Když se podíváš zpátky na svůj život, najdeš v něm někoho, kdo ti pomohl s tvou vírou? Pravděpodobně budeš moci identifikovat ne jednoho, ale hned celou plejádu lidí, kteří tě ovlivnili a pomohli ti porozumět, kdo je Bůh, a jak v něj můžeš věřit. Někteří tito lidé tě povzbudili, když jsi to potřeboval, jiní tě napomenuli, když jsi potřeboval ukáznit, protože jsi trochu divočel. Ti druzí v daném okamžiku nepatřili mezi naše kamarády, které bychom milovali, ale když se díváme zpět, vidíme, že díky jejich zásahu je dnes naše víra pevnější a silnější. Víra totiž opravdu roste v kontextu vztahů. A to dokonce i těch obtížných a těžkých. Dokonce, dalo by se říct, že v těch ještě více než v těch dobrých.
Bůh si k růstu tvé víry používá (1) praktické vyučování, (2) spojení ve vztazích, (3) privátní disciplínu, (4) osobní službu, a (5) zásadní okolnosti. Tyto, na první pohled snad až nenápadné věci, si Bůh používá, aby posilnil naší víru, zvětšil naší důvěru v něj a upevnil svůj vztah s námi. Každý zdravý vztah, včetně lidských vztahů i vztahu s Bohem, je totiž založený na důvěře. Chybí-li důvěra, vztah se vytrácí. Bůh nás nevolá k dokonalému chování, ani k lepšímu poznání, ale ke vztahu s ním založeném na důvěře. Minule jsme si ukázali, že praktické, a aplikované, učení Ježíše je první věcí, kterou si Bůh často používá k růstu tvé víry, protože když zapracováváme jeho učení do svého života, tedy, když se řídíme jeho radami, pak v případě životní bouřky dům našeho života obstojí, protože má vnitřní obsah. Dnes si ovšem ukážeme, že Boha opravdu poznáváme v kontextu jiných lidí. Velmi zřídka prožíváme duchovní zkušenosti, které formují naší víru, v izolaci. Bůh má osobní plán pro tvůj život, ale ne privátní plán života.
Samozřejmě, že nás Bůh nenutí do vztahů s lidmi (a mimo to má každý jinou kapacitu a potřebu vztahů), ale na druhou stranu jsme sociální bytosti, a tedy vztahové bytosti. A i když máme různou kapacitu vztahů, každý z nás, snad s výjimkou zločinců na samotce, nějaké vztahy má. Vztahy, které máme (a teď nemluvím o jejich kvalitě), zásadně ovlivní naše vidění světa a sebe sama, a my se projevíme (naše dary, náš charakter, ale i naši temnou stránku) skrze tyto vztahy. To nezní naši západní kultuře moc srozumitelně, protože do velké míry vyznáváme individualismus: děláme si, co chceme; říkáme si, co chceme; dáváme důraz na osobní lidská práva; mluvíme o osobní hodnotě. A to je všechno důležité, ale trochu se nám z toho vytrácí smysl společnosti, totiž, že jsme všichni součást většího obrazu, většího celku. Není tak divu, že západní kultura patří k těm nejosamělejším kulturám.
Některé kultury stále mají v tomto lepší porozumění. Afričané používají staré slovo v jihoafrickém jazyce Bantu Ubuntu, které znamená Jsem, co jsem, díky tomu, kdo jsme. Arcibiskup Desmond Tutu tento pojem vysvětluje jako spojení ve vztazích, protože tvé já se nemůže plně projevit, pokud jsi v izolaci. Ubuntu znamená, že jsem skrze tebe. Kvůli tobě jsem. V tobě se zrcadlím. Jsi člověk, stvořený k Božímu obrazu jako komunitní bytost. To zní hodně filozoficky. Jak se tedy vztahuje tento ubuntu princip na náš duchovní růst. Inu, zcela snadno. Lidé, se kterými trávíš čas; kterým důvěřuješ; kterým dáváš prostor formovat tvé názory; kteří tě mohou ovlivňovat; kteří mají vstup do tvé mysli a tvého srdce; tito lidé zásadně ovlivní, jak uvidíš Boha, jak moc v něho budeš věřit, a zda ve svém životě naplníš ten plán, který má on pro tebe přichystaný.
Některé vztahy ti pomohou vybudovat silnou víru, a to ať pomocí jedné konverzace, nebo série konverzací, nebo tím, že pozoruješ jejich život v různých situacích. Tyto vztahy mají sílu vtisknout život do toho tvého. Ale tentýž princip funguje i obráceně. Některé vztahy tvou víru v Boha zničí nebo ji podemelou, a my se zpětně můžeme někdy s lítostí dívat na to, jak jsme jistým lidem dovolili zpracovat vlastní víru tak, až nám z ní nic nezbylo. Nezdravé vztahy naší víru oslabují, ale zdravé posilňují. Jak to, že mají vztahy tak silnou roli a moc? Je to proto, že kultura, která nás obklopuje, nás tlačí od vztahu s Bohem k chápání víry jako přídavku, privátní záležitosti, o které se nemluví. A navíc, naše vlastní srdce nás zrazuje, spíše jsme přitahování negativními vlastnostmi v našem životě než těmi pozitivními, máme tendenci upřednostňovat svou vrozenou sobeckost. Protože nás kultura i vlastní přirozenost tlačí od Boha, vztahy hrají zásadní roli v tom, na jakou stranu se nakonec přikloníme.
Každý, kdo vyrostl v rodině, nebo má rodinu, ve které jsou manželé nebo rodiče ohledně víry rozdělení (jeden věří a druhý ne), vám řekne, jak těžké to někdy je, zvládat vlastní víru, když musíte podvědomě, nebo někdy i vědomě bojovat se světonázorem toho druhého. Lidé si říkají, to zvládnu, on nebo ona je tak tolerantní, ale když přijde na praktické věci, na výchovu dětí, na hodnoty ve financích, na sexuální život, a podobně, tyto vztahy zásadně ovlivní naší víru, naši sílu a naši odvahu. Dynamika vztahů pro život je krásně popsána v Přísloví 13,20, kde je napsáno: Kdo chodívá s moudrými, stane se modrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle. Všimněte si, že člověk se stává moudrým ve vztahu s moudrými, ale v druhé části se mu povede zle, pokud se přátelí s hlupáky.
Co více, tato dynamika vztahů má vždy také duchovní komponent. Lidé, kterými se obklopujeme, budou mít vždy velký potenciál nás duchovně ovlivnit. Právě proto musíme vědomě pracovat na svých vztazích, a pokud to myslíme s Bohem vážně, pak součástí toho je, že si dáme pozor na to, jací lidé nás ovlivňují duchovně. Aby nebylo mýlky, nemluvím vůbec o tom, že se máš stýkat pouze s věřícími lidmi, pokud to myslíš s Bohem vážně. Někdy to je totiž tak, že někteří nevěřící nebo hledající nebo dokonce Boha odmítající lidi mají na tebe lepší vliv ohledně tvého vlastního hledání Boha a tvé vlastní víry, než někteří křesťané. Někteří věřící lidé jsou totiž vnitřně natolik poškozeni svými nevyléčenými zraněními, že pouhá příslušnost ke stejnému věroučnému názoru z nich nedělá příklad lidí, se kterými bys měl trávit čas. A mimo to, pokud bys chtěl žít v izolaci od nevěřících lidí, musel bys z tohoto světa utéct. Ne, opravdu křesťanství neznamená zaměřit se pouze na lidi stejné víry (a proto také církve vždy pomáhali i jinověrcům a bezvěrcům). Takže, otázka nestojí, zda ti lidé prohlašují, že jsou věřící nebo nevěřící, duchovní nebo hledající, otázka je, kterým směrem ovlivňují tvou víru. Máš po setkání s nimi chuť studovat svou víru a dělat věci, ve kterých budeš svou víru zapracovávat do života, jak jsme o tom mluvili minulý týden? Nebo naopak máš po setkání s nimi (nebo již při setkání) chuť Boha opustit a na víru se zanevřít? Svádějí tě kamarádi ke společnému nebo soukromému hříchu, nebo ti dávají prostor ve tvém životě, abys byl tím, kým chceš být? Kterým směrem tvé vztahy směřují tvou víru?
Tví přátelé ovlivní směr a kvalitu tvého života. Koneckonců, i Pavel píše v 1. Korintským 15,33: Nepleťte se: Špatné vztahy kazí mravy. Bible skutečně dává najevo, že některé vztahy jsou zásadními v našem duchovním rozvoji, zatímco jiné nás dovedou na místo, kam jsme nikdy nechtěli dojít. Je to proto, že vztahy mají základ v emocionální stránce, takže i když se svými přáteli nemusíme souhlasit, pokud jsme s nimi spojeni ve vztazích, pak je pro nás skoro nemožné říct ne. Emoce hrají svou roli, strach z odmítnutí, touha vyhovět druhému, láska, to vše hraje roli v našem rozhodování.
Pak je tu ovšem ještě jedna rovina přátelství. Někdy se zdá, jako by nám nějakého přítele poslalo samo nebe! Ani nevíme, kde se ten člověk v našem životě vzal, ale vypadá to, jako by ho skutečně poslal Bůh. Víte, že tomu také věřím? Opravdu se zdá, jako bychom někdy našli lidi, nebo se seznámili s člověkem, který nás v životě posune dál a více, než bychom si dokázali sami představit nebo naplánovat. Takový přítel zcela jistě ovlivní kvalitu a směr našeho života. Možná si ovšem říkáš, že je to fajn, ale problém je, že takové lidi, žel, neznáš. Ale víš co? Co kdyby ses ty stal takovým člověkem pro někoho jiného? Co kdyby ses modlil a nechal se Bohem použít v životě někoho okolo sebe k rozvoji jeho nebo její víry? Když to uděláš, možná zjistíš, že i ve tvém životě jsou lidé, kteří tě (třeba i nevědomky) posouvají k víře. Buď za to vděčný. Pokud bereš vážně svou touhu mít větší a kvalitnější víru, pak nezbytným úkolem je prozkoumat kvalitu a směrování svých vztahů. Tví přátelé totiž ovlivní směr a kvalitu tvého života.
Žádné komentáře:
Okomentovat