Budíček: Hair Power

Nikdo z nás si nepřeje zaspat životní příležitost, přestože se někdy bojíme, že právě tu svou mineme. Spánek se může pro nás stát léčkou, do které se chytíme. Stačí, když usneme na nesprávném místě v nesprávný okamžik. Pamatuji se, jak jsme jednou za mých dospívajících let přijeli s několika kamarády vlakem do Prahy, a protože jsme přijeli strašně brzo ráno, dospávali jsme na nádraží na lavičce. Jeden můj kamarád se probudil v okamžiku, kdy se k němu přilepil nějaký místní bezdomovec, který mu zrovna zajel rukou do kabátu a tahal z něho peněženku. Když uviděl, že se můj kamarád probudil, jen něco zavrčel a odsedl si. Vůbec mu ale nebylo stydno!

Někteří lidé milují filmy založené na komiksových příbězích, od Conana, přes Supermana a Batmana, až po Spidermana a mnoho dalších. Před několika lety tady byl Hulk, příběh o vědci, který se omylem vystavil účinkům výbuchu gama bomby, kterou vynalezl. Následkem získává strašnou sílu a neobyčejnou odolnost proti zraněním, pokud se rozzlobí nebo se jinak vyvede emocionálně z míry. V té chvíli naroste do obludných rozměrů, chytne zelenou barvu a stane se doslova ničitelem. V jeho hněvu se skrývá obří potenciál, ale zároveň největší slabost, která způsobuje, že se nedokáže ovládat. Nevím, jestli to víte, ale i v Bibli máme svého starověkého Hulka. Muže, který když se rozzlobil, byl opravdu zlý. Tento muž byl neobyčejně silný, ale jeho prudkost se zároveň stala jeho prohrou. Jmenuje se Samson, a jeho příběh je popsaný v knize Soudců, protože Samson byl jeden ze soudců, kteří byli Bohem vybráni a povolání vést národ Izrael.

Samsonův příběh je vskutku neobyčejný. Začal tím, že jeho rodiče nemohli mít děti, což v době starověku byl problém. Jednoho dne se ženě ukázal Boží anděl se zajímavým poselstvím, ve kterém oznamoval, že počne a porodí syna, který bude od své kolébky zasvěcen Bohu jako nazír. Nazírové byli zajímavá skupina lidí. Byli to muži, kteří si na znamení oddanosti Bohu nestříhali vlasy, vypadali tedy trochu jako příslušníci hnutí hippie ze 60. let. Ne nadarmo se tedy kdysi v Izraeli zpívalo, že „Vlas bojovníků v Izraeli volně vlaje“. Jestliže si nazírové nechávali narůst dlouhé vlasy na znamení oddanosti Hospodinu, vyjadřuje to, že židovská armáda byla těleso, které se spoléhalo na Boží pomoc, a důvěřovalo mu. Bylo složeno z lidí, kteří to s Bohem mysleli vážně. Být nazírem byla skutečná oběť. Nazírové nesměli pít nic kvašeného, nesměli okusit nic, co pocházelo z vinné révy. Nesměli přijít do styku se zemřelým, a to ani v případě, že by onen zemřelý byl příslušníkem jejich vlastní blízké rodiny. Z tohoto je jasné, že nazírové byli pouze lidé, kterým opravdově šlo o službu Bohu. Samson se měl stát jedním z nich, jeho hlavy se tedy neměla dotknout břitva a nesměl přijít do styku s ničím zemřelým. Zato měl být člověkem plně vydaným Bohu, který má jasný smysl života.

Každý z nás totiž má smysl života, a mnohé z vás právě touha najít ten svůj dovedla do církve nebo mezi křesťany. Je to takový ten silný vnitřní pocit, že jsme se na této zemi neocitli náhodou, že tady zkrátka musí být někde nějaké dveře, když už jsme na této straně zdi. Tento pocit smyslu nebo záměru je pro nás životní silou a motivací něco dělat. Lidé, kteří ztrácejí pocit smyslu života, to někdy psychicky zabalí, a jen přežívají, nebo se snaží si užít, ale uvnitř je užírá vědomí, že jejich život je zbytečný, náhodný. Každého z nás něco pohání. Někdo z nás je štváno pocitem viny, jiní jsou motivování strachem, další touhou vlastnit co nejvíce, a ještě jiní touhou po uznání. Samson byl hnán hněvem.

Budete-li číst Samsonův příběh, zaskočí vás, kolikrát reagoval prudce nebo dokonce prchlivě na to, co mu kdo udělal. Tady je malý výčet jeho příběhu: Když Samson vyrostl, šel se podívat mezi Filištínce, dávné nepřátele Izraele, se kterými byli v trvalém konfliktu. Líbí se mu tam dívka, a i přes nesouhlas svých rodičů se rozhodne si ji vzít za ženu. Po cestě do města Timna, kde bydlela, ho přepadl mladý a hladový lev plný síly. Samson se lekne, ale holýma rukama lva roztrhne jako hada, tedy spíše jako kůzle. Žena se mu líbila, tak se rozhodl, že si ji vezme. Po cestě na svatbu se rozhodne podívat na mrtvého lva, a všiml si, že se ve zdechlině lva usadilo včelstvo a tak si nabral med a šel dál, aniž by se pozastavil nad tím, že právě přestoupil nazírské pravidlo, že se nesmí dotknout ničeho zemřelého. Naopak, celou událost použije jako příležitost dát hádanku družbům na své svatbě. Pokud by hádanku vyřešili, Samson jim slíbil každému košili (bylo jich třicet), v opačném případě mu každý měl dát jednu košili. Jenomže družbové na hádanku nemohou přijít, a proto pod hrozbou přinutí Samsonovu manželku, aby to z něj vytáhla; což ona pomocí slz a obviňování z málo lásky (jak málo se od té doby změnilo) dokáže. Prozradí to družbům, těm pak musí Samson dát třicet košil.

Co udělá? Odešel do jiného města, pobil tam třicet mužů, svlékl je, a šaty pak dal vítězům hádanky. Nebylo to zrovna ukázkové řešení. Navíc se rozpálený hněvem odebral do domu svých rodičů, a jeho tchán dal jeho manželku jednomu z těchto družbů. Po čase vychladl, a rozhodl se jít za svou ženou, ale když se dozvěděl, že mu už nepatří, naštve se znovu, pochytá tři sta lišek, sváže je dohromady po dvou, zapálil jejich ocasy a poslal do polí a vinic. Naštvaní Filištínci za to upálili jeho ženu i tchána. „Tak vy takhle?“ řekl Samson a bil je hlava nehlava. Při bitvě vzal oslí čelist (znovu porušil nazírskou úmluvu) a pobil jich tisíc. Dostal žízeň a rozzlobil se na Boha, že nemá co pít. Jindy odnesl rovnou celou městskou bránu, když na něho číhali s léčkou, aby ho zabili. Samson byl zkrátka cholerik, jak se patří.

Jenomže hněv má až příliš často odvrácenou stranu. Jistě, Samson byl povolán Bohem, aby soudil a vedl svůj národ, včetně bitev s jeho nepřáteli, ale dovolit hněvu, aby nás ovládal? Ne nadarmo píše Jakub (1,19-20): Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. Hněv sám o sobě není být špatná emoce (je to například správná reakce na křivdu), ale když se hněvem necháme ovládnout, ke hříchu nás dovede. Proto nás Pavel nabádá, abychom se hněvali, ale nehřešili. A paradoxně, nazlobení lidé často svůj hněv potlačují, a jsou tak zranitelní ve vztazích, kdy opakují stále stejné chyby. Samsonovým problémem byly ženy. Měl ženy rád, dokonce více než bylo zdrávo, byl ve vztazích stejně neřízená střela, jako v boji. Na druhou stranu, když s někým měl vztah, úplně se mu vydal navzdory nebezpečí, které mu v něm hrozilo, a navzdory se opakujícímu vzoru.

Pamatujete na jeho první ženu, která z něj vymámila tajemství? Samson se nepoučil. O několik let později se zamiloval do další ženy, která se jmenovala Dalila. Ta se nechala koupit Filištínci, kterým pořád vrtalo hlavou, kde je zdroj Samsonovy síly. Soudců 16,6 Dalila se tedy Samsona vyptávala: „Prozraď mi, prosím, v čem je ta tvoje veliká síla? Čím bys mohl být spoután a zkrocen?“ Víte, dost mě překvapuje, že po dřívějších zkušenostech s podobnými otázkami Samsona nenapadlo nic podezřelého. Každopádně ji to ale říct nechtěl, takže se vymluvil na to, že musí být spoutaný tětivami, které ještě nevyschly. Pak usnul, ona ho spoutala a zvolala „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ On ale ty tětivy roztrhal, jako se trhá koudel, když se jí dotkne plamen. Tajemství jeho síly tedy nebylo odhaleno. Přesto Samson svůj hněv potlačil, a naivně to nechal být.

Poslechněte si, co se stalo pak: (Soudců 16,10): Dalila pak Samsonovi vyčítala: „Ach, tys mě oklamal, říkal jsi mi lži! Teď už mi ale pověz, čím bys mohl být spoután.“ Proč to tak asi chceš vědět, drahoušku? Ne, nic ho nenapadá. Samson se vymlouvá na nové provazy a pak potřetí na spoutané vlasy. Ani v jednom případě to nebyla pravda, ve všech případech ho přepadli Filištínci, ale Samson nevidí vůbec nic. Když šlo o ženy, tento silný chlap byl slabý jako třikrát převařený čajíček. Soudců 16,15-17: A tak mu vyčítala: „Jak můžeš říkat, že mě miluješ, když u mě nemáš srdce? Už třikrát jsi mě oklamal! Copak mi nepovíš, v čem je ta tvoje veliká síla?“ Těmi řečmi ho mučila den co den, až jednou měl toho dotírání k smrti dost. Tehdy jí všechno prozradil. Potom uspala Samsona na klíně a zavolala někoho, ať mu oholí hlavu. Tak ho ovládla a podmanila; jeho síla ho opustila. Když se pak Samson probudil, síla byla pryč a Filištínci ho dostali, oslepili, zajali a zničili. Jeho příběh končí tak, že ještě jednou naposledy požádal Boha o sílu a pomstil se svým věznitelům tím, že na ně i sebe shodil celý dům.

Více než cokoliv jiného je příběh Samsona příběhem nenaplněného potenciálu. Muž obdařený silou a moudrostí vést celý národ praktický svůj záměr zahodil svými výbuchy hněvu, nepochopitelnou naivitou ve vztazích, a neposlušností vůči svému vlastnímu povolání. Svou nedbalostí zaspal v nesprávný okamžik a výsledkem byl vlastní zničený život. Jeho příběh začíná skoro pohádkově jako v komiksu, ale končí spíše jako antická tragédie. Nestává se nám ovšem totéž? Někteří z nás jsou povoláni, mají záměr, ale neukázněnost, naivita a špatně zvládnuté emoce nám vystaví past, do které se chytíme a my tak svůj život nenaplníme. Nezůstane po nás nic, jen příběh, jak jsme mohli, ale nezvládli to. Nechtěl bys svůj život napsat jinak?