K oslavě letošního již 7 ročníku Family Festu zde každou neděli zveřejním jednu z dřívějších přednášek Family Festu. Dnes přednáška z roku 2010 na téma Hollywood v Hradci. Nezapomeňte ovšem navštívit FamilyFest 2011 v Elementu, který se již tuto neděli odehrává v kině Centrál od 10:00 v češtině a od 11:45. Více informací na www.element.cx
Já bych dnes rád začal tím, že se podíváme na to, jak trvale milovat. Zamilovat se je totiž jednoduché, milovat už ne tak docela. K zamilování potřebuješ jedinou věc: pulz. Pokud ti v žilách koluje krev, zamilovat se je jednoduché. Zamilovat se můžeš dokonce do zcela nepravděpodobných objektů. Někdy ve dvanácti jsem se zamiloval dokonce do své sestřenice! Pro dlouhodobou lásku ovšem potřebuješ více než jen pulz. Potřebuješ plán. Manželství v naší mysli většinou začíná u nějakého oltáře, buď v kostele nebo třeba v přírodě nebo na úřadě. Jenže ve skutečnosti začíná mnohem dříve, než potkáme člověka, kterému jednoho dne řekneme Ano. Začíná už v naší vlastní rodině, kdy pozorujeme své vlastní rodiče, kteří jsou pro nás (nevědomky) vzory. Pak přichází kultura definována převažující životní filozofii a pop-kulturou. Tedy, knihami, novinami, časopisy, internetem a filmy. Média v nás posilují nebo předělávají obraz naší vlastní rodiny a rozněcují naše sny a touhy, co od vztahu s druhým člověkem čekáme. Pop-kultura, nebo v přeneseném smyslu slova Hollywood, se ovšem zaměřuje především na to, jak se zamilovat, ne jak si ustanovit plán na trvalou lásku. Díky tomu pak bereme manželství jako projekt, který vyjde nebo nevyjde.
Mnoho z našich tužeb je velmi legitimních: máme například finanční touhy, co bychom si chtěli koupit nebo co bychom chtěli zažít; sexuální touhy, v nichž tak často zažíváme nesoulad ve vytoužené četnosti; vztah k naší vlastní rodině, jako třeba, kde budeme trávit svátky; nebo způsoby komunikace, zábavy a trávení společného času. Problém s našimi touhami a sny je v tom, že se až příliš rychle mění na očekávání. Jenže když se změní na očekávání, z lásky se stává kontrakt. Sny mají své opodstatnění, ale očekávání mění láskyplný vztah na vztah dlužníků. Vždyť on je chlap a měl by se o tuhle záležitost postarat. Vždyť ona je manželka, a měla by mi být k dispozici, když to potřebuji. Vždyť
Očekávání se stávají problémem proto, že „já“ jsem v jejich středu: Já očekávám, že ona udělá tohle; já očekávám, že on řekne tamto. Jenomže v manželství jsou dva tyhle „já“, a každý má své, často protichůdné, očekávání. Co se stane, když nám náš manželský partner naše očekávání nechce nebo nemůže splnit? Zažíváme zklamání a volíme jednu z těchto ústupových cest: (1) Vzdáme to. To je nejčastější reakce. Říkáme si, že to nevyšlo, ale třeba to vyjde v příštím vztahu. Tohle manželství se nepovedlo, ale určitě mi příští manžel, příští manželka, mé sny naplní. (2) Vyhrajeme. Druhá taktika se snaží druhého porazit, chceme druhého přesvědčit, aby se naše touhy staly jeho nebo jejími touhami. Silnější vyhrává, slabší žije život tiché frustrace. (3) Ustoupíme. Snažíme se stát tím druhým tím, že chceme přejmout jeho nebo její sny. Jenže já dokážu být velmi dobře já, ale nedokážu být Ditou. Nemusím se povzbuzovat, abych byl sám sebou, to je přirozené. (4) Kompromis. Čtvrtá taktika spočívá v ustanovení pravidel: když já pro tebe udělám tohle, ty pro mě uděláš toto. Když já ti uklidím byt, ty mi budeš sexuálně k dispozici. Když letos pojedeme k našim, příští rok zase k vašim. Na střídačku, na férovku. Kompromis počítá skóre a zabíjí intimitu. Jedeme na dluh.
Co se stane, když se manželství stane vztahem dlužníků? Začneme ignorovat, co pro nás někdo udělá, a všímáme si pouze toho, když pro nás druhý neudělám, co jsme očekávali. Už si neděkujeme za samozřejmosti, ale nadáváme si, když není něco v pořádku: navařeno, uklizeno, opraveno.
Syndrom je tedy nevděčnost za to, co druhý udělal; a zároveň nedostatek služby druhému. Jednoduše vidíme něco, co je třeba udělat, ale nic s tím neuděláme, protože očekáváme, že to udělá náš manželský partner. Vděčnost a službu nahradila kritika a sobeckost. Dlouhotrvající láska však chce konkrétní plán. A chce ho právě proto, že Bůh si tě vybral jako hlavní nástroj lásky pro svého manželského partnera. Jenomže potřebuješ začít tím, že se rozhodneš jednat tak, že ti partner nic nedluží. Jen pak jsi svobodný milovat. To se ti však nemusí líbit. Můžeš se bát, že ten druhý to zneužije a ty budeš jen dávat a dávat. Možná si dokonce myslíš, že jediný důvod, proč ten druhý pro tebe ještě něco dělá je to, že mu to neustále připomínáš. To je však mnohem více rodičovský vztah než manželský. Všichni víme, jak to dopadá, když se k manželovi nebo manželce chováme jako k dítěti.
Mohlo by se zdát, že řešení je tedy vyhovět druhému, v čemkoliv to půjde s nadějí, že to ten druhý jednou ocení. Ale, co když nás to přestane bavit? Co když ten druhý, druhá, ve vztahu za to nestojí? Co uděláme? Opravdová láska dokáže přenést manžele i v těžkých časech konfliktních zájmů. Ty z nás, kteří se považujeme za Kristovy následovníky, nebo alespoň oceňujeme radu Bible, zaujme Ježíšův příkaz, který svým následovníkům jednoho dne řekl (Jan 13,34): Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás. Láska v Ježíšově podobě ale nikdy nebyla jen o slovech. Byla to láska velmi praktická, byla to láska jako sloveso. Láska je vždy sloveso. Jenže, proč je tak těžké ji zažívat oboustranně, tedy lásku dávat a přijímat? Proč máme tolikrát pocit, že taháme za kratší konec, tedy, že dáváme více, než přijímáme? Neměli bychom skutečně žít podle takzvaného zlatého pravidla: „Dělej pro druhého to, co chceš, aby druzí dělali pro tebe?“ Je to logické. Dáváš, protože dostáváš. Když nedostáváš, nedáváš. Očekáváme, dlužíme si.
Ale co když v lásce a manželství nemusíme být sami? Co když doopravdy existuje Stvořitel, který vymyslel také vztah manželské smlouvy, ve které je on sám aktivním účastníkem, jak to ve Starém Zákoně krásně popisuje Šalamoun v knize Kazatel, kde píše, že vztah mezi dvěma lidmi, ve kterém hraje Bůh aktivní úlohu, je jako trojpramenný provázek, který nikdo nepřetrhne? Co když Bůh chce ve tvém manželství hrát aktivní roli? Ne takovou tu, kde s ním počítáme jen pro osobní život, ale roli, kde skutečně v reálném čase ovlivňuje naše manželství. Je to vůbec možné? Není náboženství jen dalším způsobem, jak dostat, co chci? Nekončí to snad v tom, že používáme Bibli ve stylu: Měl bys to udělat, protože to chce Bůh? Ve světle verše, který říká, že máme milovat jako Ježíš, však je tento strach neoprávněný. Ježíš miloval tak, že byl ochoten se vzdát svého postavení a svých práv. V listu Filipským píše Pavel (Filipským 2,5-8): Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti - k smrti na kříži! Láska v Ježíšově podání je sloveso, které se projevilo poddáním, ponížením, pokorou.
Slovo ponížení v nás vzbuzuje negativní pocity, bereme to jako formu otroctví. Ale v tom biblickém pojetí je to označení pokory. A pokora, nebo vzájemné poddání, je mocný princip dlouhotrvající lásky. Apoštol Petr to popisuje těmito slovy (1. Petrova 5,5-7): Vy, mladší, se podřizujte starším a všichni se oblékněte pokorou vůči sobě navzájem, vždyť "Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí." Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. Bůh se protiví pyšným, ale dává milost pokorným.
V jazyku Starého Zákona pokořit se pod Boží ruku znamenalo, že vyjadřuješ svou závislost na Bohu. Petr vlastně říká, abys Bohu řekl, že ho potřebuješ. Jeho milost je síla udělat cokoliv je potřeba v daném okamžiku. Jestliže se pokoříš, on zakročí ve tvůj prospěch. Zahrne tě milostí. Zahrne tě silou. Víte, nemyslím si, že křesťané mají lepší manželství jen proto, že jsou věřící. Naopak, zápasíme se stejnými problémy, se stejnými pokušeními, se stejnou bolestí, se stejnými selháními jako kterýkoliv nevěřící člověk. Ale je tu onen Boží faktor, právě ten, kterému se někdy lidé vysmívají jako berličce, ale v těžkých situacích svého života po něm lapají jako po posledním stéblu naděje.
Pokořit se pod Boží ruku znamená, že uznáváme Boží roli také v našem manželství. Že nedovolujeme svým snům, aby se přetransformovaly na očekávání a dlužní soupis toho, co ten druhý, ta druhá mají udělat. Znamená to, že právě díky své důvěře v Boha neváháme, a jemu svěřujeme své starosti, a on nás v pravý čas povýší. Můžeme však věřit, i když čekání na pravý čas trvá tak dlouho? Víte, jací jsme. V pondělí se pomodlíme za nějaký problém, ve středu začneme být netrpěliví a v pátek se nám hroutí naše důvěra v Boha. Čekat na příhodný čas s Boží přízní je ovšem mnohem lepší než se snažit prosadit své sny svou silou. Když totiž prosazujeme své sny svou silou, jsme v centru našeho manželství, a soustředění na sebe nám vystavuje životní stopku. Pro mnohé z nás je myšlenka vzájemné pokory cizí ve světě tvrdých hollywoodských loktů, kde je manželství projektem, ve kterém láska vyprchá, a my si lehce najdeme jinou. Pokud budeme ovšem my ve středu svého druhého nebo třetího manželství, pak se lehce může stát, že budeme mít stejné výsledky, jako v těch předchozích. Nebylo by snazší mít v naší lásce ještě někoho jiného? Někoho, kdo nám může dát sílu a přízeň, tedy jinými slovy svou milost?
neděle 27. března 2011
středa 23. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: PROČ JE HOMOSEXUALITA HŘÍCHEM?
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Celá otázka byla trochu delší, tady je celé znění: PROČ EXISTUJE TOLIK HOMOSEXUÁLŮ (AŽ 17%), KDYŽ BŮH STVOŘIL MUŽE A ŽENU JAKO HETEROSEXUÁLY? PROČ JE HOMOSEXUALITA HŘÍCHEM? NĚKTEŘÍ KNĚŽÍ V ANGLIKÁNSKÉ CÍRKVI JSOU HOMOSEXUÁLOVÉ.
Nejprve ohledně počtu homosexuálů. Nikdo neví přesný počet, ale rozhodně se nejedná o 17%. To zní spíše jako přání homosexuální lobby, ale ne jako realita. U nás se například předpokládá, že se jedná o 4% menšinu, ale i sexuologové tvrdí, že opravdu homosexuálních jedinců je méně, možná spíše 2%. Navíc, musíme rozlišovat lidi, kteří jsou sexuálně zmateni, a lidi, kteří jsou opravdu otevřeně homosexuální. Zmatení lidé mohou být ovlivněni kulturou, která se tváří, že homosexualita je naprosto běžná a normální, nebo to mohou být lidé, kteří byli v dětství nebo dospívání zneužiti, což jim přineslo sexuální trápení. Tito lidé se svým zmatkem trápí, ale nejsou to typičtí homosexuálové, u kterých tvrdíme, že mají homosexualitu vrozenou, a to i vzdor faktu, že dodnes její původ nedokážeme přesně popsat. Mimochodem, je to vcelku zajímavý sociologický fenomén vidět kolik pozornosti se dostává velmi malé skupině společnosti, a tato pozornost tuto společnost velmi rozděluje. Například dnes máme lidí, kteří jsou ochotni přijmout nebo odmítnou celou křesťanskou víru pouze na základě toho, jak se církev staví k homosexuálům. Nebo jiný příklad z nedávné doby: podle průzkumu většina českých středoškoláků považuje homosexualitu za úchylku, což homosexuální lobby velmi vyděsilo, a hned začala do škol tlačit příručku s cílem potlačit homofóbií studentů. Přitom by české středoškoláky jen málokdo považoval za zastánce křesťanské morálky, tak odkud to naší mladí ateisté vzali?
Před tím, než odpovím na pár otázek ohledně homosexuality, chci říct, že velmi odlišuji homosexuální tendence nebo pokušení a sexuální chování. Pro mě to jsou zásadní rozdíly, protože tendence či pokušení můžeš mít ohledně mnoha dalších věcí, které nejsou obecně přijímány: například pedofilie nebo kleptomanie. Nikdo v naší zemi netvrdí, že protože ses narodil s pedofilním pokušením, měla by ti dát svoboda sexuálně zneužívat děti, nebo pokud ses narodil s doslova chorobnou touhou krást, měly by ti to být umožněno jen proto, že ses tak narodil. Ale tutéž argumentaci používáme u homosexuality: nemůžeš za to, že ses tak narodil, a proto je to přirozené a normální. Někteří jdou dokonce tak daleko, že hledají v přírodě zvířata s homosexuálním jednáním, aby pomoci evoluční teorie dokázali, že je to přirozené. Ano, najdeme taková zvířata, ale stejně tak najdeme v přírodě druhy, kdy po oplodnění samička sežere samečka. Vzato do důsledku, pak bychom měli schvalovat kanibalismus! Vrozené dispozice totiž ještě neomlouvají jakékoliv jednání.
Z křesťanského hlediska je totiž rozdíl mezi tendencí a skutkem. Proto tvrdím, že být homosexuál nebo se jim cítit hříchem není, ale homosexuální jednání hříchem je. Mezi homosexuálním jednáním a jiným typem sexuálního hříchu není rozdíl, rozhodně nevěrný heterosexuál není o nic méně hříšný člověk než praktikující homosexuál. Proto bych nikoho neodsuzoval proto, že má homosexuální pokušení. Pro mě je to stejné, jako když máš tendence být nevěrný, a omlouváš to genetikou, dispozicemi apod. Pokušení hřích není, ale dokonaný skutek hříchem je. Proto, pokud je někdo homosexuál, který ale třeba žije v celibátu, potřebuje naší podporu stejně jako pedofil, který žije v celibátu. Nebo třeba mladá vdova, která má silnou sexuální potřebu, ale nemá muže. Svou situaci nezpůsobila, a je pro nás normální, že takové ženě pomůžeme zvládat svůj život a pokušení, a že to, že je (třeba dočasně) sama, není licence k nevázanému sexuálnímu jednání. Z toho pohledu je to s homosexuály v (nedobrovolném) celibátu stejné.
Na to ovšem můžeš říct, že je to nespravedlivé. Máš pravdu. Být křesťanem s homosexuální tenzí není ani spravedlivé ani jednoduché. Samozřejmě, je tu celá otázka toho, zda je možné se z homosexuality „vyléčit“. Programy pro předělávku na heterosexuály jsou kupodivu z 50-60% úspěšné, což pokud bychom hodnotili nemoc, by byla skvělá čísla, ale homosexuální lobby to ironicky považuje za důkaz, že tyto programy nefungují. Na druhou stranu, na této straně věčnosti je máloco spravedlivé: co třeba to, že se někdo narodí v chudé zemi v chudých podmínkách? Nebo třeba s nějakým postižením? Z křesťanského pohledu je tento svět zkažený následkem hříchu, proto se nespravedlnosti dějí. Co když se tedy někdo narodí s vrozenou dispozicí k nějakému nemorálnímu jednání? Pedofilie může sloužit jako dobrý příklad. Vždyť ne vždy a všude byla považována za něco špatného: ve starém Řecku měli bohatí muži malé chlapce k homosexuálnímu pedofilnímu styku. Co tento zvyk změnilo? Mimo jiné křesťanství s ideou posvátnosti života a ochrany dětí. A mimochodem, po dosažení cílů homosexuálního lobby je tu dnes tendence omlouvat i tu pedofilii.
Co je to ale homosexuální lobby a jak funguje? V roce 1988 se ve Warrentonu ve Virginii sešlo 175 vedoucích z různých oblastí kultury a života, aby vytvořili plán, který by je měl dostat do mainstreamu kultury. V té době byla totiž gay komunita naprosto zdrcena šířením HIV, což bylo obecně chápáno jako nemoc homosexuálů. Jejich strategie však byla působit na pět oblastí sociálních vlivů: vládu, vzdělání, organizované náboženství, média, a pracoviště. Cílem bylo ukázat, že HIV je nemocí heterosexuálů stejně jako homosexuálů, že homosexuální páry jsou stejné jako heterosexuální, a že jsou gayové utlačování neprávem, protože ve skutečnosti jsou strašně fajn lidi.
Všimněte si, jakých výsledků dosáhla. Například, kdykoliv dnes vidíte homosexuála ve filmu nebo TV, je to velmi tolerantní a nekonfliktní člověk, se kterým je zábava. Není pak divu, že se dnes v diskuzi o adopci dětí říká, že než, aby dítě vyrůstalo v ústavu, je lepší, aby dítě vyrůstalo v nekonfliktním homosexuálním svazku než ve špatné, agresivní a konfliktní heterosexuální rodině. Jako by všichni homosexuálové byli takoví! A jakoby většina heterosexuálních svazků byla problémová. Ve skutečnosti je to přejatý obraz soudobé kultury. Mezi homosexuály máte stejně tolik konfliktů jako mezi heterosexuály, máte dokonce i rozvody registrovaných partnerství, a podle statistik jsou homosexuálové žárlivější a promiskuitnější než jejich heterosexuální kolegové. Přesto většina z nás věří opaku díky tlaku kultury.
Abychom tedy shrnuli, proč věříme, že homosexuální chování je hřích: Protože to spadá do kategorie sexuálních hříchů, a je to následkem celkového hříchu lidí: lidé si chtěli žít, jak sami uznají za vhodné, což jim Bůh dovolil, ale což také přineslo různé následky, včetně nepřirozených sexuálních aktivit a následků z nich vyplývající. Tak o tom alespoň píše Pavel v listu Římanům 1:19-27.
To, že některé církve začaly umožňovat praktikujícím homosexuálům výkon kněžské služby, tak svědčí o jejich úpadku, kdy se funkce dávají spíše v politické rovině. Co přijde příště? Pedofilní kněží? Nevěrní kněží? Polygamní kněží? To všechno tady už v různých obdobách je, ale je to považováno za nesprávné. Bylo by tedy pokrytecké říct cokoliv jiného ohledně homosexuálního jednání, když ho Bible řadí ke stejné skupině hříchů.
A říkám to se zlomeným srdcem pro ty, kteří jsou zmateni a trápí je jejich vlastní sexualita. Jenže, sex není bůh, není základní lidskou potřebou a být sexy není jen o těle. Protože být sexy, znamená, že jsme sexy uvnitř.
Celá otázka byla trochu delší, tady je celé znění: PROČ EXISTUJE TOLIK HOMOSEXUÁLŮ (AŽ 17%), KDYŽ BŮH STVOŘIL MUŽE A ŽENU JAKO HETEROSEXUÁLY? PROČ JE HOMOSEXUALITA HŘÍCHEM? NĚKTEŘÍ KNĚŽÍ V ANGLIKÁNSKÉ CÍRKVI JSOU HOMOSEXUÁLOVÉ.
Nejprve ohledně počtu homosexuálů. Nikdo neví přesný počet, ale rozhodně se nejedná o 17%. To zní spíše jako přání homosexuální lobby, ale ne jako realita. U nás se například předpokládá, že se jedná o 4% menšinu, ale i sexuologové tvrdí, že opravdu homosexuálních jedinců je méně, možná spíše 2%. Navíc, musíme rozlišovat lidi, kteří jsou sexuálně zmateni, a lidi, kteří jsou opravdu otevřeně homosexuální. Zmatení lidé mohou být ovlivněni kulturou, která se tváří, že homosexualita je naprosto běžná a normální, nebo to mohou být lidé, kteří byli v dětství nebo dospívání zneužiti, což jim přineslo sexuální trápení. Tito lidé se svým zmatkem trápí, ale nejsou to typičtí homosexuálové, u kterých tvrdíme, že mají homosexualitu vrozenou, a to i vzdor faktu, že dodnes její původ nedokážeme přesně popsat. Mimochodem, je to vcelku zajímavý sociologický fenomén vidět kolik pozornosti se dostává velmi malé skupině společnosti, a tato pozornost tuto společnost velmi rozděluje. Například dnes máme lidí, kteří jsou ochotni přijmout nebo odmítnou celou křesťanskou víru pouze na základě toho, jak se církev staví k homosexuálům. Nebo jiný příklad z nedávné doby: podle průzkumu většina českých středoškoláků považuje homosexualitu za úchylku, což homosexuální lobby velmi vyděsilo, a hned začala do škol tlačit příručku s cílem potlačit homofóbií studentů. Přitom by české středoškoláky jen málokdo považoval za zastánce křesťanské morálky, tak odkud to naší mladí ateisté vzali?
Před tím, než odpovím na pár otázek ohledně homosexuality, chci říct, že velmi odlišuji homosexuální tendence nebo pokušení a sexuální chování. Pro mě to jsou zásadní rozdíly, protože tendence či pokušení můžeš mít ohledně mnoha dalších věcí, které nejsou obecně přijímány: například pedofilie nebo kleptomanie. Nikdo v naší zemi netvrdí, že protože ses narodil s pedofilním pokušením, měla by ti dát svoboda sexuálně zneužívat děti, nebo pokud ses narodil s doslova chorobnou touhou krást, měly by ti to být umožněno jen proto, že ses tak narodil. Ale tutéž argumentaci používáme u homosexuality: nemůžeš za to, že ses tak narodil, a proto je to přirozené a normální. Někteří jdou dokonce tak daleko, že hledají v přírodě zvířata s homosexuálním jednáním, aby pomoci evoluční teorie dokázali, že je to přirozené. Ano, najdeme taková zvířata, ale stejně tak najdeme v přírodě druhy, kdy po oplodnění samička sežere samečka. Vzato do důsledku, pak bychom měli schvalovat kanibalismus! Vrozené dispozice totiž ještě neomlouvají jakékoliv jednání.
Z křesťanského hlediska je totiž rozdíl mezi tendencí a skutkem. Proto tvrdím, že být homosexuál nebo se jim cítit hříchem není, ale homosexuální jednání hříchem je. Mezi homosexuálním jednáním a jiným typem sexuálního hříchu není rozdíl, rozhodně nevěrný heterosexuál není o nic méně hříšný člověk než praktikující homosexuál. Proto bych nikoho neodsuzoval proto, že má homosexuální pokušení. Pro mě je to stejné, jako když máš tendence být nevěrný, a omlouváš to genetikou, dispozicemi apod. Pokušení hřích není, ale dokonaný skutek hříchem je. Proto, pokud je někdo homosexuál, který ale třeba žije v celibátu, potřebuje naší podporu stejně jako pedofil, který žije v celibátu. Nebo třeba mladá vdova, která má silnou sexuální potřebu, ale nemá muže. Svou situaci nezpůsobila, a je pro nás normální, že takové ženě pomůžeme zvládat svůj život a pokušení, a že to, že je (třeba dočasně) sama, není licence k nevázanému sexuálnímu jednání. Z toho pohledu je to s homosexuály v (nedobrovolném) celibátu stejné.
Na to ovšem můžeš říct, že je to nespravedlivé. Máš pravdu. Být křesťanem s homosexuální tenzí není ani spravedlivé ani jednoduché. Samozřejmě, je tu celá otázka toho, zda je možné se z homosexuality „vyléčit“. Programy pro předělávku na heterosexuály jsou kupodivu z 50-60% úspěšné, což pokud bychom hodnotili nemoc, by byla skvělá čísla, ale homosexuální lobby to ironicky považuje za důkaz, že tyto programy nefungují. Na druhou stranu, na této straně věčnosti je máloco spravedlivé: co třeba to, že se někdo narodí v chudé zemi v chudých podmínkách? Nebo třeba s nějakým postižením? Z křesťanského pohledu je tento svět zkažený následkem hříchu, proto se nespravedlnosti dějí. Co když se tedy někdo narodí s vrozenou dispozicí k nějakému nemorálnímu jednání? Pedofilie může sloužit jako dobrý příklad. Vždyť ne vždy a všude byla považována za něco špatného: ve starém Řecku měli bohatí muži malé chlapce k homosexuálnímu pedofilnímu styku. Co tento zvyk změnilo? Mimo jiné křesťanství s ideou posvátnosti života a ochrany dětí. A mimochodem, po dosažení cílů homosexuálního lobby je tu dnes tendence omlouvat i tu pedofilii.
Co je to ale homosexuální lobby a jak funguje? V roce 1988 se ve Warrentonu ve Virginii sešlo 175 vedoucích z různých oblastí kultury a života, aby vytvořili plán, který by je měl dostat do mainstreamu kultury. V té době byla totiž gay komunita naprosto zdrcena šířením HIV, což bylo obecně chápáno jako nemoc homosexuálů. Jejich strategie však byla působit na pět oblastí sociálních vlivů: vládu, vzdělání, organizované náboženství, média, a pracoviště. Cílem bylo ukázat, že HIV je nemocí heterosexuálů stejně jako homosexuálů, že homosexuální páry jsou stejné jako heterosexuální, a že jsou gayové utlačování neprávem, protože ve skutečnosti jsou strašně fajn lidi.
Všimněte si, jakých výsledků dosáhla. Například, kdykoliv dnes vidíte homosexuála ve filmu nebo TV, je to velmi tolerantní a nekonfliktní člověk, se kterým je zábava. Není pak divu, že se dnes v diskuzi o adopci dětí říká, že než, aby dítě vyrůstalo v ústavu, je lepší, aby dítě vyrůstalo v nekonfliktním homosexuálním svazku než ve špatné, agresivní a konfliktní heterosexuální rodině. Jako by všichni homosexuálové byli takoví! A jakoby většina heterosexuálních svazků byla problémová. Ve skutečnosti je to přejatý obraz soudobé kultury. Mezi homosexuály máte stejně tolik konfliktů jako mezi heterosexuály, máte dokonce i rozvody registrovaných partnerství, a podle statistik jsou homosexuálové žárlivější a promiskuitnější než jejich heterosexuální kolegové. Přesto většina z nás věří opaku díky tlaku kultury.
Abychom tedy shrnuli, proč věříme, že homosexuální chování je hřích: Protože to spadá do kategorie sexuálních hříchů, a je to následkem celkového hříchu lidí: lidé si chtěli žít, jak sami uznají za vhodné, což jim Bůh dovolil, ale což také přineslo různé následky, včetně nepřirozených sexuálních aktivit a následků z nich vyplývající. Tak o tom alespoň píše Pavel v listu Římanům 1:19-27.
To, že některé církve začaly umožňovat praktikujícím homosexuálům výkon kněžské služby, tak svědčí o jejich úpadku, kdy se funkce dávají spíše v politické rovině. Co přijde příště? Pedofilní kněží? Nevěrní kněží? Polygamní kněží? To všechno tady už v různých obdobách je, ale je to považováno za nesprávné. Bylo by tedy pokrytecké říct cokoliv jiného ohledně homosexuálního jednání, když ho Bible řadí ke stejné skupině hříchů.
A říkám to se zlomeným srdcem pro ty, kteří jsou zmateni a trápí je jejich vlastní sexualita. Jenže, sex není bůh, není základní lidskou potřebou a být sexy není jen o těle. Protože být sexy, znamená, že jsme sexy uvnitř.
úterý 22. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: MŮŽE SE VĚŘÍCÍ ROZVEDENÁ ŽENA ZNOVU VDÁT?
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Celá otázka byla trochu delší, tady je celé znění: JE MUŽ A ŽENA, JSOU NEVĚŘÍCÍ. ŽENA UVĚŘÍ, JEJÍ MUŽ NE, ONA TO NĚJAKOU DOBU SE SVÝM NEVĚŘÍCÍM MUŽEM VYDRŽÍ, ALE ČASEM SE JEJÍ MUŽ CHOVÁ TAK, ŽE VĚŘÍCÍ PODÁ ŽÁDOST O ROZVOD, ROZVEDOU SE. KDYŽ SE TITO LIDÉ VYROVNAJÍ, MŮŽE SE TATO VĚŘÍCÍ ROZVEDENÁ ŽENA MODLIT A MYSLET SI, ŽE BY SE ZNOVU MOHLA VDÁT ZA MUŽE, KTERÝ JE VĚŘÍCÍ A MILUJE JI? JE TO MOŽNÉ? NENÍ TO PROTI BOHU? NENÍ TO ZAKÁZÁNO? (NĚKTEŘÍ KŘESŤANÉ TVRDÍ, ŽE TAKOVÁ ŽENA SE JIŽ VDÁT NESMÍ).
Otázka rozvodů je mnohem širší, než je naše diskuze o sexu, nicméně ze striktně biblického hlediska jsou nejméně dva případy, kdy je možné se rozvést s tím, že rozvedený křesťan je naprosto volný k novému sňatku.
Prvním případem je, pokud je mu jeho manžel/ka nevěrný. Ježíš tvrdí: Matouš 5:32 Já vám však říkám, že každý, kdo zapudí svou manželku (kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství; a každý, kdo si zapuzenou vezme, cizoloží.
Druhý případ je, pokud nevěřící manžel/ka chce odejít od věřícího partnera. Pavel tvrdí: 1. Korintským 7:12-15 Ostatním říkám já, nikoli Pán: Má-li některý bratr nevěřící manželku a ta je ochotná s ním zůstat, ať ji neopouští. Stejně tak, má-li některá žena nevěřícího manžela a ten je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící manžel je totiž posvěcen svou ženou; stejně tak nevěřící manželka je posvěcena svým věřícím manželem. Jinak by totiž vaše děti byly nečisté, jsou ale přece svaté. Pokud však nevěřící chce odejít, ať odejde. Bratr ani sestra nejsou v takových případech vázáni. Bůh vás povolal k pokoji.
Každý případ je samozřejmě jiný a zaslouží si individuální posouzení, pokud je ovšem situace taková, jaká je popsána v otázce, žena je svobodná a může se znovu vdát bez problémů.
Celá otázka byla trochu delší, tady je celé znění: JE MUŽ A ŽENA, JSOU NEVĚŘÍCÍ. ŽENA UVĚŘÍ, JEJÍ MUŽ NE, ONA TO NĚJAKOU DOBU SE SVÝM NEVĚŘÍCÍM MUŽEM VYDRŽÍ, ALE ČASEM SE JEJÍ MUŽ CHOVÁ TAK, ŽE VĚŘÍCÍ PODÁ ŽÁDOST O ROZVOD, ROZVEDOU SE. KDYŽ SE TITO LIDÉ VYROVNAJÍ, MŮŽE SE TATO VĚŘÍCÍ ROZVEDENÁ ŽENA MODLIT A MYSLET SI, ŽE BY SE ZNOVU MOHLA VDÁT ZA MUŽE, KTERÝ JE VĚŘÍCÍ A MILUJE JI? JE TO MOŽNÉ? NENÍ TO PROTI BOHU? NENÍ TO ZAKÁZÁNO? (NĚKTEŘÍ KŘESŤANÉ TVRDÍ, ŽE TAKOVÁ ŽENA SE JIŽ VDÁT NESMÍ).
Otázka rozvodů je mnohem širší, než je naše diskuze o sexu, nicméně ze striktně biblického hlediska jsou nejméně dva případy, kdy je možné se rozvést s tím, že rozvedený křesťan je naprosto volný k novému sňatku.
Prvním případem je, pokud je mu jeho manžel/ka nevěrný. Ježíš tvrdí: Matouš 5:32 Já vám však říkám, že každý, kdo zapudí svou manželku (kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství; a každý, kdo si zapuzenou vezme, cizoloží.
Druhý případ je, pokud nevěřící manžel/ka chce odejít od věřícího partnera. Pavel tvrdí: 1. Korintským 7:12-15 Ostatním říkám já, nikoli Pán: Má-li některý bratr nevěřící manželku a ta je ochotná s ním zůstat, ať ji neopouští. Stejně tak, má-li některá žena nevěřícího manžela a ten je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící manžel je totiž posvěcen svou ženou; stejně tak nevěřící manželka je posvěcena svým věřícím manželem. Jinak by totiž vaše děti byly nečisté, jsou ale přece svaté. Pokud však nevěřící chce odejít, ať odejde. Bratr ani sestra nejsou v takových případech vázáni. Bůh vás povolal k pokoji.
Každý případ je samozřejmě jiný a zaslouží si individuální posouzení, pokud je ovšem situace taková, jaká je popsána v otázce, žena je svobodná a může se znovu vdát bez problémů.
pondělí 21. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: POKUD JEDEN Z MANŽELŮ ONEMOCNÍ A SEX MÍT NEMŮŽE, DRUHÝ PO ČASE ZJISTÍ, ŽE MU SEX CHYBÍ. JAK SI TO VYNAHRADIT?
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Řekněme si to na rovinu. Nejvyšší hodnotou křesťanské sexuální etiky je věrnost. Je to mimo jiné také proto, že je symbolem vztahu Boha a lidí, Krista a církve. K uvedené otázce se dá říct tolik, že každý případ a každé onemocnění je jiné. V některých případech se dá řešit nemožnost sexu například nekoitálními praktikami, ať už ruční prací nebo orálním sexem, v případě, kdy to není možné vůbec, je asi nutné si položit otázku jinak: Kdybych byl já nemocný, líbilo by se mi, že je můj partner mě nevěrný? Myslím si, že i když se tváříme chápavě v případě, že nám nic není, v tom případě bychom asi byli hodně zranění. Neslibujeme snad u svatebního oltáře věrnost a lásku v časech dobrých i zlých. Není snad právě toto vydání se to, po čem tolik v našem sexuálním spojení a v manželství toužíme?
Řekněme si to na rovinu. Nejvyšší hodnotou křesťanské sexuální etiky je věrnost. Je to mimo jiné také proto, že je symbolem vztahu Boha a lidí, Krista a církve. K uvedené otázce se dá říct tolik, že každý případ a každé onemocnění je jiné. V některých případech se dá řešit nemožnost sexu například nekoitálními praktikami, ať už ruční prací nebo orálním sexem, v případě, kdy to není možné vůbec, je asi nutné si položit otázku jinak: Kdybych byl já nemocný, líbilo by se mi, že je můj partner mě nevěrný? Myslím si, že i když se tváříme chápavě v případě, že nám nic není, v tom případě bychom asi byli hodně zranění. Neslibujeme snad u svatebního oltáře věrnost a lásku v časech dobrých i zlých. Není snad právě toto vydání se to, po čem tolik v našem sexuálním spojení a v manželství toužíme?
sobota 19. března 2011
Family Fest archives: Budování plotů
K oslavě letošního již 7 ročníku Family Festu zde každou neděli zveřejním jednu z dřívějších přednášek Family Festu. Dnes přednáška z roku 2009 na téma Budování plotů. Nezapomeňte ovšem navštívit FamilyFest 2011 v Elementu, který se již tuto neděli odehrává v kině Centrál od 10:00 v češtině a od 11:45. Více informací na www.element.cx
Základní premisa našeho každoročního FamilyFestu je fakt, že zdravé a zralé manželství nepadá z nebe, ani se s ním lidé nerodí, ale vztah se stává zralým a zdravým proto, že své manželství zdravým způsobem budují. To je důvod, proč připravujeme témata právě na téma naší aktivity. Ale také si uvědomujeme, že mnozí z vás jste (zatím) svobodní lidé, nicméně, mnoho z probíraných principů se vztahuje také do jiných oblastí našich vztahů: sourozeneckých, přátelských, rodičovských či snoubeneckých. A na jeden takový obecný princip se podíváme právě dnes, kdy mluvíme o budování plotu ve vztazích okolo nás. Téma je to důležité, protože mluví o tom, jaký odstup si vytváříme vůči jiným lidem: zcela jistě k různým lidem budeme mít různé stupně odstupu: některé lidi chceme schovat za hodně tlustou zeď, jiné raději za ostnatý drát, ale jiným lidem bychom chtěli nechat co možná největší průchoďák: třeba ve formě branky v plotě, jak to měli kdysi u nás nějací sousedi, kteří byli pokrevní příbuzní.
Kdybych se vás zeptal, co je nejdůležitější vlastnost v manželství, možná byste řekli různé věci od přátelství po peníze. Nicméně, většina lidí se shodne, že hlavním faktorem manželství je láska (a to dokonce i když se neshodneme na její definici). Vždyť v rozpadajícím se vztahu lidi říkají: Už se nemilujeme. A láska je zcela jistě velmi důležitá veličina. Láska drží manželství dohromady díky vzájemné péči, potřebě společného života, a společným hodnotám, které nám pomáhají vybudovat něco lepšího, než bychom to dokázali sami díky společnému překonání sobectví, nezralost a zranění. Ale manželství potřebuje více než jen lásku. Potřebuje nejméně ještě další dvě vlastnosti: svobodu a zodpovědnost.
Když mohou spolu dva lidé svobodně nesouhlasit, mají také svobodu milovat. Pokud svobodní nejsou, žijí ve strachu a jejich láska umírá, přesně jak píše apoštol Jan (1 J 4,18): V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání. A když dva lidé společně přijmout zodpovědnost za to, aby dělali, co bude pro jejich manželství nejlepší, může jejich láska růst. Obě dvě vlastnosti jsou nezbytné dohromady: svoboda neznamená anarchii a falešnou volnost, svoboda se zodpovědností vytváří prostředí pro růst lásky. A rovnováha mezi svobodou a zodpovědností definuje vztahové hranice.
V manželství je totiž obvyklý problém spočívající v nevyváženosti vztahu. Když se bavím s lidmi, kteří řeší různé potíže, obvyklý scénář je takový, že jeden z páru má pocit, že se rozdává, že se vždy první omlouvá, že do vztahu více investuje, že ho ten druhý trochu zneužívá, dělá zkrátka, co může. Ale výsledek je bolest nesouladu. Chybí jasně stanovené hranice, které by určily ne to, co by druhý měl dělat či nedělat, ale jak my budeme zvládat své emoce, chování a postoje. Mít ustanovené hranice především určí naše vlastní reakce. Pokud je nemáme, pak skoro vždy přehazujeme zodpovědnost a vinu na někoho jiného. Děláme to tak už od zahrady Eden (já ne, to žena, to had).
Ve své základní podstatě jsou hranice vymezením vlastnictví: oddělují zahrady, osobní prostor, státy, ale také vztahy. Když vím, kde jsou mé hranice, pak také vím, kdo je vlastníkem toho, co je vevnitř. Chybí-li hranice, pak máme tendenci obviňovat jiné za to, co je naší zodpovědností; a sebe za něco, co by měl dělat někdo jiný. To platí v jakémkoliv vztahu, a v manželství dvojnásob. Díky hranicím víme, kdo je za co zodpovědný a víme, kde jsou hranice naší svobody. Když totiž ve vztahu není svoboda, vždy tam přijde nějaká forma otroctví, a když budeme v otrockém vztahu, je pouze otázka času, než vypukne nějaká vzpoura. Zároveň, kde není zodpovědnost, žijeme v jistém druhu poddanství.
Krásně to jde vidět na řešení konfliktních situací. Každý z nás se naučil řešit konflikty jinak, a to podle své nátury; podle vzorů, které jsme zažili ve své rodině; a podle toho, co nás naučili jiní (přátelé, knihy, popkultura). Jenomže v konfliktech jsme s někým jiným, který má jinou zažitou rovnici řešení konfliktu, což samotný konflikt někdy ještě nesmyslně prohlubuje. Proto nám trvalo s Ditou léta, než jsme se naučili řešit konflikty kreativně: já si chtěl všechno hned vyříkat, Dita naopak chtěla mít ode mě klid, aby se mohla s konfliktem dusit sama. Jenomže, čím více ona byla ticho, tím více jsem to já chtěl řešit. A čím více jsem já tlačil, tím více byla Dita odtažitá. Nakonec vždycky vybuchla a pak už jsme se nehádali kvůli původnímu sporu, ale kvůli samotné technice hádky. Naše slova byly plné slov: Ty. Ty jsi udělal to, nebo neudělal ono; ty jsi řekl, tvářil se, neřekl, netvářil se. Prostě jsme přebírali zodpovědnost za druhého, kde jsme neměli, a zároveň se vzájemně neustále obviňovali. Dita se musela naučit klidně říct: Teď mě nech, já jsem se musel naučit, že není moje zodpovědnost řešit její pocity. Museli jsme se zkrátka naučit žít v rovnováze svobody a zodpovědnosti.
Jak mohou hranice vypadat? Mohou obsahovat slova (ne, tohle neudělám. Tohle se mi líbí nebo nelíbí.), důsledky (zákon setby a žně: odejít sama, když je partner neustále pozdě, zavěšení sluchátka při urážlivém rozhovoru, odmítnutí žehlit něčí problémy), citový odstup (důvěra není automatická: dokud to nevyřešíme, nebudu blízko, mám tě ráda, ale nevěřím ti – pozor ale na čisté postoje), fyzický odstup (vzdálení se z místa hádky, odstěhovat se a léčit závislost, odejít fyzicky z vlivu a chránit sebe a třeba své děti), třetí strana (zapojení poradce nebo podpůrnou skupinu), čas (ustanovení si dopředu, kolik času řešení dáme).
Celý koncept hranic vychází ze dvou biblických veršů, které shrnují téma svobody a zodpovědnosti: Galatským 5,1: V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil, pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha. Jinými slovy, Bůh si nade vše cení svobody, ke které nás Kristus vysvobozuje. Na mnoha místech také autoři Bible píší, aby se ovšem tato svoboda nestala výmluvou pro anarchii nebo konání zla. Naopak, jsme volání k zodpovědnému životu. Každý z nás je totiž zodpovědný za svůj život, za své srdce, za své postoje, za svá slova, za své chování. Jsme zodpovědní jeden druhému, nejsme odpovědní jeden za druhého. Podívejte se, co o tom píše Pavel v Galatským (6,2 a 5): Neste břemena jedni druhých a tak naplňte Kristův zákon. (…) Každý musí nést svůj vlastní náklad.
Slovo břemeno označuje něco jako velký balvan, jako je třeba velká finanční, zdravotní nebo emocionální krize. Manželé se vzájemně podporují, když jeden z nich nese velké břemeno. Ale zároveň je tu onen verš o vlastním nákladu, který si můžeme představit jako každodenní zodpovědnost člověka, jeho pocity, postoje, hodnoty a zvládání všedních těžkostí života. V tom si sice manželé také mohou pomáhat, ale v konečném důsledku je za ně zodpovědný každý sám. Takže třeba v konfliktu jsem sice musel vzít zodpovědnost za svá slova a chování, ale nemohu nařídit manželce, jak se má cítit. Se svými pocity se musí vypořádat sama. Když si ustanovíme hranice, pak také víme, že nad některými věcmi nemáme moc: musíme totiž respektovat svobodu druhého, my ho totiž nevlastníme. Při hranicích také dokážeme říct a vyslechnout ne, což z nás nedělá méně přitažlivé, naopak. Když budeme totiž na všechno říkat ano, a nikdy si nebudeme stát za svým, pak naše autorita klesá a lidé k nám ztrácejí respekt. Díky hranicím se ukáže naše vnitřní motivace, zda děláme věci proto, že musíme, nebo proto, že doopravdy chceme.
Celkově se tedy dá říct, že koncept lásky kombinovaný se svobodou a zodpovědností vytváří prostor pro společný růst manželství ke zralosti a atraktivitě. Postavení hranic nám v růstu pomáhá. Jak ale s hranicemi začít? Co máme udělat, aby to fungovalo? Začátek ustanovování hranic je paradoxní, protože není o druhých, ale o nás.
Hranice vůči druhým začínáme ustanovovat tím, že začínáme u sebe. Jednota v manželství vyžaduje dva hotové lidi. O tom jsme trochu mluvili minulý týden, ale pokud nejsme schopni žít zrale a zodpovědně sami, nebudeme toho schopni ani ve vztahu s někým jiným. Manželství není prostor pro to, abychom se hotovými lidmi stali, pokud jimi nejsme. Začínat u sebe také znamená, že si chráníme své srdce a dáváme si pozor na to, abychom měli správné postoje: například abychom nepoužívali hranice k potrestání, pomstě a manipulaci. Aby se dva mohli stát v jednotě jedním, musí být vskutku dospělými lidmi, kteří milují, kteří si cení vlastní svobody i svobody jiných, a kteří jsou schopní zodpovědnosti. Samostatnost a soudržnost jdou ruku v ruce. Jste-li příliš samostatní, nemáte vztah, protože jste se oddělili. Nejste-li samostatní vůbec, také nemáte vztah, protože se už na něm nepodílejí dva lidé.
Jako druhou věc musíme při ustanovování hranic definovat své vzájemné hodnoty. Protože pokud se neshodneme na hodnotách, je velmi těžké, abychom si ustanovili vzájemné hranice. Hodnoty jsou principy, podle kterých řídíme svůj život. Jsou jako skelet, na kterém drží dům. Jsou to oblasti, kterých si opravdu vážíme. Tyto hodnoty mohou být vyřčené nebo nevyřčené, nicméně častým problémem ve vztazích je vzájemná neshoda podle jakých hodnot vztah řídíme. Jak naše manželství určuje láska k Bohu nebo chybějící láska k Bohu u partnera? Jakým jazykem lásky mluvíme se svým partnerem? Dokážeme být upřímní a je na nás a naší věrnost spolehnutí? Jakou roli hraje odpuštění a jak ho praktikujeme? Kdo se omlouvá a kdo omluvu přijímá? Nebo třeba jakou roli mají v manželství naši rodiče?
Hranice ovšem nejsou určeny k tomu, abychom změnili svého partnera. Nikdo nedokáže změnit druhého člověka, jen Bůh. Stanovování hranic pomáhá nám vzít svůj život do svých rukou a růst ke zralosti. Jenže, co dělat, když náš partner celý koncept hranic odmítá? Když se našim pokusům ustanovit hranice vysmívá, nebo nás přímo vydírá? To není vůbec jednoduché. Hranice totiž funguji nejlépe, když lidé omezují svou osobní svobodu, aby se více mohli milovat. Velmi důležité je, abychom partnera varovali předem, byli důslední ve splnění varování, a po čase zhodnotili pokrok. Proces není jednoduchý, ale přináší dlouhodobé dividendy.
Základní premisa našeho každoročního FamilyFestu je fakt, že zdravé a zralé manželství nepadá z nebe, ani se s ním lidé nerodí, ale vztah se stává zralým a zdravým proto, že své manželství zdravým způsobem budují. To je důvod, proč připravujeme témata právě na téma naší aktivity. Ale také si uvědomujeme, že mnozí z vás jste (zatím) svobodní lidé, nicméně, mnoho z probíraných principů se vztahuje také do jiných oblastí našich vztahů: sourozeneckých, přátelských, rodičovských či snoubeneckých. A na jeden takový obecný princip se podíváme právě dnes, kdy mluvíme o budování plotu ve vztazích okolo nás. Téma je to důležité, protože mluví o tom, jaký odstup si vytváříme vůči jiným lidem: zcela jistě k různým lidem budeme mít různé stupně odstupu: některé lidi chceme schovat za hodně tlustou zeď, jiné raději za ostnatý drát, ale jiným lidem bychom chtěli nechat co možná největší průchoďák: třeba ve formě branky v plotě, jak to měli kdysi u nás nějací sousedi, kteří byli pokrevní příbuzní.
Kdybych se vás zeptal, co je nejdůležitější vlastnost v manželství, možná byste řekli různé věci od přátelství po peníze. Nicméně, většina lidí se shodne, že hlavním faktorem manželství je láska (a to dokonce i když se neshodneme na její definici). Vždyť v rozpadajícím se vztahu lidi říkají: Už se nemilujeme. A láska je zcela jistě velmi důležitá veličina. Láska drží manželství dohromady díky vzájemné péči, potřebě společného života, a společným hodnotám, které nám pomáhají vybudovat něco lepšího, než bychom to dokázali sami díky společnému překonání sobectví, nezralost a zranění. Ale manželství potřebuje více než jen lásku. Potřebuje nejméně ještě další dvě vlastnosti: svobodu a zodpovědnost.
Když mohou spolu dva lidé svobodně nesouhlasit, mají také svobodu milovat. Pokud svobodní nejsou, žijí ve strachu a jejich láska umírá, přesně jak píše apoštol Jan (1 J 4,18): V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání. A když dva lidé společně přijmout zodpovědnost za to, aby dělali, co bude pro jejich manželství nejlepší, může jejich láska růst. Obě dvě vlastnosti jsou nezbytné dohromady: svoboda neznamená anarchii a falešnou volnost, svoboda se zodpovědností vytváří prostředí pro růst lásky. A rovnováha mezi svobodou a zodpovědností definuje vztahové hranice.
V manželství je totiž obvyklý problém spočívající v nevyváženosti vztahu. Když se bavím s lidmi, kteří řeší různé potíže, obvyklý scénář je takový, že jeden z páru má pocit, že se rozdává, že se vždy první omlouvá, že do vztahu více investuje, že ho ten druhý trochu zneužívá, dělá zkrátka, co může. Ale výsledek je bolest nesouladu. Chybí jasně stanovené hranice, které by určily ne to, co by druhý měl dělat či nedělat, ale jak my budeme zvládat své emoce, chování a postoje. Mít ustanovené hranice především určí naše vlastní reakce. Pokud je nemáme, pak skoro vždy přehazujeme zodpovědnost a vinu na někoho jiného. Děláme to tak už od zahrady Eden (já ne, to žena, to had).
Ve své základní podstatě jsou hranice vymezením vlastnictví: oddělují zahrady, osobní prostor, státy, ale také vztahy. Když vím, kde jsou mé hranice, pak také vím, kdo je vlastníkem toho, co je vevnitř. Chybí-li hranice, pak máme tendenci obviňovat jiné za to, co je naší zodpovědností; a sebe za něco, co by měl dělat někdo jiný. To platí v jakémkoliv vztahu, a v manželství dvojnásob. Díky hranicím víme, kdo je za co zodpovědný a víme, kde jsou hranice naší svobody. Když totiž ve vztahu není svoboda, vždy tam přijde nějaká forma otroctví, a když budeme v otrockém vztahu, je pouze otázka času, než vypukne nějaká vzpoura. Zároveň, kde není zodpovědnost, žijeme v jistém druhu poddanství.
Krásně to jde vidět na řešení konfliktních situací. Každý z nás se naučil řešit konflikty jinak, a to podle své nátury; podle vzorů, které jsme zažili ve své rodině; a podle toho, co nás naučili jiní (přátelé, knihy, popkultura). Jenomže v konfliktech jsme s někým jiným, který má jinou zažitou rovnici řešení konfliktu, což samotný konflikt někdy ještě nesmyslně prohlubuje. Proto nám trvalo s Ditou léta, než jsme se naučili řešit konflikty kreativně: já si chtěl všechno hned vyříkat, Dita naopak chtěla mít ode mě klid, aby se mohla s konfliktem dusit sama. Jenomže, čím více ona byla ticho, tím více jsem to já chtěl řešit. A čím více jsem já tlačil, tím více byla Dita odtažitá. Nakonec vždycky vybuchla a pak už jsme se nehádali kvůli původnímu sporu, ale kvůli samotné technice hádky. Naše slova byly plné slov: Ty. Ty jsi udělal to, nebo neudělal ono; ty jsi řekl, tvářil se, neřekl, netvářil se. Prostě jsme přebírali zodpovědnost za druhého, kde jsme neměli, a zároveň se vzájemně neustále obviňovali. Dita se musela naučit klidně říct: Teď mě nech, já jsem se musel naučit, že není moje zodpovědnost řešit její pocity. Museli jsme se zkrátka naučit žít v rovnováze svobody a zodpovědnosti.
Jak mohou hranice vypadat? Mohou obsahovat slova (ne, tohle neudělám. Tohle se mi líbí nebo nelíbí.), důsledky (zákon setby a žně: odejít sama, když je partner neustále pozdě, zavěšení sluchátka při urážlivém rozhovoru, odmítnutí žehlit něčí problémy), citový odstup (důvěra není automatická: dokud to nevyřešíme, nebudu blízko, mám tě ráda, ale nevěřím ti – pozor ale na čisté postoje), fyzický odstup (vzdálení se z místa hádky, odstěhovat se a léčit závislost, odejít fyzicky z vlivu a chránit sebe a třeba své děti), třetí strana (zapojení poradce nebo podpůrnou skupinu), čas (ustanovení si dopředu, kolik času řešení dáme).
Celý koncept hranic vychází ze dvou biblických veršů, které shrnují téma svobody a zodpovědnosti: Galatským 5,1: V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil, pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha. Jinými slovy, Bůh si nade vše cení svobody, ke které nás Kristus vysvobozuje. Na mnoha místech také autoři Bible píší, aby se ovšem tato svoboda nestala výmluvou pro anarchii nebo konání zla. Naopak, jsme volání k zodpovědnému životu. Každý z nás je totiž zodpovědný za svůj život, za své srdce, za své postoje, za svá slova, za své chování. Jsme zodpovědní jeden druhému, nejsme odpovědní jeden za druhého. Podívejte se, co o tom píše Pavel v Galatským (6,2 a 5): Neste břemena jedni druhých a tak naplňte Kristův zákon. (…) Každý musí nést svůj vlastní náklad.
Slovo břemeno označuje něco jako velký balvan, jako je třeba velká finanční, zdravotní nebo emocionální krize. Manželé se vzájemně podporují, když jeden z nich nese velké břemeno. Ale zároveň je tu onen verš o vlastním nákladu, který si můžeme představit jako každodenní zodpovědnost člověka, jeho pocity, postoje, hodnoty a zvládání všedních těžkostí života. V tom si sice manželé také mohou pomáhat, ale v konečném důsledku je za ně zodpovědný každý sám. Takže třeba v konfliktu jsem sice musel vzít zodpovědnost za svá slova a chování, ale nemohu nařídit manželce, jak se má cítit. Se svými pocity se musí vypořádat sama. Když si ustanovíme hranice, pak také víme, že nad některými věcmi nemáme moc: musíme totiž respektovat svobodu druhého, my ho totiž nevlastníme. Při hranicích také dokážeme říct a vyslechnout ne, což z nás nedělá méně přitažlivé, naopak. Když budeme totiž na všechno říkat ano, a nikdy si nebudeme stát za svým, pak naše autorita klesá a lidé k nám ztrácejí respekt. Díky hranicím se ukáže naše vnitřní motivace, zda děláme věci proto, že musíme, nebo proto, že doopravdy chceme.
Celkově se tedy dá říct, že koncept lásky kombinovaný se svobodou a zodpovědností vytváří prostor pro společný růst manželství ke zralosti a atraktivitě. Postavení hranic nám v růstu pomáhá. Jak ale s hranicemi začít? Co máme udělat, aby to fungovalo? Začátek ustanovování hranic je paradoxní, protože není o druhých, ale o nás.
Hranice vůči druhým začínáme ustanovovat tím, že začínáme u sebe. Jednota v manželství vyžaduje dva hotové lidi. O tom jsme trochu mluvili minulý týden, ale pokud nejsme schopni žít zrale a zodpovědně sami, nebudeme toho schopni ani ve vztahu s někým jiným. Manželství není prostor pro to, abychom se hotovými lidmi stali, pokud jimi nejsme. Začínat u sebe také znamená, že si chráníme své srdce a dáváme si pozor na to, abychom měli správné postoje: například abychom nepoužívali hranice k potrestání, pomstě a manipulaci. Aby se dva mohli stát v jednotě jedním, musí být vskutku dospělými lidmi, kteří milují, kteří si cení vlastní svobody i svobody jiných, a kteří jsou schopní zodpovědnosti. Samostatnost a soudržnost jdou ruku v ruce. Jste-li příliš samostatní, nemáte vztah, protože jste se oddělili. Nejste-li samostatní vůbec, také nemáte vztah, protože se už na něm nepodílejí dva lidé.
Jako druhou věc musíme při ustanovování hranic definovat své vzájemné hodnoty. Protože pokud se neshodneme na hodnotách, je velmi těžké, abychom si ustanovili vzájemné hranice. Hodnoty jsou principy, podle kterých řídíme svůj život. Jsou jako skelet, na kterém drží dům. Jsou to oblasti, kterých si opravdu vážíme. Tyto hodnoty mohou být vyřčené nebo nevyřčené, nicméně častým problémem ve vztazích je vzájemná neshoda podle jakých hodnot vztah řídíme. Jak naše manželství určuje láska k Bohu nebo chybějící láska k Bohu u partnera? Jakým jazykem lásky mluvíme se svým partnerem? Dokážeme být upřímní a je na nás a naší věrnost spolehnutí? Jakou roli hraje odpuštění a jak ho praktikujeme? Kdo se omlouvá a kdo omluvu přijímá? Nebo třeba jakou roli mají v manželství naši rodiče?
Hranice ovšem nejsou určeny k tomu, abychom změnili svého partnera. Nikdo nedokáže změnit druhého člověka, jen Bůh. Stanovování hranic pomáhá nám vzít svůj život do svých rukou a růst ke zralosti. Jenže, co dělat, když náš partner celý koncept hranic odmítá? Když se našim pokusům ustanovit hranice vysmívá, nebo nás přímo vydírá? To není vůbec jednoduché. Hranice totiž funguji nejlépe, když lidé omezují svou osobní svobodu, aby se více mohli milovat. Velmi důležité je, abychom partnera varovali předem, byli důslední ve splnění varování, a po čase zhodnotili pokrok. Proces není jednoduchý, ale přináší dlouhodobé dividendy.
pátek 18. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: POVOLUJE CÍRKEV PŘI SEXU RŮZNÉ POLOHY NEBO JEN POLOHU MISIONÁŘSKOU? MYŠLENO I U LIDÍ V MANŽELSTVÍ.
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Podle doktora Lemana bylo při misionářské poloze počato celkem tři čtvrtiny lidstva, takže na ní něco bude! Možnost dívat se do očí, líbat se při styku, to všechno je velké plus této polohy. Na druhou stranu, znamená to, že se manželé mají milovat pouze touto polohou? Děláte si legraci? Samozřejmě, že ne! Jakákoliv poloha je v pořádku za předpokladu, že oba manželé s tím souhlasí (všichni mají preference, a pár často sklouzne k jedné pohodlné poloze, která se oběma líbí proto, že vyhovuje jejich tělům a zvykům). V manželském sexu platí rovnice, že tělo ženy patří muži, a tělo muže patří ženě, tedy by se měli milovat způsobem, se kterým jsou oba zadobře, respektive s ním souhlasí. A samozřejmě, měla by to být poloha, kterou jsou schopni fyzicky zvládnout, protože některé jsou pořádná fuška.
Obecně se při této příležitosti lidé ptají na dvě doplňující otázky: jedna se týká orálního sexu a druhá análního sexu. Zatímco orální sex má své opodstatnění rovnou v Bibli (Nevěříte? Přečtete si Píseň písní 2:3, 4:16, 5:1, 6:2-3, 7:3, 8:2), anální sex je přímý následek zblbnutí z porna, ze kterého jsou nešťastní i jinak naprosto nevěřící sexuologové. Je to totiž nejen nehygienické, ale rovnou nebezpečné kvůli možnému fyzickému poškození, a jednoduchému přenosu pohlavních chorob. Anální sex je vnímán jako dominance muže nad ženou. Zkrátka a dobře. Zatímco v případě orálního sexu u manželů přeji hodně zdaru, v případě análního sexu bych doporučoval maximální střídmost a zdrženlivost.
Podle doktora Lemana bylo při misionářské poloze počato celkem tři čtvrtiny lidstva, takže na ní něco bude! Možnost dívat se do očí, líbat se při styku, to všechno je velké plus této polohy. Na druhou stranu, znamená to, že se manželé mají milovat pouze touto polohou? Děláte si legraci? Samozřejmě, že ne! Jakákoliv poloha je v pořádku za předpokladu, že oba manželé s tím souhlasí (všichni mají preference, a pár často sklouzne k jedné pohodlné poloze, která se oběma líbí proto, že vyhovuje jejich tělům a zvykům). V manželském sexu platí rovnice, že tělo ženy patří muži, a tělo muže patří ženě, tedy by se měli milovat způsobem, se kterým jsou oba zadobře, respektive s ním souhlasí. A samozřejmě, měla by to být poloha, kterou jsou schopni fyzicky zvládnout, protože některé jsou pořádná fuška.
Obecně se při této příležitosti lidé ptají na dvě doplňující otázky: jedna se týká orálního sexu a druhá análního sexu. Zatímco orální sex má své opodstatnění rovnou v Bibli (Nevěříte? Přečtete si Píseň písní 2:3, 4:16, 5:1, 6:2-3, 7:3, 8:2), anální sex je přímý následek zblbnutí z porna, ze kterého jsou nešťastní i jinak naprosto nevěřící sexuologové. Je to totiž nejen nehygienické, ale rovnou nebezpečné kvůli možnému fyzickému poškození, a jednoduchému přenosu pohlavních chorob. Anální sex je vnímán jako dominance muže nad ženou. Zkrátka a dobře. Zatímco v případě orálního sexu u manželů přeji hodně zdaru, v případě análního sexu bych doporučoval maximální střídmost a zdrženlivost.
čtvrtek 17. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: JAK SE MOHU ZBAVIT ZÁVISLOSTI NA PORNU A MASTURBACI, KDYŽ JSEM BEZ ŽENY?
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
V této otázce je vidět, že masturbace je obecně spojena s problémem závislosti na pornu. Právě porno totiž vytváří chemický návyk v mozku, který způsobuje neustálé fantazírování, což sice pomáhá v masturbaci, ale právě tyto myšlenky způsobují, že se cítíme nečistí. Předtím, než si řekneme několik rad, jak se této závislosti zbavit, pár informací o porno průmyslu jako takovém. Definice porna je sexuálně otevřený materiál, který má za cíl tě vzrušit, i když to znamená ponížení žen a mužů. Napřed ti nepřijde, že porno je normální, ale protože smyslem je vzrušení, a vzrušivost není statická (je závislá na podnětech, proto většinou lidé jdou od lehčích k horším stupňům ve své závislosti – podobně jako u alkoholu). U porna si myslíme, že se jedná o sex bez následků, ale právě proto, že je provázán s fantaziemi, působí na nás tak nečistě.
Několik (zastaralých) čísel z roku 2010:
• 4,2 milionů porno stránek na webu (12% celkového počtu)
• 68 milionů lidí denně na webu porno hledá (25% celkového počtu vyhledávače)
• Pornografie v Americe v roce 2005 byla byznys v hodnotě 12 miliard dolarů, zatímco Hollywood jen deset.
• Průměrný věk, kdy jsi poprvé viděl porno: 11 let
• Kolik lidí ve věku 8-16 vidělo porno? 90% (většina při práci na domácích úkolech)
• Sledování porna vytváří závislost a probouzí sexuální deviace v horším, nerealistické očekávání v lepším případě
Tohle napsal článek na iDnes.cz: Když chtěl někdo před patnácti, dvaceti lety vidět něco opravdu zvláštního musel podstoupit docela velké úsilí. Musel si dojít do pornoobchodu, tam si říct o kazetu, počkat si, až bude sám doma, a potom si ji pustit. Dneska to zní skoro absurdně, ale podobné martyrium musel podstoupit každý, kdo si chtěl půjčit obyčejné porno. A to navíc vypadalo skoro stejně jako to, co se odehrávalo u žádostivého diváka v ložnici nebo v pokojíku, když rodiče odjeli sekat trávu na chalupu. Teď stačí kliknout na počítači a máte všechno. Všechny sexuální fantazie, jaké vás napadnou, největší zvrácenosti i největší pitomosti jsou na vašem monitoru. A tím, jak je porno snadno dostupné, mění se i sex jeho diváků.
Porno je najednou všudypřítomné a tím vytváří novou módu. Umožnilo mnoha lidem otevřeně flirtovat s praktikami, po nichž možná toužili i předtím, ale málokdy se o ně odvážili snažit, protože byly pohřbeny pod nánosem společenské zdrženlivosti. Teď je to jiné, protože internet hraje roli jakéhosi učitele sexu. Bourá zdi a legitimizuje mnohé věci, které na něm mohou lidé vidět. Dělá z nich něco normálního. Nejde jenom o to, že lidé rádi napodobují. Internet je neodolatelně silným spojencem mužské chuti zkusit něco nového, co se partnerce nemusí líbit. Jenže žena nemá tolik prostoru odmítnout, protože když je požadovaný druh sexu běžně k vidění na internetu, vzniká dojem, že je zcela běžný. Před dvaceti lety by byl divný muž, který by nestandardní sex požadoval. Teď je však divná žena, která ho odmítá.
Může to být jen libůstka, zpestření vztahu. Ale je tady skupina, pro níž to bude normál. Vaše děti. Představte si něco, čemu nechcete věřit, ale současně víte, že se to stane. Vaše dvanáctileté dítě si poprvé otevře pornostránku. Jednou to přijít musí. Co tam uvidí? To, o čem si bude myslet, že je to klasický sex. Nic jiného totiž nezná. Klasický sex bude vypadat tak, jak vypadá drtivá většina "normálních" šotů. Ona se mu ukazuje nahá, pak na sobě možná zapracuje prsty. Pak zapracuje prsty on, možná ji plácne přes zadek a pomačká bradavky. Nato ona vyndá jeho penis a začne orál. Oddaně se na něj přitom zdola dívá. On ji občas plácne. Po pár minutách začíná styk, který vypadá jako instruktážní film o sedmi nejčastějších polohách. Někdy k nim patří anál. Pak přijde vyvrcholení. Žena si oddaně klekne, vyplázne jazyk a čeká – víte dobře na co.
Tohle uvidí dvanáctileté dítě jako milování. Žádné líbání, mazlení, něha, souhra. Až to zkusí poprvé, bude to dělat podle filmu, protože tak to zřejmě má být. Možná se mu to nebude líbit, ale bude se stydět to dělat jinak, přirozeněji, protože bude mít pocit, že by se ztrapnilo. A takhle na tom budou i jeho vrstevníci. Vznikne nový model. Neboť i sex je proměnlivý.
Opravdu stojíš o tohle?!?!
Dobrá, pokud máš problém s pornem, několik rad, co s tím můžeš dělat:
• Identifikuj napáchanou škodu (musíš vědět, co je problém, abys z něho vůbec chtěl ven)
• Identifikuj styčné body pokušení: Místo nebo aktivity, obchody, počítač v soukromí
• Identifikuj emocionální spoušť: Stres, hlad, hněv, samota, únava
• Uvědom si, že je to hřích
• Znovu se soustřeď na Krista a Písmo
• Vyhýbej se zahálce: buď aktivní
• Najdi si podpůrnou skupinu
• Mluv s odborníkem
V této otázce je vidět, že masturbace je obecně spojena s problémem závislosti na pornu. Právě porno totiž vytváří chemický návyk v mozku, který způsobuje neustálé fantazírování, což sice pomáhá v masturbaci, ale právě tyto myšlenky způsobují, že se cítíme nečistí. Předtím, než si řekneme několik rad, jak se této závislosti zbavit, pár informací o porno průmyslu jako takovém. Definice porna je sexuálně otevřený materiál, který má za cíl tě vzrušit, i když to znamená ponížení žen a mužů. Napřed ti nepřijde, že porno je normální, ale protože smyslem je vzrušení, a vzrušivost není statická (je závislá na podnětech, proto většinou lidé jdou od lehčích k horším stupňům ve své závislosti – podobně jako u alkoholu). U porna si myslíme, že se jedná o sex bez následků, ale právě proto, že je provázán s fantaziemi, působí na nás tak nečistě.
Několik (zastaralých) čísel z roku 2010:
• 4,2 milionů porno stránek na webu (12% celkového počtu)
• 68 milionů lidí denně na webu porno hledá (25% celkového počtu vyhledávače)
• Pornografie v Americe v roce 2005 byla byznys v hodnotě 12 miliard dolarů, zatímco Hollywood jen deset.
• Průměrný věk, kdy jsi poprvé viděl porno: 11 let
• Kolik lidí ve věku 8-16 vidělo porno? 90% (většina při práci na domácích úkolech)
• Sledování porna vytváří závislost a probouzí sexuální deviace v horším, nerealistické očekávání v lepším případě
Tohle napsal článek na iDnes.cz: Když chtěl někdo před patnácti, dvaceti lety vidět něco opravdu zvláštního musel podstoupit docela velké úsilí. Musel si dojít do pornoobchodu, tam si říct o kazetu, počkat si, až bude sám doma, a potom si ji pustit. Dneska to zní skoro absurdně, ale podobné martyrium musel podstoupit každý, kdo si chtěl půjčit obyčejné porno. A to navíc vypadalo skoro stejně jako to, co se odehrávalo u žádostivého diváka v ložnici nebo v pokojíku, když rodiče odjeli sekat trávu na chalupu. Teď stačí kliknout na počítači a máte všechno. Všechny sexuální fantazie, jaké vás napadnou, největší zvrácenosti i největší pitomosti jsou na vašem monitoru. A tím, jak je porno snadno dostupné, mění se i sex jeho diváků.
Porno je najednou všudypřítomné a tím vytváří novou módu. Umožnilo mnoha lidem otevřeně flirtovat s praktikami, po nichž možná toužili i předtím, ale málokdy se o ně odvážili snažit, protože byly pohřbeny pod nánosem společenské zdrženlivosti. Teď je to jiné, protože internet hraje roli jakéhosi učitele sexu. Bourá zdi a legitimizuje mnohé věci, které na něm mohou lidé vidět. Dělá z nich něco normálního. Nejde jenom o to, že lidé rádi napodobují. Internet je neodolatelně silným spojencem mužské chuti zkusit něco nového, co se partnerce nemusí líbit. Jenže žena nemá tolik prostoru odmítnout, protože když je požadovaný druh sexu běžně k vidění na internetu, vzniká dojem, že je zcela běžný. Před dvaceti lety by byl divný muž, který by nestandardní sex požadoval. Teď je však divná žena, která ho odmítá.
Může to být jen libůstka, zpestření vztahu. Ale je tady skupina, pro níž to bude normál. Vaše děti. Představte si něco, čemu nechcete věřit, ale současně víte, že se to stane. Vaše dvanáctileté dítě si poprvé otevře pornostránku. Jednou to přijít musí. Co tam uvidí? To, o čem si bude myslet, že je to klasický sex. Nic jiného totiž nezná. Klasický sex bude vypadat tak, jak vypadá drtivá většina "normálních" šotů. Ona se mu ukazuje nahá, pak na sobě možná zapracuje prsty. Pak zapracuje prsty on, možná ji plácne přes zadek a pomačká bradavky. Nato ona vyndá jeho penis a začne orál. Oddaně se na něj přitom zdola dívá. On ji občas plácne. Po pár minutách začíná styk, který vypadá jako instruktážní film o sedmi nejčastějších polohách. Někdy k nim patří anál. Pak přijde vyvrcholení. Žena si oddaně klekne, vyplázne jazyk a čeká – víte dobře na co.
Tohle uvidí dvanáctileté dítě jako milování. Žádné líbání, mazlení, něha, souhra. Až to zkusí poprvé, bude to dělat podle filmu, protože tak to zřejmě má být. Možná se mu to nebude líbit, ale bude se stydět to dělat jinak, přirozeněji, protože bude mít pocit, že by se ztrapnilo. A takhle na tom budou i jeho vrstevníci. Vznikne nový model. Neboť i sex je proměnlivý.
Opravdu stojíš o tohle?!?!
Dobrá, pokud máš problém s pornem, několik rad, co s tím můžeš dělat:
• Identifikuj napáchanou škodu (musíš vědět, co je problém, abys z něho vůbec chtěl ven)
• Identifikuj styčné body pokušení: Místo nebo aktivity, obchody, počítač v soukromí
• Identifikuj emocionální spoušť: Stres, hlad, hněv, samota, únava
• Uvědom si, že je to hřích
• Znovu se soustřeď na Krista a Písmo
• Vyhýbej se zahálce: buď aktivní
• Najdi si podpůrnou skupinu
• Mluv s odborníkem
úterý 15. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: JE PROBLÉM, KDYŽ MUŽ PŘI POHLEDU NA FYZICKY PŘITAŽLIVOU ŽENU POMYSLÍ NA SEX S NÍ?
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Vzhledem k tomu, co říká Ježíš (Matouš 5,27-28: Slýchali jste, že bylo řečeno: `Necizolož.´ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.), to problém je. Cizoložství (tedy sex s jinou ženou než tou svojí), totiž nikdy není pouze fyzická záležitost. Na druhou stranu, muž je stvořený způsobem, že si krásné ženy všimne. Nedokáže si pomoct. Jeden pohled ale stačí. Když se zadíváš pozorněji, pohled protáhneš, nebo se dokonce nad objektem svého pohledu zamyslíš, pak jsi, podle Ježíše, zcizoložil ve svém srdci. Chápu, že v dnešní době to vypadá skoro jako úchylně prudérní. Ale na druhou stranu, zeptejte se kterékoliv ženy, zda by jim vadilo nebo nevadilo, když se muž kouká všude možně. Víte co, řešil jsem už mnoho konfliktů, kdy si manželka stěžovala na svého muže, protože se díval po jiných (ať už to byla pravda nebo ne). Žárlivost? Možná, ale spíše je to ochrana před selháním.
Co když ale ženu nemáš a díváš se po jiných, navíc si je představuješ při sexu? Na první pohled to nikomu nevadí. Kromě dvou věcí: za prvé to nemusí být příjemné ženě, na kterou zíráš. A za druhé, vypěstováváš si tím návyk. A jakýkoliv návyk nebo zlozvyk je těžké ztratit poté, co sis jej vypěstoval. Nedokážeš s tím přestat ani, když se jednoho dne oženíš, navíc budeš srovnávat a představovat si, jaká by byla tahle žena, kdybys měl ji místo své manželky. Stojí ti to za to?
Vzhledem k tomu, co říká Ježíš (Matouš 5,27-28: Slýchali jste, že bylo řečeno: `Necizolož.´ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.), to problém je. Cizoložství (tedy sex s jinou ženou než tou svojí), totiž nikdy není pouze fyzická záležitost. Na druhou stranu, muž je stvořený způsobem, že si krásné ženy všimne. Nedokáže si pomoct. Jeden pohled ale stačí. Když se zadíváš pozorněji, pohled protáhneš, nebo se dokonce nad objektem svého pohledu zamyslíš, pak jsi, podle Ježíše, zcizoložil ve svém srdci. Chápu, že v dnešní době to vypadá skoro jako úchylně prudérní. Ale na druhou stranu, zeptejte se kterékoliv ženy, zda by jim vadilo nebo nevadilo, když se muž kouká všude možně. Víte co, řešil jsem už mnoho konfliktů, kdy si manželka stěžovala na svého muže, protože se díval po jiných (ať už to byla pravda nebo ne). Žárlivost? Možná, ale spíše je to ochrana před selháním.
Co když ale ženu nemáš a díváš se po jiných, navíc si je představuješ při sexu? Na první pohled to nikomu nevadí. Kromě dvou věcí: za prvé to nemusí být příjemné ženě, na kterou zíráš. A za druhé, vypěstováváš si tím návyk. A jakýkoliv návyk nebo zlozvyk je těžké ztratit poté, co sis jej vypěstoval. Nedokážeš s tím přestat ani, když se jednoho dne oženíš, navíc budeš srovnávat a představovat si, jaká by byla tahle žena, kdybys měl ji místo své manželky. Stojí ti to za to?
pondělí 14. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: CO SI MYSLÍTE O MASTURBACI?
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Bible kupodivu zcela mlčí ohledně masturbace. Skutečně. Někteří si myslí, že je tam příběh o Onánovi, ze kterého máme slovo onanie, ale Onánův hřích bylo nesplnění povinnosti vůči ženě jeho zesnulého bratra, ne sebeukájení. Na druhou stranu Ježíš jasně říká, že kdo na (cizí) ženu pohlédne chtivě, zhřešil smilstvem. Takže, vzato do důsledku, pokud se ukájíš „na sucho“ bez fantazírování o ženě (či muži, dnes není žádné tabu mluvit o masturbaci žen), pak to hřích není, ale když do toho zapojíš své fantazie ohledně jiného člověka, kdo není tvým manželem nebo manželkou, pak se to hříchem stává. Není to ovšem ona motorická činnost, co je hříchem, ale nečisté myšlenky. Proto, když půjdeš k doktorovi dát sperma, nehřešíš. A kdybychom to postavili ještě dál, pokud jsi ženatý/vdaná a fantazíruješ o vlastním manželovi/manželce, pak je to v pořádku. I když otázkou zůstává, proč to raději neděláš přímo s ní/ním…
Lidé obvykle masturbují z různých důvodů:
• Cítí se dobře
• Partner, se kterým bychom mohli mít sex, není nablízku, nebo ho nemáme
• Uvolňuje to sexuální napětí
• Není tam risk nechtěného těhotenství a nakažení nemocemi
Kdysi byla masturbace považována za příčinu šílenství. Dnes je považována za přirozené poznávání sama sebe. Nicméně, hlavní pointa se točí okolo fantazií a sebekontroly. Díky tomu se masturbace stává nakažlivou k závislosti, v našem mozku se totiž uvolňuje chemická látka, která nás nutí znovu sledovat porno, fantazírovat a masturbovat. Díky tomu se masturbace stává náhražkou plnohodnotného sexu. Je totiž zaměřený na nás samotné. 1. Korintským 20,23-24: "Všechno smím" - budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá. Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého.
Bible kupodivu zcela mlčí ohledně masturbace. Skutečně. Někteří si myslí, že je tam příběh o Onánovi, ze kterého máme slovo onanie, ale Onánův hřích bylo nesplnění povinnosti vůči ženě jeho zesnulého bratra, ne sebeukájení. Na druhou stranu Ježíš jasně říká, že kdo na (cizí) ženu pohlédne chtivě, zhřešil smilstvem. Takže, vzato do důsledku, pokud se ukájíš „na sucho“ bez fantazírování o ženě (či muži, dnes není žádné tabu mluvit o masturbaci žen), pak to hřích není, ale když do toho zapojíš své fantazie ohledně jiného člověka, kdo není tvým manželem nebo manželkou, pak se to hříchem stává. Není to ovšem ona motorická činnost, co je hříchem, ale nečisté myšlenky. Proto, když půjdeš k doktorovi dát sperma, nehřešíš. A kdybychom to postavili ještě dál, pokud jsi ženatý/vdaná a fantazíruješ o vlastním manželovi/manželce, pak je to v pořádku. I když otázkou zůstává, proč to raději neděláš přímo s ní/ním…
Lidé obvykle masturbují z různých důvodů:
• Cítí se dobře
• Partner, se kterým bychom mohli mít sex, není nablízku, nebo ho nemáme
• Uvolňuje to sexuální napětí
• Není tam risk nechtěného těhotenství a nakažení nemocemi
Kdysi byla masturbace považována za příčinu šílenství. Dnes je považována za přirozené poznávání sama sebe. Nicméně, hlavní pointa se točí okolo fantazií a sebekontroly. Díky tomu se masturbace stává nakažlivou k závislosti, v našem mozku se totiž uvolňuje chemická látka, která nás nutí znovu sledovat porno, fantazírovat a masturbovat. Díky tomu se masturbace stává náhražkou plnohodnotného sexu. Je totiž zaměřený na nás samotné. 1. Korintským 20,23-24: "Všechno smím" - budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá. Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého.
neděle 13. března 2011
Family Fest archives: Jak si najít a udržet správného partnera
K oslavě letošního již 7 ročníku Family Festu zde každou neděli zveřejním jednu z dřívějších přednášek Family Festu. Dnes přednáška z roku 2009 na téma Jak si najít a udržet správného partnera Nezapomeňte ovšem navštívit FamilyFest 2011 v Elementu, který se již tuto neděli odehrává v kině Centrál od 10:00 v češtině a od 11:45. Více informací na www.element.cx
Ovšemže, abys mohl někoho udržet, potřebuješ nejdříve někoho najít. Věřte mi nebo ne, hledání životního partnera je pro mnohé lidi trauma. Především, když překročí jistý věk a zjistí, že za prvé se okolí trochu vyprázdnilo, a za druhé si tak zvykli žít sami, že je pro ně nepředstavitelné měnit své zvyky a potřeby. Není vůbec náhoda, že seriály jako Sex ve městě, které hovoří o svobodných slečnách nad třicet let, které hledají partnera a nemohou se pořád pořádně s nikým seznámit, jsou tak populární. Milionům lidí tyhle seriály mluví z duše, protože vyjadřují jejich vlastní pocity.
Jsem upřímně rád, že jsem se stačil oženit již zamlada. Letos jsem tak již ženatý patnáct let, nicméně, zhruba posledních deset a více let pomáhám různým mladým lidem v této tak důležité otázce. A jsem překvapen, kolik mýtů a těžkostí z nich vyplývajících si křesťané sami tvoří. Trochu se na to dneska podíváme, a doufám, že někteří z vás dostanou naději a víru, že tvůj případ není ztracen. Kdysi v Chomutově jsem měl přítele, kterému již bylo přes třicet let, a byl stále svobodný. Protože vynikal v matematice, spočítal si pravděpodobnost, že se ožení ve své situaci a zjistil, že je nulová. Přesto je dnes šťastně ženatý. Jak to? Jednoduše proto, že žádný případ není ztracený. Jen my se můžeme tak ztratit v beznaději, že už nás nikdo ani nechce. Ale tam skončit rozhodně nemusíme.
Když jsem dospíval, byl jsem konstantně do někoho zamilovaný. Některé lásky byly velmi platonické, u jiných jsem se postaral, aby se to dotyčná dozvěděla. Ale nebylo to nic moc. Pak jsem se jednou bavil se Staškem Bubikem, který mi vyprávěl, jak se kdysi rozhodl dát si pauzu od zamilovanosti a začít žít pro Boha. Připadalo mi to skvělé a hodně duchovní, tak jsem se rozhodl k podobnému experimentu. Udělal jsem rozhodnutí, že celý rok budu svobodný od zamilovanosti a soustředím se na studium a službu Bohu. Zpočátku to šlo těžce, ale pak jsem v tom objevil výhody a začal jsem skutečně studovat, číst a věnovat se Bohu. Aniž bych to tušil, právě tímto rozhodnutím jsem takzvaně zvýšil svou cenu na trhu. Když totiž vypadáme, že se za každou cenu chceme oženit nebo vdát, působí to ve skutečnosti na lidi odpudivě a oni se nám začnou vyhýbat. O mě si ale začaly děvčata říkat, že jsem duchovní stálice, která se snad o ně ani nezajímá a to je ohromně přitahovalo. Nevěděly o mém vnitřním slibu.
A pak jsem v létě na jistou akci, kterou jsme pořádali v zapadlém koutu Česka, potkal dívku, u které mě zaujaly velké oči a široký úsměv. Měl jsem ovšem slib, takže jsem se koncentroval na službu a ani jsem nezjistil její jméno. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem ji pak v září uviděl na své škole, kde nastoupila do ročníku pode mnou, a zjistil jsem, že máme společné známé. Ale měl jsem slib. Nicméně ji nešlo nevidět. Viděl jsem, jak se chová k dalším studentům, jak komunikuje, jak je ochotná v církvi, zkrátka jsem viděl mnoho pozitivních znaků. Víte, my všichni se chceme rozhodovat na základě jistoty. Ale jistotu v žádném rozhodování mít nemůžeme, pouze maximální pravděpodobnost založenou na faktech a pozorování. Platí to o přijetí Krista stejně tak, jako u výběru partnera.
Rozhodl jsem se tedy, že na to půjdu jinak. Na základě principu maximální pravděpodobnosti jsem usoudil, že s Ditou bych mohl mít hezké manželství a proto jsem ji rovnou požádal o ruku, ne o chození. Bylo to pro ni překvapivé, šokující, lidé ji od vztahu se mnou odrazovali, ale bylo to také tak milé, že jsme spolu od jara 1995 až dodnes.
V roce 1995 jsem žil půl roku v Indii, a během té doby jsem navštívil několik svateb, z nichž všechny byly organizovány a domluveny rodiči. V naší zemi to dnes už moc nevidíme, ale musíme si uvědomit, že donedávna po celém světě byly manželství domlouvány rodiči. Byl jsem v šoku, nakolik je to v Indii nejen přijatelné, ale dokonce vyhledávané mladými lidmi. Já bych určitě nechtěl, aby mi manželku našli mí rodiče! Nicméně, u nás se díky zromantizování manželství od doby Shakespeara stala z výběru partnera natolik důležitá veličina, že ve své podstatě vytvořila největší problém.
Ten problém spočívá v podvědomé víře, že existuje někdo, kdo by mohl být tím pravým, správným a nejlepším partnerem. Říkáme, že to nebyla ta pravá a máme za to, že dokud tu pravou nenajdeme, nebudeme nikdy šťastni. Zároveň se nám stává, že v manželství jsme nespokojeni, a první věc, která nás napadá je to, že ten, s kým jsme, není ten pravý. Že jsme zkrátka udělali chybu a vzali si nesprávného. V současnosti se tak v ČR rozpadá polovina manželství, přestože 80% mladých lidí uvádí, že mezi jejich nejdůležitější životní přání je mít dobrou rodinu. Každých 16 minut je u nás rozvedeno jedno manželství. Nicméně, ani život na hromádce není řešení. Jestliže se totiž rozpadá polovina manželství, u rodin na hromádce je to až 75%. Křesťané ještě celou podvědomou víru o „pravém“ partnerovi zkomplikují a přidají Boží faktor. Zkrátka, řeší, zda je to Boží vůle vzít si toho či onoho. Možná vás překvapím, ale Bůh to nikde v Bibli neřeší. Pochází to z mytologie. Zeus se bál lidí, kteří měli čtyři ruce a nohy a jednu hlavu se dvěma tvářemi. Proto rozdělil lidi ve dví a hodil na zem odděleně. Od té doby, podle tohoto mýtu, bloumáme světem a hledáme svou ztracenou polovinu. Historicky ani biblicky není víra v „pravého“ partnera opodstatněná.
Představte si, že by to byla pravda, že by skutečně na světě byl jen jeden člověk, kterého si máš vzít. Co když ale budeš chybovat a vezmeš si jiného? Ten pravý je odsouzený si taky vzít nesprávného, a tak to jde dál a dál, až se vytvoří řetězová reakce, kterou neumí nikdo zastavit a vesmír se díky tomu hroutí! Navíc jsme se tak moc soustředili na výběr, že už nám nezbývá síla na udržení vztahu. Z této chybné víry pak vyplývá další, tentokrát specificky křesťanská, a to, že Bůh nám manželku přivede. Sám jsem to četl v některých knihách, které to stavěly na tom, že Bůh stvořil Evu a přivedl ji Adamovi. Inu, u stvoření toho bylo specifického více, třeba, že Adamovi stvořil manželku ze žebra. Zatím jsem ale nikdy nepotkal křesťana, který by po tom také toužil. Ne, autor knihy Přísloví to říká jasně (Př 18,22): Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Boha zalíbení.
Co ale Bůh po nás při výběru partnera chce? Pokud následuješ Krista a chceš mu zůstat věrný, Bůh chce, aby sis vzal pouze takového partnera, který to chce rovněž. Křesťané někdy hledají životního partnera mezi nevěřícími s nadějí, že se pak obrátí. Bible je ale v tomto velmi striktní (2K 6,14 a 1K 7,39). Ve své podstatě je to jediná podmínka pro výběr partnera, kterou Bůh křesťanům říká. Může fungovat manželství s nevěřícím? Ano, může. Šance je nicméně malá a risk příliš velký. Ale proč to Bůh vlastně chce? Z těchto důvodů: Praktická stránka (hodnoty a priority - finance, sex, komunikace, atd. - na stejném základě), Emocionální stránka (vzájemné porozumění potřebám, věrnost a stabilita v manželství), a Duchovní stránka (vzájemné obohacování v životě s Bohem, církev).
Ale pak je tu ještě jedna věc: Přemýšlej o manželství na celý život. Nedovol, aby tě snaha najít paní Pravou nebo pana Pravého odvedla od touhy vybudovat manželství, které vydrží. Je to jako v IKEA. Manželství je vyrobeno v nebi, ale na zem přichází v plochých krabicích. Podobně jako nábytek z IKEA si musíš i manželství postavit sám podle návodu výrobce. A podobně jako u IKEA, i v manželství musíš po čase dotáhnout šroubky. Tak si vztah také udržíš.
Ovšemže, abys mohl někoho udržet, potřebuješ nejdříve někoho najít. Věřte mi nebo ne, hledání životního partnera je pro mnohé lidi trauma. Především, když překročí jistý věk a zjistí, že za prvé se okolí trochu vyprázdnilo, a za druhé si tak zvykli žít sami, že je pro ně nepředstavitelné měnit své zvyky a potřeby. Není vůbec náhoda, že seriály jako Sex ve městě, které hovoří o svobodných slečnách nad třicet let, které hledají partnera a nemohou se pořád pořádně s nikým seznámit, jsou tak populární. Milionům lidí tyhle seriály mluví z duše, protože vyjadřují jejich vlastní pocity.
Jsem upřímně rád, že jsem se stačil oženit již zamlada. Letos jsem tak již ženatý patnáct let, nicméně, zhruba posledních deset a více let pomáhám různým mladým lidem v této tak důležité otázce. A jsem překvapen, kolik mýtů a těžkostí z nich vyplývajících si křesťané sami tvoří. Trochu se na to dneska podíváme, a doufám, že někteří z vás dostanou naději a víru, že tvůj případ není ztracen. Kdysi v Chomutově jsem měl přítele, kterému již bylo přes třicet let, a byl stále svobodný. Protože vynikal v matematice, spočítal si pravděpodobnost, že se ožení ve své situaci a zjistil, že je nulová. Přesto je dnes šťastně ženatý. Jak to? Jednoduše proto, že žádný případ není ztracený. Jen my se můžeme tak ztratit v beznaději, že už nás nikdo ani nechce. Ale tam skončit rozhodně nemusíme.
Když jsem dospíval, byl jsem konstantně do někoho zamilovaný. Některé lásky byly velmi platonické, u jiných jsem se postaral, aby se to dotyčná dozvěděla. Ale nebylo to nic moc. Pak jsem se jednou bavil se Staškem Bubikem, který mi vyprávěl, jak se kdysi rozhodl dát si pauzu od zamilovanosti a začít žít pro Boha. Připadalo mi to skvělé a hodně duchovní, tak jsem se rozhodl k podobnému experimentu. Udělal jsem rozhodnutí, že celý rok budu svobodný od zamilovanosti a soustředím se na studium a službu Bohu. Zpočátku to šlo těžce, ale pak jsem v tom objevil výhody a začal jsem skutečně studovat, číst a věnovat se Bohu. Aniž bych to tušil, právě tímto rozhodnutím jsem takzvaně zvýšil svou cenu na trhu. Když totiž vypadáme, že se za každou cenu chceme oženit nebo vdát, působí to ve skutečnosti na lidi odpudivě a oni se nám začnou vyhýbat. O mě si ale začaly děvčata říkat, že jsem duchovní stálice, která se snad o ně ani nezajímá a to je ohromně přitahovalo. Nevěděly o mém vnitřním slibu.
A pak jsem v létě na jistou akci, kterou jsme pořádali v zapadlém koutu Česka, potkal dívku, u které mě zaujaly velké oči a široký úsměv. Měl jsem ovšem slib, takže jsem se koncentroval na službu a ani jsem nezjistil její jméno. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem ji pak v září uviděl na své škole, kde nastoupila do ročníku pode mnou, a zjistil jsem, že máme společné známé. Ale měl jsem slib. Nicméně ji nešlo nevidět. Viděl jsem, jak se chová k dalším studentům, jak komunikuje, jak je ochotná v církvi, zkrátka jsem viděl mnoho pozitivních znaků. Víte, my všichni se chceme rozhodovat na základě jistoty. Ale jistotu v žádném rozhodování mít nemůžeme, pouze maximální pravděpodobnost založenou na faktech a pozorování. Platí to o přijetí Krista stejně tak, jako u výběru partnera.
Rozhodl jsem se tedy, že na to půjdu jinak. Na základě principu maximální pravděpodobnosti jsem usoudil, že s Ditou bych mohl mít hezké manželství a proto jsem ji rovnou požádal o ruku, ne o chození. Bylo to pro ni překvapivé, šokující, lidé ji od vztahu se mnou odrazovali, ale bylo to také tak milé, že jsme spolu od jara 1995 až dodnes.
V roce 1995 jsem žil půl roku v Indii, a během té doby jsem navštívil několik svateb, z nichž všechny byly organizovány a domluveny rodiči. V naší zemi to dnes už moc nevidíme, ale musíme si uvědomit, že donedávna po celém světě byly manželství domlouvány rodiči. Byl jsem v šoku, nakolik je to v Indii nejen přijatelné, ale dokonce vyhledávané mladými lidmi. Já bych určitě nechtěl, aby mi manželku našli mí rodiče! Nicméně, u nás se díky zromantizování manželství od doby Shakespeara stala z výběru partnera natolik důležitá veličina, že ve své podstatě vytvořila největší problém.
Ten problém spočívá v podvědomé víře, že existuje někdo, kdo by mohl být tím pravým, správným a nejlepším partnerem. Říkáme, že to nebyla ta pravá a máme za to, že dokud tu pravou nenajdeme, nebudeme nikdy šťastni. Zároveň se nám stává, že v manželství jsme nespokojeni, a první věc, která nás napadá je to, že ten, s kým jsme, není ten pravý. Že jsme zkrátka udělali chybu a vzali si nesprávného. V současnosti se tak v ČR rozpadá polovina manželství, přestože 80% mladých lidí uvádí, že mezi jejich nejdůležitější životní přání je mít dobrou rodinu. Každých 16 minut je u nás rozvedeno jedno manželství. Nicméně, ani život na hromádce není řešení. Jestliže se totiž rozpadá polovina manželství, u rodin na hromádce je to až 75%. Křesťané ještě celou podvědomou víru o „pravém“ partnerovi zkomplikují a přidají Boží faktor. Zkrátka, řeší, zda je to Boží vůle vzít si toho či onoho. Možná vás překvapím, ale Bůh to nikde v Bibli neřeší. Pochází to z mytologie. Zeus se bál lidí, kteří měli čtyři ruce a nohy a jednu hlavu se dvěma tvářemi. Proto rozdělil lidi ve dví a hodil na zem odděleně. Od té doby, podle tohoto mýtu, bloumáme světem a hledáme svou ztracenou polovinu. Historicky ani biblicky není víra v „pravého“ partnera opodstatněná.
Představte si, že by to byla pravda, že by skutečně na světě byl jen jeden člověk, kterého si máš vzít. Co když ale budeš chybovat a vezmeš si jiného? Ten pravý je odsouzený si taky vzít nesprávného, a tak to jde dál a dál, až se vytvoří řetězová reakce, kterou neumí nikdo zastavit a vesmír se díky tomu hroutí! Navíc jsme se tak moc soustředili na výběr, že už nám nezbývá síla na udržení vztahu. Z této chybné víry pak vyplývá další, tentokrát specificky křesťanská, a to, že Bůh nám manželku přivede. Sám jsem to četl v některých knihách, které to stavěly na tom, že Bůh stvořil Evu a přivedl ji Adamovi. Inu, u stvoření toho bylo specifického více, třeba, že Adamovi stvořil manželku ze žebra. Zatím jsem ale nikdy nepotkal křesťana, který by po tom také toužil. Ne, autor knihy Přísloví to říká jasně (Př 18,22): Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Boha zalíbení.
Co ale Bůh po nás při výběru partnera chce? Pokud následuješ Krista a chceš mu zůstat věrný, Bůh chce, aby sis vzal pouze takového partnera, který to chce rovněž. Křesťané někdy hledají životního partnera mezi nevěřícími s nadějí, že se pak obrátí. Bible je ale v tomto velmi striktní (2K 6,14 a 1K 7,39). Ve své podstatě je to jediná podmínka pro výběr partnera, kterou Bůh křesťanům říká. Může fungovat manželství s nevěřícím? Ano, může. Šance je nicméně malá a risk příliš velký. Ale proč to Bůh vlastně chce? Z těchto důvodů: Praktická stránka (hodnoty a priority - finance, sex, komunikace, atd. - na stejném základě), Emocionální stránka (vzájemné porozumění potřebám, věrnost a stabilita v manželství), a Duchovní stránka (vzájemné obohacování v životě s Bohem, církev).
Ale pak je tu ještě jedna věc: Přemýšlej o manželství na celý život. Nedovol, aby tě snaha najít paní Pravou nebo pana Pravého odvedla od touhy vybudovat manželství, které vydrží. Je to jako v IKEA. Manželství je vyrobeno v nebi, ale na zem přichází v plochých krabicích. Podobně jako nábytek z IKEA si musíš i manželství postavit sám podle návodu výrobce. A podobně jako u IKEA, i v manželství musíš po čase dotáhnout šroubky. Tak si vztah také udržíš.
pátek 11. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: JAK DALEKO V INTIMITÁCH MOHU ZAJÍT PŘI RANDĚNÍ?
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Základní pravidlo, které si musíš zapamatovat je, že s jídlem roste chuť. Určitě pro začátek pomohou rady, které jsme si řekli během SexEd:
• Aplikuj principy pro manžele ve svých vztazích s ženatými/vdanými. Až jednou budeš vdaná, taky nebudeš moc ráda, když se kolem tvého manžela bude ochomýtat mladá, šťavnatá a sladká šťabajzna. Což byly tyto rady: Nikdy necestuj sám s osobou jiného pohlaví. Nikdy si nevyjdi jíst sám s osobou jiného pohlaví. Nenajímej si do své firmy pěknou osobu druhého pohlaví jen proto, že jim chceš pomoct. Nesvěřuj se a neraď osobám druhého pohlaví.
• Žádné přespávání. Osmiletí zůstávají na noc, ale dospívající? Přespat u někoho hřích přece není, s tím souhlasím. Ale nikdy nebudeš litovat, že jsi nestihl více přespávání.
• Dej si vztahovou pauzu. Jeden z důvodů je, že dnes rande je ekvivalent sexu. Dej si rok, abys dovolil sám sebe se osvobodit od vazeb předchozího vztahu.
• Nedělej sexuálně s někým privátně nic, co bys nebyl ochotný dělat veřejně.
Bible říká v Efezským 5,3: Smilstvo, veškerá nečistota a chamtivost ať mezi vámi nejsou ani zmiňovány. Ani zmínka. Cokoliv, co je nemorální. Nabízím pár rad od Craiga Groeschela pro páry při randění, kteří se chtějí uchránit před smilstvem a jít do svého manželství čistí, aby jejich intimita tam byla skvělá a dlouhotrvající:
• Udržte všechny čtyři chodidla na podlaze. Což zabrání různému obepínání, některé části těla budou hůře dostupné a vaše váha bude spočívat na židli.
• Udržte svou postel svou postelí. Žádné přenocování. Žádné společné studium v posteli. A dokonce ani žádné společné modlení v posteli, ať to zní sebeduchovněji.
• Udržte všechno zazipované a zapnuté. Žádné odepínání, rozepínání, odháčkovávání, …cokoliv.
• Udrž svůj jazyk ve své vlastní puse. Chápu, že to je hodně extrémní, dokonce i pro křesťany. Ale, vášnivý polibek je brána k sexuálnímu pokušení, ať se vám to líbí nebo ne.
Co když jsi už ale dál? Myslíš-li to upřímně se sexem do manželství, budeš potřebovat udělat nějaké změny: Chraň si své oči. Job 31:1 Vstoupil jsem do smlouvy se svýma očima, že se nebudu dívat po dívkách. Podmaň si neposlušné myšlenky (2. Korintským 10,5). Utíkej od pokušení. Dovol někomu, aby ti mluvil do života, a tys mu byl vykazatelný. Řekni si své standardy dopředu. Zdržuj se v dobré společnosti. Po pádu rychle čiň pokání.
Základní pravidlo, které si musíš zapamatovat je, že s jídlem roste chuť. Určitě pro začátek pomohou rady, které jsme si řekli během SexEd:
• Aplikuj principy pro manžele ve svých vztazích s ženatými/vdanými. Až jednou budeš vdaná, taky nebudeš moc ráda, když se kolem tvého manžela bude ochomýtat mladá, šťavnatá a sladká šťabajzna. Což byly tyto rady: Nikdy necestuj sám s osobou jiného pohlaví. Nikdy si nevyjdi jíst sám s osobou jiného pohlaví. Nenajímej si do své firmy pěknou osobu druhého pohlaví jen proto, že jim chceš pomoct. Nesvěřuj se a neraď osobám druhého pohlaví.
• Žádné přespávání. Osmiletí zůstávají na noc, ale dospívající? Přespat u někoho hřích přece není, s tím souhlasím. Ale nikdy nebudeš litovat, že jsi nestihl více přespávání.
• Dej si vztahovou pauzu. Jeden z důvodů je, že dnes rande je ekvivalent sexu. Dej si rok, abys dovolil sám sebe se osvobodit od vazeb předchozího vztahu.
• Nedělej sexuálně s někým privátně nic, co bys nebyl ochotný dělat veřejně.
Bible říká v Efezským 5,3: Smilstvo, veškerá nečistota a chamtivost ať mezi vámi nejsou ani zmiňovány. Ani zmínka. Cokoliv, co je nemorální. Nabízím pár rad od Craiga Groeschela pro páry při randění, kteří se chtějí uchránit před smilstvem a jít do svého manželství čistí, aby jejich intimita tam byla skvělá a dlouhotrvající:
• Udržte všechny čtyři chodidla na podlaze. Což zabrání různému obepínání, některé části těla budou hůře dostupné a vaše váha bude spočívat na židli.
• Udržte svou postel svou postelí. Žádné přenocování. Žádné společné studium v posteli. A dokonce ani žádné společné modlení v posteli, ať to zní sebeduchovněji.
• Udržte všechno zazipované a zapnuté. Žádné odepínání, rozepínání, odháčkovávání, …cokoliv.
• Udrž svůj jazyk ve své vlastní puse. Chápu, že to je hodně extrémní, dokonce i pro křesťany. Ale, vášnivý polibek je brána k sexuálnímu pokušení, ať se vám to líbí nebo ne.
Co když jsi už ale dál? Myslíš-li to upřímně se sexem do manželství, budeš potřebovat udělat nějaké změny: Chraň si své oči. Job 31:1 Vstoupil jsem do smlouvy se svýma očima, že se nebudu dívat po dívkách. Podmaň si neposlušné myšlenky (2. Korintským 10,5). Utíkej od pokušení. Dovol někomu, aby ti mluvil do života, a tys mu byl vykazatelný. Řekni si své standardy dopředu. Zdržuj se v dobré společnosti. Po pádu rychle čiň pokání.
čtvrtek 10. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: NĚKTERÉ KŘESŤANSKÉ CÍRKVE ŘÍKAJÍ, ŽE SEX PŘED MANŽELSTVÍM NENÍ HŘÍCH, POKUD JSOU TITO DVA LIDÉ VZTAHU VYDÁNÍ. JE TO PRAVDA?
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Upřímně? Neznám takové křesťanské církve. Znám církve, které rezignovaly na Biblické standardy a etiku, a tuhle otázku vůbec neřeší, ale opravdu neznám takové, které explicitně říkají, že to hříchem není. To by totiž musely říct, že pro ně Bible již vůbec neplatí. Pak už ale nejsou křesťanské, nemyslíte? Co chcete víc? Žít jako funkční ateisté, kteří sice tvrdí, že v Boha věří, ale nechtějí mu dovolit mluvit jim do života, nebo jako radikální, kontra kulturní a nadšení následovníci Krista, kteří jsou ochotní udělat cokoliv, se Bohu líbí? Chcete-li být raději křesťanští ateisté, pak rovnou toho divadla nechte a užijte si alespoň tento chvilkový život na zemi, když už nestojíte o ten na věčnosti. Zní to tvrdě?
Velmi se mi líbil příklad Craiga Groeschela z LifeChurch.tv, za kterým jednou zašel pár pro radu, co mají dělat, aby si lépe rozuměli. Craig se jich zeptal, jak dlouho jsou manželé, načež mu řekli, že nejsou manželé, protože nevěří ve svatbu, nicméně to spolu myslí vážně. Pak je napadlo, jestli by Craig pro ně neudělal malou ceremonii, aby jim požehnal. Nebyla by to svatba jako taková, prostě u nich doma by udělali malou slavnost. „Jasně“, řekl Craig a domluvili se, že se za týden sejdou na přípravě na tuto událost. Když se po týdnu sešli, Craig jim navrhl, aby se to celé odehrálo u nich v ložnici, kde si vzájemně řeknou tento slib: „Já, Rick, si beru tebe, Moniko, abys se mnou žila, měla se mnou sex a byla zodpovědná za polovinu účtů. A já tě budu milovat a využívat tě od dnešního dne až dokud nám to spolu bude klapat. Budu ti, víceméně, věrným, dokud budou mé potřeby naplněny, a pokud se nic lepšího neobjeví. Rozejdu-li se s tebou, neznamená to, že jsi pro mě nebyla speciální. Protože tě miluju skoro tak, jak mám rád sám sebe. Vydávám se pro dočasný život s tebou. K tomu mi dopomáhej… já. Ve jménu sexu, možností, a sobectví. Amen.“
Asi si umíte představit, jaké dusno na schůzce zavládlo. Ale neklameme sami sebe. Pokud sex je to, co chci víc než Boha, pak se stal sex mým bohem. Netvařme se ale jako křesťané, když si chceme dělat to, co chceme.
1. Korintským 6:12-20 "Všechno smím" - budiž, ale ne všechno je prospěšné. Všechno smím, ale ničím z toho se nedám ovládnout. "Jídlo břichu a břicho jídlu - Bůh jednou zruší obojí." Budiž, tělo však nepatří smilstvu, ale Pánu a Pán tělu. Tentýž Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás. Copak nevíte, že vaše těla jsou Kristovými údy? Mohu snad vzít údy Kristovy a učinit je údy nevěstky? To nikdy! Copak nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Vždyť Písmo říká: "Ti dva budou jedno tělo." Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Žádný jiný lidský hřích se netýká těla; kdo ale smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.
Upřímně? Neznám takové křesťanské církve. Znám církve, které rezignovaly na Biblické standardy a etiku, a tuhle otázku vůbec neřeší, ale opravdu neznám takové, které explicitně říkají, že to hříchem není. To by totiž musely říct, že pro ně Bible již vůbec neplatí. Pak už ale nejsou křesťanské, nemyslíte? Co chcete víc? Žít jako funkční ateisté, kteří sice tvrdí, že v Boha věří, ale nechtějí mu dovolit mluvit jim do života, nebo jako radikální, kontra kulturní a nadšení následovníci Krista, kteří jsou ochotní udělat cokoliv, se Bohu líbí? Chcete-li být raději křesťanští ateisté, pak rovnou toho divadla nechte a užijte si alespoň tento chvilkový život na zemi, když už nestojíte o ten na věčnosti. Zní to tvrdě?
Velmi se mi líbil příklad Craiga Groeschela z LifeChurch.tv, za kterým jednou zašel pár pro radu, co mají dělat, aby si lépe rozuměli. Craig se jich zeptal, jak dlouho jsou manželé, načež mu řekli, že nejsou manželé, protože nevěří ve svatbu, nicméně to spolu myslí vážně. Pak je napadlo, jestli by Craig pro ně neudělal malou ceremonii, aby jim požehnal. Nebyla by to svatba jako taková, prostě u nich doma by udělali malou slavnost. „Jasně“, řekl Craig a domluvili se, že se za týden sejdou na přípravě na tuto událost. Když se po týdnu sešli, Craig jim navrhl, aby se to celé odehrálo u nich v ložnici, kde si vzájemně řeknou tento slib: „Já, Rick, si beru tebe, Moniko, abys se mnou žila, měla se mnou sex a byla zodpovědná za polovinu účtů. A já tě budu milovat a využívat tě od dnešního dne až dokud nám to spolu bude klapat. Budu ti, víceméně, věrným, dokud budou mé potřeby naplněny, a pokud se nic lepšího neobjeví. Rozejdu-li se s tebou, neznamená to, že jsi pro mě nebyla speciální. Protože tě miluju skoro tak, jak mám rád sám sebe. Vydávám se pro dočasný život s tebou. K tomu mi dopomáhej… já. Ve jménu sexu, možností, a sobectví. Amen.“
Asi si umíte představit, jaké dusno na schůzce zavládlo. Ale neklameme sami sebe. Pokud sex je to, co chci víc než Boha, pak se stal sex mým bohem. Netvařme se ale jako křesťané, když si chceme dělat to, co chceme.
1. Korintským 6:12-20 "Všechno smím" - budiž, ale ne všechno je prospěšné. Všechno smím, ale ničím z toho se nedám ovládnout. "Jídlo břichu a břicho jídlu - Bůh jednou zruší obojí." Budiž, tělo však nepatří smilstvu, ale Pánu a Pán tělu. Tentýž Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás. Copak nevíte, že vaše těla jsou Kristovými údy? Mohu snad vzít údy Kristovy a učinit je údy nevěstky? To nikdy! Copak nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Vždyť Písmo říká: "Ti dva budou jedno tělo." Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Žádný jiný lidský hřích se netýká těla; kdo ale smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.
úterý 8. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: MOHU ŽÍT SE SVÝM PŘÍTELEM (ŘEKNĚME JAKO SPOLUBYDLÍCÍ), ABYCHOM VIDĚLI, JAKÉ TO JE ŽÍT SPOLU, ANIŽ BYCHOM MĚLI SEX?
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Je to podobná otázka jako ta předchozí (viz blog 4.3.). Za prvé si myslím, že to nevydržíte a dříve nebo později se spolu vyspíte. V žilách vám koluje krev, takže je jasné, že pokušení (pokud jste zdraví) neuniknete. Chápu to. Na první pohled to dává rozum, naučit se žít spolu a platit méně za účty. Zní to přátelsky, ale výsledkem je až příliš často smrt. Pamatujete na sérii Uvíznutý? Král Šalamoun v Přísloví 27,12 napsal: Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí, tupci jdou klidně dál, až na to doplatí. Moudří se chovají, jakoby pak bylo teď. Teď jednají. Naivní pokračují na své cestě, i když jsou varováni, jdou kupředu, i když nejednají s tím, co vnímají a vidí. A co se stane nakonec? Uvíznou. Nezáleží totiž na tom, zda víš, co je moudré, ale jestli jednáš, když vidíš hrozbu. Navzdory tomu to vidíme pořád dnes a denně. Lidé vidí, kam směřují, a říkají si: „Ano, měl bych… Má úplnou pravdu… Určitě bych měl přestat… Asi jo…“ A pak stejně pokračují klidně na své cestě. Neptají se Ve světle mých minulých zkušeností, mé současné životní situace, a ve světle mých budoucích snů a nadějí, je moudré to udělat? Jdou dál, jako by se nechumelilo, a líznou si. Uvíznou.
Je to podobná otázka jako ta předchozí (viz blog 4.3.). Za prvé si myslím, že to nevydržíte a dříve nebo později se spolu vyspíte. V žilách vám koluje krev, takže je jasné, že pokušení (pokud jste zdraví) neuniknete. Chápu to. Na první pohled to dává rozum, naučit se žít spolu a platit méně za účty. Zní to přátelsky, ale výsledkem je až příliš často smrt. Pamatujete na sérii Uvíznutý? Král Šalamoun v Přísloví 27,12 napsal: Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí, tupci jdou klidně dál, až na to doplatí. Moudří se chovají, jakoby pak bylo teď. Teď jednají. Naivní pokračují na své cestě, i když jsou varováni, jdou kupředu, i když nejednají s tím, co vnímají a vidí. A co se stane nakonec? Uvíznou. Nezáleží totiž na tom, zda víš, co je moudré, ale jestli jednáš, když vidíš hrozbu. Navzdory tomu to vidíme pořád dnes a denně. Lidé vidí, kam směřují, a říkají si: „Ano, měl bych… Má úplnou pravdu… Určitě bych měl přestat… Asi jo…“ A pak stejně pokračují klidně na své cestě. Neptají se Ve světle mých minulých zkušeností, mé současné životní situace, a ve světle mých budoucích snů a nadějí, je moudré to udělat? Jdou dál, jako by se nechumelilo, a líznou si. Uvíznou.
pondělí 7. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: CO SPOLEČNÉ SOUŽITÍ PARTNERŮ PŘED SVATBOU?
V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Budete-li spolu žít před svatbou, dříve nebo později se spolu vyspíte (pokud jste zdravými jedinci, v dnešní přesexualizované době totiž hrozí mnoha lidem spíše asexuálnost - tedy sexuální nechutenství). Pokud je tohle váš plán, pak to nazvěte pravým jménem: chcete předmanželský sex, který vám podle všech dostupných statistik může vaši budoucnost pokazit, a pokud chcete dělat to, co je správné před Bohem, minete se jeho plánem pro život.
Představa, že budete spolu bydlet a nebudete spolu spát, se příčí všem poznatkům, jak fungujeme při sexuálním vzrušení. Jistě si pamatujete příklad, který jsem během SexEd uvedl. Bylo to o experimentu z MIT v Bostonu, který dokázal, že při sexuálním vzrušení přestáváme myslet jasně, naše hodnoty a přesvědčení se vypaří jako pára nad hrncem, a my jsme schopni udělat věci, které bychom ve stavu klidu všichni nazvali nemorálním nebo dokonce úchylným jednáním, včetně znásilnění nebo sexu se zvířaty. Tento experiment potvrdil, že sexualita je velmi silná, opravdu podobná ohni, a my nad sexuálním pokušením nedokážeme vyhrát, dokážeme před ním pouze utéct. Není to pasivní příkaz: Nedělej to. Je to aktivní příkaz: utíkej, odděl se, udělej konkrétní kroky, které tě uchrání před selháním. Společné soužití naopak znamená přímé vystavování se pokušení.
Proč je pro Boha manželství důležité a proč nestačí nezávazný vztah na hromádce? Bohu záleží především na ochraně: nás, partnera, i vztahu jako takového. Bible zná mezi křesťany jen tři úrovně vztahu mezi mužem a ženou:
• Bratr a sestra: přátelství, sex je pro ně nepřirozený, nenapadne je něco spolu mít jako muž a žena
• Snoubenec a snoubenka: dobří a blízcí přátelé, kteří spolu chtějí sdílet společný život a zasnoubí se
• Manželé
V praxi to znamená, že se v Bibli nesetkáváme s případy “chození a poznávání”. Teď, poznávat se jistě musíme (nejsme ve společnosti, kde nás oddávají rodiče), ale poznávat se můžeme i ve větším počtu, nejen o samotě. Chození ve smyslu nezávazného vztahu není správné ani biblické. Uzavřít snoubenectví znamená, že si dva lidé před sebou (a před Bohem) řeknou, že se chtějí vážně vzít (mají perspektivu životního vztahu). Proto je takový rozdíl mezi požádáním někoho o chození, nebo požádáním o ruku.
Budete-li spolu žít před svatbou, dříve nebo později se spolu vyspíte (pokud jste zdravými jedinci, v dnešní přesexualizované době totiž hrozí mnoha lidem spíše asexuálnost - tedy sexuální nechutenství). Pokud je tohle váš plán, pak to nazvěte pravým jménem: chcete předmanželský sex, který vám podle všech dostupných statistik může vaši budoucnost pokazit, a pokud chcete dělat to, co je správné před Bohem, minete se jeho plánem pro život.
Představa, že budete spolu bydlet a nebudete spolu spát, se příčí všem poznatkům, jak fungujeme při sexuálním vzrušení. Jistě si pamatujete příklad, který jsem během SexEd uvedl. Bylo to o experimentu z MIT v Bostonu, který dokázal, že při sexuálním vzrušení přestáváme myslet jasně, naše hodnoty a přesvědčení se vypaří jako pára nad hrncem, a my jsme schopni udělat věci, které bychom ve stavu klidu všichni nazvali nemorálním nebo dokonce úchylným jednáním, včetně znásilnění nebo sexu se zvířaty. Tento experiment potvrdil, že sexualita je velmi silná, opravdu podobná ohni, a my nad sexuálním pokušením nedokážeme vyhrát, dokážeme před ním pouze utéct. Není to pasivní příkaz: Nedělej to. Je to aktivní příkaz: utíkej, odděl se, udělej konkrétní kroky, které tě uchrání před selháním. Společné soužití naopak znamená přímé vystavování se pokušení.
Proč je pro Boha manželství důležité a proč nestačí nezávazný vztah na hromádce? Bohu záleží především na ochraně: nás, partnera, i vztahu jako takového. Bible zná mezi křesťany jen tři úrovně vztahu mezi mužem a ženou:
• Bratr a sestra: přátelství, sex je pro ně nepřirozený, nenapadne je něco spolu mít jako muž a žena
• Snoubenec a snoubenka: dobří a blízcí přátelé, kteří spolu chtějí sdílet společný život a zasnoubí se
• Manželé
V praxi to znamená, že se v Bibli nesetkáváme s případy “chození a poznávání”. Teď, poznávat se jistě musíme (nejsme ve společnosti, kde nás oddávají rodiče), ale poznávat se můžeme i ve větším počtu, nejen o samotě. Chození ve smyslu nezávazného vztahu není správné ani biblické. Uzavřít snoubenectví znamená, že si dva lidé před sebou (a před Bohem) řeknou, že se chtějí vážně vzít (mají perspektivu životního vztahu). Proto je takový rozdíl mezi požádáním někoho o chození, nebo požádáním o ruku.
neděle 6. března 2011
Family Fest archives: Jak mohu být finančně šťastný člověk?
K oslavě letošního již 7 ročníku Family Festu zde každou neděli zveřejním jednu z dřívějších přednášek Family Festu. Dnes přednáška z roku 2008 na téma Jak mohu být finančně šťastný člověk? Nezapomeňte ovšem navštívit FamilyFest 2011 v Elementu, který se již tuto neděli odehrává v kině Centrál od 10:00 v češtině a od 11:45. Více informací na www.element.cx
Pojem štěstí není lehce uchopitelný, protože se jedná především o emocionální stav naší duše. Všichni Češi znají slova filmového klasika, že štěstí je jen muška zlatá: jinými slovy, vidíš ji, ale není lehké ji chytit. Pro mnoho z nás je pojem „cítit se šťastně“ spojen především s penězi. Vždy jsem měl představu, že když budu mít věci, po kterých toužím; když budu moci cestovat a znát lidi po celém světě; a když budu dobrý a úspěšný v tom, co dělám; pak budu určitě šťastný. Na těchto cílech samozřejmě není nic špatného. Ve skutečnosti je to motor naší společnosti. To, že něco chceme, působí, že si na to vyděláváme, tím vytváříme hodnoty a kultivujeme společnost, ve které žijeme.
Naneštěstí je tu jedno nebezpečí spojené s úslovím, že někdo jde za naplněním svých cílů „hlava nehlava“. Co se tím myslí? Znamená to, že si ten nebere ohledy, má takzvaně „ostré lokty“ a jde klidně „i přes mrtvoly“. Naneštěstí, první kdo to nejčastěji odskáče, je vlastní rodina. Všichni to známe: kariéra má přednost a nakonec touha po majetku zničí rodinný život. Touha po věcech a nových zážitcích se totiž může stát nakažlivá a tak nakonec můžeme skončit s penězi, ale bez štěstí. Mnoho rodin k tomu dopadne ještě hůře a to tak, že skončí bez peněz (zato s pořádnými dluhy na kreditních kartách, úvěrech, kontokorentech, a splátkovém prodeji), a díky tomu zároveň bez štěstí. To není budoucnost, kterou bych komukoliv z vás přál.
Billy Graham řekl: Peníze ti mohou koupit postel, ale ne spánek; umění, ale ne krásu; dům, ale ne domov. Knihy, ale ne vzdělání; léky, ale ne zdraví; náboženství, ale ne spasení. Dosažení cílů totiž zřídkakdy přinese plné a trvající štěstí. Náš pocit štěstí je totiž stále více spojen s porovnáváním se s lidmi okolo nás. Pokud máme více než soused, cítíme se lépe, než když toho máme méně. Srovnáváme se ovšem s bohatšími lidmi, než jsme sami, nebo dokonce s nereálnými postavami z filmů a pak není divu, že se cítíme málo šťastní, nebo dokonce přímo nešťastní. Australský sociolog Clive Hamilton napsal ve své knize Affluenza (což se dá přeložit jako finanční chřipka), že typický člověk je spokojenější s 50 tisíci dolarů za rok, pokud je státní průměr 40, než se 70 tisíci, pokud je průměr 100 tisíc dolarů. Není to zvláštní? Vždyť ten druhý má o 45% větší plat než první, ale cítí se méně šťastný. Dovolil, aby mu srovnávání platů s ostatními zkazilo náladu.
Rob Parsons vypráví příběh o jednom mexickém rybáři vracejícího se s úlovkem, kterého uviděl americký turista. Pochválil mu úlovek a zeptal se, proč nezůstal na moři déle, aby ulovil více ryb. Mexičan mu řekl, že pro jeho rodinu to stačí. Načež dostal otázku, co dělá s volným časem. „Hraji se se svými dětmi, trávím siestu s manželkou Marií, večer jdu na procházku do vesnice, kde se svými přáteli popíjím víno a hraju na kytaru. Je to rušný a naplněný život.“, odpověděl. Američan mu řekl, že má titul z mezinárodního obchodu a mohl by mu pomoci, aby se mu dařilo více, aby si mohl pořídit větší loď. Z výnosu by si pak pořídil flotilu, pak sklady a obchody. Přestěhoval by se do Mexico City, pak do Los Angeles a řídil by vlastní mezinárodní firmu. Mexičan se ho otázal, jak dlouho by to trvalo. Prý takových deset patnáct let. „Ale co pak?“ otázal se. Pak by prý přišlo to nejlepší, prodal by firmu, zbohatl by a vydělal milióny. A pak? Podnikatel řekl: Pak byste mohl jít do důchodu, přestěhoval se do pobřežní rybářské vesničky, kde byste mohl dlouho spát, trochu rybařit, hrát si s dětmi, trávit siestu s manželkou, popíjet večer víno s přáteli a hrát na kytaru. Tento příběh krásně ilustruje, jak se pachtíme za materiálními věcmi, abychom nakonec zjistili, že ve skutečnosti chceme pracovat, abychom žili; ne žít, abychom pracovali. A plnohodnotný život je pro mnohé z nás správně spojený také s rodinou a přáteli.
Pokud je tedy touha po štěstí univerzální lidskou potřebou a my se obvykle cítíme šťastní jen, když se můžeme srovnat s ostatními, je pro nás nějaké východisko, abychom mohli být šťastní bez neustále touhy mít více za každou cenu? Myslím si, že ano. Pokud se obrátíme k úžasnému zdroji moudrosti o financích. Hádáte správně: k Bibli. Nevím, jestli to víte, ale v Bibli je více než 2300 veršů o penězích a majetku, což z toho dělá druhé nejčastější téma. Bůh nás zná a ví, že naše přirozená touha po štěstí se až příliš často redukuje pouze na materialismus, tedy snahu mít stále více za každou cenu. Dokonce ví, co je kořenem zla na tomto světě. A ne, nejsou to peníze. Je to něco jiného.
Apoštol Pavel píše v dopise svému nástupci Timoteovi i následující radu: 1. Timoteovi 6,6 Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Dobrá rada: spokojit se s tím, co máme, ale není to tak trochu rezignace na snahu uspět? Neměli bychom chtít, aby svět byl lepším místem pro nás i naší rodinu? Na mnoha jiných místech nás přece Bible vybízí k aktivnímu životu a snaze ho zlepšit. Tak proč to tady Pavel píše? Neprotiřečí si trochu?
Všimněte si, že apoštol Pavel říká, že schopnost spokojit se s tím, co máme, je ve skutečnosti velkým pramenem zisku. Jinými slovy, abys mohl skutečně nastoupit cestu k finančnímu štěstí a zakoušet skutečný finanční zisk, potřebuješ se nejdříve oprostit od lásky k penězům. Podívejte se, co Pavel píše dál: 1. Timoteovi 6,9-10 Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí.
Je to láska k penězům, ne peníze, co je kořenem zla a co přináší lidem mnoho bolesti. A protože se tento měsíc díváme především na to, jak peníze ovlivňují rodinné vztahy, ano, láska k penězům ničí také rodiny a působí jim mnoho bolesti. Bůh má na tento problém své řešení, spokojit se s tím, co máme. Jinými slovy, abychom byli střídmí. Střídmost není ušlápnutost a chudoba. Střídmost je svoboda od lásky k penězům a proto, když jsme střídmí, pak můžeme opravdu bohatnout. Láska k penězům se totiž netýká primárně bohatých, mluví o našem srdci, našich hodnotách a postojích. Střídmost je tedy postoj našeho srdce, kdy jsme uvnitř svobodní od závislosti na penězích. A proč o tom mluvíme? Protože vás chci vidět jako šťastné lidi, kteří se dokážou radovat ze života (jak to objevili třeba někteří těžce nemocní).
Střídmost ale není jen emocionální koncept, je to také praktický způsob života. Řekl bych, že je to život ve třech „Š“.
• Štědrost – procentuální, prioritní a progresivní dávání
• Šetřivost – ukládání malé pravidelné částky stranou
• Šikovnost – utrácení s rozmyslem a chladnou hlavou
Psychologové píšou o rovnováze mezi přežitím – úspěchem – významem. V první fázi se snažíš jen protlouct životem a tvým cílem je mít úspěch. Když ho ale dosáhneš, většinou si v jisté fázi (krize středního věku) uvědomíš, že život přece musí být o něčem více, ale naneštěstí je někdy pozdě, příliš pozdě. Pokud ovšem se rozhodneš jít dál za úspěch, můžeš přinést do svého života význam: tedy hlubší smysl, jednoduchost, střídmost a lehkost. Pavel koneckonců pokračuje ve své pasáží o financích a ukazuje, že bohatí lidé mohou být velmi užiteční společnosti, pokud své bohatství budou využívat správně, konat dobro, budou štědří a rozumní. Posunou se od úspěchu k významu. Pak můžeme být finančně šťastnými lidmi, kteří možná nemají poslední výkřiky módy, a neporovnávají se s ostatními, ale jejichž život jim ti ostatní právem závidí. Jsou totiž svobodní. A šťastní.
Pojem štěstí není lehce uchopitelný, protože se jedná především o emocionální stav naší duše. Všichni Češi znají slova filmového klasika, že štěstí je jen muška zlatá: jinými slovy, vidíš ji, ale není lehké ji chytit. Pro mnoho z nás je pojem „cítit se šťastně“ spojen především s penězi. Vždy jsem měl představu, že když budu mít věci, po kterých toužím; když budu moci cestovat a znát lidi po celém světě; a když budu dobrý a úspěšný v tom, co dělám; pak budu určitě šťastný. Na těchto cílech samozřejmě není nic špatného. Ve skutečnosti je to motor naší společnosti. To, že něco chceme, působí, že si na to vyděláváme, tím vytváříme hodnoty a kultivujeme společnost, ve které žijeme.
Naneštěstí je tu jedno nebezpečí spojené s úslovím, že někdo jde za naplněním svých cílů „hlava nehlava“. Co se tím myslí? Znamená to, že si ten nebere ohledy, má takzvaně „ostré lokty“ a jde klidně „i přes mrtvoly“. Naneštěstí, první kdo to nejčastěji odskáče, je vlastní rodina. Všichni to známe: kariéra má přednost a nakonec touha po majetku zničí rodinný život. Touha po věcech a nových zážitcích se totiž může stát nakažlivá a tak nakonec můžeme skončit s penězi, ale bez štěstí. Mnoho rodin k tomu dopadne ještě hůře a to tak, že skončí bez peněz (zato s pořádnými dluhy na kreditních kartách, úvěrech, kontokorentech, a splátkovém prodeji), a díky tomu zároveň bez štěstí. To není budoucnost, kterou bych komukoliv z vás přál.
Billy Graham řekl: Peníze ti mohou koupit postel, ale ne spánek; umění, ale ne krásu; dům, ale ne domov. Knihy, ale ne vzdělání; léky, ale ne zdraví; náboženství, ale ne spasení. Dosažení cílů totiž zřídkakdy přinese plné a trvající štěstí. Náš pocit štěstí je totiž stále více spojen s porovnáváním se s lidmi okolo nás. Pokud máme více než soused, cítíme se lépe, než když toho máme méně. Srovnáváme se ovšem s bohatšími lidmi, než jsme sami, nebo dokonce s nereálnými postavami z filmů a pak není divu, že se cítíme málo šťastní, nebo dokonce přímo nešťastní. Australský sociolog Clive Hamilton napsal ve své knize Affluenza (což se dá přeložit jako finanční chřipka), že typický člověk je spokojenější s 50 tisíci dolarů za rok, pokud je státní průměr 40, než se 70 tisíci, pokud je průměr 100 tisíc dolarů. Není to zvláštní? Vždyť ten druhý má o 45% větší plat než první, ale cítí se méně šťastný. Dovolil, aby mu srovnávání platů s ostatními zkazilo náladu.
Rob Parsons vypráví příběh o jednom mexickém rybáři vracejícího se s úlovkem, kterého uviděl americký turista. Pochválil mu úlovek a zeptal se, proč nezůstal na moři déle, aby ulovil více ryb. Mexičan mu řekl, že pro jeho rodinu to stačí. Načež dostal otázku, co dělá s volným časem. „Hraji se se svými dětmi, trávím siestu s manželkou Marií, večer jdu na procházku do vesnice, kde se svými přáteli popíjím víno a hraju na kytaru. Je to rušný a naplněný život.“, odpověděl. Američan mu řekl, že má titul z mezinárodního obchodu a mohl by mu pomoci, aby se mu dařilo více, aby si mohl pořídit větší loď. Z výnosu by si pak pořídil flotilu, pak sklady a obchody. Přestěhoval by se do Mexico City, pak do Los Angeles a řídil by vlastní mezinárodní firmu. Mexičan se ho otázal, jak dlouho by to trvalo. Prý takových deset patnáct let. „Ale co pak?“ otázal se. Pak by prý přišlo to nejlepší, prodal by firmu, zbohatl by a vydělal milióny. A pak? Podnikatel řekl: Pak byste mohl jít do důchodu, přestěhoval se do pobřežní rybářské vesničky, kde byste mohl dlouho spát, trochu rybařit, hrát si s dětmi, trávit siestu s manželkou, popíjet večer víno s přáteli a hrát na kytaru. Tento příběh krásně ilustruje, jak se pachtíme za materiálními věcmi, abychom nakonec zjistili, že ve skutečnosti chceme pracovat, abychom žili; ne žít, abychom pracovali. A plnohodnotný život je pro mnohé z nás správně spojený také s rodinou a přáteli.
Pokud je tedy touha po štěstí univerzální lidskou potřebou a my se obvykle cítíme šťastní jen, když se můžeme srovnat s ostatními, je pro nás nějaké východisko, abychom mohli být šťastní bez neustále touhy mít více za každou cenu? Myslím si, že ano. Pokud se obrátíme k úžasnému zdroji moudrosti o financích. Hádáte správně: k Bibli. Nevím, jestli to víte, ale v Bibli je více než 2300 veršů o penězích a majetku, což z toho dělá druhé nejčastější téma. Bůh nás zná a ví, že naše přirozená touha po štěstí se až příliš často redukuje pouze na materialismus, tedy snahu mít stále více za každou cenu. Dokonce ví, co je kořenem zla na tomto světě. A ne, nejsou to peníze. Je to něco jiného.
Apoštol Pavel píše v dopise svému nástupci Timoteovi i následující radu: 1. Timoteovi 6,6 Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Dobrá rada: spokojit se s tím, co máme, ale není to tak trochu rezignace na snahu uspět? Neměli bychom chtít, aby svět byl lepším místem pro nás i naší rodinu? Na mnoha jiných místech nás přece Bible vybízí k aktivnímu životu a snaze ho zlepšit. Tak proč to tady Pavel píše? Neprotiřečí si trochu?
Všimněte si, že apoštol Pavel říká, že schopnost spokojit se s tím, co máme, je ve skutečnosti velkým pramenem zisku. Jinými slovy, abys mohl skutečně nastoupit cestu k finančnímu štěstí a zakoušet skutečný finanční zisk, potřebuješ se nejdříve oprostit od lásky k penězům. Podívejte se, co Pavel píše dál: 1. Timoteovi 6,9-10 Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí.
Je to láska k penězům, ne peníze, co je kořenem zla a co přináší lidem mnoho bolesti. A protože se tento měsíc díváme především na to, jak peníze ovlivňují rodinné vztahy, ano, láska k penězům ničí také rodiny a působí jim mnoho bolesti. Bůh má na tento problém své řešení, spokojit se s tím, co máme. Jinými slovy, abychom byli střídmí. Střídmost není ušlápnutost a chudoba. Střídmost je svoboda od lásky k penězům a proto, když jsme střídmí, pak můžeme opravdu bohatnout. Láska k penězům se totiž netýká primárně bohatých, mluví o našem srdci, našich hodnotách a postojích. Střídmost je tedy postoj našeho srdce, kdy jsme uvnitř svobodní od závislosti na penězích. A proč o tom mluvíme? Protože vás chci vidět jako šťastné lidi, kteří se dokážou radovat ze života (jak to objevili třeba někteří těžce nemocní).
Střídmost ale není jen emocionální koncept, je to také praktický způsob života. Řekl bych, že je to život ve třech „Š“.
• Štědrost – procentuální, prioritní a progresivní dávání
• Šetřivost – ukládání malé pravidelné částky stranou
• Šikovnost – utrácení s rozmyslem a chladnou hlavou
Psychologové píšou o rovnováze mezi přežitím – úspěchem – významem. V první fázi se snažíš jen protlouct životem a tvým cílem je mít úspěch. Když ho ale dosáhneš, většinou si v jisté fázi (krize středního věku) uvědomíš, že život přece musí být o něčem více, ale naneštěstí je někdy pozdě, příliš pozdě. Pokud ovšem se rozhodneš jít dál za úspěch, můžeš přinést do svého života význam: tedy hlubší smysl, jednoduchost, střídmost a lehkost. Pavel koneckonců pokračuje ve své pasáží o financích a ukazuje, že bohatí lidé mohou být velmi užiteční společnosti, pokud své bohatství budou využívat správně, konat dobro, budou štědří a rozumní. Posunou se od úspěchu k významu. Pak můžeme být finančně šťastnými lidmi, kteří možná nemají poslední výkřiky módy, a neporovnávají se s ostatními, ale jejichž život jim ti ostatní právem závidí. Jsou totiž svobodní. A šťastní.
pátek 4. března 2011
SexEd Otázky a odpovědi: MYSLÍTE SI, ŽE SEX JE ZDRAVÝ JAKO TAKOVÝ?
V následujících dnech se s vámi podívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Samozřejmě! Sex jako takový je nejen zdravý pro celkové uspokojení člověka, ale také tělesně (samozřejmě za předpokladu, že ho neprovozujeme s člověkem nakaženým pohlavní chorobou, což je u promiskuitních lidí žel častější jev, než bychom si přáli). Sex je dokonce někdy považován za nejlepší tělesné cvičení, ale protože jsme bytosti s tělesnou i psychickou konstrukcí, sex nás dostává do pohody celkově: tělesně i duševně.
Tohle jsem pro vás speciálně našel na tn.cz:
• Sex uvolňuje stres. Sexuální aktivita snižuje krevní tlak a vůbec účinky stresu na organismus. Podobný účinek ale mohou mít i subtilnější erotické aktivity. Jedna studie ukázala, že ženy objímané svým partnerem mívají nižší krevní tlak.
• Sex posiluje imunitu. Člověk, který je sexuálně v pohodě, bývá zdráv i po těle. Navíc se díky sexu může zvyšovat hladina imunoglobulinu A (IgA) v těle – tato látka přitom chrání od onemocnění chřipkou a dalšími onemocněními.
• Při sexu se spalují kalorie. Za půl hodiny sexu spálí člověk nejméně 85 kalorií, tedy asi 350 joulů. Za 42 sexuálních půlhodinek může člověk shodit až půl kila tuku.
• Sex prospívá srdci a cévám.
• Sex zvyšuje sebedůvěru.
• Sex podporuje vztahy a intimitu. Při sexu se zvyšuje hladina hormonu oxytocinu, který podporuje naši touhu opečovávat, posiluje vzájemná pouta mezi lidmi a přináší pocit velkorysosti.
• Sex pomáhá od bolesti. S přibýváním oxytocinu roste i hladina endorfinů, což snižuje bolest.
• Sex snižuje riziko rakoviny prostaty.
• Sex posiluje pánevní dno.
• Sex zlepšuje spánek. Hormon oxytocin přispívá i ke kvalitnímu spánku.
Takže ano, sex je zdravý :-)
Samozřejmě! Sex jako takový je nejen zdravý pro celkové uspokojení člověka, ale také tělesně (samozřejmě za předpokladu, že ho neprovozujeme s člověkem nakaženým pohlavní chorobou, což je u promiskuitních lidí žel častější jev, než bychom si přáli). Sex je dokonce někdy považován za nejlepší tělesné cvičení, ale protože jsme bytosti s tělesnou i psychickou konstrukcí, sex nás dostává do pohody celkově: tělesně i duševně.
Tohle jsem pro vás speciálně našel na tn.cz:
• Sex uvolňuje stres. Sexuální aktivita snižuje krevní tlak a vůbec účinky stresu na organismus. Podobný účinek ale mohou mít i subtilnější erotické aktivity. Jedna studie ukázala, že ženy objímané svým partnerem mívají nižší krevní tlak.
• Sex posiluje imunitu. Člověk, který je sexuálně v pohodě, bývá zdráv i po těle. Navíc se díky sexu může zvyšovat hladina imunoglobulinu A (IgA) v těle – tato látka přitom chrání od onemocnění chřipkou a dalšími onemocněními.
• Při sexu se spalují kalorie. Za půl hodiny sexu spálí člověk nejméně 85 kalorií, tedy asi 350 joulů. Za 42 sexuálních půlhodinek může člověk shodit až půl kila tuku.
• Sex prospívá srdci a cévám.
• Sex zvyšuje sebedůvěru.
• Sex podporuje vztahy a intimitu. Při sexu se zvyšuje hladina hormonu oxytocinu, který podporuje naši touhu opečovávat, posiluje vzájemná pouta mezi lidmi a přináší pocit velkorysosti.
• Sex pomáhá od bolesti. S přibýváním oxytocinu roste i hladina endorfinů, což snižuje bolest.
• Sex snižuje riziko rakoviny prostaty.
• Sex posiluje pánevní dno.
• Sex zlepšuje spánek. Hormon oxytocin přispívá i ke kvalitnímu spánku.
Takže ano, sex je zdravý :-)
čtvrtek 3. března 2011
SexEd: Dvě základní hodnoty
V seriálu SexEd jsme si řekli, že sex je naprosto úžasný dar, který Bůh vymyslel, navrhl a daroval lidstvu pro jeho potěchu a krásu, ve které se cítíme být spojeni navzájem nejen tělesně, ale především také duchovně. Být sexy je o spojení, což vysvětluje, proč někteří nejvíce sexy lidi s nikým nespí. A někteří lidé, kteří sice s někým spí, nejsou vůbec sexy. Sex bez spojení je prostě jen sex. Můžeš spát s mnoha lidmi, a přitom se cítit uvnitř úplně sám. Můžeš být dokonce v manželství, a cítit se sám. Fyzický akt se může stát fata morgánou: pouhým rozpáleným vzduchem přeneseným obrazem skutečné věci, který nás ovšem nenasytí, protože přeludu chybí obsah.
Když popřeme duchovní stranu existence, začneme žít jako zvěř. Popřeme-li tělesnou stránku, budeme se chovat jako andělé. Zvířata a andělé, dva extrémy. V jednom svou sexualitu popíráme, ve druhém jsme jí ovládáni. Oba způsoby jsou pro nás destruktivní, protože Bůh nás stvořil jako lidi. Kdykoliv se tedy snažíme chovat jako zvířata nebo jako andělé, jdeme špatným směrem. Jdeme směrem k chaosu. Díky tomu si svůj život jsme schopni zkomplikovat, místo abychom si jej zjednodušili. V sérii SexEd jsme se podívali na tyto hlavní myšlenky:
(1) Opravdový sex vyrůstá z opravdové intimity, a tudíž je k tomu nutné poznání (Genesis 4:1-2)
(2) V manželské posteli trpíme nedostatkem nevinnosti mnohem více než nedostatkem informací.
(3) Sex mimo manželství život komplikuje, místo aby ho zjednodušil.
(4) Sexuální výchova by se měla více orientovat na strategie zvládání mimořádných emocí (1. Korintským 6,18)
(5) Bůh nás nestvořil ani jako zvířata, ani jako anděly.
(6) Láska vyžaduje závazek a vzájemné poddání se (Efezským 5,21-25)
Z hlediska křesťanské sexuální etiky máme pouze dvě základní pravidla: Předmanželský sex a nevěra se nepovolují. Jinými slovy, věrnost před i po svatbě je nejvíce ceněnou hodnotou. Bůh navrhl sexuální styk jako svaté znamení Kristova vztahu s jeho nevěstou, církví. Sexuální styk je svaté znamení a pečeť manželské smlouvy. V Dt 22,28-29 se muž vyspal s pannou, musel si ji vzít za ženu a nikdy se s ní nemohl rozvést. Jejich myšlení bylo, že již zpečetil manželskou smlouvu, teď má tedy odpovědnost podle toho žít.
První základní biblické pravidlo týkající se sexu zní: nevěra se nepovoluje. Toto pravidlo chrání manželství. Autor knihy Židům napsal (13,4): Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny. Milenci říkají: Chceme být spolu navěky, ať se mezi nás nikdo neplete. A zároveň potichu dodávají: Že mě nikdy neopustíš? Nemáš nikoho jiného? D. H. Lawrence, který nebyl křesťanem, napsal: Instinkt věrnosti je pravděpodobně nejsilnějším instinktem ve velkém souboru zvaném sex. Tam, kde je skutečný sex, tam je všudypřítomná touha po věrnosti. Slovo pro nevěru v Bibli je "cizoložství", což implikuje, že ležíš na cizím loži, tedy jsi nevěrník. Hlavním znakem rozvinutých společností je, že si vysoce cení předmanželské nevinnosti a silně chrání manželský svazek. Výjimku tvoří v dějinách naše společnost, která se tyto hodnoty snaží změnit.
Druhé základní biblické pravidlo týkající se sexu zní: předmanželský sex se nepovoluje. Toto pravidlo chrání nás. Mimomanželský a předmanželský sex je shrnutý do slova "porneia", které se v české Bibli překládá jako smilstvo. Toto slovo zahrnuje veškerý mimomanželský sex a kdykoliv tedy v Bibli vidíte slovo "smilstvo", mluví se tam mimo jiné o předmanželské sexu. Otázka o mimomanželském sexu je často formulována: proč lidem něco upírat? Co se ovšem lidem upírá? Sex? O jaký druh sexu se jedná? Upíráme jim sex jako nucenou potřebu? Nebo sex jako zneužívání jich samých a jiných lidí? Nebo snad sex jako krátkodobou dávku biologické stimulace? Anebo sex jako možnost nabídnout své tělo lidem a nechat je, aby je porovnali s jinými těly a případně ho odmítli?
Předmanželský sex je chabou přípravou na manželství. Paul Pearsall poznamenává, že v tisíci párů, které studoval: …začala velká většina jejich problémů v počátcích jejich vztahu. Typické je, že sexuální vztah požadoval muž, a žena s ním souhlasila. Sex v období námluv neobsahoval téměř žádnou slovní komunikaci a ženy uvedly, že téměř nedosahovaly orgasmu. Páry si vypěstovaly špatné návyky, uspěchaný sex, který používaly jako formu nátlaku, partneři se cítili vinni, potají se snažili mít sexuální styk a občas byli svému partnerovi nevěrní. Jeho závěr? Sexuální styk mezi mužem a ženou je tvořivý pouze v manželství. Nejsi totiž ochoten zemřít bez závazku. Otázka totiž zní: Známe pouze svá těla, nebo známe druhého celkově? A jak moc se známe?
Když popřeme duchovní stranu existence, začneme žít jako zvěř. Popřeme-li tělesnou stránku, budeme se chovat jako andělé. Zvířata a andělé, dva extrémy. V jednom svou sexualitu popíráme, ve druhém jsme jí ovládáni. Oba způsoby jsou pro nás destruktivní, protože Bůh nás stvořil jako lidi. Kdykoliv se tedy snažíme chovat jako zvířata nebo jako andělé, jdeme špatným směrem. Jdeme směrem k chaosu. Díky tomu si svůj život jsme schopni zkomplikovat, místo abychom si jej zjednodušili. V sérii SexEd jsme se podívali na tyto hlavní myšlenky:
(1) Opravdový sex vyrůstá z opravdové intimity, a tudíž je k tomu nutné poznání (Genesis 4:1-2)
(2) V manželské posteli trpíme nedostatkem nevinnosti mnohem více než nedostatkem informací.
(3) Sex mimo manželství život komplikuje, místo aby ho zjednodušil.
(4) Sexuální výchova by se měla více orientovat na strategie zvládání mimořádných emocí (1. Korintským 6,18)
(5) Bůh nás nestvořil ani jako zvířata, ani jako anděly.
(6) Láska vyžaduje závazek a vzájemné poddání se (Efezským 5,21-25)
Z hlediska křesťanské sexuální etiky máme pouze dvě základní pravidla: Předmanželský sex a nevěra se nepovolují. Jinými slovy, věrnost před i po svatbě je nejvíce ceněnou hodnotou. Bůh navrhl sexuální styk jako svaté znamení Kristova vztahu s jeho nevěstou, církví. Sexuální styk je svaté znamení a pečeť manželské smlouvy. V Dt 22,28-29 se muž vyspal s pannou, musel si ji vzít za ženu a nikdy se s ní nemohl rozvést. Jejich myšlení bylo, že již zpečetil manželskou smlouvu, teď má tedy odpovědnost podle toho žít.
První základní biblické pravidlo týkající se sexu zní: nevěra se nepovoluje. Toto pravidlo chrání manželství. Autor knihy Židům napsal (13,4): Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny. Milenci říkají: Chceme být spolu navěky, ať se mezi nás nikdo neplete. A zároveň potichu dodávají: Že mě nikdy neopustíš? Nemáš nikoho jiného? D. H. Lawrence, který nebyl křesťanem, napsal: Instinkt věrnosti je pravděpodobně nejsilnějším instinktem ve velkém souboru zvaném sex. Tam, kde je skutečný sex, tam je všudypřítomná touha po věrnosti. Slovo pro nevěru v Bibli je "cizoložství", což implikuje, že ležíš na cizím loži, tedy jsi nevěrník. Hlavním znakem rozvinutých společností je, že si vysoce cení předmanželské nevinnosti a silně chrání manželský svazek. Výjimku tvoří v dějinách naše společnost, která se tyto hodnoty snaží změnit.
Druhé základní biblické pravidlo týkající se sexu zní: předmanželský sex se nepovoluje. Toto pravidlo chrání nás. Mimomanželský a předmanželský sex je shrnutý do slova "porneia", které se v české Bibli překládá jako smilstvo. Toto slovo zahrnuje veškerý mimomanželský sex a kdykoliv tedy v Bibli vidíte slovo "smilstvo", mluví se tam mimo jiné o předmanželské sexu. Otázka o mimomanželském sexu je často formulována: proč lidem něco upírat? Co se ovšem lidem upírá? Sex? O jaký druh sexu se jedná? Upíráme jim sex jako nucenou potřebu? Nebo sex jako zneužívání jich samých a jiných lidí? Nebo snad sex jako krátkodobou dávku biologické stimulace? Anebo sex jako možnost nabídnout své tělo lidem a nechat je, aby je porovnali s jinými těly a případně ho odmítli?
Předmanželský sex je chabou přípravou na manželství. Paul Pearsall poznamenává, že v tisíci párů, které studoval: …začala velká většina jejich problémů v počátcích jejich vztahu. Typické je, že sexuální vztah požadoval muž, a žena s ním souhlasila. Sex v období námluv neobsahoval téměř žádnou slovní komunikaci a ženy uvedly, že téměř nedosahovaly orgasmu. Páry si vypěstovaly špatné návyky, uspěchaný sex, který používaly jako formu nátlaku, partneři se cítili vinni, potají se snažili mít sexuální styk a občas byli svému partnerovi nevěrní. Jeho závěr? Sexuální styk mezi mužem a ženou je tvořivý pouze v manželství. Nejsi totiž ochoten zemřít bez závazku. Otázka totiž zní: Známe pouze svá těla, nebo známe druhého celkově? A jak moc se známe?
středa 2. března 2011
SexEd: Ochota zemřít
Čím to tedy je, že svatby tak přitahují? Jak to, že v každé kultuře je to podstatná událost?
Láska vyžaduje závazek. Láska znamená vzdávat se moci. Láska znamená dávat. Láska přestává kontrolovat. Láska znamená vzájemné vydání a také vzájemné poddání se. Apoštol Pavel napsal v Efezským 5,21-25 Podřizujte se jeden druhému v bázni Kristově: Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal.
Všimněte si, že Bible nezamlčuje, že muž a žena jsou jiní, mají jiné role a úlohy a jinak reagují na druhého. To je nám všem jasné, ne? Mužové a ženy nejsou stejní. Jean Kerrová totiž napsala: Provdat se za muže je jako koupit si něco, co jste obdivovala ve výkladní skříni. Moc se vám to líbí, když si to vezmete domů, ale ne vždy to ladí se vším, co doma máte. To, že muž a žena jsou jiní, má svůj dopad také na sex. Agentura Lewis-Harris prováděla průzkum veřejného mínění a ptala se žen, co považují za nejdůležitější věci, sex byl na čtrnáctém místě. Zahradničení bylo třinácté! Na druhé straně, ohrazuji se proti tvrzení, že muži myslí jen na sex. To není pravda! Muži myslí také na sport, když hraje jejich tým.
Smějeme se, ale nikdo z nás nepochybuje, že muž a žena jsou jiní, mají jiné role a jinak reagují na druhého. Sex není hledání něčeho ztraceného. Je to vyjádření, že něco bylo nalezeno. Má to přetékat, být kulminací něčeho, co muž a žena našli v sobě. Je to oslava života, který v sobě nalezli. Proto Bůh dal vzájemně vyvažující se princip, který dokáže způsobit, že manželství bude vzkvétat a bude dlouhodobě fungovat:
Žena projevuje své poddání tím, že svého muže respektuje a ctí. Reaguje na vnitřní touhu každého muže vést a být respektován. Jen muži se perou za čest, očekává se to od nich, protože respekt a úcta je jejich životní touhou. Proto neexistuje horší zbraň proti muži než zesměšnění, neúcta a ponižování. Když se žena muži podřídí, odzbrojí ho a otupí jeho hroty. Znamená to, že si má žena nechat všechno líbit? Že by snad měla být ničena nebo znevažována? Že by na její názor neměl být brán zřetel? Že by měla být služkou manželovi? Že by měla držet pusu a krok? Absolutně ne!
Muž projevuje své poddání tím, že miluje svou ženu a je připraven se za ni obětovat. Tady je princip, který Bůh ustanovil jako vyvážení respektu, který žena muži dává. K udržení manželství a šťastnému vztahu je potřeba obou stran. A mužova role je milovat ženu jako Kristus: tedy tak, že je připraven za ni i zemřít. Taková láska jsou více než slova, jsou to činy. A tady je onen háček. Pokud bude muž opravdu milovat ženu, ta nebude muset si nechat všechno líbit, protože muži půjde především o její dobro. Nebude znevažována, protože láska je protikladem znevážení. Její názor bude láskyplně brán na zřetel, protože milující neudělá nic bez milované. Nebude služkou, protože láska se obětuje a vydává. Nebude muset držet pusu a krok, protože láska se zajímá o názory druhého. Láska muže odzbrojuje ženu, protože reaguje na její vnitřní touhu být milována.
Od ženy se chce totéž, co od kohokoliv jiného: podřízení. Pointa je, zda je muž jako Kristus. Oběť. Vzdání se. Ochota se vydat. Smrt. Mužovo čekání na to, až se jeho žena podřídí je ve skutečnosti jeho selhání vést. Kdyby doopravdy vedl, zemřel by ochotou zajistit vše, co potřebuje. Aby mohla žít. Jak by asi reagovala, kdyby ji byla zcela jasné, že její manžel klade její potřeby před svými? Kdyby byl ochotný zemřít? Po čase budování lásky a důvěry se moc a kontrola stanou zbytečnými koncepty. Čím zdravější je manželství, tím méně se budeš ptát otázky typu: Kdo má autoritu rozhodovat? Když lidé doopravdy žijí ve vzájemném poddání, ztrácíš přehled o tom, kdo vede. Píseň 6,3: Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích. Stejný princip vidíme v 1. Korintským 7,3-4: Muž ať své ženě plní manželskou povinnost, stejně jako žena svému muži. Ženino tělo už nepatří jí, ale manželovi, stejně jako mužovo tělo už nepatří jemu, ale manželce. Čí je tělo? Kdo má autoritu? Odpověď je: ano.
Vzájemné poddání. Ochota zemřít kvůli lásce. Úcta a respekt. Nejsi totiž ochoten zemřít bez závazku.
Viděli jste někdy mladý pár, jak se na veřejnosti vášnivě líbá a zamilovaně si hledí do očí? Jsou si jisti, že svět kolem nich neexistuje a oni budou navždy spolu. Co kdyby ovšem ta dívka řekla svému chlapci: Zajímá mě tvůj charakter a tvá čest. Chci najít, z čeho jsi udělaný. Jsi odvážný? Budeš za mě bojovat? Budeš ochotný za mě položit život? Co kdyby řekla: Už s tebou nebudu spát, protože chci zjistit, na jakém základě je náš vztah založený? Co kdyby chtěla, aby dokázal, že je ochoten za ní položit život? Byl by tento chlapec stále ještě s ní?
Láska vyžaduje závazek. Láska znamená vzdávat se moci. Láska znamená dávat. Láska přestává kontrolovat. Láska znamená vzájemné vydání a také vzájemné poddání se. Apoštol Pavel napsal v Efezským 5,21-25 Podřizujte se jeden druhému v bázni Kristově: Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal.
Všimněte si, že Bible nezamlčuje, že muž a žena jsou jiní, mají jiné role a úlohy a jinak reagují na druhého. To je nám všem jasné, ne? Mužové a ženy nejsou stejní. Jean Kerrová totiž napsala: Provdat se za muže je jako koupit si něco, co jste obdivovala ve výkladní skříni. Moc se vám to líbí, když si to vezmete domů, ale ne vždy to ladí se vším, co doma máte. To, že muž a žena jsou jiní, má svůj dopad také na sex. Agentura Lewis-Harris prováděla průzkum veřejného mínění a ptala se žen, co považují za nejdůležitější věci, sex byl na čtrnáctém místě. Zahradničení bylo třinácté! Na druhé straně, ohrazuji se proti tvrzení, že muži myslí jen na sex. To není pravda! Muži myslí také na sport, když hraje jejich tým.
Smějeme se, ale nikdo z nás nepochybuje, že muž a žena jsou jiní, mají jiné role a jinak reagují na druhého. Sex není hledání něčeho ztraceného. Je to vyjádření, že něco bylo nalezeno. Má to přetékat, být kulminací něčeho, co muž a žena našli v sobě. Je to oslava života, který v sobě nalezli. Proto Bůh dal vzájemně vyvažující se princip, který dokáže způsobit, že manželství bude vzkvétat a bude dlouhodobě fungovat:
Žena projevuje své poddání tím, že svého muže respektuje a ctí. Reaguje na vnitřní touhu každého muže vést a být respektován. Jen muži se perou za čest, očekává se to od nich, protože respekt a úcta je jejich životní touhou. Proto neexistuje horší zbraň proti muži než zesměšnění, neúcta a ponižování. Když se žena muži podřídí, odzbrojí ho a otupí jeho hroty. Znamená to, že si má žena nechat všechno líbit? Že by snad měla být ničena nebo znevažována? Že by na její názor neměl být brán zřetel? Že by měla být služkou manželovi? Že by měla držet pusu a krok? Absolutně ne!
Muž projevuje své poddání tím, že miluje svou ženu a je připraven se za ni obětovat. Tady je princip, který Bůh ustanovil jako vyvážení respektu, který žena muži dává. K udržení manželství a šťastnému vztahu je potřeba obou stran. A mužova role je milovat ženu jako Kristus: tedy tak, že je připraven za ni i zemřít. Taková láska jsou více než slova, jsou to činy. A tady je onen háček. Pokud bude muž opravdu milovat ženu, ta nebude muset si nechat všechno líbit, protože muži půjde především o její dobro. Nebude znevažována, protože láska je protikladem znevážení. Její názor bude láskyplně brán na zřetel, protože milující neudělá nic bez milované. Nebude služkou, protože láska se obětuje a vydává. Nebude muset držet pusu a krok, protože láska se zajímá o názory druhého. Láska muže odzbrojuje ženu, protože reaguje na její vnitřní touhu být milována.
Od ženy se chce totéž, co od kohokoliv jiného: podřízení. Pointa je, zda je muž jako Kristus. Oběť. Vzdání se. Ochota se vydat. Smrt. Mužovo čekání na to, až se jeho žena podřídí je ve skutečnosti jeho selhání vést. Kdyby doopravdy vedl, zemřel by ochotou zajistit vše, co potřebuje. Aby mohla žít. Jak by asi reagovala, kdyby ji byla zcela jasné, že její manžel klade její potřeby před svými? Kdyby byl ochotný zemřít? Po čase budování lásky a důvěry se moc a kontrola stanou zbytečnými koncepty. Čím zdravější je manželství, tím méně se budeš ptát otázky typu: Kdo má autoritu rozhodovat? Když lidé doopravdy žijí ve vzájemném poddání, ztrácíš přehled o tom, kdo vede. Píseň 6,3: Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích. Stejný princip vidíme v 1. Korintským 7,3-4: Muž ať své ženě plní manželskou povinnost, stejně jako žena svému muži. Ženino tělo už nepatří jí, ale manželovi, stejně jako mužovo tělo už nepatří jemu, ale manželce. Čí je tělo? Kdo má autoritu? Odpověď je: ano.
Vzájemné poddání. Ochota zemřít kvůli lásce. Úcta a respekt. Nejsi totiž ochoten zemřít bez závazku.
Viděli jste někdy mladý pár, jak se na veřejnosti vášnivě líbá a zamilovaně si hledí do očí? Jsou si jisti, že svět kolem nich neexistuje a oni budou navždy spolu. Co kdyby ovšem ta dívka řekla svému chlapci: Zajímá mě tvůj charakter a tvá čest. Chci najít, z čeho jsi udělaný. Jsi odvážný? Budeš za mě bojovat? Budeš ochotný za mě položit život? Co kdyby řekla: Už s tebou nebudu spát, protože chci zjistit, na jakém základě je náš vztah založený? Co kdyby chtěla, aby dokázal, že je ochoten za ní položit život? Byl by tento chlapec stále ještě s ní?
úterý 1. března 2011
SexEd: Svatba je zvláštní událost
Tak, konečně tady máme poslední díly seriálu SexEd, jsem moc rád, že jste to se mnou vydrželi celý měsíc. Zatím jsme si řekli, že sex je naprosto úžasný dar, který Bůh vymyslel, navrhl a daroval lidstvu pro jeho potěchu a krásu, ve které se cítíme být spojeni navzájem nejen tělesně, ale především také duchovně, protože celá sexualita je zároveň snaha se znovu spojit se. Být sexy je tedy ve skutečnosti o spojení, což vysvětluje, proč někteří nejvíce sexy lidi s nikým nespí. A někteří lidé, kteří sice s někým spí, nejsou vůbec sexy. Sex bez spojení je prostě jen sex. Můžeš spát s mnoha lidmi, a přitom se cítit uvnitř úplně sám. Můžeš být dokonce v manželství, a cítit se sám. Fyzický akt se může stát fata morgánou: pouhým rozpáleným vzduchem přeneseným obrazem skutečné věci, který nás ovšem nenasytí, protože přeludu chybí obsah.
Když popřeme duchovní stranu existence, začneme žít jako zvěř. Popřeme-li tělesnou stránku, budeme se chovat jako andělé. Zvířata a andělé, dva extrémy. Oba jsou pro nás destruktivní, protože Bůh nás stvořil jako lidi. Kdykoliv se tedy snažíme chovat jako zvířata nebo jako andělé, jdeme špatným směrem. Jdeme směrem k chaosu. A díky tomu si svůj život jsme schopni zkomplikovat, místo abychom si jej zjednodušili. Když si necháme sex až do manželství, a pokud v něm zůstanete věrni jedinému partnerovi, bude náš sex kvalitnější, manželství vydrží déle, budeme mít až o 80% větší pravděpodobnost, že se nerozvedeme, díky čemuž budeme zdravější psychicky i tělesně, a budeme 3,3x méně náchylnější k nevěře. Sex bude lepší díky intimitě, která vzniká v bezpečném vztahu manželství. A to stojí za to chránit. A rozvíjet.
Upřímně, je zvláštní vidět důraz na manželství. Vždyť jste určitě slyšeli názor, že na nějakém papíru vůbec nezáleží. Pravidelně mám rozhovory s lidmi, kteří přesně tohle říkají. Víte, čeho jsem si ale všiml? Většinou je to muž, který se z nějakých objektivních nebo neobjektivních příčin nechce oženit (je zklamaný, je to finančně náročné, minulý vztah se mu nepovedl, má strach), a jeho přítelkyně se mu podřídí, protože vztah je pro ni důležitější než papír. Někde uvnitř ní však hlodá strach, že když se přestane podřizovat, její přítel se prostě zvedne a odejde. Uvnitř je totiž touha po opravdovém vydání, po opravdovém závazku, po lásce, která je měřitelná… ano, prstýnkem. Koneckonců, všimněte si, že v klasických pohádkách je vyvrcholením příběhu nádherná svatba na zámku, kdy udatný rytíř získal srdce vyvolené paní. Čím to je, že i když manželství je pro nás technicky vzato papír, jsme k závazku a slibu tak přitahování?
Jistě jste postřehli, že tento týden bylo v Christchurch na Novém Zélandu zemětřesení. Velmi těžká situace. Víte, jaký příběh ale svět upoutal? Třiadvacetiletou Emmu Howardovou zastihlo úterní ničivé zemětřesení v práci. Otřesy ji smetly ze židle a pak se zřítila celá kancelářská budova. "Měla jsem opravdu štěstí, že jsem se neschovala pod svůj stůl. Rozmáčkla ho část betonového stropu, který se zřítil," popsala později účetní rádiu New Zealand. Howardová si v tu chvíli myslela, že její život skončil. A zatímco ležela schoulená v troskách, napsala z mobilu zprávu svému snoubenci, jenž pracoval nedaleko. Chris Greenslade, který je také účetním, okamžitě vyrazil za svou nastávající. Při hledání snoubenky se prohraboval troskami a z ruin přitom vytáhl několik dalších lidí. Howardová strávila v troskách zbořené budovy šest a půl hodiny. Z děsivé přírodní katastrofy ale vyvázla pouze s pohmožděnou rukou. A ta jí nezabránila v tom, aby pouhé tři dny po katastrofě vyrazila se svým milým do místního kostela, aby si za pozornosti médii svého milého vzala. Tolik zpráva z idnes.cz Čím to je, že svatby tak přitahují? Jak to, že v každé kultuře je to podstatná událost? (více zítra :-)
Když popřeme duchovní stranu existence, začneme žít jako zvěř. Popřeme-li tělesnou stránku, budeme se chovat jako andělé. Zvířata a andělé, dva extrémy. Oba jsou pro nás destruktivní, protože Bůh nás stvořil jako lidi. Kdykoliv se tedy snažíme chovat jako zvířata nebo jako andělé, jdeme špatným směrem. Jdeme směrem k chaosu. A díky tomu si svůj život jsme schopni zkomplikovat, místo abychom si jej zjednodušili. Když si necháme sex až do manželství, a pokud v něm zůstanete věrni jedinému partnerovi, bude náš sex kvalitnější, manželství vydrží déle, budeme mít až o 80% větší pravděpodobnost, že se nerozvedeme, díky čemuž budeme zdravější psychicky i tělesně, a budeme 3,3x méně náchylnější k nevěře. Sex bude lepší díky intimitě, která vzniká v bezpečném vztahu manželství. A to stojí za to chránit. A rozvíjet.
Upřímně, je zvláštní vidět důraz na manželství. Vždyť jste určitě slyšeli názor, že na nějakém papíru vůbec nezáleží. Pravidelně mám rozhovory s lidmi, kteří přesně tohle říkají. Víte, čeho jsem si ale všiml? Většinou je to muž, který se z nějakých objektivních nebo neobjektivních příčin nechce oženit (je zklamaný, je to finančně náročné, minulý vztah se mu nepovedl, má strach), a jeho přítelkyně se mu podřídí, protože vztah je pro ni důležitější než papír. Někde uvnitř ní však hlodá strach, že když se přestane podřizovat, její přítel se prostě zvedne a odejde. Uvnitř je totiž touha po opravdovém vydání, po opravdovém závazku, po lásce, která je měřitelná… ano, prstýnkem. Koneckonců, všimněte si, že v klasických pohádkách je vyvrcholením příběhu nádherná svatba na zámku, kdy udatný rytíř získal srdce vyvolené paní. Čím to je, že i když manželství je pro nás technicky vzato papír, jsme k závazku a slibu tak přitahování?
Jistě jste postřehli, že tento týden bylo v Christchurch na Novém Zélandu zemětřesení. Velmi těžká situace. Víte, jaký příběh ale svět upoutal? Třiadvacetiletou Emmu Howardovou zastihlo úterní ničivé zemětřesení v práci. Otřesy ji smetly ze židle a pak se zřítila celá kancelářská budova. "Měla jsem opravdu štěstí, že jsem se neschovala pod svůj stůl. Rozmáčkla ho část betonového stropu, který se zřítil," popsala později účetní rádiu New Zealand. Howardová si v tu chvíli myslela, že její život skončil. A zatímco ležela schoulená v troskách, napsala z mobilu zprávu svému snoubenci, jenž pracoval nedaleko. Chris Greenslade, který je také účetním, okamžitě vyrazil za svou nastávající. Při hledání snoubenky se prohraboval troskami a z ruin přitom vytáhl několik dalších lidí. Howardová strávila v troskách zbořené budovy šest a půl hodiny. Z děsivé přírodní katastrofy ale vyvázla pouze s pohmožděnou rukou. A ta jí nezabránila v tom, aby pouhé tři dny po katastrofě vyrazila se svým milým do místního kostela, aby si za pozornosti médii svého milého vzala. Tolik zpráva z idnes.cz Čím to je, že svatby tak přitahují? Jak to, že v každé kultuře je to podstatná událost? (více zítra :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)