Nová netolerance

Jedna z největších hodnot poslední doby, kterou měříme pokrokovost té či které skupiny, je tolerance. Ta dnes znamená zhruba to, že si nemůžeme dovolit kritizovat něčí životní styl nebo hodnoty, a už vůbec ne jeho víru nebo nevíru. Historicky, slovo tolerance znamenalo shovívavost s těmi, kdo se pletou. Dnes znamená, že vše je dovoleno, kromě kritiky tolerance samotné, samozřejmě. Jenomže, opravdu je vše dovoleno? A pokud ano, kde a kdy to přesně skončí?

Ve skutečnosti, je mnohem vice věci, které nám na tomto světě nevadí, ale kvůli kterým bychom měli byt silně netolerantní. Někdy nám některé věci nevadí, protože o nich nevíme, ale neznalost neomlouvá. Svět, ve kterém žijeme, je mizerné místo, ale je to zároveň místo, které Bůh miloval a poslal za něho umřít svého Syna. Jeho smrt tak dala nejen naději na odpuštění hříchu, ale také naději na obnovu světa směrem k původním Božím plánům. Smyslem našeho obrácení k Bohu není jen to, že ti Bůh odpustil hříchy, a teď se musíš snažit to nějak doklepat do nebe, nepadnout, neztratit víru a přežít tento svět. Cílem tvého obrácení je zároveň obnova tohohle světa k Božím záměrům, krok po kroku a život po životě. Proto se modlíme, aby se Boží království projevilo na zemi, stejně jako je v nebi; proto se modlíme, aby Bůh poslal dělníky na svou žeň; proto se modlíme, aby se Boží přítomnost mezi námi projevovala tím, že Bůh zasáhne v náš prospěch. On zasáhnout chce, a o nejen ve tvůj prospěch, ale také v prospěch tvého souseda, tvého bližního a dokonce i tvého nepřítele. Ve skutečnosti, Bůh hledá muže a ženy každého veku, kteří se stanou natolik netolerantními ke konkrétním krutostem tohoto světa, že se rozhodnout jej úplně změnit. Hledá lidi, kterým je jedno, že jsou sami někde uprostřed Čech nebo jiné země, kterým se zda, že nemají tolik možnosti; Hledá, proste lidi, kteří podobné jako Pepek námořník vykřiknou: Už toho mám dost!

Už mám dost, že každých 10 sekund umírá dítě hlady, a spolu s nemocemi, které se dají lehce léčit, je to každé 3 sekundy. Už mám dost, že polovina světa žije za méně než 35 korun denně, protože nemají možnost studovat, podnikat a cestovat. Už mam dost, že miliony na Boha otevřených lidi vůbec neví nic o tom, že mohou najít církev, které rozumí, a která rozumí jim. Už mam dost domácího násilí, šikany ve školách, nikdy nekončícího materialismu, a faktu, že dnes, 200 let po zrušení otroctví, je na světě 27 milionu otroků, především chycených v prostituci a nedobrovolné práci. Už mam toho dost, ze z našich dani podporujeme kdejakou ptákovinu, ale skutečně potřebným se pomoc nedostává; už mam dost, že lidé jsou kvůli všudypřítomné korupci apatičtí vůči veřejnému životu. Už mám dost kritizování interrupci, ale nenabízení osvěty a praktické pomoci. Už mám dost! Mám tak dost, tak mě to štve, že s tím něco udělám!

Když se díváš na zprávy na krutosti a nespravedlnosti tohohle světa, a cítíš beznaděj, Bůh v tobě chce roznítit ještě další emoce. Chce v tobě roznítit hněv a bojovnou náladu. Jak to vím? Vím to proto, že Bůh to dělá i sobě. Poslechni si slova proroka Izajáše 42,13-14 Hospodin vyrazí jako bojovník, jako hrdina se rozhorlí, válečný pokřik mocně zakřičí, na své nepřátele se oboří: Už příliš dlouho mlčel jsem, zůstával tiše, držel se. Teď ale vykřiknu jako při porodu, sténat budu a lapat po dechu!

Bůh už toho má dost! Proto ti on nedává spát, proto v tobě působí svatou nespokojenost, proto jsi nazlobený. Vykřikni! Bojuj! Postav se zlému! Svou víru nemáš jen sám pro sebe a pro svou naději na nebe! Máš ji proto, abys řekl: Už toho mám dost! Možná si říkáš, Já bych rad, ale nic neumím. Poslyš, Noemi zorganizovala výstavu morčat a vybrala 20 tisíc korun na chudé děti. Nebo se zeptej Kuby, jak začít časopis ve škole, a pak jeho pomocí udělat sbírku na Haiti. Zeptej se Christera a Johnyho, jak můžeš jet na pár měsíců pomáhat do Afriky, zeptej se Chisa, jak získat 36 tisíc korun od studentů medicíny na Haiti pomocí charitativních večeří a koncertů. Zeptej se holek Žítkových, jak zorganizovat charitativní koncert. Hněv a nespokojenost, kterou cítíš ve svém nitru, je přesně to, co si Bůh chce použít pro tebe, a skrze tebe taky k dalším lidem.

Pamatujete na Mojžíše, jak se setkal s Bohem v hořícím keři? Jeho cesta začala tím, že dospěl a jednoho dne se šel podívat na svůj národ, jak otročí. Viděl, a to v něm zanechalo ozvěnu slov „Už toho mám dost!“ A když se pak nakonec setkal s Bohem u keře, Bůh mu jinými slovy řekl, že si chce požít právě jeho, protože on už toho má taky dost. Myslím si, že tomu rozumím. Když mi bylo osmnáct a přijel jsem na půl roku do Indie, skvělé a jedinečné země, kde ale přes polovinu lidí žije v chudobě. Najednou jsem viděl lidi tak chudé, že své děti pojmenovali „Brambor“ a „Salát“. Viděl jsem různé zmrzačené a trpící na ulici, o které se nikdo nestaral. Viděl jsem plovoucí mrtvolu v řece Ganga a jen dva tři metry od ní chudou paní peroucí prádlo. Tehdy jsem si uvědomil, jak bohatý vlastně jsem. Tehdy jsem se rozhodl, že ve svém životě vděčný a štědrý. O pár let později jsem už s Ditou vyrazil na dva týdny do Arménie. Země, kde ještě dnes, dvacet let po zničujícím zemětřesení, vidíte pobořená města, kopce bez jediného stromu (dřevem se topilo, když nebyl proud a nebylo čím zatopit), a paní v důchodu, doktorku jaderné fyziky, s důchodem 300 Kč měsíčně. Tyhle zážitky a zkušenosti nás přivedly k tomu, že když jsme založili Element, každou první neděli v měsíci vybíráme peníze na pomoc chudým tohoto světa. Právě tohle prostředí štědrosti dává možnost všem těmto lidem, o kterých jsem mluvil, aby svým obdarováním posunuli svět okolo sebe k obnově, krok za krokem.

Ježíš řekl (Lukáš 13,18-21): "Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám? Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích." A dále řekl: "K čemu přirovnám Boží království? Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí."