V Elementu jsme začali novou sérii, kterou jsme nazvali Malý svět, a skrze kterou, doufám, budeme motivováni uchopit tento svět do svých rukou. Svět je malý, jak každý, kdo někdy potkal známého na druhé straně svět, ví. Nedávno se mi to stalo také, když jsem byl ve frontě na konferenci v USA osloven Američanem, který znal mé jméno i církev, kterou jsem vedl. Přijde mi to úžasné, že ze všech 7 miliard lidí jsi schopen potkat jednoho člověka na druhém konci světa, který tě zná jménem. Tenhle úžas v sobě ale skrývá jeden pro nás důležitý princip. I když je svět obrovský, na tobě, a na tom, co děláš, záleží. Nejsi jen jeden z mnoha milionů, jsi součást tohoto světa. A stejný princip platí i v problémech světa.
Víte, když se podíváte na zprávy a zjistíte, co se děje ve světě, míváme docela pochopitelně pocit beznaděje. Zdá se, že není nic, co by tenhle svět mohlo učinit lepším. Jenže tenhle svět se nezmění jinak, než jeden krok za krokem, než jeden život za jedním životem. Tváří v tvář celému světu si můžeš říct, Kdo jsem já? Bůh tě však zná jménem. Tváří v tvář všech problémů světa si můžeš říct, Je toho stejně moc a navíc, co já s tím? Na tobě ale záleží víc, než si myslíš. Než se ovšem pustíme do toho, jak si nás chce Bůh použít, zamyslíme se na chvíli nad duchem světa, a jeho hodnotami.
Jedna z největších hodnot poslední doby, kterou měříme pokrokovost té či které skupiny, je tolerance. Ta dnes znamená zhruba to, že si nemůžeme dovolit kritizovat něčí životní styl nebo hodnoty, a už vůbec ne jeho víru nebo nevíru. Nicméně, nejsme v tom úplně poctiví na všechny strany stejně. Křesťané jsou například označováni za homofobní nenávistce, protože jsou známí oponenturou homosexuálním svazkům. Ateisty jsou pak považování za hlupáky. Je to tak stereotypní, že pokud jsi křesťan, tuhle nálepku neseš, i kdybys byl ten nejinteligentnější člověk, který má upřímně rád homosexuály. Rádi prostě značkujeme lidi. Ale proč nejsou homosexuální aktivisté nazývaní křesťanofoby a ateisté netolerantní hlupáci? Zamysleli jste se nad tím někdy? Pokud bychom je takto nazvali, urazili by se všichni.
Jiný příklad. Proč si mohou dovolit muslimové vyhlašovat fatvy nad jinověrci, ale když někdo, jako třeba onen politik v Holandsku, nazve Korán fašistickou knihou, je okamžitě souzen? Proč jsou propagátoři tolerance tak silně netolerantní? Není to snad proto, že jsme slovu tolerance přestali rozumět a používáme ho spíše jako netolerantní zbraň?
Historicky, slovo tolerance znamenalo shovívavost s těmi, kdo se pletou. Dnes znamená, že vše je dovoleno, kromě kritiky tolerance samotné, samozřejmě. Jenomže, opravdu je vše dovoleno? A pokud ano, kde a kdy to přesně skončí? Jinými slovy, kdo ustanovuje hranice morálních zásad, pokud odstraníme Boha? Odkud se bere existence morálky, mimo Boha? Ze zkušenosti? Z evoluční biologie, etiky a filozofie? Copak evoluce v jádru není přežití nejsilnějších, a tedy přímé sobectví bez zábran? Nenazývají snad sami evoluční biologové altruismus (ochotu a schopnost konat dobro) evolučním omylem právě proto, že z hlediska evoluční biologie nedává žádný smysl? Jedna z námitek proti víře je, že náboženství stoji za mnoha válkami, a je to skutečně žel tak. Ale jsou snad zločiny nacismu a komunismu menší, když byly vykonány ve jménu ateistického pokroku a přežití správného kmene? Není snad víra či nevíra jen zástěrkou pro sobeckou morálku?
Chápu, že křesťané někdy přidávají oprávněné důvody ke kritice, protože místo, aby svět okolo sebe dělali lepším, jsou známí pouze tím, proti čemu jsou. Například když si vezmeme tu homosexualitu. Podle Bible je homosexuální chování hřích, jenže homosexuální chování není větší hřích než třeba nevěra, nebo předmanželsky a mimomanželský sexuální vztah, sledováni porna nebo fantazírovaní nad jiným člověkem než vlastním manželem či manželkou. Všechno to jsou sexuální hříchy. Všechny poškozují Bozi plán, který zamyslel s člověkem, ničí jeho duši, a hlavně ničí intimitu v manželství. Rozvody, hádky, nenávist, to všechno nejsou o nic menší důvody ohroženi rodiny (což je argument často používaný křesťany k odmítání homosexuality).
Nebo si vezmete islám. Máme se cítit ohrožení islámem? V čem je pro nás větší hrozbou než ateismus většiny našich spoluobčanů? Že jsou muslimové násilnější? Povězte to těm, co zažili holocaust nebo násilné potírání křesťanů třeba v Rumunsku nebo Číně. Z pohledu křesťana není rozdílu mezi Židem a Rekem, pohanem a muslimem, ateistou a agnostikem, křesťanem a nevěřícím; bez Krista jsme ztraceni úplně všichni úplně stejně. Všichni jsme na cestě k Bohu nebo od Boha. Možná jste slyšeli, co se v posledních letech v mnoha islámských zemích děje, kdy se zbožní muslimové modli v mešitě, a zjev se jim tam Ježíš, který je posle ke křesťanům, aby si poslechli o nabídce odpuštěni hříchů, a pak se většina těchto lidí rozhodne začít následovat Krista, přestože jim hrozí sociální ostrakizace, chudoba a dokonce někdy smrt. Jisté, v různých islámských zemích se porušuji práva žen a křesťanství je potíráno, ale je ateismus o tolik lepší? Pokud si myslíte, že ano, navštivte nějaké komunistické skanzeny, abyste viděli, jak jsme mohli dopadnout. Zajeďte třeba do Severní Koreje, na Kubu, nebo aspoň do Běloruska. Bojujeme proti mešitám, ale existence komunistické strany nám nevadí. Opravdu? Možná je to ukázka, jak nás tolerance mate. Pozítří se zamyslím nad tím, kde bychom naopak měli být netolerantní.
Žádné komentáře:
Okomentovat