Před několika měsíci jsem byl požádán redakcí časopisu Život v Kristu, abych napsal, co pro mě znamenají letniční hodnoty. Toto jsou mé odpovědi na jejich otázky, které pak vyšly v dubnu 2017.
Jaké jsou podle tebe letniční hodnoty a co pro tebe představují?
Záleží samozřejmě, na co se ptáme, když mluvíme o letničních hodnotách. Pokud mluvíme o originálním letničním hnutí na Azusa Street, pak hlavní letniční hodnotou bylo prolomení bariér. Zmocnění Ducha svatého se projevilo ve vytvoření církve, kde se prakticky poprvé v západním světě protnuly různé skupiny lidí, které byly (a někdy stále jsou) od sebe v církvích odděleny. Přesně podle slova apoštola Pavla (Ga 3:28), že v Kristu jsme jedno, ať už jsme Židem nebo Řekem (rasová bariéra), otrokem nebo svobodným (sociální bariéra), mužem nebo ženou (genderová bariéra); na Azusa Street se všechny tyto skupiny v církvi smísily. Bylo to poprvé v moderních dějinách církve, kdy v církvi a v jejím vedení byli běloši i černoši, muži i ženy, bohatí i chudí. To je největší dědictví Azusa Street a k tomu se musíme neustále vracet, protože přirozená tendence každé skupiny lidí je bariéry zase stavět.
Které z nich si myslíš, že je třeba zdůrazňovat (v naší církvi či v tvém sboru)?
Minulý rok jsem Azusa Street navštívil (viz obrázek), a při cestě tam (a při pohledu z okna auta) mi bylo zcela zřejmé, jak moc potřebujeme hodnotu prolamování bariér zase vidět v církvi zmocněnou Duchem svatým. V Elementu se snažíme na všech třech oblastech stále pracovat a neustále je zdůrazňovat. Díky Bohu máme v církvi lidi zhruba 15 národností, zmocňujeme k vedení a vyučování také ženy, a snažíme se vytvořit prostředí, kde sociální bariéry nehrají roli. Nemyslím si, že je možné církev bez bariér udržet dlouhodobě s otevřenou myslí bez moci Ducha svatého. Když On působí, důraz se přesouvá na charakter a na obdarování místo na pohlaví, sociální status nebo národnost či barvu kůže.
Které z nich se nám naopak udržovat daří?
Z těchto tří hodnot máme obecně v Apoštolské církvi nejmenší problém se sociální bariérou - prostě si nehrajeme jen na církev pro chudé nebo bohaté. Horší to už je s bariérou muži/ženy. Tam máme místní církve, které ženy ve vůdcovství a službě zmocňují, ale žel jich je více v kategorii ženy na pozici vedení a služby “trpěny”. Díky Bohu nemáme mnoho místních církví, kde by ženám nic nedovolily. U rasové bariéry je to specifické: drtiva většina naší země je homogenně česká, s občasnými výskyty Rómů. Jsem vděčný za všechny sbory, které jim slouží, a které je zapojují do služby a vedení. Církve ve větších městech, zejména tam, kde jsou mezinárodní komunity studentů nebo pracovníků, však stojí před výzvou, jak mohou tyto různé národy efektivně zasáhnout, zapojit, zmocnit a uvolnit ke službě a vedení.
Žádné komentáře:
Okomentovat