Dnešní příběh je o mladém muži, který zaspal ve špatný okamžik, a jeho příběh evokuje ty nehody z mikrospánku, o kterých jsem psal minule. Náš přítel se jmenuje Eutychos a bydlel v městě Troadě, a zúčastnil se jednoho setkání s apoštolem Pavlem. Podívejme se, jak Lukáš popisuje jeho příběh. Sk 20,7-12 První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do půlnoci. V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp. Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně; když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého. Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: "Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm." Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl, a dlouho do rána s nimi rozmlouval; a tak odešel. Chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni.
To je příběh! Pavel dlouho káže a Eutycha přepadl spánek, zatímco seděl na otevřeném okně, a spadl ze třetího patra. Tragédie v církvi, aspoň to si všichni mysleli. To je asi taky důvod, proč u nás obvykle nekážu přes půlnoc. Každopádně, Eutychus byl opravdu mrtev, což by mohl být konec našeho příběhu. Ale je to konec příběhu? Pavel tohoto muže objal a pak prohlásil, že je v něm život. Následně udělal skoro nepochopitelnou věc. Šel zpátky nahoru, pokračoval ve své přednášce, dal si snídani, a to vše s vírou, že Bůh Eutycha vzkřísí z mrtvých, jak se pak také stalo. Nespadl ale z okna? Nezemřel snad? Není to konec jeho příběhu kvůli tomu, že zaspal ve špatný okamžik? Očividně to konec nebyl.
Pro mě je tento příběh praktickým příkladem verše, kterému moc nerozumíme a hlavně s ním mnohdy nesouhlasíme. Napsal ho také Pavel, stejný muž, který byl u Eutychova příběhu. V Římanům 8,28 napsal: Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému.
Já jsem ten verš nikdy moc nemiloval. Všechno napomáhá k dobrému? Chceš říct, že i těžké věci, které prožíváme? Nemoci? Bolesti? Není to přehnané? Ale pak jsem ten verš pochopil. Je o naději. Je o naději, že když miluješ Boha, pak ať se ti v životě stane cokoliv, ať usneš na nesprávném místě a díky tomu prožiješ tragédii, Bůh má pro tebe stále budoucnost. Bůh má stále pro tebe život, který dříme uvnitř tebe navzdory tvé tragédii. Bůh má naději pro všechny, kteří zaspali svou příležitost.
Úspěšné lidi od neúspěšných lidí v jakékoliv oblasti totiž odlišuje něco více než jen talent nebo úsilí. Úspěšní lidé dobře využívají svých příležitostí, které se jim naskytnou. Byli na správném místě ve správný čas, byli připraveni, měli talent a byli ochotni na sobě pracovat. Někteří z nás to ví, a bojí se, že mineme tu svou životní příležitost, a proto skáčeme do jakékoliv příležitosti, které se nám naskýtají. Bojíme se přijít o tu pravou a jedinou. Život ve strachu ovšem není žádné terno, strach zabije naše vztahy a náš pokoj. Pokud ovšem miluješ Boha, tedy ho máš ve svých prioritách na prvním místě, pak můžeš žít v pokoji, že Bůh má pro tebe naději, i když zaspíš svou životní příležitost.
Ne, to není nabádání k lenosti. Nemluvím o tom, že když spoléháme na Boha, pak to vše půjde samo. Mluvím ovšem o tom, že nemusíš svůj život žít sám v prostředí obav o svou příležitost. Můžeš se spolehnout na Boha, který bude pro tebe zdrojem života a naděje, a to dokonce i když zaspíš ve špatný okamžik. Příště napíšu o muži, který chtěl mít všechno a místo důvěry v Boha se rozhodl spoléhat sám na sebe, a jako následek pak přišel o všechno. Spánek je pozitivní, ale někdy máme tendence zaspat těžké rozhodování v našem životě a pak se divíme, co se všechno semele, zatímco jsme spali. Dnes si ovšem zapamatuj, že Bůh má naději dokonce i tehdy, když se nám nedaří udržet svou pozornost vzhůru. Bohu opravdu záleží především na tom, abys mu důvěřoval. To je jádro vztahu s Bohem, a znak toho, že ho miluješ.
Žádné komentáře:
Okomentovat