexEd, jsem moc rád, že jste to se mnou vydrželi celý měsíc. Zatím jsme si řekli, že sex je naprosto úžasný dar, který Bůh vymyslel, navrhl a daroval lidstvu pro jeho potěchu a krásu, ve které se cítíme být spojeni navzájem nejen tělesně, ale především také duchovně, protože celá sexualita je zároveň snaha se znovu spojit se. Být sexy je tedy ve skutečnosti o spojení, což vysvětluje, proč někteří nejvíce sexy lidi s nikým nespí. A někteří lidé, kteří sice s někým spí, nejsou vůbec sexy. Sex bez spojení je prostě jen sex. Můžeš spát s mnoha lidmi, a přitom se cítit uvnitř úplně sám. Můžeš být dokonce v manželství, a cítit se sám. Fyzický akt se může stát fata morgánou: pouhým rozpáleným vzduchem přeneseným obrazem skutečné věci, který nás ovšem nenasytí, protože přeludu chybí obsah.

Když popřeme duchovní stranu existence, začneme žít jako zvěř. Popřeme-li tělesnou stránku, budeme se chovat jako andělé. Zvířata a andělé, dva extrémy. Oba jsou pro nás destruktivní, protože Bůh nás stvořil jako lidi. Kdykoliv se tedy snažíme chovat jako zvířata nebo jako andělé, jdeme špatným směrem. Jdeme směrem k chaosu. A díky tomu si svůj život jsme schopni zkomplikovat, místo abychom si jej zjednodušili. Když si necháme sex až do manželství, a pokud v něm zůstanete věrni jedinému partnerovi, bude náš sex kvalitnější, manželství vydrží déle, budeme mít až o 80% větší pravděpodobnost, že se nerozvedeme, díky čemuž budeme zdravější psychicky i tělesně, a budeme 3,3x méně náchylnější k nevěře. Sex bude lepší díky intimitě, která vzniká v bezpečném vztahu manželství. A to stojí za to chránit. A rozvíjet.

Upřímně, je zvláštní vidět důraz na manželství. Vždyť jste určitě slyšeli názor, že na nějakém papíru vůbec nezáleží. Pravidelně mám rozhovory s lidmi, kteří přesně tohle říkají. Víte, čeho jsem si ale všiml? Většinou je to muž, který se z nějakých objektivních nebo neobjektivních příčin nechce oženit (je zklamaný, je to finančně náročné, minulý vztah se mu nepovedl, má strach), a jeho přítelkyně se mu podřídí, protože vztah je pro ni důležitější než papír. Někde uvnitř ní však hlodá strach, že když se přestane podřizovat, její přítel se prostě zvedne a odejde. Uvnitř je totiž touha po opravdovém vydání, po opravdovém závazku, po lásce, která je měřitelná… ano, prstýnkem. Koneckonců, všimněte si, že v klasických pohádkách je vyvrcholením příběhu nádherná svatba na zámku, kdy udatný rytíř získal srdce vyvolené paní. Čím to je, že i když manželství je pro nás technicky vzato papír, jsme k závazku a slibu tak přitahování?

Jistě jste postřehli, že tento týden bylo v Christchurch na Novém Zélandu zemětřesení. Velmi těžká situace. Víte, jaký příběh ale svět upoutal? Třiadvacetiletou Emmu Howardovou zastihlo úterní ničivé zemětřesení v práci. Otřesy ji smetly ze židle a pak se zřítila celá kancelářská budova. "Měla jsem opravdu štěstí, že jsem se neschovala pod svůj stůl. Rozmáčkla ho část betonového stropu, který se zřítil," popsala později účetní rádiu New Zealand. Howardová si v tu chvíli myslela, že její život skončil. A zatímco ležela schoulená v troskách, napsala z mobilu zprávu svému snoubenci, jenž pracoval nedaleko. Chris Greenslade, který je také účetním, okamžitě vyrazil za svou nastávající. Při hledání snoubenky se prohraboval troskami a z ruin přitom vytáhl několik dalších lidí. Howardová strávila v troskách zbořené budovy šest a půl hodiny. Z děsivé přírodní katastrofy ale vyvázla pouze s pohmožděnou rukou. A ta jí nezabránila v tom, aby pouhé tři dny po katastrofě vyrazila se svým milým do místního kostela, aby si za pozornosti médii svého milého vzala. Tolik zpráva z idnes.cz Čím to je, že svatby tak přitahují? Jak to, že v každé kultuře je to podstatná událost? (více zítra :-)