Plán na randění

Jak se seznamujete, když jste svobodní? Jak chcete zaujmout? Minulý týden mi jeden muž z Elementu řekl, že ve škole projevil zájem o dívku tak, že ji nalil do její brašny vodu. Poté, co si usušila učebnice, začali spolu chodit a vydrželi to tři roky. Zajímavý způsob, jak upoutat pozornost! V dnešní druhé části série o randění se pokusím být praktický pro tři různé skupiny, které jsou tady zastoupené. Minule jsme si řekli, že randění jako takové se v dnešní naší kultuře zabývá především snahou poznat, zda je on ten pravý nebo ona ta pravá. Schválně říkám v dnešní a naší, protože v některých jiných kulturách bylo a je normální dohazování partnerů rodiči, společností, nebo dokonce církví. Při mém pobytu v Indii jsem musel uznat, že kulturní normy jsou skutečně jen kulturní normy, protože většina párů tohoto typu, které jsem tam potkal, byli šťastné, a jejich děti chtěli, aby jim rodiče také našli manželku. To mě šokovalo, protože já bych rozhodně nechtěl, aby mi moji rodiče hledali nevěstu! Jenže, oni to brali tak, že není až tak důležité, koho si vezmeš, jako to, jak s ním pak žiješ. Měli na to takové přísloví, že je lepší postavit studenou polévku na horkou plotnu, než horkou polévku na studenou plotnu. Ale to dobrodružství s tím spojené! Dodnes vzpomínám na svého kamaráda Kailashe a jeho svatbu s dívkou, kterou nikdy předtím neviděl, a to ani na obrázku. Ta odvaha, až ji po svatbě rozhrne její závoj a poprvé spatří její tvář! Nechte být! 

Když jsme u toho dohazování, zeptám se těch z vás, kdo do Elementu chodíte už aspoň rok: „Věříte mi?“ Máte trochu pochyby, proč se vás na to ptám? Podezříváte mě z nekalých úmyslů? Dobře děláte! Zkuste si představit, že bychom se přenesli do 18.-19. století přímo mezi hnutí Moravských bratrů, kteří odcházeli na misii většinou sami s vědomím, že to je na celý život. Jeden z těchto misionářů mezi domorodci v Austrálii, jmenoval se Friedrich August Hagenauer, napsal do jejich církve v Ochranově, že by potřeboval k sobě misionářku a manželku, a nechal plně na rozhodnutí vedoucích církve, koho mu vyberou a pošlou. Představte si to: Někdo odejde na misii do pustiny, a po několika letech napíše, že by potřeboval ženu. Hagenauer napsal požadované kvality: „ženu, která má schopnost a ochotu sloužit Spasiteli, umí šít, a je jí mezi 28-30 lety“. Tato církev vybrala šest žen požadovaných kvalit a losovala. Výherkyni losu nabídla sňatek s mužem, kterého prostě neznala. Udělali by jste to? Tak co? Věříte mi?

V naší době a kultuře je tohle docela nepředstavitelný model uzavírání sňatku, že? Nejsem si jistý, zda by to některým z přítomných nepomohlo, kdybychom je spárovali, co říkáte? V naší kultuře jsme ovlivnění romantickým pohledem na věc a navíc zdůrazňujeme individuální práva, a tak je jisté, že si chceme vybrat partnera sami. Jenže, tady nastává to martýrium: Jak poznám, kdo je ten pravý? Minule jsme si řekli, že ta otázka je zřejmě špatně položena. Pokud se totiž soustředíme na hledání toho pravého, té pravé, budeme velmi překvapeni, jak moc nás dostihne naše minulost. Je to proto, že co prožíváš teď, bude brzy vzpomínkou na minulost, a tato minulost se objeví ve tvé budoucnosti. Manželství není nový začátek, ale je to kombinace dvou minulostí do jedné. Když hledáme správnou osobu, máme tendenci ji hledat pomoci chemie, vzájemné náklonnosti. Navíc, díky chemickému vztahu objevíme, že: „Nikdy nikdo nemiloval, jako my. Nikdo nám nerozumí.“ Jsme pro sebe stvořeni, jsme unikátní. Nevíme sice nic o vztahu, ale máme chemii. Pokud si vezmeš svého chemika, zjistíš, že v manželství řešíš vztah, a o něm víš málo, takže to začne skřípat. Z chemie se stává matematika. Nechápeme, kde se to vzalo, vždyť to přece byl ten pravý, ta pravá! Mysleli jsme si, že když si vezmeme pravou osobu, všechno bude v pohodě. Ale není. Najednou tě napadne: Co když to byl nesprávný člověk?  Otázkou ale není, zda najdeš pravou osobu, se kterou bys měl randit, otázka je: Jsi ty tou pravou osobou?

Dobrá, pokud je tíže randění soustředěná nejprve na nás samotné, pak to znamená, že si potřebuješ dát odstup od vztahu (to se týká samozřejmě těch z vás, kteří jste svobodní), aby ses ze své minulosti mohl uzdravit. Protože jedna z nejčastějších chyb, kterou lidé dělají, je skákání ze vztahu do vztahu. Nutně budeš opakovat stejné chyby nebo ještě uděláš horší. Nemáš totiž čas se soustředit na to, zda jsi osobou, kterou hledá ten/ta, kdo za to doopravdy stojí. Sám jsem to zažil. Když jsem dospíval, byl jsem konstantně do někoho zamilovaný. Některé lásky byly velmi platonické, u jiných jsem se postaral, aby se to dotyčná dozvěděla. Ale nebylo to nic moc. Pak jsem se jednou bavil se Staškem Bubikem, který mi vyprávěl, jak se kdysi rozhodl dát si pauzu a začít žít pro Boha. Připadalo mi to skvělé, a tak jsem se rozhodl k podobnému experimentu. Udělal jsem rozhodnutí, že celý rok 1994 budu svobodný od zamilovanosti a soustředím se na studium a službu. Zpočátku to šlo těžce, ale pak jsem v tom objevil výhody a začal jsem skutečně studovat, číst a věnovat se Bohu. Aniž bych to tušil, právě tímto rozhodnutím jsem takzvaně zvýšil svou cenu na trhu. Když totiž vypadáme, že se za každou cenu chceme oženit nebo vdát, působí to ve skutečnosti na lidi odpudivě a oni se nám začnou vyhýbat. O mě si ale začaly děvčata říkat, že jsem duchovní stálice, která se snad o ně ani nezajímá a to je ohromně přitahovalo. Nevěděly o mém vnitřním slibu. A pak jsem v létě na akci, kterou jsme pořádali v jedné církvi v zapadlém koutu Česka, potkal dívku, u které mě zaujaly velké oči a široký úsměv. Měl jsem ovšem slib. Nicméně nešlo nevidět, jak se chová k dalším studentům, jak komunikuje, jak je ochotná v církvi, zkrátka jsem viděl mnoho pozitivních znaků. Víte, my všichni se chceme rozhodovat na základě jistoty. Ale jistotu v žádném rozhodování mít nemůžeme, pouze maximální pravděpodobnost založenou na faktech a pozorování. Platí to o přijetí Krista stejně tak, jako u výběru partnera. Na základě principu maximální pravděpodobnosti jsem usoudil, že s Ditou bych mohl mít hezké manželství a proto jsem ji rovnou požádal o ruku, ne o chození. Bylo to pro ni překvapivé, šokující, lidé ji od vztahu se mnou odrazovali, ale bylo to také tak milé, že jsme spolu od jara 1995 až dodnes. Dát si rok nebo dva nebo dokonce tři pauzu od vztahů, zvláště poté, co jsme se s někým rozešli nebo rozvedli, je pro tvou budoucnost to nejlepší, co můžeš udělat.

Na začátku jsem řekl, že se v dnešní druhé části série o randění se pokusím být praktický pro tři různé skupiny, které jsou tady zastoupené. Mám tím na mysli skupinu svobodných, kteří nikoho nemají (respektive s nikým nerandí); skupinu svobodných, kteří ale s někým randí; a skupinu ženatých nebo vdaných. Je jasné, že jsou to zcela odlišné etapy života, a proto se pravidla pro vztah se ženami nebo muži řídí podle trochu jiných pravidel. Chci také říct, že tyto pravidla jsou pro křesťany, takže pokud jsi tu dnes jako člověk hledající, nemusíš s nimi nutně souhlasit, ale jsem přesvědčen, že i ty shledáš mnohé z nich praktické a užitečné. Potřebuješ totiž plán pro randění. Proč? Protože, zamilovat se, je jednoduché, ale trvale milovat už ne tak docela. K zamilování potřebuješ jedinou věc: pulz. Pokud ti v žilách koluje krev, zamilovat se je jednoduché. Zamilovat se můžeš dokonce do zcela nepravděpodobných objektů. Pro dlouhodobou lásku ovšem potřebuješ více než jen pulz, potřebuješ plán. Myslíme si, že manželství začíná u oltáře, v kostele nebo třeba v přírodě či na úřadě. Jenže ve skutečnosti začíná mnohem dříve, než potkáme člověka, kterému jednoho dne řekneme Ano. Začíná už v naší vlastní rodině, kdy pozorujeme své vlastní rodiče, kteří jsou pro nás (nevědomky) vzory. Pak přichází kultura definována převažující životní filozofii a pop-kulturou, tedy, knihami, novinami, časopisy, internetem a filmy. Média v nás posilují nebo předělávají obraz naší vlastní rodiny a rozněcují naše sny a touhy, co od vztahu s druhým člověkem čekáme. Pop-kultura se ovšem zaměřuje především na to, jak se zamilovat, ne jak si ustanovit plán na trvalou lásku. Díky tomu pak bereme manželství jako projekt, který vyjde nebo nevyjde. Jenže, pak většinou nevyjde. Proto si musíš ustanovit konkrétní plán. Dnes tedy skončím tuto druhou část série několika konkrétními randícími radami a jednou biblickou pasáži pro výše uvedené tři různé skupiny. Chápu, že principů může být mnoho, ale těchto pět rad jsou věci, které bych vám chtěl říct, jako váš kamarád a pastor. Nechci zjednodušovat, ale někde musíme začít, ne?

(1) Svobodní, kteří momentálně nerandí. Vaše skupina to má dnes z jedné strany těžké a z druhé nejlepší. Těžké, protože jste pod tlakem společnosti a někdy rodiny. Ten tlak říká, že když s nikým nechodíš, jsi divný. Někdy tě tlačí do vztahu, a pokud jsi křesťan, vysmívají se ti kvůli sexuální zdrženlivosti. Ale na druhé straně máš obrovské možnosti poznávat druhé lidi v kolektivu, a v mezičase pracovat na sobě, abys byl osoba, kterou osoba, co hledáš, hledá. Díky tomu poznáš druhé lidi mnohem lépe, než kdybys žil v oblaku chemické přitažlivosti, který zastiňuje realitu.

o Pokud ses čerstvě s někým rozešel nebo odmiloval, dej si nejméně rok pauzu od vztahů

o Buď v klidu a využij čas, který teď máš (zvyšuj svou cenu na trhu, pracuj na sobě a nauč se důvěřovat Bohu, nauč se žít samostatně a ve společnosti dalších lidí v čistotě a bez romantického vztahu)

o Aplikuj principy pro manžele ve svých vztazích s ženatými/vdanými. Až jednou budeš vdaná, taky nebudeš moc ráda, když se kolem tvého manžela bude ochomýtat mladá, šťavnatá a sladká šťabajzna.

o Zkus si sepsat realisticky, po čem toužíš ve vztahu (co jsou tvé základní hodnoty)

o Neboj se jít do vysoce pravděpodobného vztahu. Tvůj verš je Přísloví 18:22 Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Boha zalíbení.

(2) Svobodní, kteří jsou ve vztahu. Každé úspěšné a dlouhodobé manželství je složeno z přátelství a romantické lásky (a erotického napětí). Pokud jste slyšeli sérii SexEd třeba na podcastech, víte, že máme hodně dobré důvody (sociální, psychologické, duchovní) k tomu, abychom věřili, že sex je pro manželství. Zrovna minulý týden třeba na Novinkách byl článek, kde psali, že i když mnohé páry považují společné soužití před svatbou za něco, co jim pomůže zvýšit šance na dobré manželství, podle odborníků to lze považovat za největší mýtus současnosti, protože celá řada výzkumů potvrzuje, že kdo na společné soužití počká až do svatby, má mnohem menší riziko rozvodu v budoucnosti. Randění pro křesťany je tak obdobím, kdy můžete vybudovat silné přátelství, které vydrží všechny změny nálad a období, a na které budete moci naroubovat erotickou lásku. Erotika je emocionálně silnější než přátelství, ale je také méně stabilní.

o Ustanov si vysoké standardy. Klíčem k ochraně před rozhodnutími, kterých bych později listoval, spočívá v tom, že si ustanovím standardy tak vysoké, že i když je poruším, nebudou tam následky. Tvůj verš je 1. Korintským 6:18 Utíkejte před smilstvem!

o Nedělej sexuálně s někým privátně nic, co bys nebyl ochotný dělat veřejně (Rady Craiga Groeschela: Udržte všechny čtyři chodidla na podlaze (což zabrání různému obepínání, některé části těla budou hůře dostupné a vaše váha bude spočívat na židli), udržte svou postel svou postelí (žádné přenocování - osmiletí zůstávají na noc, ale dospívající? Nikdy nebudeš litovat, že jsi nestihl více přespávání, žádné společné studium v posteli, dokonce ani žádné společné modlení v posteli), udržte všechno zazipované a zapnuté (žádné odepínání, rozepínání, odháčkovávání, …cokoliv), udrž svůj jazyk ve své vlastní puse.

o Postav si kvalitní vztahové základy (předmanželské poradenství, knihy, vztahy s jinými páry)

(3) Manželé/manželky. Je jasné, že manželství může procházet různými fázemi (o tom bude koneckonců také Family Fest už příští týden), a rady pro manželé tak nutně budou trochu jiné pro páry v různých fázích. Nicméně, tady je několik rad, které platí obecně, a které bych si vám opravdu přál říct.

o Udělej si na druhého čas a komunikuj (tvořivě, pravidelně, osamoceně)

o Komunikuj jazyky lásky svého manžela/manželky

o Neodpírej se druhému. Tvůj verš je 1. Korintským 5:7 Neodpírejte se jeden druhému – jedině po vzájemné shodě, že se na čas uvolníte pro modlitbu. Sex je dar. Opravdový sex vyrůstá z opravdové intimity, a tudíž je k tomu nutné poznání. Bůh vytvořil sexuální styk, aby vytvořil novou svatou jednotu mezi mužem a ženou, která by neměla být nikdy zlomena.

o Chraň své manželství a chraň se před pokušením. Základní biblické pravidlo týkající se sexu zní: nevěra se nepovoluje. Autor knihy Židům napsal (13,4): Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny. Sex mimo manželství váš život prostě zkomplikoval, neučinil ho lepším nebo jednodušším. D. H. Lawrence, který nebyl křesťanem, napsal: Instinkt věrnosti je pravděpodobně nejsilnějším instinktem ve velkém souboru zvaném sex. Tam, kde je skutečný sex, tam je všudypřítomná touha po věrnosti. Proto se musíš chránit před pokušením (Principy pro manžele jsou: Nikdy necestuj sám s osobou jiného pohlaví. Nikdy si nevyjdi jíst sám s osobou jiného pohlaví. Nenajímej si do své firmy pěknou osobu druhého pohlaví jen proto, že jim chceš pomoct. Nesvěřuj se a neraď osobám druhého pohlaví. Když cítíš, že tvé srdce je směrováno ke specifickému člověku než je tvůj manžel/ka, někomu to řekni.)

Cílem randění je vypěstovat přátelství. Cílem randění v manželství je toto přátelství uchovat. Všechno to začíná u tebe: jsi osoba, kterou osoba, kterou hledáš, hledá? Ale pak si potřebuješ připravit plán, protože pouze pulz k dlouhodobému vztahu nestačí.