Vítejte u dalšího dílu série SexEd. Doufám, že v minulých dílech jsem úspěšně naboural obvyklou představu, že křesťané, nebo snad dokonce Bůh, by měli negativní pohled na sex. Ve skutečnosti, nejen že Bůh jako tvůrce sexu má k němu pozitivní postoj, ale i jeho omezení ohledně sexuálního života mají za cíl jedinou věc, a to nám pomoci si užívat opravdovou sexuální intimitu, která je dlouhodobá, nepřerušená, a se vzrůstající tendencí. Když však sex vyjmeme z jeho bezpečného prostředí, a začneme si s ním hrát jako s ohněm v suchém lese, výsledkem ve většině případů je to, že náš život není lepší, ale je komplikovanější. Skvělý sex totiž vzniká v opravdovém poznání druhého, nejen jeho těla, ale duše, vnitřku, srdce.
Abychom tam došli, je ovšem nutné si svou sexualitu chránit. Kultura naší doby totiž ze sexu dělá produkt, se kterým soutěžíme, bereme jej na lehkou váhu i s jeho následky (mimochodem všimli jste si, že po mimomanželském sexu ve filmu málokdy někdo otěhotní nebo se nakazí nějakou přenosnou chorobou?), a jsme náchylní k jeho zneužívání.
Dnes mám v Elementu jako dekoraci činky, a to proto, že dnešní téma jsem nazval Kulturistika. Nebudu tady ovšem mluvit o posilování, koneckonců na to nejsem žádný expert, nicméně, chtěl bych se společně s vámi zamyslet nad tím, co se stane, když ze sexu uděláme pouze fyzickou záležitost. Znáte to. V tom jsou muži i ženy jiní. Zatímco málokterá žena vnímá sex přísně odděleně od citů nebo lásky, muž to dokáže, je totiž jednodušší stvoření, které se dokáže zaměřit pouze na jeden cíl. Jenže sex není jen tělesným, že ano? I když tento argument používáme, když chceme ospravedlnit nevěru nebo nezodpovědné chování, ve skutečnosti se při sexu stáváme jedním tělem s tím, s kým se spojujeme. Tak to tedy posuneme. Uznáme, že sex není jen tělesná záležitost, že k tomu potřebujeme druhého vášnivě milovat. Taková vášnivá láska se jmenuje éros, z čehož máme slovo erotika. Sex bez lásky nenaplňuje, s érosem je to jiné kafe.
Je to stav, kdy jsme zamilovaní do druhého až po uši. Éros zahrnuje sexualitu, ale nerovná se sexu. Samozřejmě můžeme mít sexuální styk bez erotické lásky, jenže sexuální touha bez érotu chce jen sex samotný, ale ne nutně osobu. Éros chce milovanou osobu. To je mimochodem jedním z důvodů, proč je v naší přesexualizované společnosti tak málo vášně. Éros je zaměřený na druhého člověka, ale touha na naplnění vlastních potřeb. Když máme pouze touhu bez vášně, jsme schopni odhodit člověka po „tom“ stejně tak, jako kuřák odhazuje vykouřenou krabičku. Ovšem, éros je láska, která je hybnou silou lidstva, bez této lásky bychom vymřeli. Navíc vášeň dává životu barvy a smysl, že? Avšak právě ve vznešenosti érotu jsou skryty nebezpečné zárodky. Éros totiž mluví jako Bůh. Jeho naprostá oddanost, jeho nezájem o vlastní štěstí, jeho schopnost tropit ze sebe šašky, to vše zní jako poselství z věčnosti. Díky tomu může éros podněcovat ke zlému stejně jako k dobrému. Ve své vrcholné podobě totiž tíhne k nárokování si božské pravomoci. Její hlas nám zní jako vůle samotného Boha. Říká nám, abychom se neptali, co to bude stát, žádá si od nás oddanost, snaží se přehlušit veškeré ostatní nároky a našeptává nám, že jakýkoliv čin spáchaný ve jménu lásky je legitimní a správný. A tak máme lidi, kteří opouštějí rodinu, protože jim to láska k jiné ženě přikázala. Máme lidi, kteří jsou ochotni obětovat své hodnoty proto, že éros byl silnější. Éros, pokud je bezvýhradně uctívaný, stává se démonem. Co pak říkají lidé, kteří mu podlehli? Nedokázali jsme si pomoci. Sexuální pud je přetlačil. Sex je zbožštěný. Nahrazuje totiž duchovní spojení.
Což je zajímavé zjištění. Zvykli jsme si, že jsme izolováni a odděleni od svého světa, a žel také od sebe navzájem, a rovněž od svého Stvořitele. Do světa oddělení jsme se narodili, a aniž bychom si to uvědomovali, toužíme se znovu spojit. Učenci věří, že slovo sex se vztahuje k latinskému secare, což znamená „uříznout, amputovat, a oddělit od celku“. Od stejného slova mám třeba slovo sekta (odštěpek od hnutí), nebo sekce. Naše sexualita tak ukazuje na dvě věci: Ukazuje na to, jak moc se cítíme odděleni; a celá sexualita je zároveň snaha se znovu spojit. Být sexy tedy není jen o tělesném spojení, je o celkovém spojení se světem, komunitou, a Bohem. Proto se tak cítíme dobře v davu lidí stejného ražení, nebo když děláme skvělý projekt. Dává nám to spojení.
Proto také někteří z lidí, kteří jsou nejvíce sexy, nejvíce přitažliví, s nikým nespí. A někteří lidé, kteří sice s někým spí, nejsou vůbec sexy. Sex bez spojení je prostě jen sex. Můžeš spát s mnoha lidmi, a přitom se cítit uvnitř úplně sám. Můžeš být dokonce v manželství, a cítit se sám. Fyzický akt se může stát fata morgánou. Když je rozpálený vzduch, vidíš i to, co se zdá skutečné, ale s čím se nedokážeš nijak spojit, protože tomu chybí podstata. Chybí tam opravdová substance. Sex se tak stává honěním za větrem, bublinou, která splaskává tak rychle, jak rychle naše těla stárnou. Zoufale pak hledáme další přelud, jenže jsme se nikdy opravdově s nikým nespojili, a proto nejsme sexy. Žízníme.
Žádné komentáře:
Okomentovat