Ve Starém Zákoně je příběh o prorokovi Mojžíšovi, praktickém zakladateli judaismu, který zůstával v Boží přítomnosti natolik, že když přišel mezi lidi, jeho tvář zářila. To si neumíme dnes ani představit. A neuměli si to představit ani tenkrát, takže Mojžíš musel nosit na obličeji závoj, aby tu zář skryl. Později, když první křesťané po Ježíšově vzkříšení začali hlásat, že on byl ten Mesiáš, spasitel, na kterého celý národ čekal, a potvrzovali to svou akční vírou projevující se uzdravováním, jejich kritici se na ně podívali a museli přiznat, že tito lidé bývali s Ježíšem. Když totiž býváš s Ježíšem o samotě, v intimním vztahu, kde tě nikdo nevidí, kde můžeš být skutečně sám sebou, kde si nemusíš na nic hrát, kde nemusíš na nikoho dělat dojem; tehdy čas s Ježíšem na tebe zanechá hluboký dopad. To je srdce víry, Bůh touží po vztahu s námi.
Ježíš na to opakovaně ukazuje skrze příběhy o otci zbloudilého syna, který ho neustále vyhlížel; o ženě, která hledala ztracenou minci; o dobrém pastýři, který ztratil svou ovci a nedal si klid, dokud ji nenašel. Bůh hledá vztah s námi, hledá čas, který mu jsme ochotni dát. Ne proto, že by nás potřeboval jako ty modly, o kterých jsem vám nedávno vyprávěl, kterým je třeba ráno čistit chrup a zvonit budíček na zvon. Ne, to není důvod k tomu, aby Bůh toužil po duchu, kterého do nás vložil. Ten důvod je jiný. Bůh je láska, napsal apoštol Jan, a dokonalá láska vyhání strach. Bůh chce být s námi v úzkém vztahu proto, že naplní naše srdce láskou a smyslem. Bůh chce být s námi proto, že jeho láska nezná omezení; a jeho milost přesahuje veškeré hříchy, provinění, mizérii a maléry, které jsme v životě způsobili sobě i jiným.
Ale budeš ochoten bdít, abys takový vztah s Bohem vybudoval? Mnohokrát najdeme v Bibli místa, ve kterých se Boží lidé snažili trávit čas s Bohem buďto za rozbřesku (tedy brzy ráno) nebo naopak za soumraku (tedy pozdě večer), asi podle toho, co je tvé osobnosti bližší. Nezažíváme všichni zvláštní věc, ať už ráno nebo večer? Jsme strašně unavení. Kupodivu to nevadí, když se chceme bavit, sledovat televizi, číst si román nebo dělat své hobby. Jakmile se ovšem zavřeme do své komůrky s Biblí nebo se chceme modlit, nezažíváme snad všichni okamžité znásobnění únavy, až tak moc, že se nedokážeme ovládnout a spíme svým duchovním i tělesným mikrospánkem? Pokud se cítil někdy takto, nejsi zdaleka sám. Zažili to už Ježíšovi učedníci, ano, ti, kteří měli být s Ježíšem. Měli s ním být nejen v časech akce, v čase uzdravování, vymítání démonů, v čase zázraků a kázání evangelia. Měli s ním být i tehdy, kdy je Ježíš potřeboval. Cože? Ano, Ježíš někdy potřebuje i tebe. Potřebuje, abys s ním byl. Ale budeme bdít ze svého spánku?
Evangelista Marek zachycuje noc před Ježíšovým ukřižováním jako moment agónie, kdy Ježíš potřebuje své přátele, kteří mu navíc přísahají, že s ním budou vždy. Ale bdít je tak těžké. Přicházejí k místu, které se jmenuje Getsemane. Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal být stísněný. Říká jim: (14,34-41): "Má duše je zarmoucená až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!" Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, minula tato hodina. …A přichází a nalézá je spící. Říká Petrovi: "Šimone, spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu probdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do zkoušky. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé." A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu. A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka a nevěděli, co by mu odpověděli. A přichází po třetí a říká jim: "Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
Je to paradox. Ti, kteří se rozhodli dát celý svůj život Kristu, kteří se rozhodli mu cele patřit, a cele jej následovat, spí v okamžiku, kdy se kolem nich tvoří dějiny, ve kterých jejich Mesiáš hraje hlavní roli. Milují akci, ale nedokážou bdít, když je Ježíš doopravdy potřebuje. Jak je to příznačné. Ale víte, co je zajímavé. V Ježíšových slovech nenajdeme odsouzeni, najdeme v nich radu: Bděte a modlete se, abyste nepřišli do zkoušky, protože váš duch je odhodlán, ale tělo slabé. Dokážeme-li bdít v našem vztahu s Bohem, a to nejen v jeho akční stránce, neupadneme v pokušení ve zkouškách, které se na nás valí z různých stran. Dokážeme to? Dokážeme se probudit, aby v našem životě Kristus skutečně zářil? Neříká snad apoštol Pavel: Efezským 5,14 Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.
Žádné komentáře:
Okomentovat