V naší duši je neuvěřitelně silná touha někam patřit, být s někým spojen, být milován a milovat. Jak moc se ale můžeme přiblížit, abychom nebyli zraněni? Odpuštění je vyžadováno tam, kde omluvy, zapomenutí ani tolerance nejsou dostatečné. Odpuštění znamená, že se vzdávám práva tě zranit zpátky. Znamená to ale, že si musíme nechat všechno líbit? Určitě ne. Ale znamená to, že se máme pohltit hněvem, když se věci nedějí tak, jak bychom si přáli? To také ne. Je lepší cesta a to naučit se zvládat konflikty. Konflikty jsou totiž darem, který nikdo nechce. Vždyť, kdo si libuje v konfliktech?
V naši společnosti nechceme o sobě slyšet pravdu a na druhé straně chceme vědět, co si o nás lidé myslí. Je to paradox, chceme dělat pozitivní dojem, ale pokud působíme negativně, raději to nechceme slyšet. Každý z nás totiž má přirozenou tendenci přehlížet svou vlastní realitu zatímco vidíme problémy u jiných velmi jasně. Proto také Ježíš mluví o trámu v našem oku zatímco chceme vytáhnout třísku z oka svého bližního. Jsme plní kreativních výmluv, proč to u nás jde a u druhého ne. Každý z nás potřebuje pravdomluvné přátele. Potřebujeme mít ve svém životě lidi, kterým dáme právo mluvit nám do naších životů nejen to dobré, ale i to, co děláme špatně. Je to risk a není to legrace, ale ohromně nám to pomáhá v našem životě. Proč je to tak nezbytné? Kvůli růstu ke zralosti. Dobře zvládnutý konflikt a konfrontace nám v tom nesmírně pomůže.
Konflikty jsou nevyhnutelnou součástí života, je zároveň těžký a my se mu chceme vyhnout. Proč? Nechceme být nemilováni, nepochopeni a odmítnuti. Bojíme se reakce toho druhého. Řešit konflikty není intelektuálně těžké, je to těžké emocionálně. Vyžaduje to čestnost, pokoru a vydání se vztahu. A vyžaduje to také risk, kdy čelíme odmítnutí. Láska ale nespočívá jen v hezkých slovech, ale v pravdivých slovech.
V Bibli je krásný příběh Nátana, který zariskoval odmítnutím milosrdné lži, najdete ho v 2. Samuelově 11,1-6 a pak 12,1-13. V příběhu jde o to, že král David zhřešil hned několika způsoby: David, uznávaný král, stárl a rozhodl se nejít do bitvy, kterou vede vždy král. Zůstal doma, protože cítil, že potřebuje odpočinek. Jednou se prochází po střeše a naproti uvidí krásnou ženu, jak se koupe. David se k ní chová jako k objektu a pošle si pro ni. Spustí tak celý řetězec událostí.Svedl ženu svého vojenského velitele, zatímco on byl v bitvě; snažil se zamaskovat její následné těhotenství podvodem; nechal svého velitele zabít dalším podvodem přímo v bitvě; a navíc se choval, jako by se nic nedělo. Vezme si Batšebu za ženu. Dál chodí do chrámu a chová se 9 měsíců, jako by se nic nestalo. Uvnitř prožívá muka, ale nic se neděje, tak si myslí, že mu to prošlo. Bůh za Davidem posílá proroka Nátana, který ho konfrontoval se vším rizikem, které k tomu patřilo, vždyť král ho mohl za neuctivá slova nechat okamžitě popravit.
Příběh konfrontace Davida Nathanem je ukázkovým příkladem mluvení pravdy v lásce. Nekonfrontoval Davida pouze ohledně jeho hříchu. On mu řekl pravdu v lásce. Pokud se vyhýbáme říct pravdu, pak nežijeme v komunitě, ale pseudokomunitě, kde mluvíme v obecnostech, aby se nikdo neurazil. Konflikt je vstup do chaosu, který je ale životodárnou půdou pro vztah. Pokud se ale rozhodneme mluvit pravdu bez lásky, v hněvu, hořkosti a zranění, a snažíme se lidi ovládat svými komentáři a soudy, pak jsme překročili komunitu k sektě, protože chceme kontrolovat a manipulovat.
Konflikt je dar, který nikdo z nás nechce. Přesto, nebo právě proto, tohle je dlouhodobě jedna z nejlepších věcí, která se nám může stát. Konflikt je jako výbuch v motoru. Pokud je zvládnut dobře, auto jede. Pokud ho necháme vybouchnout bez kontroly, pak se můžeme divit, co se s námi stane. Takže, jak můžeme zvládat konflikty? Ježíš dává jednu skvělou radu v Matouši 18,15, kterou jsem četl dneska ráno při mé pravidelné četbě Bible: "Jestliže tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a pokárej ho jen mezi čtyřma očima. Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra." Tuto radu můžeme rozložit do šesti praktických bodů:
1. PŘIPUSŤ EXISTENCI KONFLIKTU. Aby ses mohl pohnout v řešení, musíš připustit, že konflikt existuje.
2. UCHOP ZODPOVĚDNOST DO SVÝCH RUKOU. Určitě nás vždy napadají stejné myšlenky: „Ať on přijde za mnou.“ „Není to fér, že vždycky já musím dělat ten první krok.“ Zlost má v sobě element samospravedlnosti, která nás vede k obviňování ostatních a odpírání uchopit zodpovědnost. Proto Ježíš vede své následovníky k tomu, aby udělali první krok: když oni zhřeší, a i když my zhřešíme. Je na nás, abychom vyhledali druhou osobu a nesnažili se ji vyhnout. V hněvu chceme utéct nebo se uzavřít do sebe a mlčet, ale zodpovědnost k řešení je na naší straně, i když to vůbec není jednoduché.
3. NEZAPOJUJ HNED TŘETÍ STRANU. Ježíš říká, abychom šli za tím, kdo nám ublížil a to dokonce sami. Přirozeně, když mě někdo zranil, tak je to poslední člověk, se kterým bych chtěl trávit čas o samotě. Dnes slýcháváme, že bychom si měli ulevit nějaké třetí osobě, ale to je mýtus. Když si stěžujeme někomu jinému, ve skutečnosti si svůj hněv znovu rozvíříme a budujeme nenávist k objektu našeho hněvu.
4. BUĎ CITLIVÝ. Rada, abychom se setkali mezi čtyřmi očima a vyhnutí se tak řešení konfliktu na veřejnosti, je otázkou citlivosti. Další mýtus ohledně hněvu je ten, že bychom ho neměli držet, ale měli by jsme si ulevit, vypustit páru. Takhle ale o jiných emocích (třeba radosti) nepřemýšlíme.
5. MLUV PŘÍMO. Pokárej svého bratra, říká Ježíš, což zní jednodušeji, než to doopravdy je. Někdy chodíme okolo horké kaše natolik, že dotyčný ani netuší, že proti němu něco máme. Doufáme, že mu to dojde samo. Mluv ale jasně: co jsi viděl, zjistil, vysvětli, jak tě to zranilo, co to udělalo s tebou a proč je to pro tebe tak důležité, popiš, jaké jsou následky toho jednání, požádej o konkrétní změnu, kterou bys rád.
6. VEĎ SETKÁNÍ KE SMÍŘENÍ. Cílem setkání není získání skóre, ale smíření: získání bratra. Až když tohle nepůjde, pak do toho zahrň dalšího svědka a teprve pak to oznam veřejně. Cílem každého konfliktu je smíření.
Žádné komentáře:
Okomentovat