_txt SPECIÁL: Základní principy výkladu Bible

1. Vždy nejprve hledej základní význam
Prvním principem studia a pochopení Písma je hledat nejzákladnější význam textu. Mnozí lidé přistupují k Písmu tak, že hledají “hlubší významy”, zatímco téměř všechno, co potřebujeme vědět k úspěšnému křesťanskému životu a mocné službě je v jednoduchém, přímočarém významu Bible. Bůh nás může vést do hlubších vhledů v určitých pasážích Bible, které se nás hluboce dotknou, ale počátečním místem veškerého pochopení Bible je v jasném, základním významu. Když hledáme tento jednoduchý význam, položme si tuto otázku: Co to znamenalo pro původního posluchače? Co se Bůh velmi jasně snažil říct prvním posluchačům a také i nám dnes?

2. Zpomal a pokládej si správné otázky
Abychom byli dobrými studenty Božího slova, potřebujeme se při čtení nebo studiu jednoduše naučit pokládat správné otázky. Když si budeme pokládat správné otázky, můžeme dospět ke správným poznatkům z Písma. Gordon Fee říká: Klíčem k dobré exegezi a tím i k inteligentnějšímu čtení Bible, je naučit se číst text pozorně a pokládat si správné otázky ohledně textu. Jsou dva druhy základních otázek, které bychom si měli pokládat: a) Otázky ohledně kontextu, b) Otázky ohledně obsahu. Abys byl dobrým studentem Bible, je důležité, abys při čtení zpomalil a uvědomil si, že to je jediná aktivita, kterou právě děláš a přemýšlej a potom si z upřímného srdce pokládej otázky, abys získal odpovědi.

3. Zjisti kontext
Druhým vodícím principem výkladu Božího slova je kontext. Slovo kontext znamená, že musíme pochopit pozadí děje, situaci a určitý rámec, ve kterém to bylo napsáno. Nemůžeme si jen vytáhnout verš a na tom jednom verši postavit víru. Daný verš nebo pasáž musíme vidět z hlediska kontextu. Existují dvě základní oblasti kontextu, podle kterých musíme rozumět Písmu, abychom byli dobrými interprety Božího slova.

• Historický kontext. To nám pomáhá pochopit, co se nám Bůh v Bibli snaží říct. Většina, pokud ne všechny knihy, byly napsány do konkrétní situace a pro konkrétní záměr v určitém historickém bodě. Pokud porozumíme těmto kontextuálním otázkám, pomůže nám to mnohem více porozumět samotnému Písmu. Otázky ohledně historického kontextu: Kdo napsal tuto knihu a jaká byla jeho minulost? V jakém časovém období byla tato kniha napsána? Jaká byla situace v Izraeli nebo v církvi, když byla tato kniha napsána? Proč autor napsal tuto knihu? Jakou konkrétní situaci se snažil popsat? Co se dělo v církvi v Izraeli, že to vedlo k napsání této knihy? Jsou zde nějaké specifické kulturní záchytné body, které jsou odlišné od naší kultury, a které mi pomohou lépe porozumět Písmu?

• Literární kontext. Toto je pravděpodobně nejzávažnější úkol při učení se jak studovat Bibli. Dokáže to dělat kdokoli bez jakékoli pomoci odborníků. Literární kontext nejprve znamená to, že slova mají nějaký význam ve větách, a za druhé, že biblické věty mají ve většině případů jasný význam ve vztahu k předcházejícím a následujícím větám. Při čtení Bible v kontextu vět, a toho, jak zapadají do odstavců, můžeme objevit určitý centrální řetězec autorových myšlenek a tak dospět k základnímu významu Písma.

4. Zjistit význam slov
Protože Bible byla napsána lidmi, musíme s ní zacházet jako s každou jinou lidskou komunikací za účelem zjištění významu, který měli pisatelé na mysli. Jazyk, kterým je Písmo napsáno, je normální lidský jazyk – není to žádný nadpřirozený nebeský jazyk. SZ byl napsán v hebrejštině (kromě několika pasáží, které byly napsány v aramejštině) a Nový zákon (NZ) byl napsán v řečtině, kterou se běžně v té době mluvilo. To znamená, že zde musejí být nějaká společná vodítka, která pomohou našemu pochopení Písmu. Lidské myšlenky jsou vyjadřovány ve větách, a slova jsou základními prvky vět. To znamená, že slova jsou základními jednotkami pro pochopení významu jakékoli pasáže Písma.

Pokud chceme zjistit autorův zamýšlený význam, musíme se zamyslet nad významy jednotlivých slov. Skutečností je, že lidé používají slova různými způsoby. Někdy také různí lidé použijí stejné slovo, ale jiným způsobem. Abychom pochopili význam toho, co chtěl autor sdělit, musíme začít u původního významu použitého jazyka, ať v řečtině nebo hebrejštině, a stylu literatury pasáže, kterou se zabýváme. Musíme určit, jaký druh jazyka je použit, zda je to například poezie nebo próza, obrazné nebo doslovné. Všeobecně řečeno, musíme najít jednoduchý význam podle toho, co pisatel napsal. Musíme rozpoznat, co daná věc znamenala v době, kdy bylo o ní psáno. Objektivní biblický výklad musí najít jasný a přímý význam textu nebo pasáže.

5. Je v dané pasáži použit obrazný jazyk?
Mnoho částí Písma není napsáno obyčejným jednoznačným jazykem, ale určitým druhem obrazného jazyka. Když to poznáme, musíme udělat vše pro to, abychom zjistili doslovný význam. Obrazný jazyk se vztahuje k jakýmkoli slovům, která jsou použita v takovém smyslu, který pro ně není běžný. Například, slovo ‘psi’ používá Pavel ve smyslu ‘zlých lidí’ (Fp 3,2). Když Jan říká, že kdyby se zaznamenaly všechny Ježíšovy zázraky, že ‘celý svět by neměl dost místa pro knihy o tom napsané’ (J 21,25), tak tím ilustruje velikost Ježíšovy služby.

Proč Bible používá obrazný jazyk? Obrazný jazyk se používá ke zdůraznění pointy (viz Lk 13,32). Může být použit jako pobídka k činu, jednání (viz Zj 3,20). Může pomoci si něco zapamatovat (viz Mt 5,13-16). Může ilustrovat pravdu (viz J 6,48; 2Tm 2,37). Může být použit k lepšímu objasnění duchovních pravd (viz Gn 2,7; ‘otec lidstva’). Může být použit jako kód (jako například v některých podobenstvích a proroctvích). Je nutné, abychom vykládali Písmo podle jeho původního významu, jeho literární formy a podle jeho kontextu. To může znamenat zaměření se na biblickou kulturu, zvyky, jazyky a literární žánr.

6. Porovnání Písma s Písmem
Student by měl porovnávat Písmo s Písmem a dovolit tak Bibli, aby se sama osvítila. Měl by hledat pasáže, které pojednávají o stejné události nebo podávají stejné vyučování, a porovnat je s pasážemi s podobným učením a s pasážemi s protikladným učením. Pokud budeme porovnávat, díváme se na paralelní pasáže, podobné myšlenky a protikladné myšlenky. Paralelní pasáže: Dvě nebo více pasáží mohou mluvit o stejné události nebo v sobě nesou stejné učení. Podobné myšlenky: Někdy je důležité zjistit, zda jsou dvě pasáže skutečně paralelními zprávami, nebo zda bylo záměrem dát dohromady dva paralelní záznamy, které mají několik podobných bodů. Protikladné myšlenky: Písmo nás často konfrontuje se zdánlivými protiklady. Jak může být Ježíš Kristus zároveň Bohem a člověkem? Jak může být Bůh cele přítomen na jednom místě a přesto být přítomen zároveň všude (všudypřítomný)? Jak může být Bible Božím slovem a zároveň lidským dílem?

7. Rozpoznání znaků a učení se z nich
V celém Písmu se používají znaky (jsou ve Starém zákoně), aby nám pomohly porozumět novozákonním skutečnostem. Znak je obvykle definován jako Bohem stanovené znamení ve Starém zákoně, které představuje nějakou novozákonní skutečnost. Kromě toho tento starozákonní předmět musí být historicky skutečný, a stejně tak musí být i ten v Novém zákoně. Tato shoda se nějakým způsobem vztahuje k Božímu dílu vykoupení a musí podat důkaz, že to bylo ustanoveno Bohem. Když čteme příběhy a studujeme Starý zákon, musíme si uvědomovat Boží touhu ilustrovat a posilovat principy a skutečnosti Nové smlouvy skrze tyto SZ obrazy. Bůh nadpřirozeně umístil tyto znaky do SZ, aby nám pomohly pochopit hloubku a šířku pravdy v Novém zákoně.

8. Pochopit druh literatury a žánr, který čteš
Jednou z nejdůležitějších věcí při učení se jak správně studovat, vykládat a vyučovat Písmo, je, pochopit, že si Bůh pouze nepoužívá lidi, aby psali slova, ale že si tito lidé k psaní Božího slova volí a používají mnoho různých literárních forem nebo literárních žánrů. Toto je skutečně jedna z lidských stránek Bible.

9. Buď závislý na Duchu svatém a volej k němu, aby ti pomohl
Nejdůležitějším principem pro to, abys byl dobrým studentem Bible, je princip Božího osvícení. Boží osvícení znamená to, že Duch svatý vezme jasně zjevenou pravdu v Písmu a živým způsobem tě ji naučí. On otevře tvoje oči, abys viděl pravdu a mohl aplikovat Boží slovo do svého života. Ježíš, poslední večer svého života, když byl spolu s dvanácti muži, řekl: J 14,26; 16,13: Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl... 13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.