Strach ze zaspání životní příležitosti patří mezi naše největší obavy a projevuje se v různých situacích. Bojíme se, že mineme něco lepšího a většího, a proto se bojíme odvážit se Bohu věřit, chceme si udržet své zadní vrátka pootevřené, protože co kdyby to nevyšlo… Příběh Eutycha, vypadlého ze třetího patra nás ovšem naučil, že přestože někdy svou životní příležitost mineme, Bůh je schopen a ochoten změnit ji zvláštním způsobem k dobrému, pokud se mu rozhodneme věřit, a projevíme mu svou lásku, slovy apoštola Pavla, který napsal, že těm, co milují Boha, napomáhají všechny věci k dobrému. Dokonalá láska zahání strach, milujeme-li tedy Boha, učíme se odvaze, kterou víra obsahuje. Příběh Samsona, starověkého Hulka, nám pro změnu ukázal, jak tragicky může skončit náš příběh, pokud chceme mít všechno, ale zároveň si nehlídáme své vlastní srdce. Viděli jsme příběh nenaplněného potenciálu, kde muž silný a povolaný prohrál na celé čáře díky svému lehkomyslnému zaspání.
Spánek je velký dar, který nás ale může připravit o to nejcennější, co máme, včetně našeho života; a to tehdy, pokud zaspíme svou životní příležitost. Stát se to může každému z nás, a to především proto, že se někdy cítíme tak slabí. Znáte to, zaspíme proto, že jsme unaveni. Mikrospánek je zdrojem vtípků i tragédií. Pamatuji se, jak kdysi za mého dospívání jsem v církvi, kam jsem tehdy chodil, navštívil jednu skupinu u někoho doma, a když jsme se poslouchali někoho vykládat Bibli, jeden z účastníků tohoto studia, který byl unavený z práce, usnul vsedě s rozevřenou Biblí na rukou. Když usnul, Bible mu spadla na zem, což byl samozřejmě náraz, na který všichni reagovali a pohlédli tím směrem a samozřejmě, našeho přítele to také probudilo. Hned uviděl, jak se na něj všichni koukají, tak zvolal: „Mikrospánek!“, a my všichni věděli, o co jde. Mikrospánek z únavy má ovšem mnohem horší dopady, než spadlá Bible. Každý týden umírají na našich silnicích lidé, kteří byli příliš unaveni a usnuli na nesprávném místě v nesprávný čas. Možná víte, že velké havárie jako ztroskotání tankeru Exxon Valdez, pád raketoplánu Challenger a výbuch v Černobylu mají společný znak a to jsou lidské chyby vyplývající z nedostatku spánku. Spánek je důležitý, ale když si ho odpíráme v době, kdy můžeme a měli bychom spát, pak se stává, že zaspíme v nesprávný okamžik, který vypůsobí nenávratnou ztrátu.
Nebudu zastírat, že jedna z nejatraktivnějších věcí pro mě osobně na křesťanské víře je fakt, že se nejedná o nudnou životní filozofii, která je dobrá tak akorát ke studiu u vychladlého čaje, ale že křesťanství, pokud ho žijeme tak, jak po nás Ježíš chce a Bible popisuje, je dobrodružství služby, které mění (a to doslova) životy. Vždy jsem velmi povzbuzený, když si povídám s některými návštěvníky církve, kteří sami ještě nejsou ani věřící, nebo Boha zrovna hledají, a ti mi vyprávějí, jak se zvláštním způsobem setkávají s Bohem uprostřed setkání, jako je to dnešní. Na první pohled to není vůbec nic speciálního, prostě se pár desítek lidí společně setkává, aby si zazpívali pár písniček a poslechli jednoho člověka něco vyprávět. Faktem ovšem je, že první pohled klame. Pod povrchem tohoto obyčejného setkání dřímá obrovská, života měnící síla, která vyvěrá skrze službu všech lidí, kteří se na tomto setkání podílejí.
V čem ta síla spočívá? Spočívá ve faktu, že Bůh je tady přítomný. Ježíš kdysi svým následovníkům řekl, že když se dva nebo tři setkají v jeho jménu, on je skrze svého Ducha přítomný. Nevidíme ho fyzickýma očima, ale přesto je reálný a přítomný. A lidé to vnímají, cítí jeho blízkost, a přestože někdy ji nedokážou popsat svými slovy, vědí, že něco je tu jinak, než se na první pohled zdá. Doslova jsem slyšel některé lidi říct, že je mezi námi nějaká aura. To říkají proto, že se třeba zajímají o východní nauky a tohle slovo jim nejlépe vyjadřuje, jak se mezi křesťany cítí. My víme, že je to Boží Duch, skutečně působí jako neviditelná síla, která se nás dotýká. Dokonce k nám mluví skrze slovo Bible a skrze slova toho, kdo káže. Mluví k nám dokonce, když zpíváme a posloucháme písně o něm, nebo se modlíme k němu.
Ve své podstatě je víra akční záležitostí, a to mě na ní láká a baví. Kdyby byla totiž víra jen snůška intelektuálních blábolů a pomocných berliček, pak bych byl první, kdo by se o ni nezajímal. Čteme-li ovšem evangelia, a dokonce čteme-li historii církve, pak ovšem nemůžeme nevidět, že to bylo akční, dobrodružné a plné adrenalinu. Lidé byli uzdravování, jídlo se množilo, bouře byly utišeny, lidé prožívali nadpřirozené vize a sny, dokonce pár mrtvých vstalo zpět k životu. Bylo to plné akce. Když Ježíš kráčel po vodě (ano, i takový příběh v evangeliích je), a viděl ho jeho přítel Petr, chtěl jít k němu také po vodě, a Ježíš mu to dovolil, a Petr po vodě chodil. Bylo to neustálé objevování Boží síly a moci. A nás, pokud jsme Krista přijali, nebo dokonce i pokud ho hledáme, takové křesťanství velmi baví. Baví nás vidět Boží království v akci. Proto máme rádi, když se dějí zázraky nebo alespoň vidíme dobrodružství služby a Boží přítomnosti v akci. Dokonce jsme za takovým navštívením jet na druhou stranu světa, jak jsme v minulosti mnohokrát viděli.
Jenomže víra má také druhou stranu. Stranu, která je mnohem intimnější a na první pohled tišší (ale to neznamená, že poklidnou nebo dokonce nudnou). Víte, když si Ježíš vybíral své apoštoly, což byla skupina pomocníků nebo učedníků, které v té době měl každý cestující rabbi (za kterého byl Ježíš považován), vybral si je ze dvou konkrétních důvodů. Jeden důvod byl velmi akční, ale druhý byl neméně důležitý. Podívejme se, proč si je vybral (Marek 3,14-15): Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium a aby měli pravomoc vyhánět démony. Druhý důvod je akční: aby hlásali evangelium a vyháněli démony. Akce, strhující podívaná, duchovní boj. Ale první důvod je na první pohled velmi tišší: aby byli s ním. Ježíš, Bůh, který přišel na zem v lidském těle, si vybral konkrétní lidi, aby byli s ním. Protože ve své podstatě je přesně to jádro křesťanské víry: abychom byli s Bohem. Abychom s ním měli vztah, abychom jej mohli poznat. Bůh se přistěhoval do sousedství, jak krásně překládá Message Bible Janovo evangelium, abychom jej mohli skutečně poznat. To nezní akčně, ale pro náš život má tento čas s Bohem ještě silnější dopad, než akční víra, kterou máme tak rádi. Vždyť známe z Bible různé příklady toho, jak působili lidé, kteří byli s Bohem.
Žádné komentáře:
Okomentovat