Přehoupli jsme se do druhé poloviny přednáškové série, ve které se snažím ukázat, jak moc může změnit dějiny i jeden jediný a klidně i zcela obyčejný člověk, který se odváží ve správný čas prolomit ticho - skrze modlitbu, skrze výzvu, a zastání se odstrkovaných. Kdykoliv prolomíme ticho ve správný čas, otevřeme dveře alternativní budoucnosti. Dnes si ukážeme, jak můžeme prolomit – jak musíme prolomit – davový tlumič. Jak mnozí víte, jsem hokejový fanoušek. Jako ostatně mnozí z vás, které pravidelně na stadionu potkávám. Před jistou dobou mě začal zajímat problém davu. Všiml jsem si totiž, že fotbaloví a hokejoví fanoušci nejsou totožní (jak by si někdo, kdo sport nesleduje mohl myslet), ale mají odlišné návyky a jinou fanouškovskou kulturu. Nechci zacházet do podrobností, na to dnes nemáme čas, ale kdo fandíte na nějakém stadionu, pak víte, o čem mluvím. Když jsem se ale začal zajímat, v čem se fanouškovské kultury liší a v čem shodují, uvědomil jsem si, že je to širší téma – davová dynamika. Dav jako anonymizovaná skupina lidí dokáže nejen hlasitým šumem zcela vygumovat hlas jednotlivce, ale dokáže jednotlivce vést k jednání, které by tento jednotlivec nikdy neudělal vědomě sám o sobě. Dav je vskutku zajímavý fenomén.
Abychom si představili, co dav dokáže, vrátíme se společně do dětství a podíváme se na dětské hřiště plné kluků. Moc se omlouvám přítomným dámám, ale když jsem byl dítě, holky se jaksi do mého světa nevlezly a protože nemám sestry, potkával jsem je jen jako cizí a jejich kultura davového jednání mi byla zcela cizí – tedy až na některé momenty, kterých jsem si všiml: Jako třeba, že když jedna holka řekla, že jde na záchod, vždycky se s ní vypravila na záchod celá skupina kamarádek! Dělo se to i u vás? Vůbec jsem tomu nerozuměl. Cože? Že to dělají holky i v dospělosti? Dobrá, doufám, že se tedy i děvčata najdou na mém chlapeckém hřišti. Je to jen příklad. Ale většina z nás ho zná. Tak tedy, když jsem byl klukem, neměli jsme mobily, tablety ani počítače (tam jsme v klubech výpočetní techniky objevovali PMD nebo Atari 800) a tak jsme si mnohem častěji někde venku hráli. Když si kluci hrají, vznikají vzájemně si fandící týmy (kdo s kým chce hrát), a vzniká taky přirozená soutěživost. Vždycky jsme chtěli být lepší než ta druhá skupina. Lepší, rychlejší, silnější, chytřejší… Druhá skupina to měla taky tak, takže to posilňovalo napětí a zvyšovalo to tenzi. Pokud se jednalo jen o hru, bylo to v pořádku, prostě jsme se vybouřili. Ale partičky, skupinky a jejich vzájemná tenze se stala návykem po celý rok.
Mezi vlastností davu patří, že anonymizuje (lidé nefungují za sebe, ale dohromady) a sjednocujese za nějakým cílem. Protože všichni chtějí vyhrát, vzniká podvědomé a velmi silné napětí a nerovnováha na hřišti. Aby se rovnováha obnovila a tenze se uvolnila, dav vždy podvědomě hledá nějakého obětního beránka, který snímá tenzi soutěživosti. Jinými slovy, dav vždy hledá vnějšího nepřítele, někoho jiného než jsme sami. Tak nějak vzniká šikana. Hledá se obětní beránek, většinou je vybráno dítě, které je jiné, slabší, tlustší, mladší, nemocnější…, znepřátelené skupiny mu dokážou ze života udělat peklo, ale rovnováha je nastolena. Hřiště je zase bezpečné a pokojné. Samozřejmě, že to není vědomá reakce, ale podvědomá. Když se budete bavit s většinou šikanujících dětí samostatně bez davu, nebudou ani vědět, co udělaly a proč to dělaly. Anonymizující dav hledající uvolnění z tenze je k tomu dovedl. O to víc se v šikaně cení, když někdo prolomí ticho a zastane se šikanovaného i za cenu rizika, že sám bude šikanován (což se většinou také děje). Toho všeho jsme schopni skrze své vrozené temné pudy. Obětní beránci nesou tíhu nejistot svých silnějších spolužáků srocených v davu. Takto vyrůstáme a ani o tom nevíme. Davovou filozofii si ale neseme do života dál. Dovolte mi hned na začátku tedy říct něco s čím někteří možná nebudete souhlasit a jiní tomu nebudete rozumět: Nazlobený dav hledající zástupnou oběť je démonická síla. Ještě to vysvětlím.
Dav si nikdy nemyslí, že dělá cokoliv zlého. Dav může být samozřejmě lehce ovlivněn. Dav nepřemýšlí, dav reaguje, nejčastěji na strach, na pocit ohrožení. Proč si myslíte, že mocní tohoto světa umně pracují (a vždy pracovali, naše doba není výjimečná) se strachem a pocitem permanentního ohrožení? Dav, který se cítí ohrožený, je nazlobený dav. Jedno z mých dalších hobby (kromě hokeje) je četba, a v této kategorii mě baví mimo jiné historické knihy. Většinou se soustřeďuji na dvě historické epochy, které mě fascinují: Prvních 300 let p/Kristu a okolnosti, které vedly k tomu, že malá skupina Ježíšových následovníků v zapomenutém koutě říše se stala hybnou silou celé civilizace. A pak období okolo druhé světové války, fascinuje mě bezprecedentní erupce zla, který zcela rozmetala osvícenský sen o nezastavitelném pokroku lidstva. Při té příležitosti jsem byl vždy šokován, jak po válce za plného vědomí, že právě byli svědky pokusu vyhladit celý židovský národ, se lidé ve východní Evropě stejně Židy cítili ohroženi a pořádali na ně pogromy. Ohrožený dav je vždy nazlobený a lynčující dav. Upřímně? Nepotřebujeme dav. Potřebujeme mírotvůrce, kteří nás zachrání od nemyslícího davu. Mírotvůrce je téměř vždy v opozici vůči davu a jeho volání po krvi. Nazlobený dav touží naplnit své nutkání bránit se útokem. Mírotvůrce se snaží najít prostor pro milost a pravdu, ale dav ani o jedno nemá zájem. Proto tolik mírotvůrců končí mučednicky rukou davu. Dav pod vládou násilného ducha je nebezpečná věc. Přejímá satanskou roli obviňovat, žalovat a odplácet. Když se skupina lidí cítí vykořeněna nebo potlačována, metastázuje do násilného davu. Potlačuje osobní zodpovědnost. Má pocit, že když si bouchnou všichni, nikdo není zodpovědný. Dav je schopen násilí, které by jednotlivec nebyl ochoten snést a spáchat individuálně, což vidíme od Třetí říše ke Rwandě.
Takový dav má silnou negativní energii, které se chce zbavit, stejně jako ti kluci na hřišti. K tomu slouží obětní beránek: institut oběti, která nese hříšný hněv davu. Jakmile je beránek identifikován, dav začne obviňování. Obětní beránek je obvykle odstrkovaný člověk nebo menšina, kterou je lehké obvinit. Dav ovšem nepřizná, že tuto skupinu nebo člověka vybral jako beránka. Věří bludu, že tento beránek je ve skutečnosti hrozbou svobodě nebo spravedlnosti, nebo čehokoliv dalšího, na čem se dá stavět jako na řešení k nejistému strachu davu. Proto jsou obvykle cizinci, imigranti, rasové menšiny a náboženské menšiny lehkými cíli rozhněvaného davu. Když se se na beránkovi uvolní destruktivní síla davu, dochází k “zázraku” - pokoj je obnoven, tenze uvolněna, jednota získána. Dav se zkrátka cítí lépe. Pomsta na obětním beránkovi je vlastně podvědomý reflex uvolnění napětí ze sebe sama. Toto temné tajemství je ale davu skryto. Dav věří démonické lži, že oběť je nutná pro zachování svobody a pravdy. To je jedním z důvodů, proč je následování nazlobeného davu (dokonce i křesťanského) pravděpodobně špatné a chybné. Možná není chyba v obsahu protestu (i dav někdy protestuje proti opravdové křivdě), ale chyba je v jeho duchu: Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede, napsal Ježíšův bratr Jakub (1:20). Nikdy, opravdu nikdy se tedy nezapojuj do nazlobeného davu.
Asi by nás nemělo překvapit, že Kristus byl ukřižován proto, že nechtěl mít nic společného s davem. Skutečně, Ježíš byl skoro vždy proti davu. Pár příkladů: Chtěli ho udělat Králem, ale on se jim schoval (Jan 6:15), když za ním dav chodil jen kvůli tomu, že nakrmil zástup, schválně je provokoval tak radikálními tvrzeními, až ho celý dav opustil (Jan 6:22-59), když dav křičel radostí a prohlašoval ho za krále, Ježíš plakal, protože viděl jak jejich cesta nakonec skončí násilně (Lk 19:37-44), až nakonec vidíme jeho výměnu názoru s davem popsanou v Janovi 7:19-20: „Mojžíš vám dal Zákon, že? Přitom nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“ „Jsi posedlý!“ odpověděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“ Jsi posedlý, řekl zástup, my ti přece neublížíme. My jsme však příběh evangelii četli až do konce a víme, jak to později dopadlo, že? Samozřejmě, že se ho dav snažil zabít, jen to ještě sám netušil. Je hluboce ironické, že dav vznesl otázku démonů, davová dynamika je totiž velmi démonická. Ježíš věděl, že dav toužící po revoluci je vždy advokátem násilného řešení, které je poháněno démonickým duchem vraždy. O šest měsíců později o Velikonocích dav požaduje Ježíšovo ukřižování. Slovy pastora Briana Zahnda: Co slavíme jako svobodu milující dav revolucionářů, kříž odhaluje jako démonický dav schopný zabit nevinného. Nikdy bychom neměli zapomenout, že Ježíš byl zabit ve jménu svobody a spravedlnosti – ať už v židovské nebo římské verzi. Kříž se však této představě svobody a spravedlnosti vysmívá. A tak dav volá Hosana (zachraň nás), ale když se to teď nestane, volá Ukřižuj ho. Ježíš odmítl být mesiášem po vzoru Alexandra velikého, Julia Césara, Judy Makabejského, Williama Walaceho nebo Jana Žižky – a dav jím proto pohrdnul. Dav miluje násilné hrdiny. Když lidé následují naštvaný dav, výsledkem jsou masakry, genocidy, pogromy, holocaust.
Ježíš ovšem nikdy nevede svůj lid jako naštvaný dav. To vás možná překvapí, protože znáte nějaké naštvané křesťany, připravené se urazit, bít se za pravdu. Nejsem si ale moc jistý, že naštvaný křesťanský dav je vedený Kristem. Vlastně, jsem si jistý. Ježíš nikdy nevede nic víc než mírnou a pokojnou menšinu. Ježíš se schovává před triumfalistickým davem, který ho chce korunovat na krále – Králem se stává skrze kříž. Ježíš pláče před nacionalistickým davem, jehož volání hosana je voláním k násilné revoluci. Naštvaný dav je ve svém krutém hledání obětního beránka přímým opakem Ježíšova učení o lásce k bližnímu a co víc, o lásce k nepříteli. Problém je, že lidé v nazlobeném davu se cítí dobře, cítí se patriotisticky, cítí se že mají pravdu, cítí se… svatě. Mají pocit, že Bůh je na jejich straně. Bůh musí být na jejich straně, protože brání pravdu! V tomto smyslu je davová zkušenost doslova spirituální zkušeností. Následovat Krista je lišit se od davu.
Jenže lišit se od davu je vždy považováno za kontroverzní. Být kontroverzním je risk, z člověka vybočujícího z davu se také může stát obětní beránek. Proto je při lynčování vždy důležité, aby si každý bouchl. Při kamenování je důležité, aby každý hodil kamenem. Nikdo se pak necítí jako vrah, nikdo neví, která rána byla smrtící. Když ale odmítneš hodit kamenem, sám se stáváš cílem pro kameny. Stejně jako Ježíš, který se stal obětním beránkem, který na sobě ukončil smysl násilných obětí. Proto Ježíš nikdy nepovede dav, ale vždy jen malé stádo. Lukáš 12:32 Neboj se, malé stádečko. Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Ježíšův lid není nikdy dav (bez ohledu na počet lidí), ale vždy malé stádo, kde Bůh zná každého jménem a kde je každý zodpovědný před Boží tváří. Není to anonymní dav. Je to rodina, kde má každý místo u stolu.
Musíme si zvolit mezi následováním davu a Kristem. Následovat Krista někdy znamená opustit anonymní dav a připojit se k jeho stádu, které není ovládáno démonickým duchem strachu. Nemusíme se poddávat strach, Pavel napsal v 2. Timotevovi 1:7, že Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy. Bůh nás miluje, nemusíme se bát. Protože se nebojíme, můžeme milovat dokonce i své nepřátele. Pokoj je nyní darován skrze obětovaného a vzkříšeného Beránka. Tento Ježíš po vzkříšení své učedníky pozdravil slovy „Pokoj vám“. Žádné výčitky, žádná zlost, žádný strach. Dav je koalice strachu. Ježíšovo stádo je rodinou pokoje. Je to na tobě, kam chceš patřit. Kdykoliv stojíš tváří tvář pokušení přidat se k rozlícenému davu a hledat obětního beránka, který za to všechno může, pamatuj na Krista a jeho pozvání k rodinnému stolu pokoje. A pak, s odvahou prolom ticho proti ohlušujícímu šumu davu a zastaň se těch, na které dav chce svalit svou vlastní vinu. Kristus zachraňuje každou ztracenou duši v davu a přidává ji do svého stáda, které není ovládáno strachem a touhou po obětních beráncích. Toto stádo má jiný úkol a jinou cestu než se stát davem.
Jsem vděčný pastorovi Brianovi Zahndovi, jehož spisy o pokojné cestě Ježíše mě k tomuto tématu hluboce inspirovaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat