Dnes se s vámi podívám na princip manželství, který
osobně považuji za zcela nejdůležitější. Každoročně ho na FamilyFestu zdůrazňujeme, a kdykoliv mám možnost přednášet o
manželství, tento životodárný princip zmíním. Jde o princip vzájemného
poddání, který vytváří společný rytmus dvou nezávislých a
rovnocenných partnerů. Nedávno jsem byl na nějaké akci v jiném
městě, a přišel za mnou jakýsi muž s tím, že mě slyšel ve své církvi
mluvit o manželství a moc se mu to líbilo, protože ho to upevnilo a oslovilo.
To mě potěšilo (každý řečník je rád, když mu někdo řekne, že jeho přednáška
byla nápomocná). Muž pokračoval dál a já jsem začal mít pocit, že mluví o
něčem, co jsem ve skutečnosti neřekl. Začal jsem se ho ptát podrobněji a on mi
říká: „No, hrozně moc se mi líbilo, jak jsi vyučoval, že se má žena podřídit
svému muži. To je fakt potřeba, protože je přece jasné, že vždycky musí být
někdo hlavou, kdo rozhodne a tím je muž, že ano? Žena by měla přijmout jeho
vedení, muž je přece vůdcem v rodině.“ Tady jsem ho musel přerušit, a říct
mu, že ve skutečnosti, tohle jsem říct nemohl, protože tomu nevěřím. Najednou
byl překvapený. Tak jsem mu řekl, že princip, kterému věří, a který vyučujeme
jako hlavní základ manželství, je princip vzájemného poddání, kde se poddává
žena muži a muž ženě – jen to vypadá trochu jinak, protože jejich poddání
reaguje na základní potřeby obou pohlaví. Muž se však nechtěl dát a tak mi dal
příklad: „Mám přítele, který je trochu sociální případ, a rád bych mu půjčil
nějaké finance. Žena s tím však nesouhlasí. Měla by se mi ale podřídit,
protože jsem muž, který vede, ne?“ Na to jsem mu řekl, že v takové
situaci, jako je finanční rozhodnutí, musí se svou ženou spolupracovat. Nejsou
to totiž jeho peníze nebo její, ale společné. Pokud se v takové situaci se
svou ženou neshodnou, musí rozhodnutí odložit. On nesouhlasil, protože je prý
nutné jednat rychle, a „někdo“ to musí rozhodnout. Tak jsem mu řekl něco, co mu
vyrazilo dech: „Pokud je nutné jednat rychle a myslíš si, že to někdo musí
rozhodnout a převzít za rozhodnutí plnou zodpovědnost, pak to nech rozhodnout
svou ženu. Proč bys totiž měl být vždy ty, kdo udělá finální rozhodnutí?“
„Protože jsem muž!“, skoro vykřikl.
V dnešní době se v našem prostoru dost
mluví o roli mužů a žen. Křesťanské manželství vychází z principu, že v Kristu není muž ani žena, otrok ani
svobodný, Žid ani Řek. Jinými slovy, základem křesťanského světonázoru je
to, že každý člověk má, bez ohledu na své pohlaví, barvu kůže, etnicitu, jazyk
nebo svůj věk, stejnou hodnotu, doslova vyplývající z Ježíšova postoje
k lidem. Uvědomte si, jak revoluční slova to byla v době, kdy muži
Ježíšova světa doslova vlastnili své rodiny, a svůj svět. Židovské ženy na tom
byly lépe než jiné ženy, přesto byly i ony vnímány v podřízené roli.
Jediný způsob, jak by žena mohla cokoliv vést, spočívala v manipulaci muže
– ale dělo se tak zřídkakdy. Muž, který by svou ženu poslouchal, by byl
považován za slabocha. Nenechte se zmást populárními seriály popisující tehdejší
dobu: pro ženu nebyl římský svět bezpečným místem. Muži navíc chtěli sex, ale
ne děti, a tak manželky bývaly odmítané úplně.
Do tohoto světa přichází Ježíš s otevřeným
chováním vůči ženám, učením o nesobecké lásce, a o hodnotě každého člověka, a
na jeho příklad navazují jeho následovníci s učením o vzájemném poddání.
Možná jste si ale také mysleli, že Bible učí nadřazenost mužů nad ženami.
Koneckonců, to, na co narážel onen muž z našeho příběhu skutečně najdete
v Pavlově listu Efeským. Je tam napsáno (5:22-23): Manželky, poddávejte se
svým mužům jako Pánu. Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve,
která je jeho tělem a on jejím zachráncem. Na
základě toho si někteří muži myslí, že jejich role je jako hlava o všem
rozhodovat a jejich ženy mají být poslušně ve všem poslouchat. Tento verš ovšem
nevyjadřuje obsah celé pasáže. Ta začíná a končí úplně jinak. Než se
k tomu dostanu, chci jen říct něco na začátek: Nevěřím, že muži jsou nadřazeni ženám! Nebo ženy
mužům. Ale taky si nemyslím, že muži a ženy jsou stejní. Prostě nejsou, a
nemyslím tím jen prostý a lehce ověřitelný fakt, že muži a ženy vypadají jinak. To, co celá pasáž, na
kterou se záhy podíváme, řeší, je jak reagujeme na své nejvnitřnější potřeby. Jeden
z hlavních rozdílů mezi muži a ženami totiž spočívá v tom, co oba
nejvíce ve vztahu potřebují. Základní potřebou muže je potřeba respektu,
základní potřebou ženy je potřeba být milována. Samozřejmě to neplatí
ve 100% případů: i žena touží po úctě a muž touží po lásce. Přesto však vnitřní
potřeba obou je jiná. Jen si všimněte, jak se kluci od malička snaží pro sebe
vybojovat prostor. Všimněte si, co dívky udělají pro svou oblíbenost a přijetí.
Naše pasáž, na kterou se podíváme bere obě potřeby v potaz a začíná tímto
skvělým veršem (Efeským 5:21): Z
úcty ke Kristu se poddávejte jedni druhým. Předtím,
než Pavel napíše, aby se ženy poddávaly svým mužům jako Bohu píše, že se mají
obě pohlaví poddávat sobě navzájem z úcty (nebo bázně) ke Kristu. Jinými
slovy, v obou případech reflektují Boží příklad jednání s námi.
Následné verše jsou vyjádřením toho, jak to funguje v praxi. Vzájemné poddání zahrnuje dvě „nebeské“ hodnoty: bezpodmínečnou lásku a bezpodmínečnou
úctu. Efeským 5:21-25: Podřizujte se jeden druhému v bázni Kristově: Ženy, podřizujte se svým
mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve. Ale
jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte
své ženy, jako i Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal.
Oba požadavky na muže i ženy jsou
tedy vyjádřením vzájemného poddání v praxi, která reaguje na nejvnitřnější
potřeby muže (úcta) a ženy (láska). Pavel
tvrdí, že muž a žena jinak reagují na druhého, a
proto Bůh dal vzájemně vyvažující se princip, který dokáže způsobit, že
manželství bude vzkvétat a bude dlouhodobě fungovat. Manželka se poddává muži,
muž se odděluje od svých rodičů, aby přilnul ke své ženě a miloval ji obětavou
a bezpodmínečnou láskou. Až dosud nic nového. Všimli jste si, pokud čtete různé
články nebo knihy o manželství, kolik z nich se snaží působit na muže, aby
milovali více nebo lépe? Přesto se nezdá, že by to jejich snaze o tolik
pomohlo. Ne, není to proto, že by byli hloupí. Je to proto, že jsme nečetli tu
pasáž až do konce. Pavel totiž mluví o tom, že tajemství skvělého manželství
spočívá v projevu bezpodmínečné lásky muže k ženě a (tohle pro
některé ženy a muže je překvapivé) bezpodmínečné úctě žen k mužům. Říkám,
že je to překvapivé proto, že se nám zdá, že křesťanská láska agapé by měla
vždy být bezpodmínečná, a ženy to právem od svých mužů vyžadují. Zároveň mnozí
věří tomu, že respekt a úcta musí být zasloužená, a proto, pokud si muž
nezaslouží úctu, neposkytnu mu ji. Víte, kolik žen je schopno říct svým mužům
(a já to slyšel na vlastní uši), kdy říkají: „Mám svého muže ráda, ale nevážím
si ho.“ Zkuste si představit, jak by to znělo od mužů ve stejném pojetí: „Vážím
si své ženy, ale nemiluji ji.“ Většina žen by byla zdevastovaná, kdy by ji to
její muž takto řekl. Proč tedy říkají svým mužům, jak moc si jich neváží? Nebo
to alespoň dávají najevo? Je to proto, že předpokládáme, že úcta musí být
zasloužená. Žena se bojí, že když prokáže úctu muži, který si ji nezaslouží, on
toho zneužije. Jasně, to nebezpečí tu je, ale stejně tak je tu nebezpečí, že
když muž projeví svou lásku k ženě, která si ji nezaslouží, ona toho zneužije.
Místo, toho Pavel říká (Efeským 5:32-33): Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi.
Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať
má svého manžela v úctě. Pavlovo použití slov
„ať" implikuje naprosto stejný přístup. Jak láska, tak úcta musí být dávány bezpodmínečně.
Co to
znamená prakticky? Někdy si muži myslí, že respekt znamená, když je jejich žena
obdivuje. Ale úcta a obdiv není totiž. Líbí se mi slova autorky slavného
detektiva Hercule Poirota Agathy Christie, která napsala: Úcta – nepleťme si ji s obdivem. Pociťovat k muži po celé
manželské soužití obdiv by, myslím, bylo navýsost únavné. Z toho by žena
dostala takříkajíc mentální strnutí šíje. Ale respekt je něco, o čem nemusíte
přemýšlet, o čem s vděčností víte, že tu je. Jako to o svém muži říkala
jedna stará Irka: „On je moje lepší hlava.“ To je asi to, co žena potřebuje.
Chce mít pocit, že její partner je celý člověk, že na něm může záviset a
respektovat jeho úsudek, a když je třeba učinit nějaké obtížné rozhodnutí, že
je klidně může nechat na něm.
Princip vzájemného poddání není o přetahování
se. Ne, žena projevuje své poddání tím, že svého muže respektuje a ctí. Reaguje na vnitřní touhu každého muže vést a být respektován.
Neexistuje horší zbraň proti muži než zesměšnění, neúcta a ponižování. Respekt
a úcta muže odzbrojí a otupí jeho hroty. Znamená to, že si má žena nechat
všechno líbit? Že by snad měla být ničena nebo znevažována? Absolutně ne! Muž projevuje své poddání tím, že miluje
svou ženu a obětuje se za ni. Mužova role je milovat ženu
jako Kristus: tedy tak, že je připraven za ni i zemřít. Taková láska jsou více
než slova, jsou to činy. Pokud bude muž milovat ženu, ta si nebude muset nechat
všechno líbit, protože muži půjde o její dobro. Nebude znevažována, protože
láska je protikladem znevážení. Její názor bude láskyplně brán na zřetel,
protože milující neudělá nic bez milované. Láska muže odzbrojuje ženu, protože
reaguje na její vnitřní touhu být milována. To je nejdůležitější faktor pro
manželský restart!
Žádné komentáře:
Okomentovat