Jsi osoba, kterou osoba, kterou hledáš, hledá?

Tato dvoudílná série Nová pravidla pro randění je určena svobodným, kteří randí proto, aby se jednoho dne vzali, dokonce je i pro ty, kteří už spolu žijí a doufají, že se jednoho dne vezmou. A je určena také těm, u kterých ještě není nikdo na obzoru, protože zatím měli pocit, že vždy se líbí jen těm, kdo se nelíbí jim a naopak. Navíc, pokud jsi ženatý nebo vdaná, tato série je i pro tebe, protože randění nesmí přestat okamžikem svatby. Pokud totiž okamžikem svatby končí, zaděláváš si na další problémy. Ale k tomu se dostaneme. Zatím chci říct jen tolik, že těmto skupinám se tato série bude líbit i bude hodit. Je tady ovšem jedna skupina lidí, které se tato série líbit vůbec nebude. Je to skupina zvaná RR: rekreačních randičů. Nevím, jestli je to správné slovo, možná by bylo lepší použít slovo sériových randičů. To jsou lidé, kterým jde nejlépe jen ta počáteční fáze randění, ale nechtějí žádné závazky. Randí kvůli zábavě, kvůli sexu, kvůli intimitě, kvůli pocitu, je jim víceméně jedno kdo to je, už ani neříkají své pravé jméno. Jakmile si však druhá strana vyžádá schůzku, aby si spolu ujasnili, na čem v tom vztahu jsou, sérioví randiči jim řeknou: „Právě jsi náš vztah vyjasnila, je s ním konec!“ Těmto randičům se naše série líbit nebude. Přesto však doufám, že si přečteš tento díl, i ten příští za týden, nebo náš dokonce v neděli navštíviš v Elementu, kde budu na toto téma přednášet. Doufám proto, že jednoho dne se ti naše principy budou hodit. Víš proč si to myslím? Je to proto, že...

Co prožíváš právě teď, bude brzy vzpomínkou na minulost, a tato minulost se objeví ve tvé budoucnosti. Dovol mi, abych to vysvětlit, pokud se ti zdá komplikované. Když se dva lidé vezmou, myslí si, že je to nový začátek, koneckonců i svatbu takhle popisujeme, že? Ale minulost manželů se začne projevovat. Cokoliv dnes děláš, a je jedno, kolik ti je let, a jaké máš úmysly, se jednoho dne objeví ve tvé budoucnosti, a dokonce často v ty nejhorší a nejblbější momenty. Víte, za léta rozhovorů o manželství, jsem přišel na to, že většina manželství nemá vůbec žádné manželské problémy. Je to totiž naopak. Ve skutečnosti se svobodní lidé s problémy oženili nebo vdaly. Jejich problémy v manželství nejsou v drtivé většině manželské problémy, nýbrž problémy dvou svobodných lidí, kteří se vzali, a tím své problémy zkombinovali. Jejich problémy, které měli jako svobodní, si jen přenesli do manželství. Manželství tak není nový začátek, kde minulost je vyzmizíkovaná (pamatujete si ještě ty zmizíky?), ale je to kombinace dvou minulostí do jedné. Manželství je kolize dvou vesmírů, ve kterém jsou oba přesvědčení, že hvězdy se točí kolem nich. Není divu, že někdy tato kolize způsobí tak akorát temnou hmotu. Manželské problémy jsou v jádru jednoduché, ale kvůli nim nikdo nechodí za pastory. Místo toho za námi chodí lidé s problémy, které se týkají životních postojů manžela nebo manželky, který si přenesl nebo přenesla do svého manželství. Jsou to kombinované a umocněné problémy svobodných.

Což nás mimochodem ale vede k otázce, jestli by nebylo lepší, aby někteří lidé zůstali sami. Co myslíte? Ne, nechci, abyste se teď podívali na vedle sedícího manžela a řekli mu: Tys měl zůstat sám! Možná máte pravdu, ale pokud už jste si vyměnili prstýnky, je pozdě to měnit. Teď už musíte jen tvrdě pracovat na vašem vztahu. Ale zpátky k naší otázce. Věděli jste, že Ježíš na tohle téma mluvil? Poslechněte si, co o tom říká (Matouš 19:12) Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Co tady říká Ježíš? Říká, že být svobodným není podřadnější než být ženatým/vdanou (proto nikdy nebudeme tvrdit, že každý se musí oženit/vdát, nebo že bys snad nemohl žít plnohodnotný život jako samostatný jednotlivec), a říká tady také, že někteří se pro tohle rozhodli, a jiní zase byli učiněni nezpůsobilými lidmi nebo zkušenostmi. Možná si řekneš: „Všichni přece chtějí lásku!“ Láska má však mnoho podob a sex není zdaleka jediná podoba lásky. Sex, mimochodem, není lidská potřeba. Voda? Ano. Jídlo? Ano. Střecha nad hlavou? U nás ano. Ale sex? Věděl jsi, že jsou lidé, kteří nikdy neměli sex, a přitom z toho neonemocněli? Věděl jsi, že jednoho takového muže tady v církvi uctíváme jako autora a původce naší víry? Takže, aby bylo jasno, manželství není cílem našeho života, alespoň ne pro všechny. Pokud se už ovšem pro něj rozhodneš, je velmi, opravdu velmi důležité, postavit si své základy manželství správně.

Jedním z největších problémů, se kterým se setkávám, je totiž to, že lidé věří v mýtus pravé osoby. Tento mýtus tvrdí, že když si vezmeš pravou osobu, všechno bude v pohodě. Celou dobu tedy hledáš tu pravou osobu. To je smyslem randění. Zjistit, jestli je to ta pravá nebo ten pravý. A když potkám tu pravou (toho pravého), všechno bude v pohodě. Všechno bude tak, jak má být. A tak hledáme. Jenže i ta druhá osoba hledá toho pravého. Když se pak potkáte, oba si říkáte, že teď už bude všechno, jak má být. V pohodě. Jenže, jak poznáme, že jsme potkali pravou osobu? Díky chemii. „Mluvili jsme hodiny, nemohu ho pustit z hlavy, on mě taky nedokáže pustit z jiných částí těla. Je mezi námi chemie!“ A protože žijeme v době, kdy si všechno nejdříve vyzkoušíš (taky by sis přece nekoupil auto, aniž by ses v něm někdy projel, že?), začneme spolu žít, protože chemie je všude, je to ten pravý, ta pravá, takže všechno bude v pohodě! Navíc, náš chemický mýtus nám přináší ještě jeden objev: „Nikdy nikdo nemiloval, jako my. Nikdo nám nerozumí.“ Jsme pro sebe stvořeni, jsme unikátní. Ještě nevíme nic o vztahu, stačí nám chemie. Pokud si vezmeš svého chemika, najednou zjistíš, že v manželství nemáš chemické problémy, v manželství řešíš vztah, a o něm víš málo. Takže to ve vztahu začne skřípat. To vytváří napětí, které chemii zabíjí. Nechápeme, kde se to vzalo, vždyť to přece byl ten pravý, ta pravá!

Jenže, co když nebyl? Existuje vůbec osudová láska? Představte si, že by byla pravda, že skutečně na světě je jeden člověk, kterého si máš vzít. Co když ale budeš chybovat a vezmeš si jiného? Ten pravý je odsouzený si taky vzít nesprávného, a tak to jde dál a dál, až se vytvoří řetězová reakce, kterou neumí nikdo zastavit a vesmír se díky tomu hroutí! Navíc jsme se tak moc soustředili na výběr pravého, že už nám nezbývá síla na udržení vztahu. Chlap to chce řešit častějším sexem (myslí si, že to pomáhá vždy), ale žena jeho nadšení nesdílí. Výčitky se množí, z chemie se stává fyzika a matematika. V našem hroutícím vztahu někdo, většinou žena, vymyslí skvělý nápad na uzdravení manželství: Pořídíme si dítě! Skvělý nápad přinést další život do nefunkčního vztahu. Chlap si říká: Snažit se o dítě znamená více sexu, tak je pro. Všichni víme, jak to dopadne, že? Jak to, že to víme? Protože nejsi až tak moc jedinečný, jak sis myslel. Jak to tedy končí? Najednou víš, co je tvůj problém. Tvé manželství je nefunkční, protože sis vzal špatnou osobu. Najednou najdeš jinou pravou osobu. Potkáš starou lásku. A říkáš si: Je čas na nový chemický pokus. A na to se dá říct jen: Hodně štěstí!

Možná jsme měli od začátku špatně nastavenou otázku. Místo, aby ses ptal sám sebe: Najdu pravou lásku?, ses měl zeptat na mnohem důležitější otázku. Otázkou totiž není, zda najdeš pravou osobu, se kterou bys měl randit, otázka je: Jsi ty tou pravou osobou? Tohle je nejdůležitější věc, kterou potřebuješ vědět před svatbou, po svatbě, když jsi svobodný a když jsi ženatý nebo vdaná. Tohle je nové pravidlo randění číslo jedna: Jsi osoba, kterou osoba, kterou hledáš, hledá? Představ si, že najdeš toho nejlepšího vysněného, věrného, spolehlivého, chytrého, oddaného, milého, zbožného (pokud jsi křesťanka, tohle budeš opravdu chtít) kluka. Otázkou ale je, hledá on holku jako jsi ty? Představ si, že najdeš tu nejlepší, nejkrásnější, nejhodnější, nejmilovanější, chytrou, zbožnou (platí to i naruby) holku. Otázka však je, hledá kluka jako jsi ty? Upřímně? V tomto světle jste někteří odsouzení k celoživotnímu celibátu, nebo k tomu, abyste si našli podobně beznadějný případ, jako jste teď vy. Ale poslouchej! Poslouchej mě dobře. Ty máš naději, pokud se staneš osobou, kterou osoba, kterou hledáš, hledá. Nebo ještě jinak: Stáváš se (právě teď: průběžný čas) člověkem, kterého osoba, po které toužíš, hledá?

Víš, co je zvláštní? Když otevřeš Bibli, zjistíš, že je tam velmi málo o tom, jak si najít pravou osobu, ale zato je tam mnoho o tom, jaký nebo jaká máš být ty. A to je princip pro randění, který platí pro svobodné i pro sezdané. Kde tedy můžeme začít? Navrhoval bych, abychom začali s biblickým seznamem kvalit, které tvoří základ každého vztahu. Všichni přece víme, co je hlavním základem skvělého vztahu mezi mužem a ženou, že? Většina lidí se shodne, že nejdůležitější je láska. Nejlépe bude, když se podíváme, co o lásce napsal Pavel v pasáži, která přímo odpovídá, co je láska. Jeho seznam ti může posloužit jako seznam, na kterém můžeš pracovat v každém vztahu a to před randěním, v randění, i v manželství. Je to seznam, kde můžeš pracovat na sobě kdykoliv. 1. Korintským 13:4-7 Láska je trpělivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje, není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy, všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. 

Podívejme se na to postupně: Trpělivá. Víte, co je trpělivost? Trpělivost nikdy netlačí druhého. Láska vytváří prostor pro druhého. Láska nemůže být tlačena a manipulována. Tato trpělivost se neobjeví ve vztahu najednou, náhodně až poté, co někomu řekneš ano, nebo se k někomu nastěhuješ. Trpělivost vidíš mnohem dříve. Laskavá. Laskavá neznamená jen milý pocit, ale znamená to, že bereš v potaz situaci druhého. Víš, proč je mýtus pravé osoby tak hloupý? Myslíš si, že ta pravá osoba bude tak skvělá, že bude přirozené a jednoduché být trpělivý a laskavý. Jenže ten druhý si myslel totéž o sobě. Nezávidí. Závist je to, že se necítím moc dobře o sobě, a tak nedovolím, aby ses cítil dobře i ty. Proto tě stáhnu s sebou dolů. Nezávidí znamená, že se nepoměřuješ, netrumfuješ, neporážíš, ale dovoluješ druhému, aby jeho sláva zářila! Nevychloubá a nepovyšuje. Zatím to vypadá jako dost špatné rande, co? Trpělivost, laskavě podržíš dveře, oceňuju, co říkáš nebo cos dělala, nesnažím se to přetrumfnout, nechlubím se a nepovyšuju! To přece není rande! Co mají ale říkat ti z nás, kdo jsou z rozbitých rodin? Nebyli byste raději, kdyby tví rodiče nebyli jen o trochu trpělivější, laskavější, méně pyšní, přiznávali své chyby, nepovyšovali se? Myslím, že ano. Není hrubá, nehledá svůj prospěch. To znamená, že když se randíš s někým, nedovolíš, aby ten druhý nebo druhá někdy litovali, že s tebou měli rande. Tohle se neděje samo sebou, že? Mohli bychom pokračovat, ale myslím, že obrázek máte.

Pavel tuhle pasáž o lásce končí velmi zajímavě. 1. Korintským 13:11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory, když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. Jak končí každá pohádka? „A žili navždy spolu šťastně.“ Protože v pohádce to končí tak, že když dáte dva správné lidi dohromady, budou navždy šťastni. Někteří z vás přistupují k randění, vztahům a k manželství jako děti k pohádce, a chováte se jako děti. Je ovšem čas dospět a rozloučit se s dětinskými názory. Je čas stát se osobou, kterou osoba, kterou hledáš, hledá. Na to, aby ses stal takovou osobou, není nikdy pozdě. Pořád máš ještě naději. To je pravidlo č. 1.