Kritéria pro hodnocení hodnověrnosti starověkých spisů jsou obecně tato:
1. První otázka je: Kdy byl dokument napsán? Je rozdíl, když máme evangelia okolo roku 50-60 a spisy, které se za evangelia vydávají, ale jsou napsány až v roce 150.
2. Druhý klíč se týká geografického spojení: Kde přesně byl dokument napsán? Jak blízko byl napsán událostem, které popisuje?
3. Třetí oblast se týká kulturní nebo historické věrohodnosti jednotlivých detailů.
4. Pak se můžeme podívat na motivaci spisku: Komu to prospěje?
Oproti dnešnímu častému názoru kritiků, žádná jiná křesťanství neexistovala, takže dnešní objevy gnostických spisů nijak nesnižují hodnověrnost evangelií a Ježíšova příběhu. Jádro křesťanství vždy byla víra, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, který naplnil Písma, zemřel na kříži pro záchranu lidstva, a vstal z mrtvých. U ostatních věcí byla možná diskuze, ale u tohoto základu ne, tam pokud jsi nesouhlasil, nebyl jsi považován za křesťana.
Bart Ehrman, agnostický kritik Bible, jehož 3 knihy vyšly v češtině, tvrdí, že když porovnáme rukopisy, máme 200 až 400 tisíc různých variant toho, co NZ obsahuje. Jeho pointa je, že jelikož nemáme originály, ale pouhé kopie, které mají mnoho různých variant, ukazuje to, že přepisovatelé Bible nebyli přesní, a hlavně, někdy text měnili schválně. Proto pak Bible není hodnověrná. Mezi známými místy patří například zjevování Ježíše po vzkříšení v Markově evangeliu (včetně „znamení“, které mají provázet ty, kdo uvěří). Jenomže, jak píše Daniel B. Wallace, Ehrman je zaujatý, protože má agendu, kterou tlačí svým výzkumem. Zaujatost je však ve vědeckém zkoumání na překážku, protože máme tendence vidět to, co vidět chceme, a minout věci, které jsou jasné, ale nesouhlasí s našimi předpoklady. Ještě se k chybám vrátíme.
Jak je tomu ale s neomylností Bible? Než se pustíme dál, je potřeba, abychom si vyjasnili pojmy a možné směry chápání neomylnosti Bible. Problém, který má hodně lidí: Dá se věřit Bibli, když je plná omylů? Evangelikálové vždy uznávali Bibli jako inspirované Boží slovo. Z této Boží inspirace vyplývá, že Bible je považována za konečnou autoritu ve všech věcech křesťanské víry a praxe. Nekřesťané mohou Bibli považovat za inspirativní, ale inspirovanou, jiní (dokonce některých neevangelikálnch křesťanů) považují Bibli inspirovanou stejně jako jinou literaturu. Každopádně, evangelikálové se nejvíce sdružují do dvou názorů, říkejme jim: Neomylnost a Spolehlivost.
Bez jakékoliv chyby (neomylnost)
Tento pohled dává důraz na to, že Bible je neomylná nejen ve věcech víry a praxe, ale také v jakýchkoliv jiných oblastech, o kterých mluví, včetně vědy nebo historie. To ovšem zahrnuje několik bodů:
• Neznamená to, že tam nejsou chyby napohled, ale nejsou tam opravdové chyby.
• Neomylnost se týká pouze originálů, ne pozdějších kopií originálů.
• Neomylnost se týká autorova původního záměru, ne naší interpretace jho záměru.
Biblický argument
• Když Bůh něco slibuje, musí se to stát, musí to být pravda.
• Ježíš tvrdil, že nepomine ani čárka ze Zákona.
• Pavel říká, že veškeré Písmo je inspirované Bohem.
Podpůrné argumenty
• Církevní tradice vždy uznávala neomylnost Bible
• Logický argument: Bůh je dokonalý – Písmo je vdechnuto Bohem – Co je vdechnuto, nese otisk charakteru – Písmo je tedy dokonalé.
• Teorie poznání: Kdyby byla Bible neomylná, jak bychom poznali, co je a není autoritativní a relevantní?
• Historie: Lidská hříšnost se bude vždy snažit najít výmluvu – aby pak odmítla i základ biblické zvěsti.
Odpovídáme na námitky:
• Jednání s chybami: co je naším počátečním bodem? Fakta nebo neomylnost? Co když Bohu nerozumíme? Co když jsme ještě neobjevili, jak to je? Co když v historii udělali přepisovatelé chybu? Co když Bible popisuje historii vždy z pohledu těch, kterých se týkala? Jak text vyhovuje standardům své doby?
• Neomylnost originálu: nediskutujeme náhodou o knize, která vlastně neexistuje?
Spolehlivá ve věcech víry a praxe (spolehlivost)
Tento pohled dává důraz na to, že Bible je spolehlivá ve věcech víry a praxe, ale není ve všech oblastech, o kterých mluví, považována za neomylnou, především kvůli minoritním historickým nebo vědeckým důkazům.
Biblický argument
• Ježíš ukazuje, že Písmo spolehlivě komunikují Boží vůli.
• Písmo se vždy týká toho, čemu by křesťané měli věřit, a jak by měli žít, ne na samotnou neomylnost.
• Nevíme, co přesně znamená, že Bůh inspiroval - tedy kolik kontroly si nechal a kolik ji dal lidem – pisatelům.
• Podrobné zkoumání Bible nás vede k tomu, že Bible je plně inspirována, ale také plně lidská. Autoři předpokládají nějaký světonázor svých čtenářů a řídí se jim:
o Nemoderní pohled na svět
o Svět obklopený kosmickými monstry
o Minoritní kontradikce v Písmu
Podpůrné argumenty
• Církevní historie má již od Augustina příklady nabádání, aby nebyla Bible brána jako autorita ve zkoumání vědy.
• Výhody v apologetice a evangelizaci.
• Uctívání Ježíše, ne Bible.
Odpovídáme na námitky:
• Strach ze zpochybnění celé Bible: To nemůže být důvodem k neomylnosti. Ale i neomylný pohled připouští, že v dnešních kopiích jsou chyby, pak ale nemůžeme věřit své Bibli v ničem. Není důvod si myslet, že když se zdroj plete v jedné věci, je automatický zdiskreditovaný ve všech věcech.
• Protiklady: nevíme, jak funguje inspirace z Božího pohledu. Například, kazatelovo poselství je inspirováno, ale ne v každém detailu.
Žádné komentáře:
Okomentovat