Naše poznání Krista pochází z evangelií, ale to neznamená, že jim musíme věřit slepě jako Božímu Slovu. Ne, stačí k nim přistoupit jako k historickým dokumentům se stejně kritickými postoji. Obstojí-li, pak nám podávají správné a pravdivé svědectví o Kristu. A pak samozřejmě postoj Krista vůči Starému Zákonu ovlivňuje náš pohled na něj. Nicméně, podívejme se na autenticitu evangelií, protože ta ovlivní náš celkový postoj k Bibli. Historikové aplikují dvě sady kritérií na starobylé dokumenty, aby zjistili jejich historickou hodnotu. Můžeme je nazvat vnitřní a vnější sadou. Vnitřní hodnotí dokumenty zevnitř, vnější zevnějšku. Tady jsou:
Vnitřní kritéria
• Znal autor to, o čem psal? Je v textu uvedeno, že se jedná o očité svědectví nebo je na něm založen? Nebo je text založen na tom, co se povídá? Zná autor očité svědky? Evangelia: Lukáš tvrdí, že zná očité svědky, Jan se za očitého svědka považuje, a i když Matouš a Marek neříkají, že jsou očití svědkové, přesně z tohoto pohledu píšou.
• Obsahuje zkoumaný materiál specifický a irelevantní materiál? Evangelia: Mnoho na první pohled zbytečných informací, viz například J 20,1-8. Příběhu to nic nepřináší, kromě osobních vzpomínek.
• Obsahuje dokument kompromitující materiál? Evangelia: Mnoho. Vzkříšení nejprve viděly ženy, učedníci jsou zobrazování ve špatném světle. Dokonce Ježíš se cítí opuštěný Otcem.
• Je dokument dostatečně celistvý? Evangelia: Jsou ucelená, přestože jsou jiná. Zároveň ale poskytují odlišný popis, což by dohromady vymyšlený příběh nedělal.
• Dochází v dokumentu k narůstání děje? Evangelia: Narůstání děje je jeden ze znaků mýtů. Jistě, evangelia obsahují příběhy o zázracích, ale velmi střízlivě.
Vnější kritéria
• Měli autoři motiv k vymýšlení? Evangelia: Nic nezískali, naopak trpěli nebo přímo zemřeli.
• Existují i jiné zdroje, na jejichž základě lze obsah dokumentu potvrdit? Evangelia: Evangelia jsou potvrzena mnohými zdroji z 2. století, a v tomto významu nemají mezi starověkými spisy konkurenci. Zdroje jsou od církevních otců, ale také od historiků Tacita (55-122), Seutonia (počátek 2. stol), Josephus (37-97), Thallus (50), Plinius (začátek 2. stol), a od křesťanství nepřátelských zdrojů jako Talmud.
• Odpovídá materiál archeologickým poznatkům? Evangelia: Archeologie se neustále vyvíjí, ale to, co známe, potvrzuje příběh evangelií tak, jak je.
• Mají současníci příležitost a motiv obsah zfalšovat? Evangelia: Křesťanství se zrodilo v nepřátelském prostředí, kdy žili lidé, kteří Ježíše sami znali. Stačilo předvést Ježíšovo mrtvé tělo a byl by to konec příběhu.
Rozpory a datování
Víra nesouvisí s prokázáním nebo vyvrcením každého faktu o víře. Většina učenců souhlasí s tím, že při sestavování evangelií byly využité různé zdroje, písemné i ústní. Lukáš to sám říká. Evangelia však nebyla sepsána s touhou po naší představě bibliografie Ježíše (to znamená všechny detaily a příběhy). Nebyla napsána pro ukojení zvědavosti po všech informacích, ale z touhy přivést čtenáře ke vztahu se Spasitelem (2 Tm 3,16-17). Jsou jako obraz, který umělec kreslí svým stylem. Rozpory vidíme díky naší snaze k nim přistupovat pohledem 20. století, kdy se vzpomínky zapisovaly pomoci magnetofonu. Inspirace Bible totiž neznamená diktát. Nic z toho, co je pro víru podstatné, nezávisí na časném datování evangelií. Nicméně, čím dříve, tím je jednodušší jejich hodnověrnost ohodnotit. Klíčem k pochopení datování evangelií je kniha Skutků. Ta totiž byla napsána zcela jistě až po evangeliích (kromě Jana), jak se téměř všichni učenci shodují. Jenže Skutky byly napsány na začátku 60. let, a to z těchto důvodů:
1. Lukáš se nezmiňuje o pádu Jeruzaléma v roce 70, jenže ve Skutcích se obšírně Jeruzalémem zabývá. Zmiňuje se o potyčce z roku 44, ale o válce, která vypukla v roce 66, nepíše vůbec. Kromě toho, v evangeliu Lukáše 21 se zmiňuje o Ježíšově proroctví o pádu Jeruzaléma, a možnost, že by nevyužil ukázat na pravdivost proroctví, je nulová. (Pád Jeruzaléma je právě důvod, proč liberální vykladači datují evangelia později, nedokážou totiž věřit, že by to bylo opravdu proroctví. Ale v tomto Ježíšově proroctví v Lk 21, Mt 24 a Mk 13 je pád Jeruzaléma spojen s koncem světa, a ten tehdy nenastal.)
2. Lukáš se nezmiňuje o pronásledování křesťanů Nerem v polovině 60. let. Naopak, Římany popisuje vcelku pozitivně, což ukazuje, že to psal ještě před velkým pronásledováním.
3. Lukáš nepíše ani o smrti Pavla (64), ani Petra (65), přestože celé Skutky jsou o nich, a smrt jiných méně významných vedoucích zmiňuje (Štěpán, Jakub).
4. Mnoho situací ve Skutcích se týká života před pádem Jeruzaléma, kdy ještě stál chrám.
5. Lukášova přesnost je stále dokazována archeologickými poznatky.
6. Lukáš používá výrazy, které se používaly na začátku křesťanství, třeba Syn člověka (ten se totiž týkal chrámu). Církev po roce 70 začala spíše používat oslovení Syn Boží.
Jestliže ale Skutky byly napsány už v roce 60, a my víme, že Lukáš i Matouš čerpali od Marka a soupisu výroků zvaného Q, pak tyto tři synoptická evangelia musely být napsány před rokem 60. A to znamená:
• Máme dokumenty napsané jen 30 let po událostech, což znamená, že stále žijí očití svědkové, a to podle všech historických standardů je velmi brzy.
• O Lukášově autorství nejsou spory.
• Autorství ostatních třech evangelií je v druhém století potvrzeno lidmi s odpovídajícím postavením.
• Styl a obsah evangelií zapadá do toho, co už víme: odrážejí pohledy očitých svědků.
Žádné komentáře:
Okomentovat