Víra je, jak říká teolog NT Wright, jako okno. Pointa okna není udělat kousek zdi ze skla. Pointa okna je možnost se skrze ně dívat ven, a zároveň dovolit světlu vstup do místnosti. Víra nám dovoluje vidět svou vlastní situaci a své slabosti v Božím světle, které nám ukazuje Boha dynamicky se o nás zajímajícího z lásky, mocného a svatého, někoho, komu na nás opravdově záleží, a kdo dokáže obrátit naši situaci naruby.
Když ve svém životě otevřeš okenice svého srdce a dovolíš, aby Boží světlo proniklo do tvého života, zakusíš životní proměnu, která ti dá doslova pocit, že ses narodil znovu. Tahle proměna nebude spočívat na tom, jak moc ses snažil být dobrým člověkem. Tahle proměna z Božího ALE, kdy nás zachránil v Kristu, obživil našeho ducha a dal nám svobodu nepodléhat tělesným žádostem, které nás zotročují; a vysvobodil nás od Božího hněvu, kterému podléhají ti, kteří si žijí sobecky, jak sami chtějí, utopení ve svých vinách.
Apoštol Pavel napsal v Efezským 2,1-9: I vy jste byli mrtví ve svých vinách a hříších, jimž jste se kdysi věnovali podle způsobu tohoto světa, pod vlivem onoho ducha, který mocně ovládá ovzduší a který nyní působí v neposlušných lidech. My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli odsouzeni k Božímu hněvu stejně jako ostatní. ALE BŮH je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách - jste spaseni milostí! Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti. Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.
Vzpomínáte si, jak jsem v pondělí psal o našich skrytých touhách, aby se uprostřed našeho životního zápasu, kdy prohráváme krutě se silným týmem, objevil hrdina, který nás vysvobodí, a skrze kterého dostaneme odvahu a důvěru, že to zvládneme? Právě tohle udělal Bůh v Kristu. Poslal svého hrdinu doprostřed našeho zápasu, kde jsme dostávali tvrdě na frak. Podle Pavla jsme byli mrtví, zatracení a spoutaní vlastními žádostmi. ALE BŮH poslal svého Syna, obživil nás, posadil nás v duchovním smyslu rovnou k sobě do nebe (vidíš, nemusíš čekat, až to doklepeš do nebe: místo toho ho stahuješ na tuto zemi, jak nás ostatně učil se Ježíš modlit: Buď vůle tvá na zemi jako je v nebi), a proč to všechno? Proto, abys to zvládl. Protože tě hodlá zahrnout nepřekonatelným bohatstvím své milosti. Otevřeš tedy svou okenici?
Žádné komentáře:
Okomentovat