Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vůbec Bůh raději nepoužívá zázraky nebo jasná znamení?
• Dojem z úžasných akcí je dočasný. Právě nadpřirozenost způsobuje, že to máme v mysli spíše jako sen, než skutečnost.
• Neexistuje nic, co by nemohlo být vysvětleno více způsoby.
• Náš svět je uprostřed duchovní války, a ďábel se snaží otupit uši posluchačů.
• Bůh chce milující vztah důvěry: spektakulární věci vytvářejí poslušnost, ale ne lásku.
Biblické příběhy: mýty nebo realita?
• Lidé žili v jiné situaci než my dnes.
• Příběhy v Bibli jsou vybrané a jsou tam právě proto, že jsou neobvyklé.
• Není důvod, proč by se Bůh měl omezovat jen na žánr realistické historie a nepoužíval by symboly. Otázkou je: Co autor zamýšlel říct?
• Jak je tomu s autorstvím jednotlivých knih? Například Mojžíš využil dřívější zdroje a později bylo jeho dílo rozšířeno.
Nicméně, pro nás je podstatný Nový Zákon. Do 5. století nebyl sepsán oficiální seznam kanonizovaných knih, a o některé se přeli. Velká většina NZ byla sestavena ve 2. století poté, co však od svého vzniku kolovaly v církvi a byly považovány za autoritativní. Církevní otcové tyto knihy takto citují a z jejich spisů jsme schopni sestavit celkem 90% NZ. Důvod pro oficiální postup byl Markión, který tehdy sestavil svůj vlastní seznam pro svou verzi křesťanství. Takže církev byla nucena říct, co přesně považuje za Boží slovo, a co ne. První oficiální seznam tak je Muratoriho kánon, který byl datován okolo roku 170 po Kristu. Církev se při jeho sestavování ptala na otázky:
1. Kdo a kdy tu knihu napsal?
2. Je její obsah ve shodě s těmi knihami, které už byly za inspirované považovány?
3. Přijímala církev tuto knihu od začátku jako inspirovanou?
4. Má proměňující moc Božího slova?
Jistě jste už možná zjistili, katolíci mají knih v Bibli více, ty jsou nazývány apokryfy. Apokryfy původně doprovázely oficiální kánon. Byly to knihy považovány za mravně povznášející, ale neměly stejnou autoritu, jako Bible. Luther pak vystoupil z církve a odmítl tyto knihy, které sloužily jako zdroj některých katolických doktrín (třeba o očistci), následkem pak přinutil katolickou církev k opačnému postupu – přijetí těchto knih do kánonu Bible. My v apokryfy nevěříme z těchto důvodů:
• Ježíš ani učedníci je nikdy jako autoritu necitovali.
• Obsahuji materiál, který je v rozporu s NZ učením.
• První církevní otcové používali apokryfy jen střídmě.
• Kvalita celku je nižší než u NZ.
Bibli můžeme vykládat různě, nicméně záleží na tom, jak k ní přistupuješ. V jádru se dá říct, že máme tyto typy výkladu:
• Liberálové
• Fundamentalisté
• Katolíci
• Pravoslavní
• Evangelikálové
Evangelikálové vidí Bibli jako Boží slovo, zastávají však názor, že by měla být čtena v historickém kontextu, protože to není právní dokument dvacátého století.
1. Bible se stane pro tebe zjevením, když vycházíš ze svého vztahu s Kristem.
2. Bible vysvětluje sama sebe vzájemnou konfrontací různých veršů.
3. Každý výrok má jeden význam, ale může mít mnoho použití.
4. Doslovný význam je obvykle správný.
5. Zkušenost se vykládá ve světle Bible, ne Bible ve světle zkušenosti.
6. Prvořadým cílem Bible není rozšířit naše vědomosti, ale změnit naše životy.
7. Každý člověk má svobodu, právo a zodpovědnost zkoumat a následovat Bibli tak, jak Duch svatý ho osvěcuje.
8. Církevní výklady a tradice mohou být vodítkem, ale nerozhodují o našem porozumění Bibli.
9. Přestože zaslíbení mohou být konkrétní, Bůh si je může někdy použít i mimo jejich význam.
10. Jasné a jednoduché verše vysvětlují složité. Ústřední pravdy vysvětlují okrajové.
11. Ježíš je středem a ohniskem příběhu Bible.
12. Libovolná pasáž může být čtena bez svého kontextu, ale nikdy nemůže být chápána mimo svůj kontext.
13. Žádné učení nemůže být biblické, pokud nebere v úvahu celistvost myšlenky z celé Bible.
Žádné komentáře:
Okomentovat