Jak jsme si řekli na včerejším blogu, klíčem k ochraně před chybnými rozhodnutími totiž spočívá v tom, že si ustanovíme standardy tak vysoké, že i když je poruším, nebudou tam následky. Tady je tedy několik rad, pro lepší přehled jsou rozděleny do skupiny rad pro svobodné (rozvedené), a pro lidi, kteří jsou aktuálně v manželství.
Nejprve tedy rady pro manžele:
• Nikdy necestuj sám s osobou jiného pohlaví, pokud to není tvá manželka/manžel. Nikdy: hranice je v oblasti, kde nezhřešíš, když ji překročíš. Společné cestování hříchem jistě není, ale rozhodně k tomu dává příležitost. Je to příliš prudérní? Možná. Ale nebudeš toho litovat.
• Nikdy si nevyjdi jíst sám s osobou jiného pohlaví, pokud to není tvá manželka/manžel. Skoro všechny aféry začaly přesně tady: dejme si kafe, večeři. Jenže společné jídlo není nikdy jen bageta na benzince, je to společnost, komunita (proto je také čas jídla ve všech kulturách tak důležitou součástí budování komunity). A pak se u večeře začneš svěřovat... Když už tedy musíš mít třeba pracovní schůzku u jídla s osobou opačného pohlaví, a nemůžeš s tím nic udělat, nemůžeš ji ovlivnit, zavolej své manželce/manželovi, a řekni ji/mu, kde přesně jsi, s kým, a co tam děláš.
• Nenajímej si do své firmy pěknou osobu druhého pohlaví jen proto, že jim chceš pomoct. Proč chceš pomáhat jen hezkým lidem? Nelži sám sobě. Možná opravdu ta osoba potřebuje pomoct, ale proč bys to měl udělat ty? proč by sis na sebe měl uplést bič pokušení?
• Nesvěřuj se a neraď osobám druhého pohlaví. Tohle je přesně, co začíná u těch večeří a kávy. Kdybys to viděl ve filmu, jak si muž se ženou začnou vylévat srdce u nevinné večeře nebo kávy, hned bys věděl, kam se zápletka pohne, ne? Tak proč si myslíš, že tvůj život bude jednodušší než filmová zápletka? Dopadne to úplně stejně.
• Když cítíš, že tvé srdce nebo touha je směrována ke specifickému člověku než je tvůj manžel/ka, někomu to řekni. Nemusí to být manžel/ka, proto věříme ve skupiny, a vědomě rozvíjené vztahy. Je fakt super mít někoho, komu můžeš říct, že máš nějaké formující se touhy. Tím, že to někomu řekneš, rozmělníš energii touhy.
A teď tedy rady pro svobodné:
• Lžičkou si vydlabej oko, co tě svádí. To je přece známý verš, který říká Ježíš, kterému nerozumíme. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by to aplikoval. Možná tedy zkusíme něco praktičtějšího.
• Aplikuj principy pro manžele ve svých vztazích s ženatými/vdanými. Až jednou budeš vdaná, taky nebudeš moc ráda, když se kolem tvého manžela bude ochomýtat mladá, svobodná a šťavnatá šťabajzna. Prostě to nedělej dnes, dokud jsi svobodný.
• Žádné přespávání. Osmiletí zůstávají na noc, ale dospívající? Přespat u někoho hřích přece není, s tím souhlasím. Ale nikdy nebudeš litovat, že jsi nestihl více přespávání.
• Dej si vztahovou pauzu. Jeden z důvodů je, že dnes rande je ekvivalent sexu. Dej si rok, abys dovolil sám sebe se osvobodit od vazeb předchozího vztahu. Sám jsem si dal takový rok, když mi bylo 17-18, do té doby jsem byl prakticky konstantně zamilovaný, a tento rok byl naprosto skvělým rokem. A v tomto roce jsem poznal Ditu. A jeden z důvodů, proč si mě všimla, bylo to, že ze mě nebylo cítit na sto honů, že se snažím nějakou šťabajznu ulovit. Ve skutečnosti jsem vypadal, že jsem tak soustředěný na Boha, že mě snad ani ženy nezajímají. (Kdyby jen věděly!) Nevědomky jsem zvýšil svou cenu na trhu, a dovolil, aby Bůh dal můj život do pořádku.
• Nedělej sexuálně s někým privátně nic, co bys nebyl ochotný dělat veřejně.
Proč to všechno? Jednoho dne budeš vděčný za intimitu, která je lepší a silnější než pouhý sex. Sex totiž není jen fyzická aktivita, je spojen s intimitou, kterou ve skutečnosti v sexu doopravdy hledáme. A navíc, sex je svatý, a pokud ho používáš tak, jak máš, můžeš jím oslavovat Boha. Sex v manželství se může stát prostředkem uctívání Boha. Protože, jak Pavel říká: 1. Korintským 6,19-20 Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.
Precetla jsem si nekolik prispevku tady na blogu a nektere se mi moc libily. Nicmene nezlobte se, ale tyto Vase "rady pro manžele" jsou naprosta zoufalost.
OdpovědětVymazatTohle jsou rady pro pubertalni, nevyzrale jedince. Manzelska vernost preci neni o tom, ze se "nebudu vystavovat pokuseni" - ale o tom, ze si to srovnam v hlave a nebudu spat s kazdym, kdo mi prijde sympaticky. Preci nejsme zvirata. Dovolim si tvrdit, ze emocne zrali lide jednak dokazou odlisit ruzne druhy lasky ci naklonnosti, dokazou sve emoce ovladat a dokazou zdrave komunikovat se svym nesexualnim partnerem opacneho pohlavi.
Vetsina mych kolegu jsou muzi, na obed s nimi chodim, i na vecere s nimi chodim - a pritom jsem spokojene vdana a manzelovi nezahybam - a ne proto, ze se to nema, ale proto, ze to mam v hlave a jinde srovnane a dokazu odlisit lasku od pratelstvi.
Priste budete tvrdit, ze by manzelky mely byt zamcene doma, aby nahodou nepotkaly muze, ktery by je mohl pokouset - protoze nekdo musi chodit do prace a vydelavat penize, takze oba zavreni doma byt nemuzou.
Zdravi
Petra
Dobré odpoledne Petro,
OdpovědětVymazatděkuji za to, že jste si našla čas přečíst několik příspěvků a napsat komentář. Víte, přál bych si, aby to bylo tak, jak píšete: že to prostě budou mít lidé v hlavě srovnané, odliší přátelství od lásky a budou svým manželským protějškům věrní. Problémem však je, že ani objektivní statistiky (kde nevěru přiznává většina lidí), ani mé dvacetileté zkušenosti z práce s lidmi, tomu nenasvědčují. Takoví lidé jsou prostě výjimkou, ne pravidlem.
Za těch dvacet let, kdy pracuji s lidmi (posledních 13 let pak v pastorační - poradenské praxi), jsem řešil nespočet sexuálních selhání různých jednotlivců, a až na výjimky to vždy začalo společnou kávou, večeří nebo služební cestou. Nemohu si pomoci, ale většina lidí to v hlavě srovnané nemá (od toho pak rčení: Úplně jsem ztratil hlavu). Žel...
Mimochodem, nemám problém se společnými večeřemi, jídly a podobně v práci za předpokladu, že na ní jde vždy více než jen dva lidé, to je pak ochrana vcelku jasná. Když se ale lidé začnou scházet jako kolegové jen ve dvou, většinou (čest výjimkám) je to jen otázka času. Přitom ta večeře za to samotná samozřejmě nemůže.
Ještě jedna věc, v posledním odstavci jsem cítil (a možná se pletu), že se mi snažíte vsugerovat, jako bych měl nějaký negativní postoj proti ženám. Kdybyste si poslechla tu přednášku, ze které je blog psán, viděla byste tam jasně, že v celé sérii jsem byl spíše proti mužům. Jsem totiž muž, a tak si troufám tvrdit, že mužům rozumím o něco lépe :-)
Na závěr. Víte, říkáte, že tyto rady jsou zoufalost. Po přednášce, ve které jsem na toto téma mluvil, za mnou přišlo několik lidí, zvláště žen, a děkovalo mi za tyto rady, protože podle jejich slov bylo jejich manželství před rozpadem přesně z těchto důvodů (jedná paní dokonce našla všechny body ze seznamu ve svém manželství), a jen to, že začali s manželem chodit do církve a změnili své chování, je zachránilo. Jedna další paní se rozhodla, že nebude se svým šéfem v práci trávit tolik času o samotě, a pak za ní přišla manželka šéfa a zcela vážně ji za to poděkovala (i když před tím nikdy této paní neříkala, že by ji to vadilo). Když to shrnu, jestli to pomohlo alespoň těmto pár lidem, za tu zoufalost to stojí :-)
Přeji Vám hezký víkend,
Lukáš
Dobre rano pane Targosz,
OdpovědětVymazatdekuju za odpoved,posadil jste mi to trochu do kontextu, takze tomu ted lepe rozumim.
Tohle by bylo na dlouhou debatu, cili omlouvam se predem za zjednoduseni. Nicmene neda mi to a jeste vam par radku napisu.
Je mi 37, s partnerem jsem 12 let, pracuju v manazerske pozici u mezinarodni firmy a jednam a stykam se s lidmi obou pohlavi, ruzneho veku, ruznych narodnosti. A chodim na ty obedy i vecere, protoze bez toho bohuzel v soucasne spolecnosti byznys delat nejde (jak by to slo je samostatna otazka). Vsechno, co tady pisu, jsou zavery zalozene na me zkusenosti a na tom, co jsem si precetla o psychologii a lidskem chovani. Chci tim rict, ze nemam patent na pravdu ani ucelenou, vyzkumem podlozenou teorii, jenom jsem si nekde neco nekolikrat vyzkousela.
Pristup, ktery nabizite, je pragmaticky, to souhlasim. Je to porad ale bohuzel stejne jako kdyby za mnou prisla pani s tim, ze si popali prsty pokazde, kdyz smazi rizky - a ja ji poradim, at tedy ty rizky nesmazi misto abych ji naucila jak to ma delat dobre.
Lidi je potreba vzdelavat a "vychovavat" k emocni a duchovni zralosti, ne jim zakazovat veci, aby to navenek vypadalo, ze je vsechno v poradku. Stejne jako dite neprestane brat drogy, kdyz mu je zakazete, jenom vam o tom prestane rikat, a vy tak ztratite prehled o situaci.
(cast 2)
OdpovědětVymazatProblemy rozpadu partnerskych vztahu nejsou cernobile. Samozrejme jedna vec je, ze vsichni mame vice prilezitosti se seznamit, nez jsme meli driv, protoze dnes pracuji muzi se zenami a zeny s muzi. Tento problem prilezitosti resi vase rady v clanku. Ja jsem zase napriklad zastancem toho, ze rozvody by mely byt hodne tezke a porozvodove financni vyrovnani by nemelo znevyhodnovat zenu (jak je to v soucasne dobe). Lidi si tak dvakrat rozmysli, jestli je rozvod skutecne resenim a muzi nebudou palit mosty pokazde, kdyz dostanou novou zajimavou asistentku (coz ted nekteri delaji, protoze je to vlastne nic nestoji). To je ale jenom jedna stranka veci.
Na druhe strane - a doufam, ze v tomto se mnou budete souhlasit - nevera neni zalezitost tela, ale hlavy a duse. To ze mi manzel neni fyzicky neverny neznamena, ze mame kvalitni manzelstvi. Maminka + tatinek + dite jeste neni dobra rodina - ackoli to tak navenek muze vypadat - disfunkcni manzelstvi rodicu je pro dite mnohem vic stresujici nez zivot v klidu s jednim rodicem ci ve stridave peci atd. Resit dusledky je jednoduche, ale neresi to ten vlastni problem.
Manzelstvi se nerozpadaji proto, ze manzel chodi s kolegyni na kafe - ale zejmena proto, ze spolu partneri neumi komunikovat a "manzelsvi" se redukuje na nezajimavou rutinu kolem deti, jidla a vikendu na chate. Ta neschopnost komunikace, zasouvani problemu pod koberec a postoj "to neresim, je to tvoje chyba" je obecny problem ceske spolecnosti. Lidi si neumi zdrave vazit sami sebe, a tak si nevazi ani partnera. Pak se deje presne to, co pisete v jinem clanku: sex se redukuje na smenitelnou komoditu. Stejne tak je ovsem spatne, kdyz se laska a sex zamenuji (laska = sex). Pak vam lide rikaji, "v sexu uz to neni ono, uz se nemame radi" - coz samozrejme neni pravda, par muze mit velmi kvalitni emocni a duchovni zivot, i kdyz se hormony uklidni. Laska neni o sexu.
Dalsi vec je urcita prazdnota vnejsiho sveta a i uzavrenost ceskeho prostredi. Pracovni prostredi je tak trochu "incestni", vsichni se znaji, neni tam moc prostor pro nove napady a seberealizaci a lidi hledaji vzruseni a rozptyleni ve fyzicke rovine - protoze je to jednoduche a "prirozene". Tady bych i poukazala na popularizatory evolucni biologie, kteri tvrdi, ze promiskuita je muzum vrozena, takze muzska nevera je vlastne normalni. No a takhle bychom to mohli rozebirat hodiny ..
A jeste k te poznamce o zenach. To uz je jenom logicky dalsi krok od toho zakazu obedu a veceri :-) Kazde silove reseni prestane jednou fungovat a bude je nutne bud nahradit zmenou systemu nebo dalsim silovym resenim (ktere zase po nejake dobe prestane fungovat).
Mejte se hezky, preju vam hodne uspechu.
Zdravi
Petra
Dobré odpoledne Petro,
OdpovědětVymazatjá si myslím, že bychom našli společnou řeč :-) Dovolte mi dvě doplňující poznámky.
Za prvé, chápu, že se z pracovních důvodů musí někdy lidé scházet napříč pohlavími. To není problém. Na druhou stranu, v situaci, kdy se musím sejít s někým takto sám bez možnosti mít někoho dalšího s sebou, je fajn to říci svému manželovi/manželce. Přestože společné kafe nebo večeře žádným hříchem ani problémem není, to, že si při této příležitosti lidé začínají svěřovat své osobní problémy (Ona mě už nechápe, atd...), způsobuje otevřené dveře pokušení, a pak nevěře. (Mimochodem, popularizátoři evoluční biologie se svou evoluční etikou, jsou většinou muži, kteří si vždy hledají dobrý důvod, jak nebýt zodpovědný za své chování :-)
S tím souvisí má druhá poznámka. Nic u toho, co píšu v blogu nejsou zákazy, k tomu nemám žádnou autoritu. Jsou to rady, které spočívají v prostém základě: ustanovení si hranic tak daleko od skutečného problému, aby ani jejich občasné porušení mě do problému nedostalo. Jsou to svodidla podél cesty, jejichž úkolem je ochránit auto před pádem z vozovky. Mají smysl tam, kde by pád z vozovky byl větší než nepříjemnosti způsobené nárazem do svodidel (je lepší si odřít auto než se zabít v příkopě). Svodidla ale nejsou postaveny za příkopem, ale jsou postaveny ještě v bezpečné zóně na silnici.
Mě osobně nikdo nezakázal cestovat s cizí ženou, nebo se s někým sejít na kafe. Na druhou stranu, to že jsem se rozhodl si postavit svodidla do svého života v bezpečné zóně, mě několikrát od hloupostí bezpečně ochránilo.Jsem 15 let ženatý, docela dost cestuji, a má manželka si mnou může být jistá, protože ví o mých konzistentních svodidlech. Jistě, někdo jiný může mít svá svodidla jinde nebo mohou vypadat jinak, ale rady v blogu jsou nápady z dlouhé praxe nabouraných lidských životů.
Takže, pro mě to není silové řešení, je to disciplína. Protože, i když všechno můžu, ne všechno mi prospívá.
Děkuji za Vaší odpověď a přeji Vám krásné léto.
Lukáš