Život není šňůra perel, kde tyto perly jsou na sobě víceméně nezávislé, ale cesta, kde jeden bod nevyhnutelně vede k druhému. Proto i malé rozhodnutí může dramaticky ovlivnit náš život. Cokoliv dnes děláme, jakkoliv se dnes rozhodujeme, ovlivní to, kam se v našem životě dostaneme. Malý hříšek v sexuální oblasti dnes? Trochu finanční nekázně? Nemám čas, a proto se dnes rodině nemohu věnovat? Trochu zalenoším v práci? Tyto „malé“ události tvoří osu naší cesty. Co když doopravdy existují cesty s předpokládanými cílovými stanicemi? Je to princip příčiny a důsledku, který funguje, ať už o něm víš nebo ne, a ať s ním souhlasíš nebo ne. Když uvízneme, obvykle hledáme pomoc, a pokud jsme věřící, modlíme se k Bohu, a jdeme za nějakým vedoucím. Po obou chceme řešení. Myslíme si, že když jsme to vyznali, Bůh by měl pomoci od následků. Chceme slyšet rychlé léky na uvíznutí, a jsme nazlobeni, že to nefunguje. Musíme totiž rozpoznat rozdíl mezi řešením a cestou. Když se ztratíš, neřekneš si, že potřebuješ řešení. Ty víš, co je řešení, ty potřebuješ vědět jaký je správný směr!
Starověký král Šalamoun napsal tak důležitý princip, že je to jediný verš v Bibli, který se opakuje doslova hned za sebou ve stejné knize Bible. Přísloví 14,12, nebo 16,25 říká: "Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti." Cesta je důležitá, ne snaha se dostat do cíle. Směr, ne snaha, určuje cíl. Směr, kterým právě teď kráčíš, ve svých vztazích, financích, v duchovním životě, a jinde, určí, kde v těchto oblastech dojdeš. Šalamoun v knize Přísloví vypráví příběh o mladíkovi, kterého pozoroval z okna a sledoval jeho cestu, která byla velmi předvídatelná.
Přísloví 7,6-7: "Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel. Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou, spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel." Přední strana mozku se plně nerozvine až do zhruba 25 let. To je důvod, proč dospívající více riskují v adrenalinových záležitostech, nemají spojení mezi volbou a následkem. Což získají s věkem a zkušenostmi. Proto v mládí děláme častěji hloupá rozhodnutí, která se s námi táhnou životem.
Přísloví 7,8-12: "Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil. Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma. Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost. Jak jen je bujná a jak rozpustilá, její nohy doma stání nemají. Hned je na ulici, hned zas na náměstí, za každým rohem číhá na oběť." Tato žena není prostitutka, jen je tak oblečená, vyhlíží někoho, s kým by se spustila.
Přísloví 7,13-20: "Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá: „Pořádám hostinu z čerstvého masa, dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.“ Vidíte, je dokonce duchovní, byla v církvi a dala si to do pořádku s Bohem (zpověď a oběť). „To proto jsem ti vyšla naproti, sháněla jsem tě, a už se mám.“ No, necítili byste se jako rocková hvězda? Tebe jsem sháněla, tebe už mám! Ty jsi tak úžasný! A máš určitě sexy mozek! „Pokrývkami jsem lože obložila, pestrými přehozy z vláken egyptských. Svoji ložnici jsem myrhou provoněla, aloe je tam, skořice nechybí. Pojď, opijeme se milováním, do rána kochejme se laskáním! Mužský dnes totiž není doma, na cestu odjel někam daleko; měšec s penězi odvezl s sebou, do konce měsíce se nevrátí!“
Přísloví 7,21-23: "Proudy těch slov jej nakonec svedla, úlisnými rty jej zlákala. Jako vůl na porážku šel hned za ní, jako jelen, když se vrhá do pasti, než padne skolen střelou do slabin. Jako ptáče do osidla vletěl, netušil, že mu jde o život!" Mladík viděl jen možnost na noc vášně, ale Šalamoun věděl, že to není izolovaná zkušenost, ale krok na cestě dolů. Co chybí prostoduchému (naivnímu) člověku? Zkušenosti. Nikdo nepřízná, že je naivní: to by už naivním nebyl. Každý do světa přichází jako naivní, problém je, když nám zůstane chování malého dítěte i v dospělosti.
Přísloví 7,24-27: "Proto, synové, poslyšte mne, dávejte pozor na mé výroky. Na její cesty ať nevkročí tvé srdce; po jejich stezkách se nikdy netoulej. Tak mnozí podlehli" (aha, už nejsi jediná rocková hvězda, po které tak toužila?) "jejím ranám, všech jejich obětí je bezpočet! Cesta do pekel vede jejím domem, do síní smrti se prudce svažuje!"
Náš mladík viděl jen potěšení, ale nechtěl vidět, kam vede jeho cesta. Neplánujeme potíže, ale ani to, jak se nedostat do potíží. Místo toho se ptáme: Jak daleko je moc daleko? Jak blízko nemorálnosti se můžeme dostat, aniž bychom se stali nemorálními? Jak blízko hříchu se můžeme dostat bez toho, že bychom zhřešili? Jak moc mohu porušit zákon, aniž bych ho porušil? Jak se dostat do těžkostí aniž bych je zakusil? Otázka, kterou se musíme začít ptát při našem rozhodování, zní úplně jinak: Je to moudré?
Ne, jestli je to přijatelné; dovoleno; možné; morální; legální; správné či duchovní. Ve světle mých minulých zkušeností, mé současné životní situace, a ve světle mých budoucích snů a nadějí, je moudré to udělat? Když to neuděláme, budeme sklízet následky. Jaká je dnes tvá cesta? Neuvízl jsi už?
Žádné komentáře:
Okomentovat