Milníky | Mých 10 nejoblíbenějších veršů z Novém Zákoně

Před několika lety jsme v létě měli v Elementu sérii Krédo – Můj životní verš, ve kterém několik našich řečníků a kazatelů probírali svůj nejoblíbenější verš z Bible. Moc se mi ta série líbila. Sám jsem tehdy nebyl její součástí, ale říkal jsem si: „Co by byl můj životní verš?“ A pak mě napadlo, co kdybych někdy mluvil na téma hned několika životních veršů, respektive na téma veršů z Nového Zákona, to je ta křesťanská část příběhu Bible, které mě nejvíce ovlivnily na mé cestě za Bohem? Všichni jsme totiž na cestě k Bohu nebo od něj, je to cesta postupného poznávání a (doufám) cesta stále větší důvěry vůči Bohu. V Elementu respektujeme rychlost i pozici každého člověka na jeho cestě k Bohu, ale také tajně doufám, že každý z nás se o krok blíž k Bohu přiblíží. Přál bych si, aby každý z nás měl skvělý vztah s Bohem. Je to cesta a proces, který vyžaduje postupné kroky. Čím je takový krok k Bohu způsobený? Může to být mnoho věcí – rozhovor o víře s někým, koho si vážíme u kafe; emocionální dotyk při zpívání písní, které se promění v projev vděčnosti Bohu; četba knihy, která nás osloví; když někomu nesobecky posloužíme. Jeden z nejčastějších kroků ale může být četba Bible a konkrétní verš, který nás tak moc osloví, že se stane naším mottem, krédem, signálem, měřícím milníkem. Stane se zkrátka zásadním milníkem, který způsobí krok blíž k Bohu.

Dneska bych chtěl mluvit o několika těchto milnících. Jeden z rysů mé osobnosti je, že si rád dělám seznamy na všechno možné – na knihy, které čtu; cesty, které podniknu; prostě na všechno. Když jsem nedávno četl blog Petera Ennse, jednoho z mých oblíbených teologů na téma 10 jeho nejoblíbenějších veršů z Bible, byl jsem inspirován se s vámi podělit o zásadní biblické milníky na mé cestě za Bohem za posledních téměř dvacet sedm let. Celou tu dobu totiž čtu Bibli. Stále znova a znova. V různých překladech. Česky. Anglicky. Postupně i na přeskáčku. Plynule jako celý text i studijně, kdy hledám konkrétní spojení nebo souvislosti. Bible je totiž fantastická kniha – stále v ní objevíte něco nového. Když čtete nějaký oblíbený román nebo praktickou knihu již poněkolikáté, už většinou víte, co následuje. Nic moc vás tam nepřekvapí. Takhle jsem jako dítě přečet asi 10x Robinsona Crusoa. Skvělá kniha. Na konci jsem ji ale znal skoro nazpaměť a když mi ji pak jednou četla babička a spletla se, protože ji únavou přeskočil řádek, opravil jsem ji. Nic mě nepřekvapilo. Znal jsem tu knihu nazpaměť. 

Ale Bible je skutečně jiná. Když ji čtu podesáté, osloví mě jiné věci, než když jsem ji četl poprvé. Autoři Bible totiž popisovali svůj vztah s Bohem a to, jak chápou Boží vztah k nám, proto se zdá, že je to živé slovo, které v nás neustále pracuje. Proto jsem se při přípravě na dnešní přednášku podíval do několika svých starých biblí, co a jak jsem si podškrtnul. Co mě oslovilo a proč. Dnes se tedy podívám na 10 zásadních milníků na mé cestě. Třeba to bude pro některé z vás inspirace, abyste si udělali vlastní seznam svých milníků a poděkovali Bohu za to, jak si vás přibližoval krok za krokem k sobě. Vždy vám přečtu verš a řeknu vám k tomu několik vět, čím je pro mě důležitý a zásadní, a v čem byl pro mě milníkem.

Skutky 15:19: Proto soudím, abychom pohanům, kteří se obracejí k Bohu, nečinili potíže.

Tohle je jeden z nejdůležitějších veršů v Bibli vůbec. První křesťané pocházeli skoro bez výjimky z židovské kultury (byli dokonce považováni za židovskou sektu), ale když se začali obracet ke Kristu pohané (tedy nežidé), v církvi se rozhořel spor, zda je přípustné, aby se lidé, kteří s Bohem a jeho představou slušného chování mohli zapojit do církve aniž by se nejdříve nestali Židy. Tedy, aniž by se nenechali obřezat a přijali Mojžíšův zákon jako závazný kodex chování. Vznikla z toho velká diskuse, kterou ukončil touto větou Ježíšův vlastní bratr Jakub, a navždy tím ustanovil precedent, že k Bohu můžeme přijít bez překážek, a že církev by neměla lidem, kteří se obracejí k Bohu, dělat potíže, ale naopak by to měla dělat snazší. To je jedním ze zásadních milníků historie Elementu, protože tohle byla otázka, která nás stále provázela od našeho vzniku: Co můžeme udělat pro to, abychom ulehčili cestu k Bohu těm, kteří se k němu obracejí?

Galatským 3:28: Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši.

Ve světě, který si zakládá na statusu, postavení a titulech, je tato věta jak z jiné planety. V Kristu není rozdílu, a všichni jsme v něm jedno, bez ohledu na svůj sociální, etnický nebo genderový status. Křesťan nemůže být rasista, sexista nebo pyšný materialista. Ježíš mu to nedovolí. V Kristu jsme totiž všichni jedno, pokud jsme v Kristu. Proto je církev rodina.

Židům 6:19-20: Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu, kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš.

Před několika lety jsem kázal sérii o naději, kterou považuji za jednu z nejdůležitějších kázání a přednášek, které jsem kdy vyslovil. Pokud jste to minuli, najděte si to na podcastech. Tento verš jsem „objevil“ při přípravě série. Vyjadřuje symboliku místa za oponou, o kterém Židé věřili, že se tam spojuje nebe se zemí a bydlí tam Bůh. Bylo to svaté místo, kam nikdo neměl přístup. Boží svatost by jej totiž zničila. Jen jednou za rok tam vstoupil velekněz, označený a s provazy a konal tam bohoslužbu. V této silně symbolické větě píše autor(ka) Židům, že to naše naděje v Ježíši spočívá právě v tom, že „kotvu naší duše“ Ježíš zaťal právě na toto místo, kde bydlí Bůh a tím jednou provždy zrušil oponu, která nás odděluje od Boha.

Matouš 22:29: Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc.

Tohle řekl Ježíš při jednom sporu s učenci své doby. Pamatuji si, jak moc mě to oslovilo. Pokud nebudu znát Písmo a Boží moc, budou bloudit. Pokud budu znát Písmo, ale nebudu znát Boží moc, budu bloudit. Pokud budu znát Boží moc, ale nebudu znát Písmo, budu bloudit. Abych se v životě neztratil, potřebuji znát Písmo i Boží moc.

Skutky 19:15: Zlý duch jim odpověděl: „Ježíše znám, o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?”

V tomto fantastickém příběhu zkoušejí jistí potulní zaklínači vyhánět zlého ducha jménem Ježíše (při zaklínání používali jména různých bohů), a protože s Ježíšem jinak neměli nic společného, řekli „ve jménu Ježíše, kterého káže (apoštol) Pavel.“ Odpověď zlého ducha je neuvěřitelná: „Ježíše samozřejmě znám, je to Boží Syn. O Pavlovi jsem slyšel, má autoritu, protože slouží Ježíši. Ale kdo jste vy? Vás neznám. A nemáte nade mnou žádnou autoritu.“ Posedlý člověk pak zmlátil tyto zaklínače tak, že utíkali domů nazí a zkrvavení. Neuvěřitelná akce! Bez vztahu není autorita, pokud máme vztah s Ježíše, máme také autoritu.

Jakub 4:7-8: Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám.

Tento milník vyjadřuje základní motto mého života i Elementu: Přibližujte se k Bohu, on se přiblíží k vám. A mezitím, vzepřete se ďáblu, protože naše autorita pramení z přiblížení se k Bohu. Jsme na cestě a neustále se vymezujeme k němu nebo od něj.

1. Korintským 3:9: Jsme tedy Boží spolupracovníci.

Jeden z nejzásadnějších milníků mé cesty. Cože? Bůh si mě vybral jako svého spolupracovníka? Podílím se na jeho díle? Spolupracují s ním? Svědčím o Kristu a Duch svatý také? Takové pověření. Taková pocta.

Římanům 6:6: Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu.

Staré já, to jsem já bez Krista. Tento starý Lukáš je ukřižován s Kristem, už nežije, je pohřbený ve vodním křtu. Moje identita je nové stvoření. To vše ale proto, aby hříšné tělo (soubor návyků a zlozvyků ze starého života) bylo oslabeno a já nebyl otrokem hříchu, který musí dělat to, co si hřích přeje.

2.Tesalonickým  1:3: …vaše víra úžasně roste a všichni máte stále více lásky k druhým.

Tohle je cíl naší víry. Každý křesťan jako jednotlivec, ale také každá církev jako celek by měla usilovat o to, aby naše víra rostla a to dokonce úžasně, a všichni jsme měli stále více lásky jeden k druhému. Pokud tyto dva cíle nejsou dosaženy, nemáme naději. Jsme jen obyčejný spolek lidí, co se zajímají o podobné věci. Ale s tímto cílem je církev nadějí pro tento svět. A je to také moje přání ke každému z vás: Kéž vaše víra neustále roste a vaše vzájemná láska je stále silnější.

Koloským 3:11: Bude-li vám Kristus vším, zastíní všechno ostatní.
Poslední verš je z překladu Slovo na cestu. Je to jeden z posledních milníků na mé cestě. Pokud se Ježíš pro nás, kteří neseme jeho jméno (křesťan původně znamenal Kristovec), opravdu stane vším, pak zastíní všechno ostatní: Postavení, statusy, strach z toho, co se děje ve světě, přirozenou lidskou sobeckost, sny a cíle, prostě všechno. Když Ježíš zastíní všechno ostatní, zjistíme, že jsme našli smysl v životě, o kterém jsme ani netušili, jak moc pro nás může znamenat. To je můj poslední dnešní milník. Doufám, že vás některý oslovil a uděláte si s vděčností seznam svých milníků na cestě.