Jsme na konci série Mountaintop Experience, ve které jsme mluvili o tom, že překvapivě veliké množství důležitých a formativních příběhů židovské části Bible a také příběhů Ježíše v křesťanské části Bible se odehrává na vrcholcích hor. Skoro jako by hrdinové těchto příběhů potřebovali jistou perspektivu z vrcholku hory.
Ježíšův příběh jsme začali na hoře pokušení, kde byl Ježíš pokoušen ďáblem získat svět nelegální zkratkou, čímž by popřel sám sebe. Jeho vítězství nad pokušením ukazuje, že vždy můžeme najít zdroj své identity a naděje. Tak jsme si ukázali, že i dnes procházíme pokušením, kdy je otřásán zdroj naší naděje: materialismus, zážitky, pohoda. Z horu pokušení jsme se vydali na další cestu, tentokrát na horu, kde Ježíš přednesl své slavné kázání na hoře, ve kterém shrnul své základní poselství a důrazy a ukázal nám, že i v těžkostech máme na výběr, můžeme dovolit opravdovému lidství vykvést a zazářit. Kázání na hoře je dodnes považováno za skvost a to nejen Ježíšovými následovníky, ale také dalšími lidmi historie. Kázání na hoře nám někdy dává pocit, že celé křesťanství je hlavně etický nebo morální program. To ovšem není pravda, a hned další hora nás o tom přesvědčuje. Spolu s Petrem, Jakubem a Janem, přáteli Ježíšovými, jsme vystoupali na vysokou horu Tabor, kde se ve zvláštní zkušenosti Ježíš setkal s reprezentanty Staré smlouvy Mojžíšem a Eliášem a mluvil s nimi o své smrti. Kvůli tomu, že se celý rozzářil, tuto horu nazýváme horou proměnění. Na této hoře Ježíš převzal projekt záchrany lidstva, ukončil dobu reprezentovanou Starým Zákonem, a své učedníky Bůh naučil, že Ježíš je centrem jejich víry a poslušnosti, a že nám plně stačí. Od hory proměnění Ježíšův příběh mílovými kroky spěje ke konci na hoře ve tvaru lebky, Golgotě, na které je ukřižován. Jeho kříž a vzkříšení je vítězstvím nad zotročujícími silami temnoty, které si používají smrt a hřích jako své nástroje. Ježíšův příběh tady neskončil. Po 40 dnech, které strávil se svými učedníky je pozval na konkrétní horu v Galileji, aby se s nimi rozloučil a zároveň jim předal úkol, který nazýváme Velkým posláním, který zahrnuje globální misi. Tuto horu tedy nazýváme horou poslání. Tady se zdá, že Ježíšův příběh končí, ale opak je pravdou. Nastává doba církve, kterou Ježíš duchovně vede i nadále. Ale především, je tu poslední hora, na kterou se podíváme. Tuto horu nazveme horou návratu.
Ježíšův příběh jsme minulý týden opustili v momentě, kdy své učedníky požádal, aby počkali na zmocnění Ducha. Slíbil jim, že bude skrze svého Ducha s nimi až na sám konec světa a do skonání světa. O čem tady mluví? Říká, že svět je lineární, ne cyklický. Mnoho národů věřilo v cyklické dějiny, kdy se věci neustále opakují. Často si navíc myslí, že svět vždy byl a vždy bude. My dnes víme, že svět má svůj počátek a co má svůj počátek, má také svůj konec. Dějiny nejsou cyklické a my nejsme hříčkou osudu. Směřujeme od někde někam. Bůh je průvodce a máme cíl před sebou. Ježíš svým učedníkům řekl (Skutky 1:8-9): Přijmete moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa. Zmocnění Ducha potřebujeme proto, abychom mohli žít cílevědomý život jako Ježíšovi následovníci, svědkové, učedníci. Je to globální mandát, Ježíš si přál, aby jeho hnutí, které založil, se hýbalo neustále kupředu. To je skutečný cíl před námi. Učedníky ale popadla nostalgie. Tolik si na Ježíše zvykli! Tolik s ním zažili. A když už prošli krutým vystřízlivěním z jeho smrti, o to větší byla jejich radost (doslova radostný šok), když se s Ježíšem setkali po jeho vzkříšení. A pak, jako by toho bylo málo, se s nimi Ježíš loučí. Rychlé zvraty v několika týdnech. Přesně tu se do našeho příběhu zase vrátíme.
Skutky 1:9-11 Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku. Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu a řekli jim: 11 „Co tu stojíte a hledíte k nebi, Galilejci? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ Nechme dopadnout slova těchto dvou andělů (jak jim křesťané říkali). Ježíš se vrátí! Jeho návrat je od této chvíle jedním z hlavních motivů poselství prvních křesťanů, a zároveň to bylo – a stále je – nebezpečné a revoluční poselství.
Jde totiž o to, že je-li Ježíš králem, jak o něm křesťané mluvili, pak jeho návrat bude návrat krále (slyšíte znovu echo Pána prstenů?). A pokud je Ježíš božským králem, jaká je to zpráva pro impéria všeho druhu? Vždy v historii, a i dnes, to impérium vnímá jako vyhlášení války. To bylo důvodem pronásledování křesťanů v prvních staletích. Ne proto, že kázali o nebi nebo náboženství. Obojího měli Římané dost. Pronásledování byli ne kvůli nebeskému poselství, ale kvůli velice pozemskému poselství: Je-li Ježíš Pánem, pak jím císař nemůže být. Víte, platí to i dnes. Nedávno jsem četl knihu Hvězda na Východě o neuvěřitelném růstu křesťanství v komunistické Číně, především mezi vzdělanými lidmi. Když se čínští komunisté pokoušeli vytvořit státem kontrolované církve (komunisté vždy z principu musí kontrolovat), těmto povoleným církvím ovšem zakázali kázat o Ježíšově návratu, a vůbec cokoliv z knihy Zjevení. Tolik se báli radikálního poselství o králi, který při svém návratu ukončí impéria a nastolí řád, ve kterém nebude existovat vláda zla, bolesti a utrpení.Ve kterém hřích ztratí moc a smrt již nebude.
Všimněte si ještě jedné věci, kterou tady andělé říkají. Ježíš se vrátí na zemi přesně tak, jak ho vidíte odcházet. Touto jedinou větou jednou provždy ukončili spekulace o tom, že tento svět je natolik zkažený, že ho Bůh ukončí nějakou katastrofou. Říkám to proto, že tak si – také díky různým apokalyptickým hollywoodským trhákům – lidé představuji konec světa. Díky tomu vznikají divoké spekulace. Teď jsme to viděli u příležitosti COVID-19. Jenže, když se podíváme do historie, podobných a často větších ran lidstvo zažilo celou řadu. Někteří křesťané věří v jistou verzi platonismu a gnosticismu, kde je tělo (a tento svět) zkažené natolik, že Bůh své věrné vytrhne pryč z této země, aby ji pak mohl násilně ukončit. Boží záchrana je vnímána jako útěk z těžce zkoušeného světa. Jenže, pamatujete si minulý týden? Bůh svět miluje. Bůh nemá svět v nenávisti. Ale svět je skutečně těžce zkoušený. Jen místo slova zkažený bych raději použil slovo pokažený. Vlastně bych to řekl takto: Bůh nezničí zkažený svět, Bůh napraví pokažený svět. Až se Ježíš vrátí – přesně tak, jak ho vidíte odcházet –udělá to, co vždy slíbil, že udělá.
Vrátí svět do podoby, jako by ho zlo nepoznamenalo. To bude finální hora vykoupení, a Ježíšův projekt záchrany dojde k úspěšnému konci. Ježíšův návrat není o násilném konci světa, ale o konci násilného světa. Je to příběh o tom, že systémy světa poháněné temnotou se finálně zhroutí, a vysvobození započaté na kříži Velikonoc se stane zcela naplněným. Bůh bude bydlet se svým lidem. Proto se církev staletí modlí Maranatha!, což znamená „Pane přijď!“ Izajáš to předpověděl ve své prorocké knize, Jan to popsal v knize Zjevení, Petr hlesl ve svém dopise (2. Petrova 3:13) …vyhlížíme nové nebe a novou zemi – domov spravedlnosti. Z toho je jasně patrné, že tento svět bude proměněn, ale bude to pořád tento svět. Jan Vidoucí to ve Zjevení popsal jako úžasné nebeské město – které ovšem sestoupí na zem. Zjevení 21:1-4: Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže. Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“
Náš příběh končí Ježíšovým návratem, ustanovením království, nápravou světa. Nehledáme nějaký únik, nečekáme vytržení, nečekáme katastrofu a apokalyptický konec. Čekáme na vykoupení, nápravu a Nový Jeruzalém. Proto tolik záleží na tom, aby ses už dnes vydal na vrcholky hor, kde tě Bůh promění, zmocní, vyšle a kde ti dá nový smysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat