Polopravdy | Nebezpečný jed skoro pravdy

Není žádným překvapením, že chytří lidé dokážou dělat pěkně hlouposti. Vidíme to všude okolo sebe. Někdy na sobě. Často přitom zapomínáme, že hlouposti nezačínají jen tak. Začínají v mysli, v předpokladech a názorech. Vidíme, jak jinak inteligentní člověk špatně vyhodnotil data, uvěřil nesprávným předpokladům a spoléhal na nesprávná nebo neúplná data. Historie je plná případů, kdy jsme udělali zásadní životní rozhodnutí na základě polopravdy. Křesťané samozřejmě nejsou vůči polopravdám imunní. Věří třeba v teologické polopravdy, které dobře zní, ale málokdy jsou domýšleny do důsledku. Nejhorší lež totiž není ta, která vypadá jako nejhorší lež. Nejhorší jsou ty, které vypadají jako pravda, ale část je falešná. Když slyšíme tvrzení, které je zcela mimo, je ho lehké odmítnout, ale polopravdu není vždy lehké rozpoznat. Polopravda je tvrzení, které má pravdivou část, ale z druhé části posunuje tvrzení do škodlivé roviny. Tato tvrzení vypadají pravdivě, dokonce bychom mohli být v pokušení je biblicky obhajovat, protože mají správný a pravdivý základ. Problémem je, že tyto polopravdy chybně vykreslují Boha, a někdy lidi od Boha přímo odpuzují. Některé jsou zjednodušující pohledy na komplexní otázky, jiné jsou jen rychlá řešení naší situace. 

Křesťané věří v Ježíšova slova (Jan 8:32): Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. Pravda osvobozuje a dává jasný a správný směr naším životům. Polopravda ovšem neosvobozuje. Polopravda nás naopak pod zdáním svobody svádí ke zkratce. John Maxwell řekl na GLS konferenci 2016, že všechno, co stojí za to, leží na kopci. Všechno cenné v našem životě, ať už je to rodina, úspěch v práci, víra – to všechno leží na kopci. Maxwell pak dodal, a pro mě to byla silná myšlenka Summitu: „Všichni máme aspirace a naděje ležící na kopci, všichni ale také máme zvyky, které vedou z kopce.“ Místo, abychom dosáhli nadějí na kopci, velmi snadněji se necháme unést a sklouzneme směrem z kopce, kam nás naše přirozená gravitace táhne. Tady leží jeden zásadní problém. Obvykle nekráčíme po cestě hledání pravdy. Ano, říkáme to. Chceme pravdu. Pravda nás osvobodí. Jenže, ve skutečnosti jsme na cestě hledání štěstí. Proto jsou polopravdy tak lákavé. Přijdou vhod. Neuvědomujeme si ale, že je to svod ke zkratce.

Krásným příkladem je Ježíšovo pokušení na poušti, kdy ho ďábel pokouší a testuje jeho přesvědčení. Cituje Bibli, ale přesto neříká celou pravdu. Ježíš jeho polopravdu rozpozná a vyzve. Lukáš 4:9-13:  Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, aby tě chránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“ Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost. Bylo to třetí a finální ďáblovo pokušení (než se vzdálil, aby čekal na další příležitost, protože ďábel vždycky čeká na další příležitost). Oproti předchozím dvěma: pokušení proměnit kameny v chleba a poklonit se ďáblu výměnou za národy světa (Obojí je zkratka ke štěstí – rychlé nasycení po čtyřicetidenním půstu, a získat svět bez toho, aby musel podstoupit kříž? Skvělá zkratka.), je toto pokušení nejrafinovanější. Ďábel totiž cituje Bibli. Ha! Tak to musí být přece pravda, ne? Je to v Bibli! Ježíš mu ale stejně tak citátem z Bible odpovídá a ukazuje, že to, co ďábel říká, má v sobě sice velký kus pravdy, ale zároveň jen z poloviny. Je to totiž jen polopravda.

Problém s polopravdami může být smrtelný. Má devastující účinky na víru a život. Jen si zkuste představit, že někdo je zklamaný, že Bůh nedodržel nějaký slib – který ale nikdy neslíbil. Polopravda nás přesvědčuje, že ano. Nevím, jestli si někdy domýšlíte biblické příběhy do konce. Tady je jeden pokus: Co by se stalo, kdyby Ježíš skočil? Přistoupili by andělé a postarali se o něj? Nebo by Ježíš tvrdě dopadl na zem, protože by pokoušel svého Otce? Zajímavá otázka, že? To je problém s polopravdami. Nevíme, jak by to dopadlo, ale potenciál utrpení a zmatku je velmi vysoký. Polopravdy na základě špatných informací a špatně vyhodnocených informací posunuji obraz od pravdy k (často chvilkovému) uspokojení. Kvůli našemu hledání štěstí je pro nás jednoduché podlehnout polopravdám. Jsou většinou zkratkou. Stojí méně námahy.

Na základě toho některým věcem věříme tak dlouho a opakujeme je tak často, že se stávají “svatou krávou”, tedy předpoklady víry povznesenými nad vší kritikou a zpochybňováním. Jsme iritováni, když někdo zpochybní některé “pravdy”. Proto se v průběhu následujících postů podívám na několik těchto předpokladů, polopravd, jako třeba Všechno se děje z nějakého důvodu nebo Miluj hříšníka, měj v nenávisti hřích. Každou tuto polopravdu si můžeš obhájit z Bible - většina z nich koneckonců vznikla jako použití verše nebo pasáže bez testu zkoušení to jinými částmi Bible. Základní pravidlo výkladu je, že Bible se vysvětluje Biblí. Znáte to, všechno si jinak v Bibli obhájíte, třeba bití dětí. Přísloví 13:24 (ČSP) třeba tvrdí: Kdo zadržuje svou hůl, nenávidí svého syna, kdo ho však miluje, usilovně ho kázní. Co ale s touto pasáží? Efeským 6:4: Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Pánově učení. Tak, co je správné? Bít či nebít?!?

Písmo musí být interpretováno, zejména tehdy, když jeho vyznění vypadá, že je v konfliktu nebo protikladu s jinými pasážemi. Proto také musíme číst Bibli jako celek a chápat ji ve světle širších biblických souvislostí. Nestačí zkrátka najít pasáž nebo dvě, které podporují nějaký pohled na věc. Musíme vykládat Písmo ve světle Ježíšova života a učení, s pomocí svědectví Ducha, moudrostí církve a našeho rozumu a zkušeností. To ovšem taky znamená, že někdy nebudeme souhlasit ani spolu. Naše výklady se mohou různit. Když už ale něco tvrdíme, měli bychom rozumět implikace a důsledky našeho tvrzení. Jinými slovy, měli bychom domýšlet kam až naše názory zacházejí a co nakonec v důsledku vytvářejí. Jak s polopravdami správně nakládat? Musíme domýšlet věci do důsledků. Krásné přísloví říká: Dvakrát měř a jedou řež. Tak si některé polopravdy přeměříme. Následující texty budou upravenými přepisy série nedělních přednášek z církve Element na závěr roku 2016, a byly inspirovány zejména knihou amerického pastora Adama Hamiltona.