Family Fest archives: Jak mohu být finančně šťastný člověk?

K oslavě letošního již 7 ročníku Family Festu zde každou neděli zveřejním jednu z dřívějších přednášek Family Festu. Dnes přednáška z roku 2008 na téma Jak mohu být finančně šťastný člověk? Nezapomeňte ovšem navštívit FamilyFest 2011 v Elementu, který se již tuto neděli odehrává v kině Centrál od 10:00 v češtině a od 11:45. Více informací na www.element.cx

Pojem štěstí není lehce uchopitelný, protože se jedná především o emocionální stav naší duše. Všichni Češi znají slova filmového klasika, že štěstí je jen muška zlatá: jinými slovy, vidíš ji, ale není lehké ji chytit. Pro mnoho z nás je pojem „cítit se šťastně“ spojen především s penězi. Vždy jsem měl představu, že když budu mít věci, po kterých toužím; když budu moci cestovat a znát lidi po celém světě; a když budu dobrý a úspěšný v tom, co dělám; pak budu určitě šťastný. Na těchto cílech samozřejmě není nic špatného. Ve skutečnosti je to motor naší společnosti. To, že něco chceme, působí, že si na to vyděláváme, tím vytváříme hodnoty a kultivujeme společnost, ve které žijeme.

Naneštěstí je tu jedno nebezpečí spojené s úslovím, že někdo jde za naplněním svých cílů „hlava nehlava“. Co se tím myslí? Znamená to, že si ten nebere ohledy, má takzvaně „ostré lokty“ a jde klidně „i přes mrtvoly“. Naneštěstí, první kdo to nejčastěji odskáče, je vlastní rodina. Všichni to známe: kariéra má přednost a nakonec touha po majetku zničí rodinný život. Touha po věcech a nových zážitcích se totiž může stát nakažlivá a tak nakonec můžeme skončit s penězi, ale bez štěstí. Mnoho rodin k tomu dopadne ještě hůře a to tak, že skončí bez peněz (zato s pořádnými dluhy na kreditních kartách, úvěrech, kontokorentech, a splátkovém prodeji), a díky tomu zároveň bez štěstí. To není budoucnost, kterou bych komukoliv z vás přál.

Billy Graham řekl: Peníze ti mohou koupit postel, ale ne spánek; umění, ale ne krásu; dům, ale ne domov. Knihy, ale ne vzdělání; léky, ale ne zdraví; náboženství, ale ne spasení. Dosažení cílů totiž zřídkakdy přinese plné a trvající štěstí. Náš pocit štěstí je totiž stále více spojen s porovnáváním se s lidmi okolo nás. Pokud máme více než soused, cítíme se lépe, než když toho máme méně. Srovnáváme se ovšem s bohatšími lidmi, než jsme sami, nebo dokonce s nereálnými postavami z filmů a pak není divu, že se cítíme málo šťastní, nebo dokonce přímo nešťastní. Australský sociolog Clive Hamilton napsal ve své knize Affluenza (což se dá přeložit jako finanční chřipka), že typický člověk je spokojenější s 50 tisíci dolarů za rok, pokud je státní průměr 40, než se 70 tisíci, pokud je průměr 100 tisíc dolarů. Není to zvláštní? Vždyť ten druhý má o 45% větší plat než první, ale cítí se méně šťastný. Dovolil, aby mu srovnávání platů s ostatními zkazilo náladu.

Rob Parsons vypráví příběh o jednom mexickém rybáři vracejícího se s úlovkem, kterého uviděl americký turista. Pochválil mu úlovek a zeptal se, proč nezůstal na moři déle, aby ulovil více ryb. Mexičan mu řekl, že pro jeho rodinu to stačí. Načež dostal otázku, co dělá s volným časem. „Hraji se se svými dětmi, trávím siestu s manželkou Marií, večer jdu na procházku do vesnice, kde se svými přáteli popíjím víno a hraju na kytaru. Je to rušný a naplněný život.“, odpověděl. Američan mu řekl, že má titul z mezinárodního obchodu a mohl by mu pomoci, aby se mu dařilo více, aby si mohl pořídit větší loď. Z výnosu by si pak pořídil flotilu, pak sklady a obchody. Přestěhoval by se do Mexico City, pak do Los Angeles a řídil by vlastní mezinárodní firmu. Mexičan se ho otázal, jak dlouho by to trvalo. Prý takových deset patnáct let. „Ale co pak?“ otázal se. Pak by prý přišlo to nejlepší, prodal by firmu, zbohatl by a vydělal milióny. A pak? Podnikatel řekl: Pak byste mohl jít do důchodu, přestěhoval se do pobřežní rybářské vesničky, kde byste mohl dlouho spát, trochu rybařit, hrát si s dětmi, trávit siestu s manželkou, popíjet večer víno s přáteli a hrát na kytaru. Tento příběh krásně ilustruje, jak se pachtíme za materiálními věcmi, abychom nakonec zjistili, že ve skutečnosti chceme pracovat, abychom žili; ne žít, abychom pracovali. A plnohodnotný život je pro mnohé z nás správně spojený také s rodinou a přáteli.

Pokud je tedy touha po štěstí univerzální lidskou potřebou a my se obvykle cítíme šťastní jen, když se můžeme srovnat s ostatními, je pro nás nějaké východisko, abychom mohli být šťastní bez neustále touhy mít více za každou cenu? Myslím si, že ano. Pokud se obrátíme k úžasnému zdroji moudrosti o financích. Hádáte správně: k Bibli. Nevím, jestli to víte, ale v Bibli je více než 2300 veršů o penězích a majetku, což z toho dělá druhé nejčastější téma. Bůh nás zná a ví, že naše přirozená touha po štěstí se až příliš často redukuje pouze na materialismus, tedy snahu mít stále více za každou cenu. Dokonce ví, co je kořenem zla na tomto světě. A ne, nejsou to peníze. Je to něco jiného.

Apoštol Pavel píše v dopise svému nástupci Timoteovi i následující radu: 1. Timoteovi 6,6 Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Dobrá rada: spokojit se s tím, co máme, ale není to tak trochu rezignace na snahu uspět? Neměli bychom chtít, aby svět byl lepším místem pro nás i naší rodinu? Na mnoha jiných místech nás přece Bible vybízí k aktivnímu životu a snaze ho zlepšit. Tak proč to tady Pavel píše? Neprotiřečí si trochu?

Všimněte si, že apoštol Pavel říká, že schopnost spokojit se s tím, co máme, je ve skutečnosti velkým pramenem zisku. Jinými slovy, abys mohl skutečně nastoupit cestu k finančnímu štěstí a zakoušet skutečný finanční zisk, potřebuješ se nejdříve oprostit od lásky k penězům. Podívejte se, co Pavel píše dál: 1. Timoteovi 6,9-10 Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí.

Je to láska k penězům, ne peníze, co je kořenem zla a co přináší lidem mnoho bolesti. A protože se tento měsíc díváme především na to, jak peníze ovlivňují rodinné vztahy, ano, láska k penězům ničí také rodiny a působí jim mnoho bolesti. Bůh má na tento problém své řešení, spokojit se s tím, co máme. Jinými slovy, abychom byli střídmí. Střídmost není ušlápnutost a chudoba. Střídmost je svoboda od lásky k penězům a proto, když jsme střídmí, pak můžeme opravdu bohatnout. Láska k penězům se totiž netýká primárně bohatých, mluví o našem srdci, našich hodnotách a postojích. Střídmost je tedy postoj našeho srdce, kdy jsme uvnitř svobodní od závislosti na penězích. A proč o tom mluvíme? Protože vás chci vidět jako šťastné lidi, kteří se dokážou radovat ze života (jak to objevili třeba někteří těžce nemocní).

Střídmost ale není jen emocionální koncept, je to také praktický způsob života. Řekl bych, že je to život ve třech „Š“.
• Štědrost – procentuální, prioritní a progresivní dávání
• Šetřivost – ukládání malé pravidelné částky stranou
• Šikovnost – utrácení s rozmyslem a chladnou hlavou

Psychologové píšou o rovnováze mezi přežitím – úspěchem – významem. V první fázi se snažíš jen protlouct životem a tvým cílem je mít úspěch. Když ho ale dosáhneš, většinou si v jisté fázi (krize středního věku) uvědomíš, že život přece musí být o něčem více, ale naneštěstí je někdy pozdě, příliš pozdě. Pokud ovšem se rozhodneš jít dál za úspěch, můžeš přinést do svého života význam: tedy hlubší smysl, jednoduchost, střídmost a lehkost. Pavel koneckonců pokračuje ve své pasáží o financích a ukazuje, že bohatí lidé mohou být velmi užiteční společnosti, pokud své bohatství budou využívat správně, konat dobro, budou štědří a rozumní. Posunou se od úspěchu k významu. Pak můžeme být finančně šťastnými lidmi, kteří možná nemají poslední výkřiky módy, a neporovnávají se s ostatními, ale jejichž život jim ti ostatní právem závidí. Jsou totiž svobodní. A šťastní.