Brian Zahnd: Můj problém s Biblí

Mám problém s Biblí. Tady je… 

Jsem starověký Egypťan. Jsem pohodlný Babyloňan. Jsem Říman ve své vile. 

To je můj problém. Vidíte, snažím se číst Bibli, ať to stojí cokoli, ale nejsem hebrejským otrokem trpícím v Egyptě. Nejsem poraženým Judejcem deportovaným do Babylonu. Nejsem Židem z prvního století žijícím pod římskou nadvládou. 

Jsem obyvatelem supervelmoci. Narodil jsem se mezi dobyvateli. Žiji v impériu. Chci ale číst Bibli a myslet si, že ke mně mluví. V tom je ten problém.

Jednou z nejpozoruhodnějších věcí ohledně Bible je to, že v ní najdeme příběhy vyprávěné z perspektivy chudých, utlačovaných, zotročených, podmaněných, obsazených a poražených. To z ní dělá prorockou knihu. Víme, že dějiny píší vítězové. Je to pravda – s výjimkou Bible, tam je to opačně! To je převratné nadání hebrejských proroků. Píšou z perspektivy zdola nahoru. 

Představte si historii osidlování Ameriky napsanou indiány kmene Čerokí a africkými otroky. Byl by to jiný způsob vyprávění příběhu! A přesně toto dělá Bible. Je to příběh Egypta vyprávěný otroky. Příběh Babylonu vyprávěný vyhnanci. Příběh Říma z pohledu okupovaných lidí. Co ty krátké momenty, kdy se Izraelité ocitli na vrcholku? V takových případech proroci vyprávěli příběh Izraele z pohledu chudých venkovanů, jako kritiku královské elity. Třeba když Amos odsuzoval manželky izraelské aristokracie jako „tlusté bášanské krávy“. Každý příběh je vyprávěn z jistého úhlu pohledu; je předpojatý. Předpojatost Bible je z pohledu spodní vrstvy. Co se ale stane, když ztratíme ze zřetele prorocky převratný úhel pohledu Bible? Co se stane, když ti, co jsou nahoře, vidí v příběhu sebe sama ne jako vznešeného Egypťana, Babyloňana nebo Římana, ale jako Izraelitu? Odtud se bere ten bizarní jev elity a používání Bible k nárokování jejich převahy jako Boží vůle. Toto je římské křesťanství po Konstantinovi. Křesťanství na křížové výpravě. Kolonizátoři, kteří vidí Ameriku jako svou zaslíbenou zemi a domorodé obyvatele jako Kanaánce, které musí porazit. Celá historie evropského kolonialismu je taková. Takové byly zákony tzv. Jima Crowa. Takové je americké evangelium prosperity. Je to domestikace Písma. Nutíme Bibli k tanci pro naši vlastní zábavu. 

Ježíš ve svých kázáních o příchodu Božího království často zdůrazňoval revoluční charakter Boží vlády tím, že říkal věci jako: „Poslední budou první a první budou poslední“. Jak Ježíšův aforismus první – poslední působí na vás? Nevím, co vy, ale Římana moderní doby to trochu znervózňuje. 

Představte si: mocná charismatická postava přichází na světovou scénu a shromažďuje davy tím, že oznamuje nastolení nového pořádku na světě, kde ti dole budou povýšeni a těm nahoře bude jejich životní styl „restrukturalizován“. Jak to lidé přijímají? Umím si představit lidi v Bangladéši, jak říkají: „Kdy začínáme?!“ a Američany říkat: „Počkejte chvíli, nenechte se unést!“

Teď si představte, jak Ježíš oznamuje příchod Božího království proklamací svých blahoslavenství, která jsou proti veškerému očekávání. Když Ježíš říká: „Blaze mírným, neboť dostanou zemi za dědictví“, jak to bylo přijato? Dobře, záleží na tom, kdo to slyší. Chudý galilejský rolník by to považoval za dobrou zprávu (evangelium), zatímco Říman by to ve své vile poslouchal s hlubokým podezřením. (Vím, že je to anachronismus, ale umím si představit Klaudia, když říká něco jako „připadá mi to jako socialismus!“)

Tohle je výzva, které čelím při čtení Bible. Nejsem galilejský rolník. Dělám si legraci? Jsem Říman ve své vile a musím ohledně toho být upřímný. Mohu také slyšet evangelium o království jako dobrou zprávu (protože takové je!), nejdřív ale musím přiznat jeho radikální povahu a nesnažit se ho zkrotit, abych schválil svůj zděděný nárok.

Jsem (poměrně) bohatý americký běloch. To je v pořádku, ale znamená to, že se musím hodně snažit, abych četl Bibli správně. Musím vidět sebe sama v podstatě ve stejné rovině jako faraona, Nebukadnesara nebo Cézara. O co mě Bible v tom případě žádá? O dobrovolnou chudobu? Ne nutně. Určitě mě ale Bible volá k hluboké pokoře – pokoře projevené pohostinností a štědrostí. Není na tom nezbytně nic špatného, být poměrně bohatý americký běloch, budu ale raději pokorný, pohostinný a štědrý!

Pokud Bibli čtu s odpovídající perspektivou a pokorou, nepoužívám příběh o bohatém muži a Lazarovi jako důkaz k odsouzení ostatních do pekla. Použiju ho jako připomenutí, že jsem bohatý muž a Lazar leží u mých dveří. Nepoužívám příběhy o dobývání Jozuem k ospravedlnění zjevného osudu. Místo toho vidím sebe sama jako Rachab, která přijímá neznámé příchozí. Nepředstavuju si sebe jako Eliáše, který zavolal oheň z nebe. Jsem více jako Nebukadnesar, který se potřeboval pokořit, abych si zachoval zdravý rozum.

Mám problém s Biblí, ale není všechno ztraceno. Potřebuju ji číst a stát přitom na hlavě. Potřebuju změnit perspektivu. Pokud mohu přijmout, že se Bible snaží pozvednout ty, kdo nejsou jako já, pak ji snad mohu číst správně.

Přeloženo z laskavým svolením autora z jeho blogu: https://brianzahnd.com/2014/02/problem-bible/

Překlad: Jana Ćmielová

(The artwork is by Marc Chagall)