V těchto dnech se s vámi dívám na několik otázek, které jsem v průběhu série SexEd dostal, a na odpovědi, které jsem poskytl na setkání Element+ ve středu 2.3. Vaše komentáře jsou vítány.
Celá otázka byla trochu delší, tady je celé znění: PROČ EXISTUJE TOLIK HOMOSEXUÁLŮ (AŽ 17%), KDYŽ BŮH STVOŘIL MUŽE A ŽENU JAKO HETEROSEXUÁLY? PROČ JE HOMOSEXUALITA HŘÍCHEM? NĚKTEŘÍ KNĚŽÍ V ANGLIKÁNSKÉ CÍRKVI JSOU HOMOSEXUÁLOVÉ.
Nejprve ohledně počtu homosexuálů. Nikdo neví přesný počet, ale rozhodně se nejedná o 17%. To zní spíše jako přání homosexuální lobby, ale ne jako realita. U nás se například předpokládá, že se jedná o 4% menšinu, ale i sexuologové tvrdí, že opravdu homosexuálních jedinců je méně, možná spíše 2%. Navíc, musíme rozlišovat lidi, kteří jsou sexuálně zmateni, a lidi, kteří jsou opravdu otevřeně homosexuální. Zmatení lidé mohou být ovlivněni kulturou, která se tváří, že homosexualita je naprosto běžná a normální, nebo to mohou být lidé, kteří byli v dětství nebo dospívání zneužiti, což jim přineslo sexuální trápení. Tito lidé se svým zmatkem trápí, ale nejsou to typičtí homosexuálové, u kterých tvrdíme, že mají homosexualitu vrozenou, a to i vzdor faktu, že dodnes její původ nedokážeme přesně popsat. Mimochodem, je to vcelku zajímavý sociologický fenomén vidět kolik pozornosti se dostává velmi malé skupině společnosti, a tato pozornost tuto společnost velmi rozděluje. Například dnes máme lidí, kteří jsou ochotni přijmout nebo odmítnou celou křesťanskou víru pouze na základě toho, jak se církev staví k homosexuálům. Nebo jiný příklad z nedávné doby: podle průzkumu většina českých středoškoláků považuje homosexualitu za úchylku, což homosexuální lobby velmi vyděsilo, a hned začala do škol tlačit příručku s cílem potlačit homofóbií studentů. Přitom by české středoškoláky jen málokdo považoval za zastánce křesťanské morálky, tak odkud to naší mladí ateisté vzali?
Před tím, než odpovím na pár otázek ohledně homosexuality, chci říct, že velmi odlišuji homosexuální tendence nebo pokušení a sexuální chování. Pro mě to jsou zásadní rozdíly, protože tendence či pokušení můžeš mít ohledně mnoha dalších věcí, které nejsou obecně přijímány: například pedofilie nebo kleptomanie. Nikdo v naší zemi netvrdí, že protože ses narodil s pedofilním pokušením, měla by ti dát svoboda sexuálně zneužívat děti, nebo pokud ses narodil s doslova chorobnou touhou krást, měly by ti to být umožněno jen proto, že ses tak narodil. Ale tutéž argumentaci používáme u homosexuality: nemůžeš za to, že ses tak narodil, a proto je to přirozené a normální. Někteří jdou dokonce tak daleko, že hledají v přírodě zvířata s homosexuálním jednáním, aby pomoci evoluční teorie dokázali, že je to přirozené. Ano, najdeme taková zvířata, ale stejně tak najdeme v přírodě druhy, kdy po oplodnění samička sežere samečka. Vzato do důsledku, pak bychom měli schvalovat kanibalismus! Vrozené dispozice totiž ještě neomlouvají jakékoliv jednání.
Z křesťanského hlediska je totiž rozdíl mezi tendencí a skutkem. Proto tvrdím, že být homosexuál nebo se jim cítit hříchem není, ale homosexuální jednání hříchem je. Mezi homosexuálním jednáním a jiným typem sexuálního hříchu není rozdíl, rozhodně nevěrný heterosexuál není o nic méně hříšný člověk než praktikující homosexuál. Proto bych nikoho neodsuzoval proto, že má homosexuální pokušení. Pro mě je to stejné, jako když máš tendence být nevěrný, a omlouváš to genetikou, dispozicemi apod. Pokušení hřích není, ale dokonaný skutek hříchem je. Proto, pokud je někdo homosexuál, který ale třeba žije v celibátu, potřebuje naší podporu stejně jako pedofil, který žije v celibátu. Nebo třeba mladá vdova, která má silnou sexuální potřebu, ale nemá muže. Svou situaci nezpůsobila, a je pro nás normální, že takové ženě pomůžeme zvládat svůj život a pokušení, a že to, že je (třeba dočasně) sama, není licence k nevázanému sexuálnímu jednání. Z toho pohledu je to s homosexuály v (nedobrovolném) celibátu stejné.
Na to ovšem můžeš říct, že je to nespravedlivé. Máš pravdu. Být křesťanem s homosexuální tenzí není ani spravedlivé ani jednoduché. Samozřejmě, je tu celá otázka toho, zda je možné se z homosexuality „vyléčit“. Programy pro předělávku na heterosexuály jsou kupodivu z 50-60% úspěšné, což pokud bychom hodnotili nemoc, by byla skvělá čísla, ale homosexuální lobby to ironicky považuje za důkaz, že tyto programy nefungují. Na druhou stranu, na této straně věčnosti je máloco spravedlivé: co třeba to, že se někdo narodí v chudé zemi v chudých podmínkách? Nebo třeba s nějakým postižením? Z křesťanského pohledu je tento svět zkažený následkem hříchu, proto se nespravedlnosti dějí. Co když se tedy někdo narodí s vrozenou dispozicí k nějakému nemorálnímu jednání? Pedofilie může sloužit jako dobrý příklad. Vždyť ne vždy a všude byla považována za něco špatného: ve starém Řecku měli bohatí muži malé chlapce k homosexuálnímu pedofilnímu styku. Co tento zvyk změnilo? Mimo jiné křesťanství s ideou posvátnosti života a ochrany dětí. A mimochodem, po dosažení cílů homosexuálního lobby je tu dnes tendence omlouvat i tu pedofilii.
Co je to ale homosexuální lobby a jak funguje? V roce 1988 se ve Warrentonu ve Virginii sešlo 175 vedoucích z různých oblastí kultury a života, aby vytvořili plán, který by je měl dostat do mainstreamu kultury. V té době byla totiž gay komunita naprosto zdrcena šířením HIV, což bylo obecně chápáno jako nemoc homosexuálů. Jejich strategie však byla působit na pět oblastí sociálních vlivů: vládu, vzdělání, organizované náboženství, média, a pracoviště. Cílem bylo ukázat, že HIV je nemocí heterosexuálů stejně jako homosexuálů, že homosexuální páry jsou stejné jako heterosexuální, a že jsou gayové utlačování neprávem, protože ve skutečnosti jsou strašně fajn lidi.
Všimněte si, jakých výsledků dosáhla. Například, kdykoliv dnes vidíte homosexuála ve filmu nebo TV, je to velmi tolerantní a nekonfliktní člověk, se kterým je zábava. Není pak divu, že se dnes v diskuzi o adopci dětí říká, že než, aby dítě vyrůstalo v ústavu, je lepší, aby dítě vyrůstalo v nekonfliktním homosexuálním svazku než ve špatné, agresivní a konfliktní heterosexuální rodině. Jako by všichni homosexuálové byli takoví! A jakoby většina heterosexuálních svazků byla problémová. Ve skutečnosti je to přejatý obraz soudobé kultury. Mezi homosexuály máte stejně tolik konfliktů jako mezi heterosexuály, máte dokonce i rozvody registrovaných partnerství, a podle statistik jsou homosexuálové žárlivější a promiskuitnější než jejich heterosexuální kolegové. Přesto většina z nás věří opaku díky tlaku kultury.
Abychom tedy shrnuli, proč věříme, že homosexuální chování je hřích: Protože to spadá do kategorie sexuálních hříchů, a je to následkem celkového hříchu lidí: lidé si chtěli žít, jak sami uznají za vhodné, což jim Bůh dovolil, ale což také přineslo různé následky, včetně nepřirozených sexuálních aktivit a následků z nich vyplývající. Tak o tom alespoň píše Pavel v listu Římanům 1:19-27.
To, že některé církve začaly umožňovat praktikujícím homosexuálům výkon kněžské služby, tak svědčí o jejich úpadku, kdy se funkce dávají spíše v politické rovině. Co přijde příště? Pedofilní kněží? Nevěrní kněží? Polygamní kněží? To všechno tady už v různých obdobách je, ale je to považováno za nesprávné. Bylo by tedy pokrytecké říct cokoliv jiného ohledně homosexuálního jednání, když ho Bible řadí ke stejné skupině hříchů.
A říkám to se zlomeným srdcem pro ty, kteří jsou zmateni a trápí je jejich vlastní sexualita. Jenže, sex není bůh, není základní lidskou potřebou a být sexy není jen o těle. Protože být sexy, znamená, že jsme sexy uvnitř.
Souhlas s LT.
OdpovědětVymazat