Bůh chce vybudovat v našem životě velkou víru. Víru, nebo jistotu, která vždy důvěřuje, že Bůh má vše pod kontrolou, ať se ve tvém životě děje cokoliv. Víru, skrze kterou Bůh slyší každou tvou modlitbu, a vždy reaguje na tvou situaci. Dokonce se díky ní zdáš nad věcí, nic tě nedokáže rozhodit, nic s tebou nekolísá. Představ si na chvíli, že máš právě takovou dokonalou víru. Jak by tvůj život vypadal? Místo strachu jistota, místo pochyb jistota, že Bůh to má ve svých rukou, i když prožíváš osobní katastrofu: jsi vážně nemocen, rozpadá se ti rodina, jsi finančně na mizině a nemůžeš najít práci, a prožíváš otřes své vlastní identity.
Dokážeme se naučit Bohu takto důvěřovat? Pokud to možné je, a já věřím, že ano, co nám pomůže růst do takhle velké víry? Posloucháme-li příběhy lidí, kteří mají neobyčejnou víru, tedy důvěru v Boha, můžeme si všimnout, že v jejich životech jsou jisté shodné znaky. Jsou to věci, které si Bůh používá k růstu jejich víry. Většinou se jedná o pět věcí v různém pořadí a intenzitě. Není to exkluzivní list, třeba si právě ve tvém životě Bůh používá ještě něco jiného, ale těchto pět věcí jsou nejčastěji zmiňovanými činiteli v různých církvích, kulturách i zemích. Jedná se o (1) praktické vyučování, (2) spojení ve vztazích, (3) privátní disciplínu, (4) osobní službu, a (5) zásadní okolnosti.
My se dnes na chvíli zamyslíme nad první věcí, kterou si Bůh používá, tedy nad praktickým vyučováním. Právě to je totiž často typickým komentářem lidí, kteří rosou ve víře. Byli vystaveni praktickému, života měnícímu způsobu vyučování Bible. Říkají něco ve stylu: „Poprvé jsem porozuměl tomu, co Bible znamená, a co mám vlastně udělat.“ Začali slova Písma aplikovat do svých rodin, financí, práce, morálky a etiky, a Bůh jim najednou připadal živější a aktivnější než kdykoliv předtím. Změnu ale nezpůsobila pouhá znalost těchto věcí, ale jejich praktičnost a aplikovatelnost, na kterou se dalo aktivně reagovat.
Ježíš i apoštolové v Novém Zákoně vyučovali hodně, ale ne pro vědomostí samotné, nýbrž kvůli možnosti uvést vyučované principy do životní praxe. Například Ježíš v kázání na hoře tvrdí, že opravdová víra v Boha je založena na tom, že děláme, co nám říká. Je to vyučování, které jde za hranice informací. V Elementu jsme se několikrát ptali lidí, a to věřících i těch, kteří by se považovali spíše za hledající, co je tou hlavní věcí, pro kterou začali chodit do církve a zůstali chodit do církve. Každý samozřejmě má různé důvody. Někomu se líbí naše hudba, jinému vztahy, které mezi námi máme, někomu se líbí konkrétní člověk, někdo nám řekl, že mu přijde, že Element je církev se stylem. Ale bezkonkurenčně nejvíce hlasů dostalo praktické vyučování. Přednášky, psali nám lidé, jsou praktické a dají se použít. Rozumím tomu, byl další komentář. Skutečně, pokud se pro nás vyučování Bible stane praktickou záležitostí, pak si ho Bůh velmi často používá pro růst naší víry.
Ale aby bylo jasno. Bohu nejde především o nárůst vědomostí, byť i ty jsou bezva. Jde mu to životní transformaci, o růst ve vztahu s ním. Ve své promluvě, kterou dneska známe pod kódovým označením Kázání na hoře, řekl Ježíš přirovnání, jak velkou moc má aplikace Božího slova na náš život v porovnání s jeho pouhou znalostí. Matouš 7,24-27 Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily se na ten dům; ale ten nespadl, protože byl založený na skále. Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podoben bláznu, který svůj dům postavil na písku. Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily se na ten dům; a ten spadl a jeho pád byl hrozný. Message překlad to hezky popisuje slovy, že máme „zapracovat Ježíšova slova do svého života“.
Zapracovat Ježíšova slova do svého života vyžaduje poslušnost. Bůh si této poslušnosti cení, protože vlastně vyjadřuje něco na způsob: „Ježíši, já ti důvěřuji, proto udělám to, co po mně chceš. Udělám to proto, že to po mně chceš ty.“ Důvěra je víra v akci. A tuto akci, tedy zapracování Ježíšových slov do svého života, si Bůh používá jako velmi důležitý způsob růstu naší víry. Jsme totiž postaveni tváří v tvář různým situacím a etickým otázkám, kde uplatnit Ježíšova slova nemusí být jednoduché. Ale pokud to uděláme, Bůh na to reaguje, a často, dokonce častěji než by se zdálo, na to reaguje. Ne vždy tím, že vyřeší situaci podle našeho původního scénáře, ale často se změní něco v nás, a následně to změní naše uvažování, chování, a nakonec odejdeme se silnější vírou.
Nezbytné ovšem je naslouchat praktickému vyučování. Vyučování Bible, které má udělat pouze dojem, které zní tak duchovně, až skoro mysticky, je pouze na parádu, ale život to nezmění. Dokonce v našem podobenství v překladu Message je napsáno, že takové vyučování je jen prázdné studium nějakých archaických nápadů. Na Boha neudělá dojem množství našich vědomostí, ale udělá na něho dojem opravdová víra. Taková, která nejen věří, ale která udělá to, co si on přeje.
V Ježíšově podobenství je člověk, který naslouchá Ježíšovým slovům a zároveň je zapracovává do života, nazvaný rozvážným, moudrým mužem, který má své základy vytepané do skály. To je zajímavý obraz. Každý z nás, kdo v posledních letech sledoval ve zprávách následky povodní, kdy voda dokáže strhnout dům jako domeček z karet, musí uznat, že mít dům na skále, na vyvýšeném místě, je rozhodně bezpečnější. Přesně to totiž platí u duchovního domu. Dokud je totiž počasí mírné a v našem životě pořádně nefouká, i dům na písku se zdá bezpečný. Jakmile ale zadují špatné dny, a upřímně, každý z nás má špatné dny, pak tvé základy rozhodnou, zda obstojíš nebo se sesypeš. Podle Ježíše obstojíš tehdy, když se naučíš jeho slova nejen slyšet, ale zároveň je uplatníš do svého života. Tak bude tvá víra dostatečně silná a živá, abys obstál v jakýkoliv čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat