Naše poznání Krista pochází z evangelií, ale to neznamená, že jim musíme věřit slepě jako Božímu Slovu. Ne, stačí k nim přistoupit jako k historickým dokumentům se stejně kritickými postoji. Obstojí-li, pak nám podávají správné a pravdivé svědectví o Kristu. A pak samozřejmě postoj Krista vůči Starému Zákonu ovlivňuje náš pohled na něj. Nicméně, podívejme se na autenticitu evangelií, protože ta ovlivní náš celkový postoj k Bibli. Historikové aplikují dvě sady kritérií na starobylé dokumenty, aby zjistili jejich historickou hodnotu. Můžeme je nazvat vnitřní a vnější sadou. Vnitřní hodnotí dokumenty zevnitř, vnější zevnějšku. Tady jsou:
Vnitřní kritéria
• Znal autor to, o čem psal? Je v textu uvedeno, že se jedná o očité svědectví nebo je na něm založen? Nebo je text založen na tom, co se povídá? Zná autor očité svědky? Evangelia: Lukáš tvrdí, že zná očité svědky, Jan se za očitého svědka považuje, a i když Matouš a Marek neříkají, že jsou očití svědkové, přesně z tohoto pohledu píšou.
• Obsahuje zkoumaný materiál specifický a irelevantní materiál? Evangelia: Mnoho na první pohled zbytečných informací, viz například J 20,1-8. Příběhu to nic nepřináší, kromě osobních vzpomínek.
• Obsahuje dokument kompromitující materiál? Evangelia: Mnoho. Vzkříšení nejprve viděly ženy, učedníci jsou zobrazování ve špatném světle. Dokonce Ježíš se cítí opuštěný Otcem.
• Je dokument dostatečně celistvý? Evangelia: Jsou ucelená, přestože jsou jiná. Zároveň ale poskytují odlišný popis, což by dohromady vymyšlený příběh nedělal.
• Dochází v dokumentu k narůstání děje? Evangelia: Narůstání děje je jeden ze znaků mýtů. Jistě, evangelia obsahují příběhy o zázracích, ale velmi střízlivě.
Vnější kritéria
• Měli autoři motiv k vymýšlení? Evangelia: Nic nezískali, naopak trpěli nebo přímo zemřeli.
• Existují i jiné zdroje, na jejichž základě lze obsah dokumentu potvrdit? Evangelia: Evangelia jsou potvrzena mnohými zdroji z 2. století, a v tomto významu nemají mezi starověkými spisy konkurenci. Zdroje jsou od církevních otců, ale také od historiků Tacita (55-122), Seutonia (počátek 2. stol), Josephus (37-97), Thallus (50), Plinius (začátek 2. stol), a od křesťanství nepřátelských zdrojů jako Talmud.
• Odpovídá materiál archeologickým poznatkům? Evangelia: Archeologie se neustále vyvíjí, ale to, co známe, potvrzuje příběh evangelií tak, jak je.
• Mají současníci příležitost a motiv obsah zfalšovat? Evangelia: Křesťanství se zrodilo v nepřátelském prostředí, kdy žili lidé, kteří Ježíše sami znali. Stačilo předvést Ježíšovo mrtvé tělo a byl by to konec příběhu.
Rozpory a datování
Víra nesouvisí s prokázáním nebo vyvrcením každého faktu o víře. Většina učenců souhlasí s tím, že při sestavování evangelií byly využité různé zdroje, písemné i ústní. Lukáš to sám říká. Evangelia však nebyla sepsána s touhou po naší představě bibliografie Ježíše (to znamená všechny detaily a příběhy). Nebyla napsána pro ukojení zvědavosti po všech informacích, ale z touhy přivést čtenáře ke vztahu se Spasitelem (2 Tm 3,16-17). Jsou jako obraz, který umělec kreslí svým stylem. Rozpory vidíme díky naší snaze k nim přistupovat pohledem 20. století, kdy se vzpomínky zapisovaly pomoci magnetofonu. Inspirace Bible totiž neznamená diktát. Nic z toho, co je pro víru podstatné, nezávisí na časném datování evangelií. Nicméně, čím dříve, tím je jednodušší jejich hodnověrnost ohodnotit. Klíčem k pochopení datování evangelií je kniha Skutků. Ta totiž byla napsána zcela jistě až po evangeliích (kromě Jana), jak se téměř všichni učenci shodují. Jenže Skutky byly napsány na začátku 60. let, a to z těchto důvodů:
1. Lukáš se nezmiňuje o pádu Jeruzaléma v roce 70, jenže ve Skutcích se obšírně Jeruzalémem zabývá. Zmiňuje se o potyčce z roku 44, ale o válce, která vypukla v roce 66, nepíše vůbec. Kromě toho, v evangeliu Lukáše 21 se zmiňuje o Ježíšově proroctví o pádu Jeruzaléma, a možnost, že by nevyužil ukázat na pravdivost proroctví, je nulová. (Pád Jeruzaléma je právě důvod, proč liberální vykladači datují evangelia později, nedokážou totiž věřit, že by to bylo opravdu proroctví. Ale v tomto Ježíšově proroctví v Lk 21, Mt 24 a Mk 13 je pád Jeruzaléma spojen s koncem světa, a ten tehdy nenastal.)
2. Lukáš se nezmiňuje o pronásledování křesťanů Nerem v polovině 60. let. Naopak, Římany popisuje vcelku pozitivně, což ukazuje, že to psal ještě před velkým pronásledováním.
3. Lukáš nepíše ani o smrti Pavla (64), ani Petra (65), přestože celé Skutky jsou o nich, a smrt jiných méně významných vedoucích zmiňuje (Štěpán, Jakub).
4. Mnoho situací ve Skutcích se týká života před pádem Jeruzaléma, kdy ještě stál chrám.
5. Lukášova přesnost je stále dokazována archeologickými poznatky.
6. Lukáš používá výrazy, které se používaly na začátku křesťanství, třeba Syn člověka (ten se totiž týkal chrámu). Církev po roce 70 začala spíše používat oslovení Syn Boží.
Jestliže ale Skutky byly napsány už v roce 60, a my víme, že Lukáš i Matouš čerpali od Marka a soupisu výroků zvaného Q, pak tyto tři synoptická evangelia musely být napsány před rokem 60. A to znamená:
• Máme dokumenty napsané jen 30 let po událostech, což znamená, že stále žijí očití svědkové, a to podle všech historických standardů je velmi brzy.
• O Lukášově autorství nejsou spory.
• Autorství ostatních třech evangelií je v druhém století potvrzeno lidmi s odpovídajícím postavením.
• Styl a obsah evangelií zapadá do toho, co už víme: odrážejí pohledy očitých svědků.
pondělí 12. března 2012
pátek 9. března 2012
_txt SPECIÁL: Proč vůbec Bible?
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vůbec Bůh raději nepoužívá zázraky nebo jasná znamení?
• Dojem z úžasných akcí je dočasný. Právě nadpřirozenost způsobuje, že to máme v mysli spíše jako sen, než skutečnost.
• Neexistuje nic, co by nemohlo být vysvětleno více způsoby.
• Náš svět je uprostřed duchovní války, a ďábel se snaží otupit uši posluchačů.
• Bůh chce milující vztah důvěry: spektakulární věci vytvářejí poslušnost, ale ne lásku.
Biblické příběhy: mýty nebo realita?
• Lidé žili v jiné situaci než my dnes.
• Příběhy v Bibli jsou vybrané a jsou tam právě proto, že jsou neobvyklé.
• Není důvod, proč by se Bůh měl omezovat jen na žánr realistické historie a nepoužíval by symboly. Otázkou je: Co autor zamýšlel říct?
• Jak je tomu s autorstvím jednotlivých knih? Například Mojžíš využil dřívější zdroje a později bylo jeho dílo rozšířeno.
Nicméně, pro nás je podstatný Nový Zákon. Do 5. století nebyl sepsán oficiální seznam kanonizovaných knih, a o některé se přeli. Velká většina NZ byla sestavena ve 2. století poté, co však od svého vzniku kolovaly v církvi a byly považovány za autoritativní. Církevní otcové tyto knihy takto citují a z jejich spisů jsme schopni sestavit celkem 90% NZ. Důvod pro oficiální postup byl Markión, který tehdy sestavil svůj vlastní seznam pro svou verzi křesťanství. Takže církev byla nucena říct, co přesně považuje za Boží slovo, a co ne. První oficiální seznam tak je Muratoriho kánon, který byl datován okolo roku 170 po Kristu. Církev se při jeho sestavování ptala na otázky:
1. Kdo a kdy tu knihu napsal?
2. Je její obsah ve shodě s těmi knihami, které už byly za inspirované považovány?
3. Přijímala církev tuto knihu od začátku jako inspirovanou?
4. Má proměňující moc Božího slova?
Jistě jste už možná zjistili, katolíci mají knih v Bibli více, ty jsou nazývány apokryfy. Apokryfy původně doprovázely oficiální kánon. Byly to knihy považovány za mravně povznášející, ale neměly stejnou autoritu, jako Bible. Luther pak vystoupil z církve a odmítl tyto knihy, které sloužily jako zdroj některých katolických doktrín (třeba o očistci), následkem pak přinutil katolickou církev k opačnému postupu – přijetí těchto knih do kánonu Bible. My v apokryfy nevěříme z těchto důvodů:
• Ježíš ani učedníci je nikdy jako autoritu necitovali.
• Obsahuji materiál, který je v rozporu s NZ učením.
• První církevní otcové používali apokryfy jen střídmě.
• Kvalita celku je nižší než u NZ.
Bibli můžeme vykládat různě, nicméně záleží na tom, jak k ní přistupuješ. V jádru se dá říct, že máme tyto typy výkladu:
• Liberálové
• Fundamentalisté
• Katolíci
• Pravoslavní
• Evangelikálové
Evangelikálové vidí Bibli jako Boží slovo, zastávají však názor, že by měla být čtena v historickém kontextu, protože to není právní dokument dvacátého století.
1. Bible se stane pro tebe zjevením, když vycházíš ze svého vztahu s Kristem.
2. Bible vysvětluje sama sebe vzájemnou konfrontací různých veršů.
3. Každý výrok má jeden význam, ale může mít mnoho použití.
4. Doslovný význam je obvykle správný.
5. Zkušenost se vykládá ve světle Bible, ne Bible ve světle zkušenosti.
6. Prvořadým cílem Bible není rozšířit naše vědomosti, ale změnit naše životy.
7. Každý člověk má svobodu, právo a zodpovědnost zkoumat a následovat Bibli tak, jak Duch svatý ho osvěcuje.
8. Církevní výklady a tradice mohou být vodítkem, ale nerozhodují o našem porozumění Bibli.
9. Přestože zaslíbení mohou být konkrétní, Bůh si je může někdy použít i mimo jejich význam.
10. Jasné a jednoduché verše vysvětlují složité. Ústřední pravdy vysvětlují okrajové.
11. Ježíš je středem a ohniskem příběhu Bible.
12. Libovolná pasáž může být čtena bez svého kontextu, ale nikdy nemůže být chápána mimo svůj kontext.
13. Žádné učení nemůže být biblické, pokud nebere v úvahu celistvost myšlenky z celé Bible.
• Dojem z úžasných akcí je dočasný. Právě nadpřirozenost způsobuje, že to máme v mysli spíše jako sen, než skutečnost.
• Neexistuje nic, co by nemohlo být vysvětleno více způsoby.
• Náš svět je uprostřed duchovní války, a ďábel se snaží otupit uši posluchačů.
• Bůh chce milující vztah důvěry: spektakulární věci vytvářejí poslušnost, ale ne lásku.
Biblické příběhy: mýty nebo realita?
• Lidé žili v jiné situaci než my dnes.
• Příběhy v Bibli jsou vybrané a jsou tam právě proto, že jsou neobvyklé.
• Není důvod, proč by se Bůh měl omezovat jen na žánr realistické historie a nepoužíval by symboly. Otázkou je: Co autor zamýšlel říct?
• Jak je tomu s autorstvím jednotlivých knih? Například Mojžíš využil dřívější zdroje a později bylo jeho dílo rozšířeno.
Nicméně, pro nás je podstatný Nový Zákon. Do 5. století nebyl sepsán oficiální seznam kanonizovaných knih, a o některé se přeli. Velká většina NZ byla sestavena ve 2. století poté, co však od svého vzniku kolovaly v církvi a byly považovány za autoritativní. Církevní otcové tyto knihy takto citují a z jejich spisů jsme schopni sestavit celkem 90% NZ. Důvod pro oficiální postup byl Markión, který tehdy sestavil svůj vlastní seznam pro svou verzi křesťanství. Takže církev byla nucena říct, co přesně považuje za Boží slovo, a co ne. První oficiální seznam tak je Muratoriho kánon, který byl datován okolo roku 170 po Kristu. Církev se při jeho sestavování ptala na otázky:
1. Kdo a kdy tu knihu napsal?
2. Je její obsah ve shodě s těmi knihami, které už byly za inspirované považovány?
3. Přijímala církev tuto knihu od začátku jako inspirovanou?
4. Má proměňující moc Božího slova?
Jistě jste už možná zjistili, katolíci mají knih v Bibli více, ty jsou nazývány apokryfy. Apokryfy původně doprovázely oficiální kánon. Byly to knihy považovány za mravně povznášející, ale neměly stejnou autoritu, jako Bible. Luther pak vystoupil z církve a odmítl tyto knihy, které sloužily jako zdroj některých katolických doktrín (třeba o očistci), následkem pak přinutil katolickou církev k opačnému postupu – přijetí těchto knih do kánonu Bible. My v apokryfy nevěříme z těchto důvodů:
• Ježíš ani učedníci je nikdy jako autoritu necitovali.
• Obsahuji materiál, který je v rozporu s NZ učením.
• První církevní otcové používali apokryfy jen střídmě.
• Kvalita celku je nižší než u NZ.
Bibli můžeme vykládat různě, nicméně záleží na tom, jak k ní přistupuješ. V jádru se dá říct, že máme tyto typy výkladu:
• Liberálové
• Fundamentalisté
• Katolíci
• Pravoslavní
• Evangelikálové
Evangelikálové vidí Bibli jako Boží slovo, zastávají však názor, že by měla být čtena v historickém kontextu, protože to není právní dokument dvacátého století.
1. Bible se stane pro tebe zjevením, když vycházíš ze svého vztahu s Kristem.
2. Bible vysvětluje sama sebe vzájemnou konfrontací různých veršů.
3. Každý výrok má jeden význam, ale může mít mnoho použití.
4. Doslovný význam je obvykle správný.
5. Zkušenost se vykládá ve světle Bible, ne Bible ve světle zkušenosti.
6. Prvořadým cílem Bible není rozšířit naše vědomosti, ale změnit naše životy.
7. Každý člověk má svobodu, právo a zodpovědnost zkoumat a následovat Bibli tak, jak Duch svatý ho osvěcuje.
8. Církevní výklady a tradice mohou být vodítkem, ale nerozhodují o našem porozumění Bibli.
9. Přestože zaslíbení mohou být konkrétní, Bůh si je může někdy použít i mimo jejich význam.
10. Jasné a jednoduché verše vysvětlují složité. Ústřední pravdy vysvětlují okrajové.
11. Ježíš je středem a ohniskem příběhu Bible.
12. Libovolná pasáž může být čtena bez svého kontextu, ale nikdy nemůže být chápána mimo svůj kontext.
13. Žádné učení nemůže být biblické, pokud nebere v úvahu celistvost myšlenky z celé Bible.
čtvrtek 8. března 2012
_txt SPECIÁL: Bible jako měřítko
Bible je pro křesťany základní knihou a měřítkem víry, chování i života. Přesto, když bychom se ptali každého, jak Bibli čte a studuje, mnozí by měli rozpaky z různých důvodů. Například nikdy celou Bibli nepřečetli, protože mají neoblíbené pasáže nebo knihy Bible, kterým se snaží vyhnout. Jiní zase čtou Bibli sporadicky a nikdy si neudělali čas na její důkladnější studium. Bible je ovšem zcela jedinečná kniha. Boží slovo je bezpochyby základem křesťanské víry. Každý rok se jí prodá zhruba 44 milionů, a to nemluvíme o rozdaných kusech. Je to největší světový bestseller všech dob. V Bibli spočívá velká moc. Při čtení Bibli k člověku promlouvá Bůh. A co je nejlepší, ten člověk se začíná měnit doslova před očima. Bible se tak pro něho stává naprosto jedinečnou knihou, která je mu cenná nade vše. Především ale takový člověk pozná Zachránce, Ježíše Krista. Uvědomí si, že Boží slovo vtělené v Kristu se stalo základem naší víry a Boží slovo zapsané v Bibli se stalo naší příručkou k životu.
To je také důvod, proč se křesťané snaží dostat Bibli ke všem lidem v jejich vlastním jazyce. Uvědomují si totiž, že skrze Bibli je možno Ježíše poznat a skrze Bibli je také možno růst v křesťanském životě. Studium Bible nám poskytuje nezbytné výhody: upevňuje v nás evangelium Kristovo, ochraňuje biblické pravdy a vede nás k trvalému růstu charakteru. Bible nám také přináší hlubší porozumění a zkušenost Božího království a přináší nám porozumění v našem křesťanském poznání Boha, kým máme být a co máme dělat. V Božím slově nám Bůh zjevuje pravdu o sobě a o svých záměrech s lidstvem. Díky Bibli tak poznáme cíle, záměry a rady Boží pro náš život (Žd 4,12).
Osobní vítězství.
• Bible je pro nás měřítkem našich myšlenek, tužeb a skutků. Boží slovo je meč Ducha určený k boji proti nepříteli, ale je to dvousečný meč, určený také k rozsuzování našich vlastních myšlenek a tužeb, které se mohou Božímu slovu protivit. Už jen proto je důležité, abychom Boží slovo znali. Je proto důležité, aby to, co říkáme, bylo to, co děláme.
• Boží slovo nám nejen odkrývá Jeho charakter, ale také nám často ukáže cestu, jak ven z našich problémů.
• Skrze Boží slovo jsme vedeni k učednictví a růstu (2 Tm 3,16-17). Rosteme duchovně, protože Bible se pro nás stává příručkou k životu a mění tak postoje a hodnoty, které máme ze života bez Boha.
Duchovní boj.
• Bible má sílu bořit hradby lidských výmyslů (2 K 10,4).
• Skrze Boží slovo deklarujeme své vítězství nad ďáblem (1 J 2,14).
• Pomocí Bible máme vítězství nad pokušením. Ježíšův příklad boje s pokušením vidíme ve 4. kapitole Lukášova evangelia, kde pokušení satana jasně odráží odkazem na Písmo slovy Je psáno...
Služba jiným.
• Bible je velmi vhodná ke svědectví a evangelizaci (1 P 3,15). Nikdy nebudeme schopni vysvětlit evangelium jinak než skrze znalost základních biblických pravd o našem spasení a vykoupení.
• Pomocí Bible také můžeme sebe navzájem povzbuzovat, napomínat a vést k učednictví.
To je také důvod, proč se křesťané snaží dostat Bibli ke všem lidem v jejich vlastním jazyce. Uvědomují si totiž, že skrze Bibli je možno Ježíše poznat a skrze Bibli je také možno růst v křesťanském životě. Studium Bible nám poskytuje nezbytné výhody: upevňuje v nás evangelium Kristovo, ochraňuje biblické pravdy a vede nás k trvalému růstu charakteru. Bible nám také přináší hlubší porozumění a zkušenost Božího království a přináší nám porozumění v našem křesťanském poznání Boha, kým máme být a co máme dělat. V Božím slově nám Bůh zjevuje pravdu o sobě a o svých záměrech s lidstvem. Díky Bibli tak poznáme cíle, záměry a rady Boží pro náš život (Žd 4,12).
Osobní vítězství.
• Bible je pro nás měřítkem našich myšlenek, tužeb a skutků. Boží slovo je meč Ducha určený k boji proti nepříteli, ale je to dvousečný meč, určený také k rozsuzování našich vlastních myšlenek a tužeb, které se mohou Božímu slovu protivit. Už jen proto je důležité, abychom Boží slovo znali. Je proto důležité, aby to, co říkáme, bylo to, co děláme.
• Boží slovo nám nejen odkrývá Jeho charakter, ale také nám často ukáže cestu, jak ven z našich problémů.
• Skrze Boží slovo jsme vedeni k učednictví a růstu (2 Tm 3,16-17). Rosteme duchovně, protože Bible se pro nás stává příručkou k životu a mění tak postoje a hodnoty, které máme ze života bez Boha.
Duchovní boj.
• Bible má sílu bořit hradby lidských výmyslů (2 K 10,4).
• Skrze Boží slovo deklarujeme své vítězství nad ďáblem (1 J 2,14).
• Pomocí Bible máme vítězství nad pokušením. Ježíšův příklad boje s pokušením vidíme ve 4. kapitole Lukášova evangelia, kde pokušení satana jasně odráží odkazem na Písmo slovy Je psáno...
Služba jiným.
• Bible je velmi vhodná ke svědectví a evangelizaci (1 P 3,15). Nikdy nebudeme schopni vysvětlit evangelium jinak než skrze znalost základních biblických pravd o našem spasení a vykoupení.
• Pomocí Bible také můžeme sebe navzájem povzbuzovat, napomínat a vést k učednictví.
středa 7. března 2012
_txt SPECIÁL: Bible jako zjevení
Křesťanství patří ke zjeveným vyznáním. To ostatně říká sám Ježíš Petrovi (Mt 16,17). Později Jan popisuje, že Boží život byl v Kristu zjeven (1. J 1,1-2). Bůh sebe zjevuje různými způsoby: skrze přírodu (Ř 1,19-20), skrze svědomí (Ř 2,14-15), ale nakonec autor knihy Židům přidává, že Bůh se zjevil skrze svého Syna (Žd 1,1). Proto, paradoxně, Bibli chápeme pomocí osoby Ježíše. Je to provázané a je to důležité, a to proto, že dnes je hodnověrnost a pravdivost Bible různými způsoby napadána. Shodneme se také na tom, že Boží slovo zde bylo dříve, než tady byla Bible. Bůh, který mluví, se v prvních 60 kapitolách Genesis až do vydání Tóry nevyjadřuje písemně. Takže, dříve než byla Bible, měli jsme Boží slovo v ústním podání.
Zjevení je Boží skutek, kterým se Bůh dává poznat lidem, které stvořil. Inspirace je způsob, kterým Duch svatý toto zjevení sděluje. Osvícení je takové působení Ducha svatého na jednotlivého věřícího, že je schopen přijmout, pochopit a poslechnout to, co je zjeveno. Každý autor použil svůj charakteristický způsob vyjadřování, svůj slovník, a styl, a zaznamenal to, co mu Bůh dal. Bůh dohlížel na osobnosti autorů, jejich sloh i historické pozadí. Tito autoři však nebyli pasivní média, navíc součástí jejich zápisu bylo rovněž usilovné studium původních zdrojů (Lk 1,3-4) a využití dřívějších zdrojů (Fil 2). Bible není určena k tomu, aby nám podala podrobné vysvětlení vzájemného poměru molekul při stvoření. Záměrem Bible je dát nám celkový obraz a vysvětlení plánu záchrany tak, aby tomu lidé porozuměli v každé kultuře a době. Bible je především příběh, přesto je spolehlivá. Ale o tom více později.
Největším důkazem pro křesťanovo spolehnutí na Bibli je fakt, že Ježíš ji věřil, citoval ji nejméně v 10% svých výroků, věřil v existenci různých postav ze Starého Zákona, a věřil v autorství konkrétních knih. Ježíš byl pevně přesvědčen o důvěryhodnosti a spolehlivosti historických a mravních zásad Starého Zákona. Věřím tedy Bibli kvůli tomu, že věřím v Ježíše. Ale to není jediný důvod. Tady je několik dalších:
1. Bible obsahuje mnoho proroctví, která se naplnila.
2. Bible je potvrzována archeologii.
3. Bible má sjednocující téma.
Zjevení je Boží skutek, kterým se Bůh dává poznat lidem, které stvořil. Inspirace je způsob, kterým Duch svatý toto zjevení sděluje. Osvícení je takové působení Ducha svatého na jednotlivého věřícího, že je schopen přijmout, pochopit a poslechnout to, co je zjeveno. Každý autor použil svůj charakteristický způsob vyjadřování, svůj slovník, a styl, a zaznamenal to, co mu Bůh dal. Bůh dohlížel na osobnosti autorů, jejich sloh i historické pozadí. Tito autoři však nebyli pasivní média, navíc součástí jejich zápisu bylo rovněž usilovné studium původních zdrojů (Lk 1,3-4) a využití dřívějších zdrojů (Fil 2). Bible není určena k tomu, aby nám podala podrobné vysvětlení vzájemného poměru molekul při stvoření. Záměrem Bible je dát nám celkový obraz a vysvětlení plánu záchrany tak, aby tomu lidé porozuměli v každé kultuře a době. Bible je především příběh, přesto je spolehlivá. Ale o tom více později.
Největším důkazem pro křesťanovo spolehnutí na Bibli je fakt, že Ježíš ji věřil, citoval ji nejméně v 10% svých výroků, věřil v existenci různých postav ze Starého Zákona, a věřil v autorství konkrétních knih. Ježíš byl pevně přesvědčen o důvěryhodnosti a spolehlivosti historických a mravních zásad Starého Zákona. Věřím tedy Bibli kvůli tomu, že věřím v Ježíše. Ale to není jediný důvod. Tady je několik dalších:
1. Bible obsahuje mnoho proroctví, která se naplnila.
2. Bible je potvrzována archeologii.
3. Bible má sjednocující téma.
pondělí 5. března 2012
_txt: Zrcadlo
Předminulý týden jsme začali novou sérii s názvem _txt, ve které se vás snažím motivovat, abyste četli Bibli. Je to důležité, protože co když nám Bůh chce něco říct? Co když Bible není jen informace o nás, ale je to Boží slovo pro nás? Co když Bůh chce promluvit k tobě přímo skrze své slovo, kdy ti doslova vyskočí místo, které čteš?
Aby sis návyk čtení Bible vytvořil, potřebuješ k tomu čas, místo a plán. Potřebuješ si vybrat čas dne, kdy si budeš číst. Většinu důležitých věcí si plánuješ, pokud si chceš vytvořit návyk čtení Bible, potřebuješ si vybrat čas. Je víceméně jedno ráno nebo večer. Pokud nejsi ranní člověk stejně jako já, možná budeš číst více po večerech. Ale i když nejsi ranní ptáče, stejně některé věci děláš každé ráno, tak proč si nezvolit pár minut na čtení ráno. Něco na tom je. Potřebuješ také mít místo, kde si čteš. Je to postel? Křeslo? Park? Záchod? Auto? Vlak? Bus? Kde si chceš číst? Kde se dokážeš soustředit? Pokud chceš vytvořit návyk, potřebuješ dělat něco konkrétního po určitou dobu. Platí to jak ohledně negativního zlozvyku, tak také u pozitivního dobrozvyku. Pokud si chceš vytvořit návyk na Bibli, potřebuješ ji číst pravidelně po určitou dobu, nejlépe ve stejném čase a na stejném místě. Myslím si, že tohle je srozumitelné.
Kromě toho však potřebuješ mít nějaký plán. Už jsme si řekli, jak může být nebezpečné číst Bibli postupně bez znalosti kontextu. Většina lidí se zadrhne v Leviticusu, a čtení Bible vzdají. Samozřejmě, jsou lidé, kteří Bibli čtou skutečně od obálky k obálce, a nevadí jim číst příběhy kombinované s poznámkami a deníkem okolo příběhové linky. Já patřím k těmto jedinečným lidem. To ovšem není proto, že jsem lepší, ale proto, že já jsem skutečně čtenář, čtu hodně, často a lineárně (tedy postupně). Na rozdíl od své manželky, která dokáže číst 5 knih najednou, já čtu vždy jednu od začátku do konce. Dokonce i noviny takhle čtu. Já vím, je to nudné. Takže čtení Bibli postupně pro mě funguje docela dobře. Ale většina z nás to nezvládá. Na tom není nic špatně, potřebuješ zkrátka plán. A o těchto plánech dnes chci mluvit.
Jak jsem říkal, Bible je celá knihovna spisků, takže potřebujeme číst Bibli způsobem, který se k nám hodí. Tři plány máte na papíru, který návštěvníci Elementu dostali u dveří (a čtenáři si o něj mohou napsat na mou adresu), další dva plány vám řeknu. První plán je na dvacet jedna dní a během té doby přečtete celé evangelium Lukáše a celé evangelium Jana. Jmenuje se: Prozkoumej Ježíše ve 21 dnech. Tohle je ideální start pro každého z vás, kdo je nový u víry, nebo chceš víru poznat, protože zahrnuje příběh Ježíše psaný pro pohany (lidi bez znalosti židovských příběhů – což je většina z nás) a k tomu Jan popisuje ve svém evangeliu mnoho Ježíšových promluv, citací a zamyšlení. Tenhle plán je tedy výborným startem pro nás všechny.
Druhý plán je na deset týdnů, je to plán pro trochu umělecké typy, není to zaměřeno na jednu knihu nebo jeden příběh, je to něco jako výběr, jako sampler, jako ochutnávka celé Bible. Tenhle plán se jmenuje Ochutnávka v 10 týdnech. Výhoda tohoto plánu je, že si stačí vybrat jeden den v týdnu a dostanete deset jednohubek. Třetí plán je čtení celé Bible v jednom roce podle týdnů. Tento plán se jmenuje Čtení Bible v jednom roce. Můžeš ochutnávat a číst všechny tyhle plány postupně.
Čtvrtý plán je pro všechny, kdo si nejsou jistí, jestli vůbec v Boha věří. Je to čtení knihy Přísloví v jednom měsíci. V přísloví nejsou zázraky, není tam příběh, jsou tam moudré rady založené na logickém uvažování, a je to o životě, práci, rodině, penězích a tak. A tak můžeš číst jednu kapitolu Přísloví v jednom dni, a tak zase pořád dokola. A pořád tam budeš mít něco nového a čerstvého. Pátý plán bychom mohli nazvat Čtení podle sekcí. Sekce může být konkrétní příběh nebo pasáž, která není závislá na rozdělení do veršů a kapitol. Je to proto, že kapitoly a verše nejsou autentické části Bible. Původně byla Bible napsána bez veršů nebo kapitol, až kolem roku 1228 biskup z Cetanbury Stephen Langton rozdělil Bibli do kapitol. O něco později ji rozdělil také kardinál Hugo de Sancto Caro, ale Langtonovo rozdělení je to, co používáme dodnes. Některé čísla lámou tok myšlenek a jsou tudíž docela nesmyslné, ale jiné zase shrnují kompletní jednu myšlenku v konkrétním bloku a souboru. Vnímat Bible v sekcích může být pomocí. Další dobré plány najdeš přímo v aplikace na YouVersion.com.
Bible je tak bohatá kniha, že se u ní snad ani nemůžeš nudit! Pokud se nudíš při čtení Bible, problém pravděpodobně není Bible, ale tvůj přístup nebo tvá metoda. Když změníš přístup nebo metodu, pravděpodobně zjistíš, že Bible je mnohem zajímavější, než se ti zdálo.
Pár praktických informací na závěr:
Vyber si překlad Bible. Jak jsi asi zjistil, existuje několik různých překladů Bible do češtiny a mnoho do angličtiny. Překlady jsou v zásadě trojího druhu: doslovný (slovo od slova), dynamický (věta od věty) a parafráze (myšlenka od myšlenky). Pokud jsi u Bible úplně nový, vyber si třeba parafrázi jako Slovo na cestu nebo Message. Pochopíš příběh a osloví tě současný jazyk. Pokud tě zajímá příběh Bible, ale chceš trochu víc doslovnosti, vyber si překlady jako je Bible21 nebo ekumenický překlad (či v angličtině New International Version nebo The New Living Translation). Pokud chceš studijní, byť suchopárnější text, vyber si Český studijní překlad nebo English Standard Version. Překlady jazykově zastaralé (jako Kralický překlad či King James Version) si vyber pouze v případě, že máš po ruce slovník, co stará slova kdysi znamenala, a navíc znáš už příběh Bible.
Udělej Bibli osobní knihou. Je v pořádku podtrhávat, zvýrazňovat a psát si do ní. Tohle ti pomůže si vizuálně pamatovat a orientovat se v Bibli. Neexistuje lepší a horší systém, ale je to tak důležité, aby Bible byla pro tebe osobní.
Nauč se nějaký verš nazpaměť. Někdy k tobě Bůh promluví něco konkrétního, a ty uděláš dobře, když si ten verš někam napíšeš, nebo ho hodíš na facebook, a zároveň se ho naučíš nazpaměť.
Přečti si něco o historii Bible. Dnes a v následujících týdnech v Elementu prodáváme několik knih, které se zabývají historii a příběhem Bible. Některé jsou pro začátečníky, jiné jsou pro pokročilé. S tím souvisí ještě jedna věc. V následujících týdnech budu zde na svém blogu zveřejňovat články a informace ohledně věrohodnosti a významu Bible, včetně dalších možných způsobů a nápadů, jak číst Bibli. Budu taky rád, když mi na email nebo facebook nebo twitter napíšete otázky, které se chcete zeptat, a já vám pak na blogu budu (anonymně) odpovídat.
Bible má ale větší dopad než jen znát informace. A tou změna. Víte, věřím, že nikdo, kdo Bibli čte, nezůstane bez odezvy. Ne vždy je to odezva jednoduchá nebo pozitivní, ale pokud Bibli čteme s otevřeným srdcem, je to skutečně přesně tak, jako by nám Bůh nastavoval zrcadlo. Když se divám do ní, vidím sebe tak, jak mě vidí Bůh. Když se do ní nedívám, vidím problémy ostatních mnohem více, zatímco mé slabosti jsou menší. Když nečtu Bibli, hodnotím svět jen podle toho, co vidím, jako by neexistoval rozměr věčnosti, život po smrti, a Bůh. Když Bibli otevřu, pak jsem okamžitě postaven do rovnováhy a kontextu. Čím více Bibli čtu, tím více se zaměřuju na Boha. Bible mi totiž nastavuje zrcadlo. Apoštol Pavel píše, že to, co vidíme v zrcadle Božího slova nyní, je příprava na to, jak poznáme Boha a sebe jednou doopravdy, když nám v jasném pohledu nebude nic bránit.
1 Korintským 13:12
Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
Jakub k tomu dodává, že je ovšem nutné tohle slovo nejen číst, ale především však podle něj jednat. Možná, že nám dnes nepřipadá zcela jasné, ale nejlepší způsob, jak chápat Boha, je dělat to, co on chce. Poslušnost je předpoklad pochopení Božích cest. Věci jsou jasné na druhé straně poslušnosti.
Jakub 1:22-25
Tím slovem je ale potřeba se řídit - nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat! Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle, ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal. Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.
Pavel pak pro změnu slibuje, že když se budeme jeho slova držet, a budeme ho naplňovat, pak zakusíme životní proměnu. Zakusíme doslova transformaci, skrze kterou začneme na svém životě odrážet Boží charakter a jeho slávu. To je vysvětluje, proč lidé, kteří čtou Bibli a snaží se podle ní jednat, se chovají v průběhu času jinak, lépe, než bez ní.
2 Korintským 3:18
My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě. Proměňováni od slávy ke slávě. To bychom chtěli všichni.
Bible není jen kniha. Bible je příběh o Božím jednání s tebou, a navíc má moc proměnit tě od slávy ke slávě, má moc tě proměnit k Božímu obrazu. Má moc způsobit, že se budeš líbit Bohu a budeš odrážet na sobě Boží slávu přesně tak, jako bys odrážel světlo v zrcadle.
Aby sis návyk čtení Bible vytvořil, potřebuješ k tomu čas, místo a plán. Potřebuješ si vybrat čas dne, kdy si budeš číst. Většinu důležitých věcí si plánuješ, pokud si chceš vytvořit návyk čtení Bible, potřebuješ si vybrat čas. Je víceméně jedno ráno nebo večer. Pokud nejsi ranní člověk stejně jako já, možná budeš číst více po večerech. Ale i když nejsi ranní ptáče, stejně některé věci děláš každé ráno, tak proč si nezvolit pár minut na čtení ráno. Něco na tom je. Potřebuješ také mít místo, kde si čteš. Je to postel? Křeslo? Park? Záchod? Auto? Vlak? Bus? Kde si chceš číst? Kde se dokážeš soustředit? Pokud chceš vytvořit návyk, potřebuješ dělat něco konkrétního po určitou dobu. Platí to jak ohledně negativního zlozvyku, tak také u pozitivního dobrozvyku. Pokud si chceš vytvořit návyk na Bibli, potřebuješ ji číst pravidelně po určitou dobu, nejlépe ve stejném čase a na stejném místě. Myslím si, že tohle je srozumitelné.
Kromě toho však potřebuješ mít nějaký plán. Už jsme si řekli, jak může být nebezpečné číst Bibli postupně bez znalosti kontextu. Většina lidí se zadrhne v Leviticusu, a čtení Bible vzdají. Samozřejmě, jsou lidé, kteří Bibli čtou skutečně od obálky k obálce, a nevadí jim číst příběhy kombinované s poznámkami a deníkem okolo příběhové linky. Já patřím k těmto jedinečným lidem. To ovšem není proto, že jsem lepší, ale proto, že já jsem skutečně čtenář, čtu hodně, často a lineárně (tedy postupně). Na rozdíl od své manželky, která dokáže číst 5 knih najednou, já čtu vždy jednu od začátku do konce. Dokonce i noviny takhle čtu. Já vím, je to nudné. Takže čtení Bibli postupně pro mě funguje docela dobře. Ale většina z nás to nezvládá. Na tom není nic špatně, potřebuješ zkrátka plán. A o těchto plánech dnes chci mluvit.
Jak jsem říkal, Bible je celá knihovna spisků, takže potřebujeme číst Bibli způsobem, který se k nám hodí. Tři plány máte na papíru, který návštěvníci Elementu dostali u dveří (a čtenáři si o něj mohou napsat na mou adresu), další dva plány vám řeknu. První plán je na dvacet jedna dní a během té doby přečtete celé evangelium Lukáše a celé evangelium Jana. Jmenuje se: Prozkoumej Ježíše ve 21 dnech. Tohle je ideální start pro každého z vás, kdo je nový u víry, nebo chceš víru poznat, protože zahrnuje příběh Ježíše psaný pro pohany (lidi bez znalosti židovských příběhů – což je většina z nás) a k tomu Jan popisuje ve svém evangeliu mnoho Ježíšových promluv, citací a zamyšlení. Tenhle plán je tedy výborným startem pro nás všechny.
Druhý plán je na deset týdnů, je to plán pro trochu umělecké typy, není to zaměřeno na jednu knihu nebo jeden příběh, je to něco jako výběr, jako sampler, jako ochutnávka celé Bible. Tenhle plán se jmenuje Ochutnávka v 10 týdnech. Výhoda tohoto plánu je, že si stačí vybrat jeden den v týdnu a dostanete deset jednohubek. Třetí plán je čtení celé Bible v jednom roce podle týdnů. Tento plán se jmenuje Čtení Bible v jednom roce. Můžeš ochutnávat a číst všechny tyhle plány postupně.
Čtvrtý plán je pro všechny, kdo si nejsou jistí, jestli vůbec v Boha věří. Je to čtení knihy Přísloví v jednom měsíci. V přísloví nejsou zázraky, není tam příběh, jsou tam moudré rady založené na logickém uvažování, a je to o životě, práci, rodině, penězích a tak. A tak můžeš číst jednu kapitolu Přísloví v jednom dni, a tak zase pořád dokola. A pořád tam budeš mít něco nového a čerstvého. Pátý plán bychom mohli nazvat Čtení podle sekcí. Sekce může být konkrétní příběh nebo pasáž, která není závislá na rozdělení do veršů a kapitol. Je to proto, že kapitoly a verše nejsou autentické části Bible. Původně byla Bible napsána bez veršů nebo kapitol, až kolem roku 1228 biskup z Cetanbury Stephen Langton rozdělil Bibli do kapitol. O něco později ji rozdělil také kardinál Hugo de Sancto Caro, ale Langtonovo rozdělení je to, co používáme dodnes. Některé čísla lámou tok myšlenek a jsou tudíž docela nesmyslné, ale jiné zase shrnují kompletní jednu myšlenku v konkrétním bloku a souboru. Vnímat Bible v sekcích může být pomocí. Další dobré plány najdeš přímo v aplikace na YouVersion.com.
Bible je tak bohatá kniha, že se u ní snad ani nemůžeš nudit! Pokud se nudíš při čtení Bible, problém pravděpodobně není Bible, ale tvůj přístup nebo tvá metoda. Když změníš přístup nebo metodu, pravděpodobně zjistíš, že Bible je mnohem zajímavější, než se ti zdálo.
Pár praktických informací na závěr:
Vyber si překlad Bible. Jak jsi asi zjistil, existuje několik různých překladů Bible do češtiny a mnoho do angličtiny. Překlady jsou v zásadě trojího druhu: doslovný (slovo od slova), dynamický (věta od věty) a parafráze (myšlenka od myšlenky). Pokud jsi u Bible úplně nový, vyber si třeba parafrázi jako Slovo na cestu nebo Message. Pochopíš příběh a osloví tě současný jazyk. Pokud tě zajímá příběh Bible, ale chceš trochu víc doslovnosti, vyber si překlady jako je Bible21 nebo ekumenický překlad (či v angličtině New International Version nebo The New Living Translation). Pokud chceš studijní, byť suchopárnější text, vyber si Český studijní překlad nebo English Standard Version. Překlady jazykově zastaralé (jako Kralický překlad či King James Version) si vyber pouze v případě, že máš po ruce slovník, co stará slova kdysi znamenala, a navíc znáš už příběh Bible.
Udělej Bibli osobní knihou. Je v pořádku podtrhávat, zvýrazňovat a psát si do ní. Tohle ti pomůže si vizuálně pamatovat a orientovat se v Bibli. Neexistuje lepší a horší systém, ale je to tak důležité, aby Bible byla pro tebe osobní.
Nauč se nějaký verš nazpaměť. Někdy k tobě Bůh promluví něco konkrétního, a ty uděláš dobře, když si ten verš někam napíšeš, nebo ho hodíš na facebook, a zároveň se ho naučíš nazpaměť.
Přečti si něco o historii Bible. Dnes a v následujících týdnech v Elementu prodáváme několik knih, které se zabývají historii a příběhem Bible. Některé jsou pro začátečníky, jiné jsou pro pokročilé. S tím souvisí ještě jedna věc. V následujících týdnech budu zde na svém blogu zveřejňovat články a informace ohledně věrohodnosti a významu Bible, včetně dalších možných způsobů a nápadů, jak číst Bibli. Budu taky rád, když mi na email nebo facebook nebo twitter napíšete otázky, které se chcete zeptat, a já vám pak na blogu budu (anonymně) odpovídat.
Bible má ale větší dopad než jen znát informace. A tou změna. Víte, věřím, že nikdo, kdo Bibli čte, nezůstane bez odezvy. Ne vždy je to odezva jednoduchá nebo pozitivní, ale pokud Bibli čteme s otevřeným srdcem, je to skutečně přesně tak, jako by nám Bůh nastavoval zrcadlo. Když se divám do ní, vidím sebe tak, jak mě vidí Bůh. Když se do ní nedívám, vidím problémy ostatních mnohem více, zatímco mé slabosti jsou menší. Když nečtu Bibli, hodnotím svět jen podle toho, co vidím, jako by neexistoval rozměr věčnosti, život po smrti, a Bůh. Když Bibli otevřu, pak jsem okamžitě postaven do rovnováhy a kontextu. Čím více Bibli čtu, tím více se zaměřuju na Boha. Bible mi totiž nastavuje zrcadlo. Apoštol Pavel píše, že to, co vidíme v zrcadle Božího slova nyní, je příprava na to, jak poznáme Boha a sebe jednou doopravdy, když nám v jasném pohledu nebude nic bránit.
1 Korintským 13:12
Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
Jakub k tomu dodává, že je ovšem nutné tohle slovo nejen číst, ale především však podle něj jednat. Možná, že nám dnes nepřipadá zcela jasné, ale nejlepší způsob, jak chápat Boha, je dělat to, co on chce. Poslušnost je předpoklad pochopení Božích cest. Věci jsou jasné na druhé straně poslušnosti.
Jakub 1:22-25
Tím slovem je ale potřeba se řídit - nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat! Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle, ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal. Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.
Pavel pak pro změnu slibuje, že když se budeme jeho slova držet, a budeme ho naplňovat, pak zakusíme životní proměnu. Zakusíme doslova transformaci, skrze kterou začneme na svém životě odrážet Boží charakter a jeho slávu. To je vysvětluje, proč lidé, kteří čtou Bibli a snaží se podle ní jednat, se chovají v průběhu času jinak, lépe, než bez ní.
2 Korintským 3:18
My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě. Proměňováni od slávy ke slávě. To bychom chtěli všichni.
Bible není jen kniha. Bible je příběh o Božím jednání s tebou, a navíc má moc proměnit tě od slávy ke slávě, má moc tě proměnit k Božímu obrazu. Má moc způsobit, že se budeš líbit Bohu a budeš odrážet na sobě Boží slávu přesně tak, jako bys odrážel světlo v zrcadle.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)