FamilyFest 2014: Doběhni spolu

FamilyFest vychází z jednoduchého principu, že skvělá manželství nevznikají náhodně nebo sama od sebe, ale jsou ke skvělosti vedena, kultivována, pěstována a cíleně rozvíjená. Letošní téma je Pět nezbytných základů skvělého manželství, a díváme se na pět základních hodnot, které můžeme zapracovat do svého manželství. Prvním základním principem bylo přátelství, které se projevuje vzájemnou důvěrou. Pak jsme mluvili o intimitě, která se pěstuje romantikou, následovala pozornost, která se kultivuje komunikací. Čtvrtým základem byla priorita, která se projevuje tím, že spěcháme domů. Jde o to, že naší manželé a manželky se chtějí cítit jako naše priorita. Nestačí, aby byli naší prioritou. Musí to cítit. Všechny tyto základy můžete použít a aplikovat prakticky úplně všichni. Dnes letošní sérii zakončíme posledním a velmi důležitým základem, při kterém možná některé z vás naštvu. Prosím ovšem, abyste mě ještě předtím vyslechli, proč si to myslím. Pro dnešní základ totiž potřebuješ někoho zvenčí, potřebuješ pomoc někoho jiného, než jen svého manžela nebo manželku. Potřebuješ k němu pomoc Boha, protože to nejlepší, co pro své manželství můžeš udělat, je pustit do něj Krista. To nejlepší, co můžeš pro své manželství udělat, je požádat Ježíše, aby ti dal sílu postavit si náš pátý základ. To hodnotou je věrnost, díky které doběhneme spolu.

Pokud chceme mít skvělé manželství, musíme ze slovníku zlikvidovat slovo „rozvod“. Samozřejmě, že nejsem hloupý a vím, že slovo „rozvod“ existuje, ale pokud budeme mít za to, že vždy existuje cesta úniku z manželských krizí tím, že to prostě zabalíme a začneme znovu, pak se obávám, že naše sny o skvělém manželství jsou jen přeludem, jen vysněnou pohádkou, o které všichni víme, že se stát nemohou. Přesto se dnes v naší zemi rozvádí zhruba 44% párů. Většina z nich uvádí nicneříkající důvod „rozdílnost povah“. Upřímně, to nic neznamená, kvůli rozdílnosti jsme přece náš společný život začali! Tenhle důvod je často jen zástěrkou jiných, opravdových důvodů pro rozvod. Nicméně, u čtvrtiny rozvodů se podařilo zjistit přesnější důvod pro rozvod. Není asi velký překvapením, že zdaleka ze všech vede nevěra a to jak v případě mužů, tak v případě žen. Podívejte se na graf z novin, který to ilustruje. A pokud se podíváme přímo na Východní Čechy, tedy region Hradec a Pardubice, i tam platí, že nevěra je zdaleka nejčastějším důvodem pro rozvod. 

Není tedy asi velké překvapení, že věrnost (tedy opak nevěry) bude nezbytným základem skvělého manželství. Podle jiného průzkumu agentury SC&C má za sebou zkušenost s nevěrou čtyřicet procent Čechů a Češek. Paradoxní je, že Češi se sice nevěry dopouštějí, ale když mají seřadit ty nejdůležitější hodnoty pro partnerský vztah, stavějí věrnost na jednu z nejvyšších příček - hned za důvěru. K tomu, abys však zůstal celoživotně věrný, potřebuješ Boží pomoc. Pravděpodobně se mnou teď nesouhlasíš. Zcela oprávněně si říkáš, že znáš křesťany, kteří si věrní nebyli a naopak, znáš mnoho nevěřících lidí, kteří si byli celoživotně věrní. Prosím, všimněte si, že neříkám, že abys byl věrným, musíš být křesťanem, ani neříkám, že být křesťanem způsobí, že si budete celoživotně věrni. Na druhou stranu ovšem to, že jsi následovník Krista ohromně zvýší pravděpodobnost věrnosti. Tvrdím to proto, že věrnost musí vždy vycházet z nějakého světonázoru. Jinými slovy, abychom žili ctnost věrnosti, potřebujeme nějakou víru. 

Asi jste někdy četli články o tom, že monogamie je nepřirozená, že evoluční biologie ukazuje, že muži mají potřebu rozsévat své semeno na co nejvíce míst, že tudíž nevěra je vlastně přirozená a vztahu dokonce může pomoci. Tohle není zdaleka neobvyklý názor, který vychází z evoluční etiky. Je to světonázor, který zdůrazňuje pudy a věrnost je pouhá konvence, kterou jsme byli spoutání (třeba díky náboženství). Není vůbec překvapením, že většina „odnáboženšťujících“ hnutí měla zároveň i étos sexuálního osvobození. Myslím si, že tito kritikové náboženství měli pravdu. Opravdu, víra mění chování manželů a manželek k větší věrnosti. Na rozdíl od těchto kritiků si ale nemyslím, že je to špatně. Naopak. 

Malý příklad. V knize Výjimečný případ Evropa píše socioložka Grace Davieová o letničním hnutí (stejná církev, kam se řadíme my) v Latinské Americe: „Konverze ženy a jejího manžela mívá za následek vylepšení materiální situace domácnosti. Řečeno zcela prostě, dvacet až čtyřicet procent domácího rozpočtu přestane být vynakládáno na alkohol, který manžel spotřebuje. Asketické normy chování brání také mnoha dalším způsobům utrácení peněz charakteristickým pro chování kolumbijských mužů, ať už jde o kouření, hazardní hry anebo návštěvy u prostitutek. Žít v jedné domácnosti – což je přímý důsledek manželské věrnosti – je navíc také podstatně hospodárnější než vydržovat si domácnosti dvě (případně i více) ...byla nalezena úniková cesta, a když se po ní muži vydají, dojdou osvobozeni od klasického středomořského nebo latinského stereotypu (přecházení mezi partnery v řadě nepevných vztahů). Po konverzi ustupuje machistické mužské chování do pozadí a prvořadou organizační jednotkou se stává nukleární (spíše než rozvětvená) rodina.“

Jiný průzkum říká, že manželství věřících lidí bývá stabilnější, alespoň z ohledu statistiky. Podle expertů na rodinu to ale neznamená, že věřící lidé mají méně problémů v manželství. Jen je podle víry jejich rozvod prakticky nepřípustný. Navíc je rozvod doprovázen řadou striktních omezení v náboženském životě a dalšími komplikacemi při uzavírání nových svazků. Takže věřící, podle expertů na rodiny, usilují o najití cesty k udržení i problematického manželství. To je pozitivní rys, kdy partneři místo radikálního rozchodu se učí toleranci, vzájemné úctě a soužití, zejména v zájmu dětí. Vychází to z nějakého světonázoru, který stojí na konkrétních místech z Bible: Křesťané například věří tomu, co vzkazuje od Boha prorok Malachiáš (2:16): Nenávidím rozvod! praví Hospodin, Bůh Izraele. Nenávidím ho jako plášť potřísněný násilím, praví Hospodin zástupů. Chraňte se tedy a nebuďte nevěrní. Ježíš o manželství tvrdí (Marek 10:9): Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje. Pavel tvrdí, že manželské lože je svaté místo, které se nemá poskvrňovat nevěrou. Také tvrdí, že nezbytným základem našeho života je příklad Kristův, máme smýšlet o sobě jako on (Filipským 2:8): Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! Jinými slovy, Kristus je příklad pokory, kterou nutně potřebujeme, pokud chceme doběhnout spolu.

Pokora nás přivádí k nejdůležitějšímu principu křesťanského manželství, kterým je vzájemné poddání se. To reflektuje příklad a ducha Kristova. A to nezvládneme bez pomocí zvenčí, protože vzájemné poddání zahrnuje dvě aplikace zcela z jiného světa: bezpodmínečnou lásku a bezpodmínečnou úctu. Apoštol Pavel napsal v Efezským 5:21-25 Podřizujte se jeden druhému v bázni Kristově: Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal. Po dlouhou dobu si lidé mysleli, že křesťanství utlačuje ženy kvůli veršům, jako je ten, který jsme právě přečetli. Ale opak je pravdou. Křesťanství byl jediný světonázor, který dával ženě stejné postavení jako muži. Ale na druhé straně, Bible nezamlčuje, že muž a žena jsou jiní, mají jiné role a úlohy a jinak reagují na druhého. 

Proto tady máme vzájemně vyvažující se princip, který dokáže způsobit, že manželství bude vzkvétat a bude dlouhodobě fungovat: Žena se má podřídit muži. Co to znamená? Znamená to, že žena reaguje na vnitřní touhu každého muže vést a být respektován. Jen muži se perou za čest, očekává se to od nich, protože respekt a úcta je jejich životní touhou. Proto neexistuje horší zbraň proti muži než zesměšnění, neúcta a ponižování. Když se žena muži podřídí, odzbrojí ho a otupí jeho hroty. Znamená to, že si má žena nechat všechno líbit? Že by snad měla být ničena nebo znevažována? Že by na její názor neměl být brán zřetel? Že by měla být služkou manželovi? Že by měla držet pusu a krok? Ne!

Muž má milovat ženu a má být připraven se za ni obětovat. Tady je princip, který Bůh ustanovil jako vyvážení podřízenosti ženy. K udržení manželství a šťastnému vztahu je potřeba obou stran. A mužova role je milovat ženu jako Kristus: tedy tak, že je připraven za ni i zemřít. Taková láska jsou více než slova, jsou to činy. A tady je onen háček. Pokud bude muž opravdu milovat ženu, ta nebude muset si nechat všechno líbit, protože muži půjde především o její dobro. Nebude znevažována, protože láska je protikladem znevážení. Její názor bude láskyplně brán na zřetel, protože milující neudělá nic bez milované. Nebude služkou, protože láska se obětuje a vydává. Nebude muset držet pusu a krok, protože láska se zajímá o názory druhého. Láska muže odzbrojuje ženu, protože reaguje na její vnitřní touhu být milována. Skvělé manželství chce zaměřené úsilí: podřizování ženy a lásku muže. Když tyto vlastnosti budeme v našem manželství rozvíjet, stane se naše manželství pevným: žena se podřídí, ale díky lásce muže nebude utlačena; muž bude vést, a díky své lásce nebude utlačovat. A výsledek? Manželství, které vydrží, a ve kterém doběhneme spolu.

Jenže, jsme schopni bezpodmínečně milovat a ctít sami ze sebe? Za sebe chci přiznat, že to nedokážu. Ať se snažím sebevíc, vždy se do mé lásky prolíná mé sobectví a touha myslet hlavně na sebe. Standardem bezpodmínečné lásky je ochota obětovat se za mou ženu stejně jako se Kristus obětoval za církev. I když chci věřit, že bych byl schopný umřít v krizové situaci místo mé manželky, v normálních a běžných situacích života to s mým obětováním se není až tak slavné. Jako bych čekal na lepší a slavnější příležitost. Obávám se, že Dita to bude mít podobné s bezpodmínečnou úctou. Právě to je důvodem, abys pozval Boha do svého manželství. Co když doopravdy existuje Stvořitel, který vymyslel také vztah manželské smlouvy, ve které je on sám aktivním účastníkem, jak to ve Starém Zákoně krásně popisuje Šalamoun v knize Kazatel, kde píše, že vztah mezi dvěma lidmi, ve kterém hraje Bůh aktivní úlohu, je jako trojpramenný provázek, který nikdo nepřetrhne? Co když Bůh chce ve tvém manželství hrát aktivní roli? Ne takovou tu, kde s ním počítáme jen pro osobní život, ale roli, kde skutečně v reálném čase ovlivňuje naše manželství. Bezpodmínečná láska a úcta jsou totiž tak těžké, že potřebujeme pomoc zvenčí. Potřebujeme do našeho manželství pozvat Krista. 

Kdo ho může pozvat? A musím věřit všemu, abychom ho mohl pozvat? Kdy a jak ho mohu pozvat? To jsou skvělé otázky: Ne, nemusíš věřit všemu, co říká Bible, abys mohl pozvat Krista. Ježíše následovali lidé mnohem dříve, než mu uvěřili nebo vše chápali nebo souhlasili se vším. Potřebuješ mít ale dost odvahy, aby ses modlil. A to ne za svou manželku nebo manžela, ale za sebe: abys dokázal bezpodmínečně milovat a abys dokázala bezpodmínečně ctít. Věrnost totiž vychází z víry, je to hodnota vycházející z příkladu a ducha Kristova. Proto jej potřebuješ pozvat!