středa 9. ledna 2013

Koho budu volit za prezidenta

Jak jistě víte, politika a náboženství jsou dvě oblasti, o kterých se v rodinách a mezi přáteli raději moc nediskutuje, protože to vždy hrozí skončit hádkou. Protože na téma víry píšu na svém blogu dost pravidelně, odhodlal jsem se k tomuto ryze politickému blogu. Taky proto, že se mě v posledních dvou týdnech docela dost lidí ptalo na to, koho budu volit za českého prezidenta, a že sami vůbec neví, koho volit. Napíšu tedy pořadí v jakém bych volil a koho bych nikdy nevolil. Samozřejmě, že každý z vás může mít jiný názor, a já se s vámi nepřu, že nemáte pravdu, tenhle blog je ryze subjektivní. Na druhou stranu politiku docela dost sleduji a prezident je politická funkce. Abych to vyvážil, na druhou stranu nevolíme krále, ale politika jen na 5 let. Takže bych to zase neprožíval jako konec světa, kdyby byl zvolen někdo, kdo mi osobně nevoní.

Při hledání mého kandidáta jsem vyzkoušel také Volební kalkulačku, která mi až s 50% shodou potvrdila mé tři kandidáty, které jsem si zvolil, a za to jsem byl rád. Taky to vyzkoušejte, je to docela zajímavá pomůcka. Najdete ji zde:
http://volebnikalkulacka.cz/volba-prezidenta-cr-2013/

Máme tady 9 kandidátů. Mé první kritérium je vyhodit všechny, kteří mají něco společného s komunisty. Mám pro to mnoho důvodů, ale nechme to na osobní rovině. Jako křesťanské dítě, které vyrostlo za komunismu si moc dobře pamatuji, co mi o mé víře říkali učitelé ve škole, vedoucí skupin jako pionýři (kde jsem nikdy nevstoupil), nebo rodinní příslušníci, kteří s komunismem měli něco společného. Slovy Winstona Churchilla: "Usilovat o dobré vztahy s komunistou není snadné. Je to jako byste se lísali ke krokodýlovi. Nikdy nevíte, jestli ho polechtat pod bradou, nebo praštit po hlavě. A když otevře hubu, je to ještě horší. Chce se usmát, nebo vás chce sežrat?" A ještě jednou Churchill, když komentoval přestup liberálního poslance do socialistické strany: "Tohle je snad jediný případ, kdy jsem viděl krysu plavat k potápějící se lodi." Ale dost bylo legrace, viděl jsem i tento citát, autor neznámý: Komunista je někdo, kdo velmi rád obětuje tvůj život pro své záměry."

Z tohoto důvodu je pro mě nepřijatelný Jan Fischer (který je jinak slušný člověk, ale přece jen, vstoupil do KSČ v roce 1980, kdy jen velmi světa neznalý člověk mohl mít původní socialistické nadšení), Miloš Zeman (který se neváhá obklopovat bývalými komunistickými kádry), Jiří Dienstbier (kterému by nevadila vláda s komunisty, protože zastává názor, že by v prezidentské funkci jmenoval i komunistickou vládu, kdyby KSČM zvítězila ve volbách, protože pokud dostane politická strana důvěru občanů, má právo se podílet na správě země). Do této skupiny patří také paní Bobošíková, která za komunisty již kandidovala, či Tomio Okamura, který by o jejich podporu také stál (naštěstí nekandiduje). 

Pak tady máme Vladimíra Franze, kandidáta (prý) studentů a svobodně uvažujících lidí. Pokud se svoboda projevuje především zevnějškem, pak nemám výhrad. Ale protože je prezident politická funkce, zajímalo mě, jaké má pan Franz politické uvažování. Po několika rozhovorech s ním, kdy prakticky na každou druhou otázku odpovídal mantrou: "Budu mít poradce" jsem usoudil, že na nic pro mě zásadního nemá jasný názor. Což mě k jeho zvolení dost odrazuje. Paní Fischerová má zcela jistě jasnější názory, ale nějak mě nedokázaly uchytit, takže nakonec mi i ona spadla do této kategorie.

Nakonec mi tedy zbývají jen tři kandidáti: Zuzana Roithová, Karel Schwarzenberg a Přemysl Sobotka. Tohle je asi trojice, ze které budu vybírat. Když se na ni podívám trochu z odstupu, moje volba číslo 1 je paní Roithová. A to z těchto důvodů: Její životní příběh mě inspiruje. Jako jeden z mála politiků mě jako pastora církve pravidelně informuje, co prosazuje a proč. Navíc se mi většina těchto prosazovaných věcí líbí. Je relativně nespojena s typicky českou politikou, což při stavu naší politiky je spíše výhoda. Úspěšně vedla tak složitou organizaci jako je nemocnice. A nakonec, jako člověku, který je pevně přesvědčen, že ženy mohou vést stejně dobře jako muži, by se mi líbilo mít prezidentku. Pokud ale paní Roithová do druhého kola nepostoupí, budu volit pana Schwarzenberga, který mi je v zásadě také sympatický, a pak půjdu cestou menšího zla. 

Nakonec tedy, tady je můj osobní řebříček preferencí. V prvním kole volím své číslo 1 a pak kohokoliv z dvojice, kdo bude výše na mém řebříčku z případných kandidátů. A prosím, nenechte si namluvit, že když dáte v prvním kole hlas kandidátu podle svého svědomí, jeho hlas propadne, protože je přece "jasné", že do druhého postupuje Zeman, Fischer nebo Franz. Jasné to vůbec není, ve skutečnosti se předpovědi a prognózy tradičně mýlí, jak ostatně vidíme při každých velkých volbách do parmalentu. Takže, moje strategie je: 1. kolo kandidát podle svědomí, a 2. kolo nejmenší zlo. Teď tedy ten slíbený řebříček:

1. Zuzana Roithová
2. Karel Schwarzenberg
3. Přemysl Sobotka
4. Táňa Fischerová
5. Jan Fischer
6. Vladimír Franz
7. Miloš Zeman
8. Jiří Dienstbier
9. Jana Bobošíková

Koho budete volit vy a proč?

DODATEK 12.1.2013

Do druhého kola se dostali Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Zuzana Roithová dostala zhruba 5% hlasů, což ji řadí na šesté místo. Jsem ovšem rád, že se do druhého kola dostal alespoň jeden z mé trojky kandidátů, takže v druhém kole je to jasná volba: Karel Schwarzenberg. Určitě pojďte volit. A děkuji všem 700 čtenářům za reakce a přeposlání blogu na svých sociálních sítích. Doufám, že se tady s vámi zase někdy potkám.

20 komentářů:

  1. Docela mě zaráží, že máš Franze až za Fisherem..

    OdpovědětSmazat
  2. Milý anonymní, to je jednoduché. Přestože je Fischer bývalý komunista, a s tím mám velký problém (jak píšu v blogu), Franz podle mě nepochopil, že se jedná o politickou funkci a na skoro nic zásadního nemá svůj názor (to také píšu výše). Kdybych si měl vybrat mezi Fischerem a Franzem, pak bych viděl jako menší zlo někoho, kdo závažně pochybil v minulosti a dneska o sobě říká, že byl blbec; před někým, kdo nic neví, nebo nechce říct, jaký má názor, a schovává se za své (zatím jen budoucí a neidentifikovatelné) poradce. To mi jako schopný lídr nepřijde. To je ten můj důvod proč mám Franze za Fischerem. Doufám ale, že se do druhého kola dostane někdo z mé první trojky.

    OdpovědětSmazat
  3. Ahoj Lukáši - moc zajímavé, já uvažoval v obou kolech o menším zlu, ale nechám se inspirovat. Takže v 1. kole taky svědomí. Michal

    OdpovědětSmazat
  4. Díky za komentář, Michale! Jsem rád, že jsem Tě inspiroval. Hezký den.

    OdpovědětSmazat
  5. Vidím to podobně a mé argumenty jsou téměř totožné s Tvými. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Hana

    OdpovědětSmazat
  6. Díky Hano za komentář. Taky jsem zvědavý.

    OdpovědětSmazat
  7. Dobry den,
    zajimavy clanek, na kterem je spousta pravdy, jen bych poprosila opravit krestni jmeno pana MUDr.Sobotky, nepusobi to dobre :) Dekuji
    Anna Kunzmannova

    OdpovědětSmazat
  8. Jo, jo, Sobotka je Přemysl...

    OdpovědětSmazat
  9. Dobrý večer Anno, máte úplnou pravdu. Děkuji za korekci, již jsem to opravil. Díky, že jste si všimla.

    OdpovědětSmazat
  10. Je zvláštní, že pan Sobotka má problémy se špatným hláskováním svého jména častěji. :) Jinak, bratře, musím říci, že máme skoro stejné smýšlení, proto jsem tvůj příspěvek nechal na své zdi na FB. Akorát pan Schwarzenberg je mi též sympatický, ale mám u něj několik věcí, kvůli kterým ho volit nemůžu. Klidně pak napíšu důvody, ale je to delší. :)

    OdpovědětSmazat
  11. Mám velmi podobné názory s Tvými, po první úvaze mi vyšla stejná trojice jako Tobě. Více jsem se o tom rozepsal na svém blogu http://kucerad.blog.cz/1301/koho-volit-za-prezidenta :)

    OdpovědětSmazat
  12. Díky Radime za sdílení a Dave za odkaz. Opravdu dobrá shoda. Mě vyšla jako první Roithova, pak Sobotka a jako třetí Schwarzenberg.

    OdpovědětSmazat
  13. Zdravím,
    pana Franze jsem viděla včera v TV debatě a jeho projev a odpovědi mně vůbec neoslovily.jako prezident-nemastný-neslaný.Výřečnější než on byl kníže,má v politice jasno.Diensbier je mladý,dynamický,má přehled,ale nelíbí se mi některé věci,které chce prosadit.
    Paní Roithová má u mně za 1.

    OdpovědětSmazat
  14. Lukáši, díky za souhrn. Mám velmi podobné myšlenky jen s tím rozdílem, že v první volbě budu volit pana Schwarzenberga. Předvolební průzkumy se většinou příliš nemýlí (statistika nuda je, má však cenné údaje) a pokud bych volil paní Roithovou (která je podle mého opravdu kvalitní kandidát, nicméně pro mnoho lidí za naší ateistické země nevolitelný pro "netolerantní" názory k "citlivým" tématům jako jsou potraty a homosexuální svazky), tak by se mohlo docela reálně stát, že bude v druhé volbě Zeman s Fischerem. A tato dvojice je pro mne těžko stravitelná (Zeman kvůli opoziční smlouvě, kontaktům na Rusko, Šlouf, nejasné financování apod., Fischer kvůli desetiletí KSČ v době tvrdé normalizace).

    OdpovědětSmazat
  15. Děkuji oběma novým příspěvkům, také za to, že jste otevřeně napsali, koho budete volit. Nejprve díky anonymnímu přispěvku, viděl jsem z debaty včera jen kousek, ale měl jsem přesně ten dojem, jako Vy. Pan Franz se dneska nechal slyšet, že složil operu (myslím), takže se prezidentem také naučí být. Já ale nechci za prezidenta někoho, kdo se to bude učit za pochodu. To mohu jít kandidovat rovnou sám :-) A co se týče Vašeho příspěvku, George, dovolil bych si oponovat s těmi předvolebními průzkumy. Za prvé se až povážlivě dost často mýlí, a za druhé to funguje právě trochu naopak. Právě proto, že se neustále mluví o několika kandidátech, kteří to "mají jisté" se mnoho lidi rozhodne volit rovnou někoho, kdo jim z této menší nabídky "vadí" méně, místo, aby volili toho, koho fakt chtějí. Statistika (a já statistiky opravdu miluji) je v politice často velmi zneužívaná veličina. Nicméně, souhlasím, že největšími favority jsou Zeman, Fischer, Dienstbier a Schwarzenberg. Právě proto jsem si pro sebe rozdělil svou volbu stylem první kolo svědomí a druhé rozum. Myslím si, že i to je jasným signálem, když budu volit toho, koho opravdu chci, alespoň v první volbě. Ještě na okraj, taky jsem zaznamenal hlasy, aby se Roithová, Fischerová a Sobotka zřekli kandidatury ve prospěch Schwarzenberga, ale proč by to dělali? Proč by se v tomto případě nemohl Schwarzenberg zříct kandidatury ve prospěch jednoho z těchto kandidátů?

    OdpovědětSmazat
  16. Ahoj Lukáši, s tvými názory se ztotožňuji :-)

    OdpovědětSmazat
  17. Jen si myslím, že samotné členství v KSČ za minulého režimu nemusí být až tak znevýhodňujícím faktorem. Nevypovídá to vždy o jejich politických názorech, protože dost lidí v té době vstupovalo do komunistické strany kvůli práci. (Jedná se pochopitelně o řádové členy KSČ; u těch, kdo v ní zastával vedoucí pozice, je situace jiná). Třeba můj dědeček byl členem KSSS dlouhá desetiletí, ale nedalo se říct, že by byl přesvědčením komunista, spíše ho politika vůbec nezajímala, ale vzhledem k tomu, že v podniku zastával pozici technického náměstka, bez členství ve straně to nešlo. Já sám jsem v roce 1986 ve 14 letech vstoupil do komsomolu (obdoba SSM), a to nikoli proto, že bych po tom toužil, ale na radu matky, která sovětskému režimu zdaleka nefandila, ale měla za to, že mi to usnadní přijetí na prestižní specializovanou střední hudební školu v Kyjevě, který byl pro mě jinak kvůli židovské národnosti značně problematický. Nemuselo tedy jít vždy o politiku. Ale i v politice, třeba i komunální, pokud někdo chtěl v té době něco prosadit, nešlo to jinak než s legitimací KSČ. Zkrátka to do té doby prostě patřilo a dnes by nebylo správné každého, kdo byl členem KSČ, paušálně za to odsuzovat.

    OdpovědětSmazat
  18. A Janě Bobošíkové by se mohlo právem říkat česká Julija Tymošenko. Má velmi podobný politický styl a rétoriku. Jen u českých voličů tento styl nenachází takovou odezvu jako na Ukrajině.

    OdpovědětSmazat
  19. Milý Sušený Lede, děkuji za příspěvky. Realitu SSSR osobně neznám (na Ukrajině jsem byl až po pádu komunismu), nemohu tedy posoudit. Ale v Česku se lidé nemuseli stát komunisty. Jasně, pokud chtěli ovlivňovat společnost, museli si zvolit KSČ nebo disident, případně náboženskou činnost, za kterou mohli být omezováni. Je také mnoho těch, kteří si s komunismem nezadali, a něco díky tomu byli ochotni obětovat. Paušálně komunisty neodsuzuji, ale jak bych se cítil, kdyby v roce 1967 kandidoval v Německu na prezidenta bývaly nacista? Líbilo by se mi to? Sotva.

    OdpovědětSmazat
  20. Co jsem slyšel od bývalých kolegů, i v českých zemích to fungovalo dost podobně. Např. funkce ředitele školy vyžadovala členství v KSČ. A pokud někdo do KSČ jednou vstoupil, pak prakticky nebylo možné vystoupit (spíše se jednalo o vyloučení ze strany).

    OdpovědětSmazat