úterý 8. února 2011

SexEd: Proč je o sexu tak těžké mluvit?

Dnes začínám sérii článků založených na právě probíhající sérii v Elementu s názvem "SexEd", což je zkratka sexuálního vzdělání, s podtitulem Co tak asi církev může říct o sexu… Než začneme, malá informace: série bude o sexu, ale nebudeme probírat sexuální techniky (vím, pro někoho zklamání), ale spíše význam a místo sexuálních aktivit v našich životech, a slibuji, že v některých ohledech budete překvapeni: Vždyť obecný pohled na křesťanský postoj k sexu je ten, že jsme proti! Ale to je naprostý nesmysl, je to přesně naopak! Křesťané nejenže věří, že Bůh sex stvořil a vymyslel (ještě, že je Bůh tak kreativní: vždyť jsme se mohli rozmnožovat třeba dělením), ale navíc mu přisoudil mnohem důležitější roli v našich životech, než mu obecně přisuzujeme!

Zároveň se ovšem budeme pohybovat na mládeži přístupné půdě. Říkám to schválně, protože před lety, když jsme začali Element, udělali jsme seminář o sexu, který byl v sobotu během pravidelné jarní série FamilyFest. Měli tam původně být jen manželské páry, ale nějakým nedopatřením se tam objevilo taky dost svobodných, a ti se pak celou dobu červenali. Naši hostující řečníci, kteří přednášeli, si tam totiž rozbalili velké 1,5 x 1,5 metrů bannery s nakreslenými detaily pohlavních ústrojí muže i ženy (podobné obrázky znáte z lékařských knih) a dali si to za sebe, aby mohli vysvětlovat, co a jak funguje. Pamatuji si na jeden pár, který tam přišel z poněkud konzervativního prostředí. Když viděli bannery, úplně se vyděsili, a přišli za mnou s otázkou, jestli to nebude sprosté. Na to jsem jim řekl, že určitě ne, ale že otevřené to bude. Pak nastoupila manželka naše pozvaného páru jako první řečník a začala seminář tím, že prý popíše, co žena cítí při orgasmu. V té chvíli manželka z páru, co se mě ptal, vyskočila a utíkala ke dveřím. Její manžel ji váhavě následoval, ale ještě ze dveří nakukoval dovnitř, protože ho to opravdu zajímalo! Takže. Nebojte se, dnes nám nic takového nehrozí!

Každopádně, já mám o sexu v Elementu mluvit rovnou celé čtyři týdny! Žádné jednoduché téma to pro pastora není, co vám budu povídat. Abych vám ukázal, jak těžké to je, tady je výzva na začátek, kterou jsem lidem v neděli dal. Řekl jsem jim: Otoč se ke svému sousedovi a řekni mu: „Dnes bych se s tebou chtěl sdílet o svých sexuálních touhách!“ Hm, moc to nejde, co? Někteří ale mluvili se svým manželem/kou, a nebyl to tak velký problém. Dobrá, vyzval jsem je, aby se otočili na druhou stranu. Těžké, co? Někteří se podívali na svého souseda a jen zavrtěli hlavou, protože ne, určitě zrovna s TEBOU se o svých sexuálních snech bavit vůbec nebudu!

Náš stud mluvit o sexu před jinými nám odhaluje jednu z nejzákladnějších pravd, kterou si dnes zapamatuje: sex je intimní záležitost, ve které se o něm dokážeme sdílet jen v láskyplném a důvěrném vztahu, kde se dobře známe. Sex je totiž vážnější a důležitější věc, než se nám na první pohled zdá. Vždyť jsme o sexu schopni vtipkovat, snižovat jej, opovrhovat jím, nebo naopak jej uctívat a doslova zbožňovat, ale cítíme se celí nesví, když se o sexu má mluvit normálně a věcně. Proč? Proč je o sexu tak těžké mluvit?

Je to proto, že opravdový sex vyrůstá z opravdové intimity, a ne že intimita se rodí ze sexu. Sex totiž není technická věc, to jen jsme oddělili sex od vztahu, a proto také někdy založili vztah na sexu, a pak se divíme, že je prázdný a falešný, především nevydrží moc dlouho, protože po krátké době se z něj stává rutina. Než se nadějeme, přijímáme myšlenku, že ohnivý a skvělý sex (takový, jako nazval jeden křesťanský autor: „nikdy-bych-nevěřil, že-můžeme-dělat-tohle-a-stejně-jít-do-nebe sex“), je možný jen v počátečních fázích vztahu, kdy to jiskří. Odkud tuhle myšlenku však máme? Nevědomky jsme ji přijali z kultury, která okolo nás kvete. Schválně: Zkuste se zamyslet, kdy jste naposledy v nějakém filmu viděli sexuální scénu mezi manžely, která by si z nich nedělala legraci nebo je neponižovala nudou? Určitě nějaké takové filmy jsou, ale upřímně, většina sexuálních scén ve filmech je mezi nesezdanými páry, a většina romantických filmů, u kterých slabší povahy tolik brečí, je založena na nevěře. Schválně běžte domů ke svým DVD a podívejte se znovu na všechny romantické filmy: většina z nich je založena na pnutí ve vztahu: ten opustil tu kvůli té, ona si nemohla pomoct a vydala se tomu, i když měla jiného, a tak podobně. Aniž bychom chtěli, jsme v našem myšlení ovlivňováni okolo jdoucí kulturou, ve které je nevěra nejen tolerována, ale dokonce povzbuzována, stejně jako předmanželský nebo mimomanželský sex. Ale manželský sex? Jděte, to musí být strašná nuda!

Jen abyste se nepletli: statistiky svědčí o něčem jiném. Ale o tom příště, tak se mnou vydržte a nechte mi nějaký vzkaz :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat