Proměna | Zahradník

Jedna z nejkrásnějších zmínek v Ježíšově příběhu zmrtvýchvstání je jeho první setkání po vzkříšení. Skoro vždy tuto zmínku přehlédneme. Vypadá totiž jako vtipná epizoda, jako chyba, ale ve skutečnosti je nabitá hlubokým, poetickým a duchovním významem. První, kdo se setkal se vzkříšeným Ježíšem byla Marie Magdaléna, jedna z jeho prvních následovnic. Stalo se to v zahradě a Marie si Ježíše spletla se zahradníkem. Jan to popisuje v 20:14-15: Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on). „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“ V domnění, že je to zahradník…!!! Jak si mohla splést Ježíše se zahradníkem? Proč zrovna se zahradníkem? A proč to Jan vůbec takhle napsal? Sleduje nějaký cíl? To jsou moc dobré otázky, a my se na ně podíváme, protože tohle je hluboká a krásná věc!

Nejprve se musíme vrátit o pár dní dříve na Velikonoce. Já vím, Velikonoce byly minulý týden. Většina slaví Velikonoce jen jeden víkend, ale ty překotné události, o kterých jsme mluvili, ještě neskončily. Podle svědectví apoštolů trávil Ježíš s nimi po vzkříšení z mrtvých 40 dní a učil je o Božím království. Lukáš o tom píše ve Skutcích 1:3: Těm také po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království. Minule jsme si řekli, že se učedníci snažili zpětně dát smysl všemu, co o Velikonočním víkendu zažili, byly to opravdu překotné události. Jejich mistr, kterého měli za mesiáše, zemřel a s ním i jejich sen o svobodě. Třetí den však vstal z mrtvých a otevřel jim oči na úplně jinou realitu Božího království, než byla do té doby v jejich představách. Oni měli za to, že to království bude nějaká forma teokracie, kde bude Bůh vládnout na světě skrze svůj lid. Ježíš jim představuje království, které je už nyní, je celé o něm, a je v něm opravdovým Králem. Otevíral jim oči na skutečnost, že všechno, co se stalo o tomto slavném víkendu, bylo ve skutečnosti předpověděno ve svatých Písmech (kterým říkáme Bible), protože Písma jsou celé o něm. A tak se učedníci snažili dát zpětně smysl také jeho smrti a vzkříšení - měli za to, že Ježíš vyhrál nad silami temnoty a vysvobodil nás z otroctví mocnosti hříchu a smrti, které nás zotročují skrze mocnosti světa. Zároveň vnímali, že kříž je závěrečné dějství, kulminace dějin. Vše vyvrcholilo v Kristu. Pokud se tedy dějiny křížem dramaticky změnily, v čem žijeme nyní? Pokud začalo něco úžasného, co se stalo? Co se děje teď?

Pojďme se vrátít k příběhu o zahradníkovi, protože je součástí odpovědi na tyto otázky, které si Ježíšovi učedníci kladli. Marie si Ježíše spletla se zahradníkem? Jak mohla a proč je tento příběh v evangeliu? Pokud jste už četli všechny čtyři evangelia, jistě jste si všimli, že tři z nich (Matouš, Marek, Lukáš) mají jistou dějovou linku a věnují se vyprávění stejných nebo podobných příběhů s podobnými detaily. Vzájemně se zřejmě znali a odkazuji se na podobné zdroje. Evangelium, které sepsal Jan se ale jejich struktuře vymyká. Je popsáno mnohem více poeticky a vypichuje jen některé zázraky. Jan se věnuje Ježíšovým proslovům úplně jinak. Všechna evangelia jsou sepsány jako svědectví o Kristu, Jan to ale dělá jinak než ostatní. Sám tvrdí, že (20:30-31) Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které v této knize nejsou zapsány. Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu. Jan tedy píše, že své evangelium napsal s cílem posilnit naši víru v Ježíšovo mesiášství. Proto se u jeho vyprávění musíme ptát, proč tam zapsal právě tento detail a ne jiný.

Jan tedy popisuje své evangelium jako svědectví nabité poetickou prorockou imaginací. V židovském světě je zahrada symbolem stvoření. Podle židovských Písem Bůh stvořil svět jako zahradu, kde se procházel v zahradě jako ve svém obydlí – v chrámu. Genesis 3:8: Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Svět byl tedy pozemským ztvárněním chrámu a člověk žil přímo v této Boží přítomnosti. Ale pak došlo k potížím: první stvoření se pokřivilo hříchem, a člověk byl následně z této Boží zahrady Eden vyhnán. Náš svět od té doby trpí a touží po svém vykoupení, protože díky hříchu propadl marnosti a smrti. Jak jsme si řekli před týdnem, proto Ježíš dává svůj život za nás – aby nás z této marnosti vykoupil, aby nás vysvobodil od temné moci hříchu a smrti. Když tedy zemřel, jistý muž jménem Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým tajným učedníkem, požádal Piláta o Ježíšovo tělo a rozhodl se ho pohřbít v novém hrobě. Jan 19:41: Poblíž místa jeho ukřižování byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. Ježíš je pochován v zahradě, což je příhodné místo pro jeho hrob. Jen pár dní před tím řekl (Jan 12:24): Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. Na Velký Pátek tedy semeno umírá, je uloženo do hrobu, aby ve Velikonoční neděli přineslo úrodu, první ovoce vzkříšení. Dnes se to díky našemu kalendáři stírá, ale týden nekončil nedělí, nýbrž sobotou. Sobota byla dnem odpočinku, neděle byla prvním dnem nového týdne. Proto Jan píše (20:1): Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu… Proč je to tak důležité? Podle židovské víry stvořil Bůh svět za sedm dní. Jeho dílo bylo úplné. Ale tento svět se pokřivil. Když se tedy Marie vydává k hrobu první den nového týdne, znamená, že začal nový týden.

Budeme-li pozorně pročítat Janovo evangelium, uvidíme, že ze všech Ježíšových zázraků vybral jen sedm základních archetypálních zázraků. Sedmička je v židovské psychologii důležité číslo, označuje úplnost. Ježíš tedy symbolicky učinil sedm zázraků pro sedm dní stvoření. První den nového týdne ale máme zázrak číslo osm. Je to proto, že Ježíš začal něco úplně nového, co později jeho následovníci nazvou novým stvořením. To, co se stalo na kříži, byla revoluce nového stvoření – Ježíšovo vzkříšení bylo jeho prvním ovocem. Ježíš se stal prvním zahradníkem nového stvoření. Tam, kde Adam jako zahradník prvního stvoření selhal, a uvedl do světa hřích a smrt, Ježíš je novým Adamem stvoření, který zruinovanou zahradu plně obnoví. Pavel to popsal v 1. Korintským 15:45+49: První člověk, Adam, se stal živou duší, ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. (…) Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme i obraz toho nebeského. Slovy anglického spisovatele G. K. Chestertona: Třetího dne Ježíšovi přátelé přicházejí za rozbřesku na místo, kde nacházejí prázdný hrob a odvalený kámen. Různými způsoby si uvědomovali nový div: svět zemřel předchozí noci. Dívali se na první den nového stvoření, s novým nebem a novou zemí, a na Boha zahradníka kráčejícího znovu ve své zahradě, ne za večerního vánku, ale při ranním rozbřesku.

Proto je Ježíš označen za druhého Adama. Proto je vzkříšení prvotinou – prvním ovocem revoluce, která se udála na Ježíšově kříži. Proto jsme my nové stvoření. Proto staré pominulo a Bůh dělá nové věci. Já vím, vypadá to, že stále žijeme na starém pokřiveném světě - a přesto v tomto pokřiveném světě - přímo uprostřed pokřiveného světa - započal Bůh něco nového, a raší v něm nový svět. Prolamuje se skrze tento starý svět jako malá rostlinka dokáže prolomit tuhý asfalt. Ježíš tento nový svět nazýval svým královstvím. Je to dimenze jeho vlády na tomto světě - a jeho vláda už dnes umožňuje krásu fyzického světa a jeho obnovu. Je zřejmé, že plná obnova stvoření nastane při dokonaném spasení, které nastane při jeho návratu (o tom si povíme více za týden), ale už dnes se modlíme za to, aby jeho království a jeho vůle byla na zemi jako je v nebi. Proto se také na tomto novém světě podílíme - nečekáme úprk nebo vysvobození ze světa. Místo toho pracujeme na osvobození světa ze zmaru a úpadku. Proto tolik záleží na tom, co všechno děláme dnes - v každé oblasti života. 

Ježíš je zahradník - stejně jako v Edenu, i v Getsemane začal nový příběh, kterého jsme my součástí. Po 40 dnech odchází Ježíš do své nebeské dimenze se slibem pozdějšího návratu a následné obnovy světa (jak jsem říkal, na to se podíváme za týden). Co ale dělá mezitím? Jinými slovy, co dělá dnes? Ježíš se za nás přimlouvá. Náš přítel Jan později napsal (1. Jan 2:1): Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. Ježíš je přímluvce, který o nás mluví ke svému Otci a nám poslal Ducha, který se přimlouvá k nám: otevírá nám oči a srdce. Ježíš je stále na naší straně, stále se za nás přimlouvá, stále pracuje v našem životě. Ježíš je totiž stále zahradníkem, který kultivuje naše srdce, a který kultivuje srdce tohoto světa. Ježíš jako zahradník proměňuje pustinu v bujnou zahradu. Prosím, všimněte si, jak důležité to je! Jak napsal pastor Briand Zahnd: Ježíš není průvodčí cvakající jízdenky ve vlaku do nebe. Křesťanská naděje není o odchodu ze země do nebe, ale o přitáhnutí nebe na zem. Ježíš není advokát vytahující nás z právní propasti nazlobeného Boha. Bůh není na hříšníky naštvaný, Ježíš dokonce Marii Magdaléně řekl, že jeho Otec je také jejich Otec. Ježíš není bankéř nabízející půjčku z nadbytku své spravedlnosti. Ekonomické metafory jsou obvykle špatná teologie. Ježíš je zahradník kultivující vzkříšený život každého kdo k němu přijde. Je to krásná metafora spasení a záchrany, kterou pro nás Ježíš získal na kříži.

Práce zahradníků znamená, že jejich ruce jsou ponořeny do půdy. Jejich práce je spojená se zemí. Průvodčí a právník a bankéř jsou všechno metafory lidí zabývajícím se abstraktními pojmy, ale zahradník má své ruce přímo v zemi. Ježíš se nebojí umazat od lidských záležitostí. Ať je tvůj život jakkoliv zmatený nebo špinavý, Ježíš ho chce - a má moc ho - kultivovat. Začni tomuto zahradníkovi důvěřovat a Ježíš ve tvé pustině dokáže prorazit s novým životem. Zůstaň v jeho zahradě a nech svůj život kultivovat. Ježíšova práce znamená, že nás také prořezává, že čistí mrtvé věci. Koneckonců, sám řekl (Jan 15:2): Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. Někdy je to bolestivý proces, ale výsledkem je plodnější život, kde najdeme krásu a milost. 

Buď posilněn, když jsi v zahradě, protože velký Zahradník je přesně tam. Ne vždy ho rozpoznáš, ale je tam. Vraťme se ještě do té zahrady vzkříšení na začátek našeho dnešního příběhu. Jan 20:15-16: „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“ „Marie!“ řekl jí Ježíš. Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“). Ježíš tě volá jménem stejně jako jménem zavolal na Marii, a touží kultivovat tvůj život, protože je na tvé straně, přimlouvá se za tebe. Tento Zahradník, který začal kultivovat zahradu, z nás dělá něco nového. Začal nový týden stvoření. Nové se prolomí do starého. Nové staré nakonec zcela pohltí a nebeský Zahradník spojí nebe se zemí. Slovy apoštola Pavla (2. Korintským 5:17): Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!